Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 200 Kč, jejíž splatnost se stanoví na třetí den od právní moci rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení částky 19 890,18 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 330,34 Kč od 25. 2. 2025 do zaplacení a částky 297,26 Kč se zamítá.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že mezi účastníky byla dne 17. 10. 2024 uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše 64 300 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím vrátit žalobkyni v pravidelných denních splátkách, přičemž první splátka byla splatná dne 16. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 9. 4. 2026. Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem dne 17. 10. 2024 částku 17 000 Kč, na kterou žalovaný uhradil pouze 800 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek, žalobkyně smlouvu dne 24. 2. 2025 vypověděla, o čemž žalovaného téhož dne informovala. Žalobkyně pak za žalovaným ke dni podání žaloby eviduje dluh v celkové výši 36 090,18 Kč sestávající z částky 16 994,52 Kč představující dlužnou jistinu, z částky 335,82 Kč představující poplatek za vyplacení tranší úvěru a z částky 18 759,84 Kč představující smluvní úrok. Žalobkyně dále po žalovaném požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je v prodlení, přičemž žalobkyně smluvní pokutu uplatňuje za prvních 90 dní prodlení, tedy za období od 21. 11. 2024 do 19. 2. 2025, a to v celkové částce 297,26 Kč.
2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného prověřovala na základě interní metodiky, kdy ověřovala celkový počet členů domácnosti (mající příjem) žijících ve společně hospodařící domácnosti se žalovaným, pravidelné měsíční výdaje uvedené žalovaným při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy žalovaného a ověřené měsíční příjmy žalovaného. Ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 38 841 Kč. K ověření příjmu žalovaný poskytl žalobkyni dva výpisy ze svého bankovního účtu od července do srpna 2024. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů MVČR, registru TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a.s., registru hledaných osob PČR, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku (kontrola platnosti adresy) a registru „sankční záznamy“.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, přičemž žalobkyně, která se z jednání omluvila, souhlasila, aby soud jednal a rozhodl bez její přítomnosti.
4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.
5. Účastníci uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr až do výše 64 300 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky splácet spolu s příslušenstvím v pravidelných denních splátkách ve výši 160,30 Kč (smlouva o úvěru ze dne 17. 10. 2024, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, autorizace ověření totožnosti, informace pro spotřebitele, občanský průkaz žalovaného, údaje o poskytovateli úvěru, předpis denních splátek). Žalobkyně žalovanému poskytla bezhotovostním převodem dne 17. 10. 2024 částku 17 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] (přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, zpráva [Anonymizováno]). Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěla k závěru o jeho úvěruschopnosti (výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy žalovaného, obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně, výpis účtu žalovaného). Z důvodu prodlení žalovaného se splácením úvěru žalobkyně smlouvu dne 24. 2. 2025 vypověděla a úvěr zesplatnila (výpověď smlouvy ze dne 24. 2. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou (výzva k úhradě ze dne 19. 6. 2025 včetně podacího lístku).
6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému na základě uzavřené smlouvy částku 17 000 Kč, kterou měl žalovaný dle smlouvy vrátit spolu s příslušenstvím. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována tak, aby žalobkyně mohla učinit závěr o úvěruschopnosti žalovaného, kdy sice žalobkyně prověřovala příjmy a případně i výdaje žalovaného, nicméně na základě těchto zjištění měla mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté prostředky splácet.
7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 9. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
13. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
14. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 16 200 Kč.
16. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť sice ověřovala příjmy a výdaje žalovaného na základě výpisu z běžného účtu žalovaného za období od 1. 7. 2024 do 31. 8. 2024, nicméně na základě svých zjištění dospěla oproti soudu k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud z výpisu z účtu žalovaného zjistil, že konečný zůstatek na účtu žalované za měsíc červenec 2024 činil -31,65 Kč a za měsíc srpen 2024 činil 17 180,48 Kč, tedy v obou případech se jednalo o záporný zůstatek. Vzhledem ke skutečnosti, že ani za jeden měsíc doložených transakcí na účtu žalovaného žalovaný nedisponoval finančními prostředky tak, aby jeho příjmy převyšovaly výdaje, resp. nedisponoval dostatkem prostředků tak, aby mohl plnit své závazky ze smlouvy a splácet žalobkyni minimální sjednané splátky, nedospěl soud k závěru, že by žalobkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně sice příjmy a výdaje žalovaného zkoumala, nicméně dle soudu měla mít důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž dané rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.
17. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.
18. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku 16 200 Kč, přičemž žalovaný dle nezpochybněného tvrzení žalobkyně na tuto částku ničeho neuhradil.
19. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 16 200 Kč soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 3. dni od právní moci rozsudku, neboť soudu nebylo ze strany žalovaného tvrzeno ani prokázáno ničeho k tomu, že by ve stanovené době nebyl schopen svůj závazek vůči žalobkyni splnit. Soud tak dospěl k závěru, že doba 3 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu je zcela přiměřená možnostem žalovaného.
20. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ačkoli pak byl žalovaný v řízení procesně úspěšnější, byl po celou dobu řízení nečinný a nevznikly mu tudíž ani žádné náklady řízení, kdy tak soud žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal.