Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni [částka] a to do [datum].
II. Žaloba se v rozsahu úhrady pohledávky ve výši [částka] spolu s zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení a pohledávka ve výši [částka] a úrok ve výši 62,09 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrok ve výši 15 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka], zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, kterým by byla straně žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna následovně.
2. Žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o poskytnutí úvěru č. [hodnota]. Dne [datum] byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se úrok s úrokem ve výši 62,09 % p.a. zavázal splácet ve 48měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný uhradil dne [datum] částku ve výši [částka], dne [datum] částku ve výši [částka], dne [datum] částku ve výši [částka] a dne [datum] částku ve výši [částka]. Žalobkyně požaduje uhrazení smluvní pokuty a náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného. Jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky přes 65 dnů, došlo k zesplatnění úvěru dne [datum]. V souvislosti se zesplatněním vznikly žalobkyni další nároky. Po zesplatnění žalovaný uhradil částku [částka] dne [datum] a [částka] dne [datum]. Předžalobní výzvou žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě [částka] jako nové jistiny s příslušenstvím, smluvní pokuty ve výši [částka], náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného od [datum] do zaplacení, tedy ke dni podání žaloby se jedná o smluvní pokutu ve výši [částka], úrok za poskytnutí úvěru ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet.
3. Soud před jednáním vyzval písemně žalobkyni, nechť doplní svá tvrzení a označí důkazy týkající se zejména zkoumání schopnosti žalobce splácet úvěr, prověření jeho měsíčních nákladů, když tato tvrzení a důkazy absentovala v žalobě. S ohledem na posouzenou nedostatečnost doplnění těchto tvrzení a důkazů soud ve smyslu ust. § 118a o.s.ř. svou výzvu na jednání zopakoval.
4. Žalobce dne [datum] sdělil, že žalovaný k dnešnímu dni zaplatil celkem [částka].
5. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobkyní a rekapitulované v bodě 2 tohoto rozsudku (Listina označená jako ,Předsmluvní formulář‘, Návrh na uzavření smlouvy o úvěru ze dne [datum], Důkaz o přijaté SMS pro vyplacení ze dne [datum] v[Anonymizováno] [Anonymizováno]:[Anonymizováno] hodin, Oznámení o schválení úvěru, Dodatek č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru ze dne [datum], Doklad o vyplacení úvěru, Hodnocení klienta).
6. Dále soud zjistil, že na účet žalovaného přišla za měsíc duben 2022 částka [částka], květen [částka], červen [částka], červenec [částka] od společnosti Adient Czech republic (zjištěno z výpisů z účtů žalovaného).
7. Stran zkoumání úvěruschopnosti strany žalované žalobkyně uvedla, že věřitel posuzoval schopnost strany žalované splácet úvěr, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z uvedené vyplynulo, že žalovaný žije v domácnosti se dvěma dětmi a jeho náklady na bydlení jsou [částka], náklady na děti [částka], splátka [právnická osoba]. [částka], zohledněné životní minimum [částka], celkový součet výdajů je [částka] a celková výše příjmů ze zaměstnání je [částka]. Rozdílem je rezerva [částka]. Z provedených důkazů ale nevyplývá, jak konkrétně žalobkyně ověřovala správnost údajů, které žalovaný ve svém prohlášení uvedl.
8. Z pohledu práva platí u smluv o zápůjčce následující: podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“) platí, že „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V § 2399 odst. 1 obč. zák.je uvedeno, že „Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.“ Dle § 1970 obč. zák. platí, že „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“
9. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění od [datum] do [datum] (dále jen „zákon“), stanoví, že „Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.“ Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona platí, že „Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.“ Ustanovení § 2 odst. 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto „Spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.“
10. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“) platí, že „Členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.“ V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že „Členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“
11. Na základě skutečností uvedených výše, vzal soud za prokázané, že žalovaný od žalobkyně získal na smlouvu č. [hodnota] částku ve výši [částka], z nichž zaplatil [částka].
12. Dále však musí soud zhodnotit 3 otázky, a to: (i) zda soud může bez aktivity strany žalované hodnotit, zda byly při uzavření třech výše specifikovaných smluv o revolvingovém úvěru splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru, (ii) zda podmínky splněny byly a (iii) na jakou částku má žalobkyně vůči straně žalovanému nárok.
13. Soud má za to, že neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle § 588 obč. zákoníku, jak ostatně plyne i z rozhodnutí Soudního dvora EU sp.zn. C679/18 ze dne [datum] o tom, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
14. Soud tedy dále zkoumal, zda žalobkyně posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z pohledu soudu žalobkyně úvěruschopnost strany žalované dostatečně nezkoumala, popř. žalobkyně nic takového neprokázala. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona posoudit schopnost spotřebitele splácet úvěr.
15. Soud má za to, že žalobkyně se sice zabývala příjmy žalovaného, kdy vycházela z doložených výpisů z účtu, ale nijak se nezabývala výdaji žalovaného, když jako výdaje posuzovala jenom výdaje na bydlení, na výživu dvou nezletilých dětí a splátku jiného úvěru. Žalobkyně při svém posouzení vycházela z výdajů za bydlení a nákladů dvou nezletilých dětí, které zcela neodpovídají obvyklé cenové hladině. Žalobkyně ve svém vyjádření vedla polemiku, že nemá prakticky žádnou možnost, jak ověřit tvrzení žalovaného ohledně nákladů za jeho bydlení. A nemá důvod nedůvěřovat tomu, co uvedl ve svém sdělení. V tomto případě je potřeba poznamenat, že žalobkyně má možnost v případě, že jí náklady na bydlení přijdou podezřele nízké, si k uvedenému vyžádat další podklady. Pokud je žalovaný nedoloží, tak mu úvěr nemusí poskytnout nebo může počítat s náklady v obvyklé cenové hladině. V opačném případě, pokud by je žalovaný doložil a ukázalo by se, že je žalovaný poskytl vědomě nepravdivě, pak jak si je žalobkyně dobře vědoma, což vyplývá i z jejího vyjádření, má možnost na něj podat trestní oznámení z důvodu toho, že by se dopustil úvěrového podvodu. Na základě takto nedostatečných informací mohla žalobkyně jen stěží dojít k závěru, že strana žalovaná je schopna úvěr splácet. Žalobkyně nijak nezjišťovala a nehodnotila skutečné výdaje a finanční chování strany žalované, z nichž by žalobkyně mohla zjistit, zda straně žalované zbývá každý měsíc dostatek finančních prostředků pro splácení závazku.
16. Že posouzení úvěruschopnosti dlužníka zahrnuje i prověření informací získaných od dlužníka věřitelem stanovil i Ústavní soud ČR ve svém rozhodnutí sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] „…součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)... posoudit úvěruschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé poskytovali úvěry nezodpovědně.“
17. Soud tak má za to, že se žalobkyně úvěruschopností strany žalované z pohledu jejích příjmů a výdajů a její finanční kondice nezabývala vůbec, a proto žalobkyně úvěruschopnost strany žalované nehodnotila s odbornou péčí. Smlouva revolvingovém úvěru, uzavřená mezi stranou žalovanou a žalobkyní je tak neplatné pro rozpor se zákonem.
18. Ohledně posouzení úvěruschopnosti pohledem splacené částky dlužníkem soud vychází z toho, že ani splacení úvěru se nijak nedotýká platnosti úvěrové smlouvy z pohledu zkoumání úvěruschopnosti, jak plyne z rozsudku Soudního dvora EU, který ve věci C 755/22 dne [datum] rozhodl tak, že „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“
19. Je tato smlouva neplatná, je strana žalovaná povinna žalobkyni vrátit dle § 87 zákona bezdůvodné obohacení, které tvoří částky, které věřitel poskytl straně žalované jako úvěr, přičemž se nepřihlíží k příslušenství, které si účastníci smlouvy sjednali zaplatit v neplatných smluvních ujednáních. Z níže uvedené tabulky vyplývá, že žalovanému byla celkem poskytnuta částka ve výši [částka], z nichž žalovaný uhradil celkem [částka]. Žalobkyně má tak nárok na to, aby jí bylo vydáno bezdůvodné obohacení v částce ve výši [částka]. Ve zbývající části je nezbytné žalobu zamítnout z výše uvedených důvodů.DatumÚvěrČástkaZaplacenoZbývá, datum[Anonymizováno] částka[částka] částka20. Co se týká nákladů řízení, soud musel posoudit, která strana byla ve věci úspěšnější. Z judikatury Ústavního soudu ČR sp. zn.: I. ÚS 2717/08 ze dne [datum] vyplývá Je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Soud tedy musel do neúspěchu žalované zahrnout též veškeré příslušenství, které požadovala. Žalobkyně požadovala přiznání jistiny ve výši [částka], přičemž její nárok byl zamítnut, co do částky [částka]. Dále byla v plné výši zamítnuta smluvní pokuta ve výši [částka], kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši [částka], [částka], [částka], úrok z prodlení z [částka] ve výši 15 % od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úrok z prodlení z [částka] ve výši 15 % od [datum] do [datum]. Celkem žalobkyně požadovala částku ve výši [částka] a co do částky [částka] byla neúspěšná. Jelikož žalobkyně byla neúspěšná v 81,67 %, je na místě přiznat náhradu nákladů žalovanému.21. Jelikož procesně úspěšnější straně žalované žádné náklady nevznikly, nepřiznal je soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. žádnému z účastníků.22. Co se týká lhůty k plnění, zde soud odkazuje na § 160 o.s.ř. ve spojení s § 87 odst. 1, 2 zák. o spotřebitelském úvěru. V uvedeném ustanovení je stanoveno, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistotu v době přiměřené jeho možnostem, přičemž soud určí tuto dobu podle jeho možností s přihlédnutím k jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Soud tedy zhodnotil veškeré okolnosti případu, přičemž vzal v úvahu i výši částky, kterou je povinen žalovaný zaplatit. Jelikož žalovaný splácel do prosince roku 2022, má soud za dostatečnou pariční lhůtu do [datum]. K uvedenému závěru soud došel s ohledem na to, že žalovaný o dlužné částce věděl a měl možnost se ji po dobu 2,5 roku snažit splatit. Navíc žalobní návrh byl podán, již v květnu loňského roku, což pro žalovaného mělo být dalším varováním, že bude muset dlužnou částku uhradit. Skutečnost, že žalovaný nepřebírá poštu a nezajímá se o své povinnosti nelze dávat k tíží žalobkyni, která má za vrácení bezdůvodného obohacení nárok. Od vyhlášení rozsudku ve této věci má žalovaný téměř dva měsíce k úhradě dlužné částky.