Výrok
I. Žalovaný je povinen vyklidit bytovou jednotku č. [Anonymizováno] umístěnou v [Anonymizováno].NP domu na adrese [adresa], o celkové podlahové ploše [Anonymizováno] m2, zapsané na LV č. [hodnota], na pozemku parc. č. [Anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, o výměře [Anonymizováno] m2, jehož součástí je budova č.p. [Anonymizováno], bytový dům, to vše zapsané na LV č. [hodnota], v k.ú. [adresa], obec [adresa], vedeného u [právnická osoba] [Anonymizováno], Katastrální pracoviště [adresa] a sklepní kóji v 1. podzemním podlaží budovy č.p. [Anonymizováno] a část nebytového prostoru o výměře 10,5m2 v 1. podzemním podlaží budovy č.p. [Anonymizováno] vyhrazeného k užívání žalobkyni a vyklizenou bytovou jednotku, sklepní kóji a část nebytového prostoru v budově č.p. [Anonymizováno] žalobkyni odevzdat do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni k rukám její právní zástupkyně na náhradě nákladů řízení částku 38 275 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 19.6.2025 domáhala po žalovaném vyklizení bytu č. [Anonymizováno] na adrese [adresa], jejíž je žalobkyně výlučným vlastníkem, dále sklepní kóje a nebytového prostoru v 1. podzemním podlaží domu. Uvedla, že žalovaný je jejím bývalým partnerem, z tohoto důvodu bydlel v předmětném bytě a užíval sklep a nebytový prostor. Partnerský vztah účastníků skončil [datum], kdy žalobkyně žalovaného vyzvala k vyklizení bytu i ostatních prostor, avšak bezúspěšně.
2. Žalobkyně se tak po žalovaném domáhal vyklizení předmětného bytu a skladovacích prostor a jejich předání žalobkyni.
3. Žalovaný nárok žalobkyně zcela neuznal. Uvedl, že zápis v katastru nemovitostí k předmětnému bytu neodpovídá skutečnosti, neboť se žalobkyní žili jako partner a partnerka, tedy ve vztahu obdobném manželskému, sdružovali tak peněžní prostředky a z těchto byt společně nabyli, byť je formálně zapsán pouze na žalobkyni. K tomu došlo s ohledem na vztahy s tehdejší manželkou žalovaného, která se od něj snažila dostat co nejvíce peněžních prostředků prostřednictvím výživného na děti, žalovaný měl tedy logicky zájem, aby byl na jeho straně deklarován majetek co nejnižší hodnoty. Žalovaný dále uváděl, že značnou část ceny bytu i jeho vybavení hradil on.
4. Žalovaný proto navrhl zamítnutí žaloby.1. K jednání soudu konanému dne 3.6.2026 se žalovaný ani jeho právní zástupce nedostavili. Právní zástupce žalobce požádal o odročení jednání z důvodu kolize s jednáním u Vrchního soudu v Olomouci, které však bylo nařízeno později než jednání před soudem zdejším, současně z doloženého Vyrozumění obhájce neplyne, že by se týkalo právě právního zástupce žalovaného, tento se ani nevyjadřuje k otázce možné substituce. Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 19. 8. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3358/2007 (ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 8. 4. 2009, sp. zn. II. ÚS 2778/08), připomněl, že důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat. Rovněž podle ustálené ústavněprávní judikatury obecné soudy nejsou povinny akceptovat jakékoliv žádosti o odročení, neboť pak by v konkrétních případech mohlo ze strany některých účastníků řízení docházet k procesním obstrukcím (viz nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2002, sp. zn. I. ÚS 729/01 či ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. II. ÚS 102/03).
5. Soud proto žádosti o odročení jednání nevyhověl a dle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného a jeho právního zástupce. Platí přitom, že v případě, že žádosti o odročení jednání soud nevyhoví, není povinen účastníka o nevyhovění vyrozumět; je proto věcí účastníka přesvědčit se, zda jeho návrhu na odročení bylo vyhověno (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1962/2003).
6. Soud provedl dokazování všemi účastníky navrženými důkazy (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba dalších důkazů v řízení najevo nevyšla. V řízení byl zjištěn tento skutkový stav:
7. Žalobkyně je výlučným vlastníkem jednotky č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa] (prokázáno informací o jednotce, seznamem nemovitostí na LV č. [hodnota]), kterou do vlastnictví nabyla na základě smlouvy o převodu vlastnictví jednotky ze dne [datum], s jednotkou je spojeno právo užívat sklepní kóji (prokázáno smlouvou ze dne [datum]).
8. Žalobkyně žalovaného k vyklizení předmětných nemovitostí vyzvala (prokázáno výzvou ze dne 18.3.2025, doručenkou).
9. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4.2.2026, č.j. 8 C 223/2025-281 byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobkyně a žalovaný jsou spoluvlastníky předmětné jednotky (prokázáno citovaným rozsudkem). Rozsudek byl odvolacím soudem dne 14.5.2026 potvrzen (prokázáno výpisem z informačního systému justice.cz ze sp.zn. 20 Co 118/2026).
10. Veškeré provedené důkazy je třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Zbylé důkazy soud zamítl pro nadbytečnost, když je shledal irelevantními pro rozhodnutí ve věci. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
11. Po právní stránce soud věc posoudil jako nájemní smlouvu podle ust. § 1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle kterého kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Dále pak podle ust. § 1003 občanského zákoníku, podle kterého držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit, kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.
12. V řízení nebylo sporné, že partnerský vztah účastníků skončil a předmětné nemovitosti užívá výlučně žalovaný. Sporné též nebylo, že je v katastru nemovitostí jako výlučný vlastník bytu zapsána žalobkyně. Žalovaný sice tvrdil, že zápis v katastru nemovitostí neodpovídá skutečnosti a účastníci jsou ve skutečnosti podílovými spoluvlastníky bytu, toto však ani na výzvu soudu dle § 118a o.s.ř. učiněnou na jednání soudu dne 9.11.2025 nedotvrdil a neprokázal. Uváděl pouze, že byli se žalobkyní ve vztahu obdobném vztahu manželskému, společně shromažďovali finanční prostředky, za které byt koupili, měl za to, že je na místě analogicky aplikovat ustanovení o společném jmění manželů. Tutéž argumentaci uváděl žalovaný v řízení vedeném zdejším soudem pod sp.zn. 8 C 223/2025, ve kterém se domáhal určení, že je spoluvlastníkem bytu, žaloba byla (nyní již pravomocně) zamítnuta pro neunesení důkazního břemene a břemene tvrzení, též přes výzvu dle § 118a o.s.ř. Dále žalovaný v řízení zvolil obstrukční taktiku, vznesl nesčetně návrhů na přerušení řízení právě do pravomocného skončení řízení vedeného zdejším soudem pod sp.zn. 8 C 223/2025, které zdejší soud zamítl (a o opakovaných návrzích již znovu pro nadbytečnost nerozhodoval), dále vznesl námitku podjatosti soudkyně (doplnit lze, že tuto námitku vznesl i vůči soudkyni ve věci pod sp.zn. 8 C 223/2025).
13. Soud tedy uzavírá, že žalovaný není spoluvlastníkem předmětného bytu, nejpozději od 24.3.2025, kdy mu byla doručena výzva k vyklizení, jej užívá bez právního důvodu. Ke sklepní kóji i skladovacímu prostoru nacházejícím se v 1. podzemním podlaží má též výlučné užívací právo žalobkyně, toto žalovaný nijak nesporoval, v žádném ze svých četných podání se k těmto prostorám nijak nevyjádřil, netvrdil žádné své právo je užívat, jeho vyjádření se týkala jen a pouze bytu.
14. Z těchto důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná, a proto jí vyhověl.
15. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.
16. Soud zcela úspěšné žalobkyni přiznal soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení, spočívající v předepsaném soudním poplatku ve výši 5 000 Kč a dále v nákladech spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 10 úkony právní pomoci po 2 300 Kč (ust. § 11 odst. 1 písm. a) - převzetí a příprava zastoupení, d) - písemné podání žaloby, výzva k vyklizení, vyjádření ze dne 31.7.2025, 28.8.2025, 1.10.2025, 7.11.2025 a 12.12.2025, g) – účast na jednání soudu dne 9.11.2025 a 3.6.2026, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.) a 10 náhradami hotových výdajů po 450 Kč (ust. § 13 odst. 4 uvedené vyhlášky) a dále DPH ve výši 21 % z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů.
17. Celkové náklady žalobkyně ve výši 38 275 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o.s.ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).