Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 620 Kč od 19. 7. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO] (dále jen „původní věřitel“) uzavřela se žalovaným prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno] dne 20. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 13 620 Kč a žalovaný se ho zavázal splatit spolu s příslušenstvím nejpozději do 20. 4. 2024, což však porušil. Původní věřitel před uzavřením smlouvy posuzoval úvěruschopnost žalovaného. Pohledávka původního věřitele byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 na společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu prostřednictvím předžalobní výzvy, avšak žalovaný ničeho nezaplatil.
2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě údajů a dokladů poskytnutých žalovaným a dále provedla lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, přičemž žalobkyně, která se z jednání omluvila, souhlasila, aby soud jednal a rozhodl bez její přítomnosti.
4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.
5. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 20. 4. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému úvěr ve výši 13 620 Kč, který se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím nejpozději do 20. 4. 2024 (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 4. 2022, občanský průkaz žalovaného). Úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [č. účtu], a to v několika platbách dne 20. 4. 2022, kdy byla žalovanému zaslána částka 6 000 Kč, 5 000 Kč, 1 000 Kč a 1 620 Kč (potvrzení o úhradě částek, výpis z účtu žalovaného, zpráva [právnická osoba]., výpis transakcí na účtu žalovaného). Z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru původní věřitel úvěr ke dni 18. 7. 2022 zesplatnil a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky (zesplatnění úvěru ze dne 18. 7. 2022). Pohledávka původního věřitele za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023 postoupena na společnost [právnická osoba]., IČO: [IČO], a následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 na žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 11. 1. 2024 (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2023, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2024, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 19. 12. 2023 včetně seznamu postoupených pohledávek). Žalovaný, ačkoli byl vyzván k úhradě dlužné částky, žalobkyni ničeho nezaplatil (výzva k úhradě ze dne 11. 1. 2024 včetně podacího lístku).
6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Původní věřitel poskytl žalovanému na základě uzavřené smlouvy částku 13 620 Kč, kterou měl žalovaný dle smlouvy vrátit spolu s příslušenstvím do sjednaného data splatnosti, což však porušil, pročež byl úvěr ke dni 18. 7. 2022 zesplatněn a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dluhu. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany původního věřitele řádně prověřována tak, aby původní věřitel mohl učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného.
7. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl.
8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
16. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
17. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
18. Před uzavřením smlouvy původní věřitel sice zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nicméně soud nemá za to, že by mohl učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného, a to již s ohledem na skutečnost, že žalovaný měl v době před poskytnutím úvěru na svém účtu záporný zůstatek v řádu několika tisíc korun, kdy tedy nedisponoval žádnými finančními prostředky. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, na základě kterých má být učiněn závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, což se v daném případě nestalo.
19. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně, resp. původní věřitel nesplnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Evropský soudní dvůr dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.
20. Žalobkyně, které byla pohledávka původního věřitele za žalovaným postoupena ve smyslu § 1879 o. z., se nicméně domáhala pouze úhrady poskytnuté jistiny. Přestože původní věřitel řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a předmětná úvěrová smlouva je tak neplatná, soud uzavřel, že žalovaný se na úkor žalobkyně, resp. původního věřitele, bez spravedlivého důvodu obohatil a dle § 2991 odst. 1 o. z. je povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanému poskytl částku 13 620 Kč. Soud pak vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, neuvedl na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnil a k nařízenému jednání se bez řádné omluvy nedostavil. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, kdy žalobě v plném rozsahu vyhověl, když s ohledem k prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru.
21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 615 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupce žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.
22. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.