Výrok
I. Vyživovací povinnost žalobce k žalované ve výši 13.000,- Kč měsíčně splatných vždy do každého 5. dne v měsíci předem k rukám matky žalované, stanovená rozsudkem Okresního soudu [adresa], č. j. [spisová značka], se zrušuje s účinností od 01.10.2025.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
Žalobou podanou k soudu dne 19.11.2025 se žalobce po žalované domáhal zrušení vyživovací povinnosti. Uvedl, že žalovaná je již zletilá, nestuduje, je zaměstnána. Je tedy schopna se sama živit. Navrhl proto zrušení vyživovací povinnosti ke dni 1.10.2025.Žalovaná se zrušením vyživovací povinnosti k uvedenému datu souhlasila.Soud provedl důkazy, které ve věci účastníci navrhli, další důkazy nebylo třeba provádět. Za použití ust. § 132 o.s.ř. soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:Rozsudkem Okresního soudu [adresa] č. j. [spisová značka] byla stanovena vyživovací povinnost žalobce ve prospěch žalované ve výši 13 000 Kč měsíčně, dle odůvodnění rozsudku se se žalobce zavázal vybrat žalované spoření, na které bude přispívat částkou 3 000 Kč měsíčně (prokázáno citovaným rozsudkem).Žalobce souhlasil s uzavřením dohody, kterou by se zavázal k úhradě částky 295 000 Kč, dotazoval se, na jaký účet a na termín její úhrady (prokázáno e-mailem ze dne 31.3.2026). Dne 1.4. sdělil žalobce právní zástupkyni žalované, že se radil s právním zástupcem, který mu nedoporučil podepsat mimosoudní dohodu (prokázáno SMS zprávou ze dne 1.4.2026). Dále sdělil, že až bude ukončena vyživovací povinnost, dceři samozřejmě naspořené peníze dám (prokázáno nedatovanou zprávou žalobce zástupkyni žalované).Zbylé navržené důkazy soud neprováděl s ohledem na nesporná tvrzení účastníků.Při posuzování merita věci soud postupoval podle ust. § 910 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.Podle ust. § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.Podle ust. § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.Mezi účastníky nebylo sporným, že vyživovací povinnost žalobce vůči žalované skončila od 1.10.2025. Spor trvá pouze ohledně vyplacení částky ze spoření dle odůvodnění výše specifikovaného opatrovnického rozsudku, což však není předmětem tohoto řízení. Žalobce v řízení opakovaně deklaroval, že naspořenou částku je připraven žalované vyplatit po vzájemné komunikaci s ní, současně žalovaná souhlasila s ponížením naspořené částky o výživné vyplacené jí žalobcem v období od 1.10.2025. Jeví se tedy, že i v této otázce by měly být nároky účastníky bezproblémově vypořádány.S ohledem na uvedené má soud žalobní tvrzení za prokázaná a ostatně nesporná, a proto žalobě vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když procesně úspěšný žalobce žádné náklady řízení nepožadoval.