Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 120 128,37 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 9 580,16 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 769,72 Kč za období od [datum] do [datum], úrokem ve výši 12% ročně z částky 116 821,27 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně z částky 116 821,27 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku jejíž výše stanovena v písemném vyhotovení rozsudku k rukám jejího právního zástupce [Jméno advokáta A], do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění jejího doplnění ze dne [datum], domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 120 128,37 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla dne 13 4. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. [č. účtu], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč a který se žalovaný zavázal, spolu s úrokem ve výši 13,90 % ročně, splácet v pravidelných 60. měsíčních splátkách po 3 524 Kč splatných vždy k 25. dni v měsíci. Žalovaný však uhradil pouze 18 měsíčních splátek (poslední dne [datum]), a proto byl úvěr ke dni [datum] zesplatněn. Žalobkyně má tak vůči žalovanému pohledávku v celkové výši 131 478,25 Kč skládající se z nesplacené jistiny ve výši 116 821,27 Kč, poplatků ve výši 3 307,10 Kč dle platného Sazebníku, který je nedílnou součástí smlouvy o úvěru, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 9 580,16 Kč za období od [datum] do [datum] a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 769,72 Kč za období od [datum] do [datum]. Žalobkyně před uzavřením smlouvy úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z informací získaných z bankovních registrů klientský informací, stejně jako z nebankovních registrů klientských informací a informací získaných prostřednictvím zájmového sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěru a dalších služeb (SOLUS). Dále žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím dalších registrů a databází, např. insolvenčního rejstříku, evidence neplatných dokladů, evidence adres obecních/městských úřadů, interních registrů atd. Žalobkyně dále prověřovala příjmy žalovaného, kdy tento čestně prohlásil, že jeho měsíční příjem ze závislé činnosti činí 56 000 Kč, příjem z podnikání činí 600 000 Kč ročně, ostatní prokazatelné příjmy činí 55 000 Kč a příjmy rodinných příslušníků v domácnosti činí 60 888 Kč. Tvrzení žalovaného bylo následně ověřeno z periodických výpisů z běžného účtu žalovaného za období 6 předcházejících měsíců, z kterého bylo zjištěno, že jeho průměrný příjem činí částku 82 285,50 Kč měsíčně. K odporu žalovaného žalobkyně uvedla, že dosud uhradil na jistině částku 33 178,73 Kč, na obchodním úroku částku 27 424,27 Kč, na úroku z prodlení částku 153,78 Kč a na poplatcích částku 5 837,90 Kč.
2. Žalovaný uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout. Žalovaný uvedl, že žalobkyně řádně neposoudila jeho úvěruschopnost, když žalovaný nebyl vyzván k doloženích všech příjmů a výdajů. Hodnocení úvěruschopnosti tak bylo provedeno povrchně a čistě formálně. Žalovaný rovněž namítal dvojí úročení (obchodní úrok + zákonný úrok) a rovněž uvedl, že nebyl žalobkyní upozorněn na skutečnost, že úroky budou kapitalizovány. Žalovaný dále uvedl, že žalobkyně disponuje právním oddělením, v daném případě se jedná o formulářovou žalobu a tudíž, pokud by soud žalobě vyhověl, navrhl, aby žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.
3. Ve věci samé soud provedl dokazování, na základě kterého dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
4. Mezi žalovaným a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokovou sazbou 13,90 % ročně v pravidelných měsíčních plátkách po 3 524 Kč, a to vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Nedílnou součástí smlouvy byly i Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník. Úvěr byl žalované poskytnut na bankovní účet č. [č. účtu] (standartní informace o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, sazebník [právnická osoba] pro občany, všeobecné obchodní podmínky). Žalovaný v návrhu na poskytnutí úvěru čestně prohlásil, že je svobodný, má vysokoškolské vzdělání a bydlí u rodičů. Dále uvedl, že příjmy ze závislé činnosti činí 56 000 Kč měsíčně, příjmy z podnikatelské činnosti činí 600 000 Kč za rok, ostatní prokazatelné příjmy činí 55 000 Kč měsíčně a příjmy rodinných příslušníků v domácnosti činí 60 888 Kč. Ke svým výdajům žalovaný čestně prohlásil, že náklady spojené s bydlením činí částku 3 000 Kč měsíčně, pojištění činí částku 500 Kč měsíčně, spoření činí částku 500 Kč měsíčně a ostatní výdaje částku 1 200 Kč měsíčně, tj. 5 200 Kč. Celkové spočítané výdaje domácnosti činily 19 193 Kč měsíčně. Z lustrací v systémech pak bylo zjištěno, že žalovaný splácí úvěr u žalobkyně ve výši 1 457 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného byly ověřeny na základě výpisu z jeho osobního bankovního účtu vedeného u žalobkyně za období od [Anonymizováno] [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [Anonymizováno] s tím, že v [Anonymizováno] [Anonymizováno] činil příjem částku 160 237 Kč, v [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku 57 929 Kč, [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku 61 941 Kč, [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku 19 745 Kč, [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku 161 610 Kč a v [Anonymizováno] [Anonymizováno] částku 32 251 Kč. (návrh na poskytnutí úvěru a report průběhu schvalování). Finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny dne [datum] (potvrzení o poskytnutí úvěru ze dne [datum]). Žalovaný byl opakovaně upozorněn na nedoplatek, a to dopisem ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum] kde byl současně upozorněn, že pokud nebude dluh nejpozději do [datum] uhrazen bude k tomuto dni celý úvěr zesplatněn (výzva ze dne [datum], výzva ze dne [datum], výzva ze dne [datum], výzva ze dne [datum], výzva ze dne [datum], výzva ze dne [datum], poslední výzva k zaplacení ze dne [datum] včetně kopie dodejky). Ke dni [datum] činil dluh žalovaného na jistině částku 116 821,27 Kč, na pokutě za prodlení částku 1 769,72 Kč, na úvěrových poplatcích částku 3 307,10 Kč a smluvních úroků částku 9 580,16 Kč. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum] (historický výpis z úvěru). Dne [datum] byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka (předžalobní upomínka ze dne [datum] včetně potvrzení o odeslání).
5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
6. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
7. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
8. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
11. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
12. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
13. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
14. V prvé řadě soud zkoumal, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru, řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně řádně dostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, když při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nevycházela pouze z jeho tvrzení uvedených v žádosti, ale rovněž si příjmy ověřovala z výpisu z osobního účtu žalovaného vedeného u žalobkyně, a to za období 6 předcházejících měsíců. Průměrný příjem žalovaného v tomto období činil částku 55 350,50 Kč. Vzhledem k tomu, že měsíční splátky úvěru činily 3 524 Kč, tj. oproti příjmům žalovaného, zanedbatelnou výši, má soud za to, že nebylo potřeba výdaje žalovaného blíže zkoumat, zvláště pak, kdy z výpisu z bankovních i nebankovních registrů bylo zjištěno, že žalovaný dále splácí pouze jeden spotřebitelský úvěr u žalobkyně, a to s měsíčními splátkami 1 457 Kč. Jiné dluhy nemá. Celková výše měsíčních splátek obou úvěrů tak činila částku 4 981 Kč. Sám žalovaný v žádosti o úvěr uvedl a čestně prohlásil, že jeho měsíční výdaje činí částku 5 200 Kč, když žalobkyně z opatrnosti počítala s výdaji domácnosti 19 193 Kč měsíčně. Žalovanému tak po zaplacení veškerých nákladů domácnosti a i splátek obou úvěrů zbyla pro vlastní potřebu částka 31 176,50 Kč (55 350,50 Kč – 19 193 Kč – 4 981 Kč). S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně řádně postupovala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a tudíž je uzavřená úvěrová smlouva platná.
15. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl.o.z.), na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 150 000 Kč, které se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokovou sazbou 13,90 % ročně v pravidelných měsíčních plátkách po 3 524 Kč, a to vždy k 25. dni kalendářního měsíce. Poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne [datum], dále již neuhradil ničeho. Žalovaný v řízení netvrdil, natož aby prokázal, že by úvěr žalobkyni řádně splatil. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 zák. č. 89/2012 Sb.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost k zaplacení příslušenství pohledávky, jež je tvořeno kapitalizovaným úrokem ve výši 9 580,16 Kč za období od [datum] do [datum], kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum], úrokem ve výši 12% ročně z částky 116 821,27 Kč od [datum] do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12% ročně (dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) z částky 116 821,27 Kč od [datum] do zaplacení.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když plně procesně úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení za zaplacený soudní poplatek ve výši 4 806 Kč. Dále jí přiznal náhradu nákladů zastoupení žalobkyně advokátem podle § 7 bod 5 vyhl. Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. ve výši 35 937 Kč a dále 5 paušálních částek náhrady po 300 Kč jako náhradu advokátových výdajů za 5 úkonů právní služby ve výši 1 815 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání předžalobní upomínky, sepsání žaloby, vyjádření ze dne [datum] a účast při jednání soudu dne [datum] podle § 13 odst. 4 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a/, d/ a g/ vyhl.č. 177/1996 Sb.), vše včetně příslušné 21% DPH. Celkem tedy byla přiznána na náhradě nákladů řízení částka 42 558 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.
17. Pro úplnost soud uvádí, že se neztotožňuje s námitkou žalovaného, že by žalobkyni neměla být přiznána náhrada nákladů řízení, neboť tato disponuje právním oddělením a v daném případě se jedná o formulářovou žalobu, neboť jak vyplývá z náletu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012 sp.zn. I. ÚS 3923/11, zejména pak z jeho odůvodnění v bodě 27, aby se mohlo jednat o tzv. formulářovou žalobu, musí jít kromě jiného o spor o tzv. bagatelní věc (tj. předmětem žaloby tak může mít maximální plnění do částky 10 000 Kč). Tyto podmínka však v předmětném řízení splněna nebyla, když žalovaná částka činí 120 128,37 Kč. Dále je potřeba zdůraznit, že Nejvyšší soud ČR konstatoval, že nelze poměřovat postavení státu se soukromou právnickou osobou (v daném případě pojišťovnou). Přestože daná soukromá osoba může disponovat zaměstnanci dostatečně právně vybavenými, není zde důvod proč by se nemohla dát zastupovat ve věci advokátem. Soud by dle Nejvyššího soudu neměl takto vybavené soukromé osobě přiznávat náhradu nákladů řízení jen v případech, kdy by bylo prokázáno, že se jednalo o zjevné zneužití práva dát se zastoupit, což však v předmětném řízení prokázáno nebylo.
18. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení, byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.