10 C 8/2026

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že se v období od [datum] zúčastnila natáčení televizního pořadu „[Anonymizováno] “, realizovaného žalovanou, a to na základě smlouvy o účasti v projektu „[Anonymizováno] “. Předmětný [Anonymizováno]. díl byl odvysílán dne [datum]. Dle pravidel projektu má [Anonymizováno] [Anonymizováno], kdy každá z [Anonymizováno]. Žalobkyně řádně nastoupila do projektu dne [datum], přičemž dne [datum] byla převezena do [Anonymizováno] určené producentem. Zároveň se do domácnosti žalobkyně nastěhovala jiná účastnice projektu, [jméno FO]. V domácnosti žalobkyně se v době natáčení nacházel její [Anonymizováno] roční nezletilý syn [adresa] (dále jen „nezletilý syn“), narozený dne [datum], a manžel žalobkyně [jméno FO] (dále jen „manžel žalobkyně“), který si za tímto účelem vzal pracovní volno, aby byl s ohledem na nízký věk dítěte po celou dobu natáčení v domácnosti přítomen. Žalobkyně dále uvedla, že domácnost, do níž byla v rámci projektu umístěna, sdílely [Anonymizováno]. V průběhu natáčení se žalobkyně postupně od [Anonymizováno] a [Anonymizováno] dozvídala informace o soukromí a osobních poměrech těchto osob i o osobnosti [jméno FO], která měla v její domácnosti pečovat o jejího syna. Druhý den pobytu se žalobkyně dozvěděla, že [jméno FO] přivedla [Anonymizováno] z [podezřelý výraz] a že má sebevražedné tendence. Tyto skutečnosti vyvolaly u žalobkyně obavy o bezpečí jejího dítěte, a proto ve večerních hodinách kontaktovala produkci s požadavkem na ukončení natáčení. Produkcí však byla opakovaně ujišťována, že situace je bezpečná a že nehrozí žádné nebezpečí, přičemž toto ujišťování se opakovalo i v následujících dnech. Žalobkyně dále tvrdila, že [Anonymizováno]. den natáčení, [datum], se při natáčení rozhovoru [Anonymizováno] dozvěděla další závažné skutečnosti o [Anonymizováno] [jméno FO], zejména že trpí psychickou poruchou, byla hospitalizována na psychiatrii, užívá psychofarmaka, nemá ráda děti a že její [Anonymizováno], s níž se [jméno FO] identifikovala [Anonymizováno]. Na základě těchto zjištění žalobkyně znovu požadovala okamžité ukončení své účasti na projektu a návrat domů. Přesto byla produkcí nucena v projektu setrvat ještě další tři dny, kdy poslední den byla natočena epizoda „[Anonymizováno]. Natáčení bylo tedy zkráceno. V důsledku této situace žalobkyně uvedla, že se psychicky zhroutila, zažívala intenzivní strach o zdraví a život svého syna a tyto psychické obtíže u ní přetrvávaly i v době podání žaloby, kdy docházela na psychoterapii. Žalobkyně dále uvedla, že v projektu setrvala proti své vůli z obavy ze smluvní pokuty ve výši 100 000 Kč, na jejíž úhradu neměla finanční prostředky. Předčasné ukončení natáčení bylo se souhlasem producenta umožněno až tři dny po jejím opakovaném požadavku, přičemž žalobkyni byla vyplacena částečná odměna ve výši 65 000 Kč a žádná smluvní pokuta jí uložena nebyla. Žalobkyně v jednání žalované spatřuje porušení prevenční povinnosti a tvrdí, že žalovaná upřednostnila vlastní zájem na dotočení pořadu před ochranou jejích osobnostních práv, v důsledku čehož jí vznikla nemajetková újma spočívající v duševních útrapách.

2. Žalobkyně se proto domáhala po žalované náhrady nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 13. 3. 2026 nárok žalobkyně zcela neuznala. Uvedla, že žalobkyně se do reality show „[Anonymizováno] “ přihlásila zcela dobrovolně, přičemž byla dopředu seznámena s podstatou, pravidly a průběhem tohoto televizního pořadu, který žalovaná vyrábí a vysílá již více než [Anonymizováno] let a jehož principy jsou obecně známé. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o účasti v projektu „[Anonymizováno] “, na jejímž základě probíhalo natáčení v období od [datum], a to v [adresa] v domácnosti žalobkyně a současně v [Anonymizováno] v domácnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [jméno FO]. Žalovaná popsala standardní průběh natáčení, kdy se „[Anonymizováno] “ po dobu [Anonymizováno] zdržuje v [Anonymizováno], přičemž štáb není přítomen nepřetržitě a účastníci nejsou nijak omezováni na svobodě pohybu. V projednávaném případě bylo natáčení ukončeno předčasně osmého dne, tedy dne [datum], a to na základě žádosti žalobkyně, přičemž namísto obvyklého rozhovoru „[Anonymizováno] “ proběhlo hodnocení „[Anonymizováno] “. Žalovaná důrazně popřela tvrzení žalobkyně, že by byla k setrvání v projektu nucena, manipulována nebo že by jí bylo vyhrožováno smluvní pokutou. Uvedla, že žalobkyně mohla kdykoli natáčení opustit a setrvání do osmého dne bylo výsledkem dohody mezi žalobkyní a produkcí, zejména s ohledem na nepřítomnost účastníka [Anonymizováno] ve dnech [datum] a [datum] a potřebu dokončit [Anonymizováno]. Žalovaná dále uvedla, že produkce neměla v době natáčení k dispozici informace o [podezřelý výraz] minulosti matky [jméno FO] a popřela, že by v průběhu natáčení vyšly najevo skutečnosti svědčící o neschopnosti [jméno FO] ovládat své jednání nebo o ohrožení nezletilého syna žalobkyně. Podle žalované byl po celou dobu natáčení v domácnosti žalobkyně přítomen otec dítěte, [jméno FO] s dítětem nebyla nikdy sama a její chování bylo žalobkyniným manželem opakovaně hodnoceno kladně. K otázce smluvní pokuty žalovaná uvedla, že samotné ustanovení smlouvy dává producentovi pouze možnost smluvní pokutu požadovat, nikoli povinnost ji uplatnit, přičemž v případě žalobkyně bylo natáčení ukončeno se souhlasem žalované a v souladu se smlouvou, takže ustanovení o smluvní pokutě nebylo aplikovatelné. Žalobkyně po natáčení nepodala žádnou bezprostřední stížnost, udržovala s režisérkou přátelské vztahy a několik měsíců po odvysílání dílu se přihlásila do castingu jiné reality show produkované žalovanou.

4. Z uvedených důvodů žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

5. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání při splnění podmínek dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen ,,o. s. ř.“) za použití § 101 odst. 4 o. s. ř.

6. Na základě důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru:

7. Žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o účasti v projektu „[Anonymizováno] “, kde žalovaná vymezila podmínky účasti žalobkyně v projektu „[Anonymizováno] “, jehož podstatou je [Anonymizováno], resp. [Anonymizováno] [Anonymizováno] a jejich [Anonymizováno]. Žalobkyně se smlouvou zavázala zúčastnit se natáčení projektu v rozsahu a způsobem stanoveným producentem a strpět pořizování obrazových a zvukových záznamů své osoby, [Anonymizováno] a [Anonymizováno] pro účely výroby a odvysílání pořadu. Předčasné ukončení účasti ze strany účastníka je možné pouze z důvodu vyšší moci nebo z dalších závažných důvodů hodných zvláštního zřetele na straně účastníka, a to po předchozím souhlasu producenta. V případě předčasného ukončení účasti v souladu s těmito podmínkami má účastník nárok pouze na část sjednané odměny odpovídající době jeho účasti v projektu. Pokud by účastník ukončil svou účast v rozporu s uvedenými podmínkami, je producent oprávněn po něm požadovat smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o účasti v projektu „[Anonymizováno] “ ze dne [datum]).

8. V [Anonymizováno] žalobkyně se v době natáčení nacházel její nezletilý syn [adresa], narozený [rodné přijmení] [datum], kterému bylo v době natáčení přibližně [Anonymizováno] roku, a manžel žalobkyně [jméno FO]. V druhé [Anonymizováno], a to [jméno FO], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (prokázáno pořadem „[Anonymizováno] “, [Anonymizováno], zároveň toto učinily strany nesporným).

9. Z pořadu „[Anonymizováno], [Anonymizováno]. [Anonymizováno], soud dále zjistil:10. [právnická osoba] [jméno FO]: „[Anonymizováno]. Dále v čase 0:[Anonymizováno] uvedla: „[Anonymizováno].“11. [právnická osoba] pořadu 0:[Anonymizováno] [jméno FO] uvedl: „[Anonymizováno] “ Žalobkyně: „[Anonymizováno] “12. [právnická osoba] pořadu [Anonymizováno] [jméno FO] uvedla: „[Anonymizováno].“13. [právnická osoba] pořadu [Anonymizováno] sdělila [Anonymizováno] a [Anonymizováno]: „[Anonymizováno].“ Následně v čase [Anonymizováno] popsala své pocity z nové [Anonymizováno]: „[Anonymizováno] “, [Anonymizováno].“14. [právnická osoba] pořadu [Anonymizováno] [jméno FO] uvedl: „[Anonymizováno] “ Následně ji pochválil při snaze obléct nezletilého syna do pyžama v čase [Anonymizováno] „[Anonymizováno].“15. [právnická osoba] pořadu [Anonymizováno] [jméno FO] uvedl: „[Anonymizováno] “16. [právnická osoba] pořadu [Anonymizováno] proběhla konverzace mezi [jméno FO] a [jméno FO]: [jméno FO]: „[podezřelý výraz] “ [jméno FO]: „[Anonymizováno] …“ [jméno FO]: [Anonymizováno]. [jméno FO]: [Anonymizováno]. [jméno FO]: „[Anonymizováno].“17. [právnická osoba] pořadu [Anonymizováno] proběhla konverzace mezi žalobkyní a [Anonymizováno]: [Jméno žalobkyně]: „[Anonymizováno] “ [Jméno žalobkyně]: „[Anonymizováno].“ [Anonymizováno]: [Anonymizováno].“ [Jméno žalobkyně]: „[Anonymizováno].“ [Anonymizováno]: „[Anonymizováno].“ [Jméno žalobkyně]: „[Anonymizováno] “ [Anonymizováno]: „[Anonymizováno].“ [Jméno žalobkyně]: „[Anonymizováno] “ [Anonymizováno]: „[Anonymizováno].“ [Jméno žalobkyně]: „[Anonymizováno] “ [Anonymizováno]: „[Anonymizováno].“18. [právnická osoba] pořadu [Anonymizováno] žalobkyně uvedla: „[Anonymizováno].“19. [právnická osoba] pořadu [Anonymizováno] proběhla konverzace mezi manželem žalobkyně a [jméno FO] o důvodech ukončení natáčení pořadu. [jméno FO]: „[Anonymizováno] ?“ [jméno FO]: „[Anonymizováno].“ [jméno FO]: „[Anonymizováno].“ (vše prokázáno pořadem „[Anonymizováno] “, díl [Anonymizováno].).20. Dne [datum] (den po ukončení natáčení) poslala žalobkyně režisérce pořadu, [jméno FO], SMS zprávu ve znění: „Zdravíčko, tady [jméno FO], píšu jen ať se máš jak ozvat, až budeš v [adresa], páčko <3.“ (prokázáno z SMS zprávy žalobkyně ze dne [datum]).21. Dne 5. 6. 2024 podala žalobkyně přihlášku do castingu reality show žalované, [Anonymizováno] (prokázáno z přihlášky žalobkyně na casting do reality show [Anonymizováno] ze dne 5. 6. 2024).22. V nedatovaném deníku žalobkyně mimo jiné na stránce 1 uvedla: „Opravdu se mi bortí svět. Snažím se myslet na to, že mám doma [Anonymizováno], který prý při nejmenším podezření zakročí. Pozná to včas? [Anonymizováno].“ Na stránce 2 žalobkyně uvedla: „Já sama v [Anonymizováno], přepadá mě stres, nervy, dostávám panický záchvat a snažím se spojit s produkcí. Snaží se mě uklidnit, ale neposlouchám. Chci odjet [Anonymizováno].“ Na stránce 9 žalobkyně uvedla: „Největší momentální a vlastně jediná opora a podpora je [Anonymizováno] v čele s tou nejlepší a nejhodnější [Anonymizováno].“ Na totožné straně žalobkyně dále uvedla: „Vzhledem k promluvě, která proběhla v [Anonymizováno], a já opravdu stresem, který mě přepadl, nebyla schopná ovládat své tělo, jsem si tady sáhla opravdu na emoční dno. Slovy to opravdu nejde vyjádřit. Ráno další den se to na mě podepsalo fyzicky … Mám horečku, bolí mě hrozně v krku, rýma.“ (prokázáno ze žalobkyní předloženého deníku).23. Dne 10. 11. 2025 poslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu, ve které vyzvala žalovanou k úhradě nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč (prokázáno z předžalobní výzvy ze dne 10. 11. 2025 a doručenky). Na tuto předžalobní výzvu reagovala žalovaná dne 31. 3. 2025 tak, že nárok žalované odmítla (prokázáno z odpovědi na předžalobní výzvu ze dne 31. 3. 2025 a doručenky), načež žalobkyně žalovanou informovala, že se svého nároku bude domáhat soudní cestou (prokázáno z reakce žalobkyně ze dne 19. 11. 2025 a doručenky).24. Zbylé navržené důkazy soud neprováděl pro nadbytečnost, neboť tvrzený skutkový stav relevantní pro posouzení věci byl dostatečně prokázán.25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:26. Po zhodnocení všech předložených důkazů podle ust. § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.27. Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), a podle ust. § 2956 a násl. občanského zákoníku.28. Podle ust. § 81 odst. 1 občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.29. Podle ust. § 81 odst. 2 občanského zákoníku ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.30. Podle ust. § 82 odst. 1 občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.31. Podle § 2956 o. z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.32. Podle ust. § 2951 odst. 2 občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.33. Žalobkyně se v řízení po žalované domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši 120 000 Kč s příslušenstvím.34. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu ust. § 81 a násl. občanského zákoníku je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle ust. § 81 občanského zákoníku a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.35. Na základě shora uvedených skutkových zjištění soud posuzoval, zda jednáním žalované došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobkyně chráněných § 81 a násl. občanského zákoníku, a zda jsou v projednávané věci splněny podmínky pro vznik odpovědnosti za nemajetkovou újmu.36. Žalobkyně vstoupila do projektu „[Anonymizováno] “ svobodně a informovaně. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že podnět k přihlášení do pořadu vzešel ze strany žalobkyně, přičemž její manžel je do projektu přihlásil právě na popud žalobkyně. Sama žalobkyně v průběhu natáčení pořadu uvedla, že si chtěla účast v reality show vyzkoušet a zjistit, jak se [Anonymizováno]. Je proto zřejmé, že se nejednalo o účast vynucenou či náhodnou, nýbrž o záměrné a dobrovolné rozhodnutí žalobkyně.37. Soud dále přihlédl k tomu, že žalobkyně musela být srozuměna s charakterem pořadu. Žalovaná reality show „[Anonymizováno] “ vysílá dlouhodobě, a to po dobu delší než [Anonymizováno], [Anonymizováno]. Žalobkyně byla navíc před zahájením natáčení seznámena s pravidly projektu a jeho průběhem a tyto podmínky výslovně akceptovala uzavřením smlouvy.38. Žalobkyně musela být od počátku také srozuměna s tím, že v rámci projektu bude její nezletilý syn po určitou dobu [Anonymizováno]. Tato skutečnost není mimořádnou okolností, ale přímým důsledkem účasti v projektu tohoto typu, s nímž byla žalobkyně od počátku obeznámena.39. Z odvysílaného dílu je zároveň zřejmé, že žalobkyně nesla celé natáčení velmi těžce. Bylo pro ni psychicky náročné prakticky od začátku, což sama v pořadu opakovaně reflektovala. Z tohoto důvodu se rozhodla část pobytu realizovat [Anonymizováno] Jde o subjektivní reakci žalobkyně na konfrontaci [Anonymizováno].40. Podstatné je rovněž zjištění, že po celou dobu natáčení byl v [Anonymizováno] [jméno FO], který o [Anonymizováno]. Tato skutečnost vyplývá nejen z tvrzení žalobkyně, ale rovněž z jejího deníku a z obrazového materiálu samotného pořadu, v němž je manžel žalobkyně s nezletilým synem opakovaně zachycen při každodenní péči. [jméno FO] s nezletilým nezůstávala sama, jelikož sama měla z péče o dítě obavy. Soud proto uzavírá, že faktická péče o nezletilého byla po celou dobu natáčení zajištěna.41. Z důkazů nevyplývá a ostatně ani není tvrzeno, že by nezletilému synovi žalobkyně vznikla v průběhu natáčení pořadu jakákoli újma, že by se k němu [jméno FO] chovala nevhodně. Manžel žalobkyně [jméno FO] nejprve chválil, jak se snaží o nezletilého starat, postupem času jí vytýkal, že není ohledně nezletilého stále ve střehu, nikdy však nezmínil, že by nezletilému jakkoli ubližovala. Obavy žalobkyně soud vyhodnotil jako subjektivní, nikoli jako reakci na objektivně existující riziko. Ostatně i v rámci konverzace mezi manželem žalobkyně a [jméno FO] o důvodech ukončení natáčení pořadu padlo pouze jméno žalobkyně, vůbec nebyla debata o tom, že by bylo natáčení předčasně ukončeno pro cokoli, co se děje u nich , Anonymizováno42. Soud rovněž přihlédl ke skutečnosti, že natáčení probíhalo pod kontrolou produkčního týmu žalované. Sama žalobkyně uvedla, že jí byla po dobu natáčení oporou režisérka [jméno FO], což potvrzuje i následná komunikace mezi nimi, konkrétně SMS zpráva zaslaná žalobkyní den po ukončení natáčení, kde žalobkyně projevuje zájem se s režisérkou sejít. V deníku žalobkyně výslovně uvedla „Největší momentální a vlastně jediná opora a podpora je štáb v čele s tou nejlepší a nejhodnější [Anonymizováno] [Anonymizováno].“ Tyto okolnosti nesvědčí o manipulativním či donucovacím jednání žalované, ale naopak o zachování profesionálního a podpůrného přístupu.43. Za podstatnou soud považuje rovněž časovou souslednost dalších událostí. Natáčení bylo ukončeno [datum], přičemž dne [datum] podala žalobkyně přihlášku do castingu jiné reality show produkované toutéž žalovanou, konkrétně pořadu [Anonymizováno]. Tato skutečnost je výrazně rozporná s tvrzeními žalobkyně o závažných a dlouhodobých duševních útrapách způsobených jednáním žalované, neboť osoba, která by skutečně utrpěla zásah do osobnosti v uváděné intenzitě, by se jen stěží dobrovolně hlásila do dalšího mediálního projektu žalované.44. Zjištění skutečnosti, že [jméno FO] a [Anonymizováno] odešly z psychiatrické léčebny bez dokončení léčby, samo o sobě neznamená jejich nebezpečnost. Z předložených důkazů vyplývá, že [jméno FO] během pobytu [Anonymizováno] žalobkyně neprojevovala žádné známky agresivního chování. Manžel žalobkyně měl navíc o jejím psychickém stavu aktuální informace, neboť se mu sama svěřila se sebepoškozováním, a přesto nepovažoval její přítomnost v domácnosti za ohrožující.45. Ukončení natáčení proběhlo na základě žádosti žalobkyně. Z obrazového záznamu pořadu je zároveň patrné, že manžel žalobkyně ani [jméno FO] neznali skutečný důvod ukončení projektu, což oslabuje tvrzení žalobkyně o bezprostředně ohrožující situaci.46. Soud se konečně zabýval rovněž formou uplatněného nároku. Žalobkyně se domáhala výlučně náhrady nemajetkové újmy, tedy peněžitého plnění, aniž by po žalované požadovala omluvu či jiný způsob satisfakce.47. U újmy, která nemá majetkový charakter, je z povahy věci vyloučena náhrada, která by znamenala uvedení do předešlého stavu. Nastupuje proto princip kompenzační (satisfakční), kdy poskytnuté plnění má přinést odčinění nemajetkové újmy v podobě zadostiučinění, které má alespoň zmírnit (odčinit) nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému možnost, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela spolehlivě a exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí prostředků či předmětů, pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život. Peněžitá náhrada je uváděna jako subsidiární způsob, který nastupuje teprve v případě, že jiná forma není dostačující. Při určení přiměřenosti satisfakce je třeba vycházet z celkové povahy i z jednotlivých okolností případu (k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři vzniklé nemajetkové újmy apod.). Je nezbytné zkoumat míru tvrzeného porušení základního práva na ochranu osobnosti, a to v kontextu se svobodou projevu a s právem na informace a se zřetelem na požadavek proporcionality uplatňování těchto práv a jejich ochrany (srov. NS 30 Cdo 332/2007).48. Jde-li o požadavek na přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích je na soudech zjistit v prvé řadě míru závažnosti zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, tj. ověření toho, zda k němu došlo ve značné míře, což předpokládá zhodnocení jak podle celkové povahy případu, tak podle jeho jednotlivých okolností. Současně je třeba přihlížet i k tomu, že tato forma zadostiučinění je právním institutem do jisté míry výjimečného charakteru, který se uplatní právě jen za splnění zákonem stanovených předpokladů. Přiznání zadostiučinění v penězích soudem tedy předpokládá naplnění řady zákonných podmínek, které současně musí být soudem skutečně seznány a pro daný případ individualizovány. Určujícím je mimo jiné především zjištění, že v konkrétním případě jde o nemajetkovou újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzické osoby, kterou tato fyzická osoba objektivně zejména vzhledem k povaze, intenzitě, trvání a rozsahu působení nepříznivého následku může pociťovat a prožívat jako závažnou. Soud současně musí uvážit, že právo na náhradu nemajetné újmy v penězích je („pouze“) jedním z dílčích a relativně samostatných prostředků ochrany jednotného práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, které vzniká tehdy, kdy ostatní potencionální satisfakční instrumenty k vyvážení a zmírnění nepříznivých následků protiprávního zásahu do osobnostních práv nedostačují. Je proto na soudu, aby při úvahách o uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích se těmito okolnostmi zabýval a do svého rozhodnutí je také promítl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2012, sp. zn. 30 Cdo 1092/2011).49. Zadostiučinění v penězích plní především satisfakční funkci, i když úlohu preventivního významu zákonu odpovídajícího a spravedlivého zadostiučinění nelze vylučovat. Vlastní zásah je nutno hodnotit vždy objektivně s přihlédnutím ke konkrétní situaci, za které k neoprávněnému zásahu došlo (tzv. konkrétní uplatnění objektivního kritéria), jakož i k osobě postižené fyzické osoby (tzv. diferencované uplatnění objektivního kritéria). Uplatnění konkrétního a diferencovaného objektivního hodnocení znamená, že o snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.10.2009, sp. zn. 30 Cdo 4431/2007).50. Platí, že nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním, které musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění (§ 2951 odst. 2). Primárně se nadále zkoumá, zda postačuje morální satisfakce (resp. jiný způsob satisfakce), a peněžitá satisfakce má až subsidiární povahu, byť je zmíněna jako první (shodně Beck VI 2951 28). (RYŠKA, Michal. § 2957 [Okolnosti zvláštního zřetele hodné]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024)51. Žalobkyně se přihlásila do reality show, jejíž podstatou je [Anonymizováno], snaha zaujmout veřejnost a přinést dramatické či emočně vypjaté situace. S tímto charakterem pořadu musela být žalobkyně srozuměna, dané okolnosti nelze zpětně hodnotit jako protiprávní jednání žalované. Žalované nelze klást k tíži, že žalobkyně natáčení špatně psychicky nesla, a to od počátku. Žalovaná své povinnosti dodržela, natáčení k žádosti žalobkyně předčasně ukončila a po žalobkyni nežádala smluvní pokutu, byť důvodem předčasného ukončení byla právě pouze psychická nepohoda žalobkyně, nikoli objektivní důvod. Ostatně žalobkyně sama štáb žalované chválila a považovala jej za oporu, jak shora uvedeno. Jediný, kdo by mohl svou účast v pořadu úkorně pociťovat, je nezletilý syn žalobkyně, avšak nikoli z důvodu jednání žalované, ale pouze pro chování svých rodičů, kteří jej součástí pořadu svou přihláškou učinili.52. Za daného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že jednání žalované nepředstavovalo neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobkyně a nebyly splněny podmínky pro přiznání náhrady nemajetkové újmy, nadto výlučně ve formě relutární satisfakce.53. Ze všech uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba je v plném rozsahu nedůvodná, a proto ji výrokem I. zamítl.54. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem II. podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši 450 Kč, spočívají v jedné náhradě hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 450 Kč, podle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. Celkové náklady žalované ve výši 450 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).55. Paušální náhrada má dle vyhlášky činit 300 Kč, avšak soud se v tomto ohledu aplikoval judikát Nejvyššího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615), protože paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka zákonodárce zavedl, aby bylo odstraněno nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými a to i s ohledem na právní názor Ústavního soudu (srov. nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13). Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka byla vyhláškou stanovena ve výši 300 Kč proto, že právě taková náhrada za hotové výdaje dříve náležela účastníku zastoupenému advokátem dle § 151 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 3 advokátního tarifu (ve znění účinném do 30. 6. 2018), respektive § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2024). S ohledem na to, že § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné, činí částku 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu je tak neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k postupu obecného soudu při zjištění nesouladu podzákonného právního předpisu s ústavním pořádkem viz např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20, bod 55). Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (shodně viz Jäger, M. Zapomenutá vyhláška? Soudní rozhledy, 2025, č. 7–8, s. 229).