10 C 294/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10.11.2025 domáhal po žalované ochrany osobnosti. Uvedl, že žalovaná uveřejnila dne [datum] článek s názvem „[podezřelý výraz], v němž uvedla nepravdivá tvrzení, článek je selektivně vytržený z kontextu, účelově formulovaný, prezentuje žalobce v negativním světle za použití neověřených, nepravdivých či účelově formulovaných informací.

2. Žalobce se proto po žalované domáhal uveřejnění omluvy, odstranění článku a jeho dalšího nešíření.

3. Žalovaná v následném vyjádření nárok žalobce zcela neuznala. Nesporovala, že vydala předmětný článek. Uvedla však, že napadený článek nepovažuje za závadný, je v něm uvedena kritika žalobce ze strany třetích osob jako domněnky těchto osob, které žalovaná nevydává za svá skutková tvrzení.

4. Ze všech uvedených důvodů navrhla žalovaná zamítnutí žaloby.

5. Soud provedl dokazování všemi listinami, které účastníci předložili (ust. § 120 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o.s.ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (ust. § 120 odst. 3 věta prvá o.s.ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

6. V řízení byl prokázán následující skutkový děj:7. [Jméno žalobce]. (prokázáno citovaným článkem).8. V příspěvku ze dne [datum] uvedla [Anonymizováno]: „[právnická osoba] “ Součástí příspěvku je dopis [jméno FO] z 25.6.2014, kterým [jméno FO] sděluje žalobci, že si pan [jméno FO] nepřeje, aby jeho osoba, jeho jméno, jeho podoba, příběh jeho [Anonymizováno] a [Anonymizováno] a jeho přezdívka „[jméno FO] “ byly dávány do jakékoliv souvislosti přímé nebo nepřímé s Vaší podnikatelskou nebo jinou veřejně prezentovanou činností (prokázáno citovaným příspěvkem na Facebooku a platformě X).9. [jméno FO], sestra [jméno FO], v rozhovoru uvedla: [jméno FO] (prokázáno článkem [jméno FO] ze serveru [Anonymizováno]).10. [Anonymizováno] se oficiálně distancovala od [právnická osoba] a jeho sesterských organizací. Za fondem stojí podnikatel [Jméno žalobce]. Rodina zesnulého [Anonymizováno] [jméno FO] „[jméno FO] “ [jméno FO] [jméno FO],“ uvedla [Anonymizováno] na svém facebookovém profilu (prokázáno článkem [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno]).11. [právnická osoba]. přišel po roky trvajícím sporu o ochrannou známku na [Anonymizováno]. Ta byla zapsaná do registru známek v roce [Anonymizováno], [Anonymizováno] pak posílal právníky na spolky, které [Anonymizováno] používali. Patentový úřad o zneplatnění ochranné známky rozhodl letos v lednu, fond ale obratem využil možnost podat rozklad. Ten ale vedení Úřadu průmyslového vlastnictví zamítlo a 4. 10. rozhodnutí potvrdilo. „[právnická osoba]. [Anonymizováno], [Anonymizováno]).12. Rodina zesnulého [podezřelý výraz] [jméno FO] obvinila [Jméno žalobce] (prokázáno článkem [Anonymizováno], ze dne [datum], [Anonymizováno].13. [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] má na stránkách odkaz na [Anonymizováno] jako svůj projekt (prokázáno náhledem stránky [Anonymizováno]).14. Pečovatelské centrum [Jméno žalobce] (prokázáno článkem [adresa], ze dne [datum], [Anonymizováno]).15. [právnická osoba]. představil první část realizace výstavby ojedinělého privátního centra komplexní péče pro [podezřelý výraz]. Rehabilitační centrum [jméno FO] vzniká [Anonymizováno] v obci [adresa]. Tento unikátní projekt nabízí zcela nové možnosti péče o [podezřelý výraz], kteří mají [Anonymizováno]. Výstavba komplexu byla zahájena na jaře letošního roku a dnes je již hotová podstatná část budovy B, ve které budou bytové jednotky pro dlouhodobě léčené pacienty i pokoje hotelového typu pro pobyt rodinných příslušníků a návštěvníků (prokázáno tiskovou zprávou [jméno FO]. ze dne [datum]).16. Z ostatních důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení.17. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle ust. § 132 o.s.ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.18. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, podle ust. 2956 a násl. občanského zákoníku a podle § 135 odst. 1 o.s.ř.19. Podle ust. § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.20. Podle ust. § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.21. Podle ust. § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.22. Podle ust. § 2956 občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.23. Podle ust. § 2971 občanského zákoníku odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit.24. Podle ust. § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.25. Žalobce se v řízení po žalované domáhal omluvy, odstranění článku a jeho dalšího nešíření.26. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ust. § 81 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ust. § 81 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.27. Články 10 i 17 Listiny vyjadřují základní ústavní hodnoty právního řádu České republiky, jako demokratického právního státu. Ústavně zaručené právo vyjadřovat své názory je obsahově omezeno právy jiných, zejména právy uvedenými v čl. 10 Listiny. Kolize obou práv se realizuje v rovině podústavní, např. při aplikaci občanského zákoníku. Při aplikaci těchto zákonných ustanovení musí mít soudce vždy na paměti ústavní dimenzi aplikace zákona, která se projevuje poměřováním obou ústavních práv (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 367/03, usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 255/07, usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 1158/07).28. Právo podle čl. 17 Listiny je zásadně rovno základnímu právu podle čl. 10 Listiny (nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 1997 sp. zn. II. ÚS 357/96), přičemž je třeba dbát na to, aby s přihlédnutím k okolnostem každého případu jednomu z těchto práv nebyla bezdůvodně dána přednost před právem druhým (obdobně srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 6. 1996 sp. zn. IV. ÚS 154/96, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007 sp. zn. 30 Cdo 2711/2006).29. Při střetu svobody projevu s právem na ochranu osobnosti, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, bude vždy v prvé řadě věcí nezávislých soudů, aby s přihlédnutím k okolnostem každého jednotlivého případu pečlivě zvážily, zda jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 154/97).30. Z relevantní judikatury Ústavního soudu i Evropského soudu pro lidská práva lze – jak uvádí nález Ústavního soudu ze dne 23. 6. 2015, sp. zn. II. ÚS 577/13 – abstrahovat jistá východiska (typové problémy), na jejichž posouzení musí obecné soudy v těchto případech založit své rozhodnutí (např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1511/13). Zejména musí být brána v potaz 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový/hodnotící soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev „politický“ či „komerční“), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama „vyprovokovala“ či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.), a konečně 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relevantní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň je třeba zdůraznit, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; z hlediska celkového kontextu věci mohou být ve specifických případech významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 2. 2015, sp. zn. II. ÚS 2051/14, body 25 až 31; nález Ústavního soudu ze dne 14. 4. 2015 sp. zn. II. ÚS 2296/14, bod 20).31. Svoboda projevu představuje jeden z konstitutivních znaků demokratické pluralitní společnosti, v níž je každému dovoleno vyjadřovat se k věcem veřejným a vynášet o nich hodnotící soudy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2005, sp. zn. I. ÚS 453/03).32. Legitimitu zveřejnění však nelze dovodit a ústavní ochranu svobodě projevu nelze poskytnout informaci, pokud byla dominantně motivována touhou poškodit difamovanou osobu, pokud šiřitel sám informaci nevěřil anebo pokud ji poskytl bezohledně, aniž by se řádně staral o to, zda je či není pravdivá. Na nutnosti dbát těchto zásad nic nemění skutečnost, že jistá část tisku má sklon před fakty (ověřenými skutečnostmi) dávat přednost až "bombastické" síle výrazů, jimiž "své názory" tlumočí a prezentuje, neboť zasáhne-li do ústavně garantovaných práv jednotlivců nebo jiných ústavou či zákonem chráněných hodnot a zájmů, musí být připravena nést z takových jednání důsledky, byť má na nich založenou svou marketingovou strategii a dokonce i samotný účel své existence. Z toho důvodu je zcela nepřípustné, pokud se tyto subjekty při takovém způsobu jednání, téměř permanentně zasahujícím do osobnostních práv jednotlivců, dovolávají ochrany svobodou projevu (svobodou tisku), neboť zlému úmyslu nelze v žádném případě takovou ochranu poskytnout. … Míra jejich ochrany (spočívající ve fazetě svobody projevu a svobodného podnikání) musí být nezbytně oslabována či dokonce úplně vyloučena u subjektů, jež účel své existence, činnost a marketingovou strategii zakládají převážně na publikaci difamačních ("bombastických", "šokujících či "pikantních"), na cti utrhačných a lidskou důstojnost snižujících, "informacích" o osobách veřejně činných, osobách známých či společensky významných ("celebritách"), kdy účelem takového chování osoby je toliko sledování svého majetkového prospěchu a zvýšení publicity použitého média (srov. nález Ústavního soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1586/09).33. Obdobně jako omezení základního práva či svobody veřejnou mocí, tak i míra ochrany z její strany poskytnutá jednomu základnímu právu na úkor druhého, za situace, kdy se nacházejí ve vzájemné kolizi, musí s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu dostát požadavkům principu proporcionality a musí respektovat ústavní limity, vyjádřené v čl. 4 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod. V opačném případě by poskytnutí nepřiměřené ochrany či nadměrné preference jednomu základnímu právu fakticky představovalo zásah do druhého základního práva, nepřípustně omezující nebo zcela znemožňující jeho realizaci, v rozporu s principem zachování maxima z obou vzájemně si kolidujících základních práv. Není-li takové vyvažování možné, pak soud musí dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti (srov. nález Ústavního soudu I. ÚS 1737/08).34. O neoprávněný zásah do osobnosti člověka nepůjde mimo jiné tehdy, když bude zásah dovolen (resp. jeho možnost předpokládána) zákonem, avšak jen tehdy, pokud tak nebudou překročeny zákonem stanovené meze. Půjde o situace, kdy nad individuálními zájmy jednotlivých fyzických osob, do jejichž osobnosti je zasahováno, převládá závažnější, významnější a funkčně vyšší zvláštní veřejný zájem. Takový zásah do osobnostních práv však zůstává povoleným pouze za předpokladu, že se stal přiměřeným způsobem, a zároveň není-li v rozporu s takovými oprávněnými zájmy fyzické osoby, na kterých je třeba s ohledem na zajištění elementární úcty k důstojnosti její osobnosti za všech okolností bezpodmínečně trvat (např. zájem člověka na ochranu jeho intimní sféry apod.). Např. při střetu základního politického práva na informace a jejich šíření s právem na ochranu osobnosti a soukromého života, tedy základních práv, která stojí na stejné úrovni, je vždy nezbytné důsledně vážit, zda by jednomu právu nebyla nedůvodně dána přednost před právem druhým (viz NS 30 Cdo 1109/2005).35. Soud v prvé řadě konstatuje, že na žalobce je v projednávané věci třeba nahlížet jako na osobu veřejného zájmu, neboť žalobce je „tváří“ nadačního fondu [jméno FO] zabývající se [podezřelý výraz].36. Lze obecně konstatovat, že osoby veřejně činné, tedy politici, veřejní činitelé, mediální hvězdy aj., musí akceptovat větší míru veřejné kritiky než jiní občané (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 3. 2005, sp. zn. I. ÚS 367/03). To však neplatí v neomezené míře. Svoboda projevu nemá vést k tomu, aby byla jakákoliv osoba – včetně osob veřejně činných – v očích veřejnosti samoúčelně cíleně zesměšňována. Informování o věcech veřejných médii za použití prostředků dotýkajících se lidské důstojnosti, osobní cti či jména určité osoby nemůže být ospravedlněno ani snahou zabránit komukoliv získat mandát pro výkon veřejné funkce. Prosazování aktivistického přístupu nebo kampaně médií zaměřené na konkrétní osobu jen s cílem ji difamovat, nadto způsobem vybočujícím z obecně uznávaných pravidel slušnosti, a znevýhodnit ji tak v politickém boji o veřejnou funkci, nemůže požívat soudní ochrany. Přestože hodnotící soud na adresu veřejně činné osoby nelze jakkoli dokazovat, je nutné zkoumat, zda se zakládá na pravdivé informaci, zda forma jeho veřejné prezentace je přiměřená a zda zásah do osobnostních práv je nevyhnutelným průvodním jevem výkonu kritiky, tzn. zda primárním cílem kritiky není hanobení a zneuctění dané osoby. (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10.3.2020, sp. zn. III. ÚS 2300/18).37. Žalobce se prioritně po žalované domáhal odstranění napadeného článku a jeho dalšího nešíření. Soud se tedy zabýval otázkou, zda mohlo být jednotlivými napadenými tvrzeními zasaženo do osobnostních práv žalobce.38. Tvrzení: „[jméno FO] “ je pravdivé, plyne z provedených důkazů a ostatně ani žalobce je nesporuje, pouze uvádí, že problémy nastaly až po smrti pana [jméno FO]. K věci se vyjádřila i [Anonymizováno] na svých sociálních sítích tak, že stojí za rodinou [jméno FO].39. Ohledně tvrzení „[Anonymizováno].“ není žalobce aktivně legitimován, neboť se týká výslovně nadačního fondu [jméno FO] Byť je žalobce jeho zakladatelem a stěžejní postavou, jedná se o subjekt od něj odlišný.40. Tvrzení: „[Jméno žalobce].“ je v článku blíže vysvětleno, jednalo se o situaci, kdy v roce [Anonymizováno] založil žalobce se panem [jméno FO] a třetím společníkem firmu, která si nechala v Číně vyrobit [Anonymizováno], [jméno FO] do podnikání vložil [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Tvrzení může působit zavádějícím dojmem, vzhledem k tomu však, že je v textu vysvětleno, není důvod k jeho odstranění.41. Tvrzení: „[Jméno žalobce].“ bylo žalovanou již před podáním žaloby opraveno, bylo správně uvedeno, o jaký trestný čin správně šlo, informace o opravě je na konci článku v poznámce.42. Tvrzení: „[jméno FO].“ plyne z tvrzení členů rodiny [jméno FO], i [Anonymizováno] „připnula“ na své sociální sítě dopis [Anonymizováno] [jméno FO] z [Anonymizováno], ve kterém je uvedeno, že si tento nepřeje být nijak spojován s nadačním fondem.43. Tvrzení o případu [jméno FO] plyne z tvrzení jeho otce, ani žalobce sám neuvádí, v čem má tvrzená nepravdivost spočívat.44. Tvrzení o klinice ve [Anonymizováno] a údajné investici [Anonymizováno] a s tím souvisejícího tvrzení [jméno FO], že všechno byly lži, plyne z článku [adresa] a ostatně i z tiskové zprávy nadačního fondu [jméno FO], ve které je uvedeno, že „[podezřelý výraz] “ Zjevně se tedy nejednalo pouze o náklad 350 000 Kč za architektonickou studii, když již probíhala výstavba komplexu, nerozhodno, zda přímo na náklady nadačního fondu či prostřednictvím investora.45. Tvrzení: „[Jméno žalobce] “ / „[Anonymizováno] “ v článku v takové formě uvedeno není, je zmíněno jako neopodstatněná domněnka kritiků žalobce, kterou nedokáží upřesnit, vysvětlit. Jinak řečeno jsou v této pasáži článku kritizováni tito „kritici“, nikoli žalobce.46. Konečně pak žalobce napadá tvrzení týkající se spolku [adresa], uvádí k němu však pouze tolik, že se jedná o pomstu paní [jméno FO]. Veškeré tvrzené okolnosti – tedy registrace ochranné známky [Anonymizováno] či podávání žalob – plynou z provedených důkazů. Doplnit lze, že samotná registrace ochranné známky nadačním fondem byla shledána neplatnou, jednání [právnická osoba]. bylo úřadem označeno jako nepoctivé chování, neboť registrací bylo poškozeno [Anonymizováno], resp. jeho právo volně užívat tento symbol, zároveň učinil závěr, že nadační fond při podání přihlášky napadené ochranné známky nejednal v dobré víře.47. Soud tedy konstatuje, že napadená tvrzení jsou pravdivá, v článku vysvětlená, ostatně sám žalobce dostal značný prostor se k obsahu článku vyjádřit, jeho vyjádření je v něm k jednotlivým bodům obsaženo. Soud proto neshledal důvod pro odstranění článku.48. Dále se žalobce domáhal omluvy ve znění „Společnost [právnická osoba]., se tímto omlouvá panu [adresa] za nepravdivé a nepřiměřeně negativní informace zveřejněné dne [datum] v článku [právnická osoba], které zasáhly do jeho osobnostních práv“. V prvé řadě je třeba uvést, že se žalobce v textu omluvy domáhá uložení této povinnosti společnosti [právnická osoba]., tedy subjektu odlišnému od žalované.49. Omluvu v požadovaném znění pak nelze žalobci přiznat ani z důvodu její zcela neurčité a nekonkrétní koncipace. Z požadovaného textu omluvy není absolutně seznatelné, čeho se měla žalovaná dopustit, je natolik nekonkrétní, že objektivně postrádá satisfakční efekt. Bylo výhradně na posouzení žalobce, jaký text omluvy má pro něj satisfakční efekt. Je pravdou, že primární funkcí morálního zadostiučinění formou omluvy je satisfakce pro poškozenou osobu. Nelze však opomenout, že i škůdce má právo vědět, za co (za přesně jaké své protiprávní zásahy) se má omluvit. A byť by mohl mít subjektivně sám vědomí o tom, čeho se dopustil, je zde třeba trvat na objektivním hledisku, neboť text omluvy může být např. zveřejněn širší nezúčastněné veřejnosti (ať již na základě rozhodnutí soudu či poškozené osoby) a měl by i pro ni být dostatečně určitý a konkrétní (k tomu srov. závěry Nejvyššího soudu vyslovené v rozsudku ze dne 31. května 2022, č. j. 25 Cdo 1638/2020-375, v rozsudku ze dne 19. dubna 2021, č. j. 25 Cdo 149/2020-282).50. Z uvedených důvodů soud nároku žalobce na uveřejnění omluvy zamítl.51. Soud tedy uzavírá, že článek obsahuje pravdivá tvrzení, nezpůsobilá zásahu do osobnostních práv žalobce, který je nadto osobou veřejného zájmu a musí tak snést vyšší míru kritiky. Požadovaná omluva je zcela nekonkrétní a požadovaná po subjektu odlišném od žalované.52. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu nedůvodná, a proto ji zamítl.53. Soud zcela úspěšné žalované přiznal soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení, spočívající ve 2 náhradách nezastoupeného účastníka po 450 Kč podle ust. § 1 odst. 3 písm. a), c) ve spojení s ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za vyjádření k žalobě a 1x účast na jednání soudu 17.3.2026, celkem náklady řízení ve výši 900 Kč, které byly přiznány v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř.). Výši náhrady nezastoupeného účastníka soud určil s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 2638/2025.