Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 56 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 500 Kč od 1. 10. 2024 do 11. 10. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 500 Kč od 1. 12. 2024 do 16. 12. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 500 Kč od 1. 3. 2025 do 6. 3. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 500 Kč od 1. 4. 2025 do 15. 5. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 926 Kč od 1. 5. 2025 do 31. 8. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 182 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 500 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 717 Kč od 1. 8. 2025 do 4. 8. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 717 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 717 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 717 Kč od 1. 4. 2026 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 717 Kč od 1. 5. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 162 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaná na základě smlouvy o nájmu bytu č. [Anonymizováno] uzavřené dne 17. 4. 2024 stala nájemcem bytu č. [hodnota] (ev. č. [hodnota]) v domu č. p. [Anonymizováno] na adrese [adresa], k. ú. [adresa]. Žalovaná dlužila žalobkyni na úhradách nájemného za období duben 2025 částku 3 182 Kč, červen 2025 částku 9 030 Kč, leden 2026 částku 9 247 Kč, únor 2026 částku 9 247 Kč, březen 2026 částku 9 247 Kč a duben 2026 částku 9 247 Kč, což celkově činí částku 49 200 Kč. Na úhradách plnění spojených s užíváním bytu (služby) dlužila žalovaná žalobkyni za období červen 2025 částku 1 470 Kč, leden 2026 částku 1 470 Kč, únor 2026 částku 1 470 Kč, březen 2026 částku 1 470 Kč a duben 2026 částku 1 470 Kč, což celkově činí 7 350 Kč. Celková dlužná částka činila 56 550 Kč. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě žalované částky, neuhradila však ničeho.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Žalobkyně vzala následně žalobu částečně zpět z důvodu nesprávného označení části nároku na zákonný úrok z prodlení, neboť nebyly zohledněny některé dílčí platby žalované. Usnesením zdejšího soudu ze dne 24. 8. 2026, č. j. [spisová značka], bylo řízení v rozsahu žalobkyní navrhovaného příslušenství zastaveno. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 56 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 500 Kč od 1. 10. 2024 do 11. 10. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 500 Kč od 1. 12. 2024 do 16. 12. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 500 Kč od 1. 3. 2025 do 6. 3. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 500 Kč od 1. 4. 2025 do 15. 5. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 926 Kč od 1. 5. 2025 do 31. 8. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 3 182 Kč od 1. 5. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 500 Kč od 1. 7. 2025 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 717 Kč od 1. 8. 2025 do 4. 8. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 717 Kč od 1. 2. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 717 Kč od 1. 3. 2026 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 717 Kč od 1. 4. 2026 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 717 Kč od 1. 5. 2026 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.
4. Soud pak při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož se žádný z účastníků k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
5. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:
6. Žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 17. 5. 2024 smlouvu o nájmu bytu č. [Anonymizováno], jejímž předmětem byl nájem bytu č. [hodnota] (ev. č. [hodnota]) ve 3. podlaží domu č. p. [Anonymizováno] na adrese [Jméno žalované B] č. o. [Anonymizováno], k. ú. [adresa], na dobu určitou, a to od 1. 5. 2024 do 30. 4. 2027. Nájemné bylo stanoveno ve výši 9 013 Kč měsíčně s možností jednostranného zvýšení nájemného ze strany žalobkyně o míru inflace. Za zálohy na služby spojené s užíváním bytu se žalovaná zavázala platit částku 1 470 Kč měsíčně. Splatnost nájemného a záloh na služby byla stanovena nejpozději k poslednímu dni v měsíci (smlouva o nájmu bytu č. [datum] včetně evidenčního listu). Od 1. 7. 2025 bylo nájemné zvýšeno na částku 9 247 Kč měsíčně, a žalovaná tak celkově se zálohami na služby (1 470 Kč) byla povinna platit žalobkyni měsíčně částku[Anonymizováno] 10 717 Kč (evidence předpisu a plateb, evidenční list platný od 1. 7. 2026). Žalovaná za období duben 2025 uhradila za nájemné a zálohy na služby pouze částku 6 926 Kč, s úhradou částky 3 574 Kč se dostala do prodlení. Za období červen 2025 neuhradila za nájemné a zálohy na služby ničeho, pročež dlužná částka činila 10 500 Kč. Za období leden 2026 až duben 2026 žalovaná neuhradila za nájemné a zálohy na služby ve výši 10 717 Kč za každý měsíc ničeho. Celková dlužná částka za nájemné a zálohy za služby činila 56 550 Kč (evidence předpisu a plateb). Žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne 27. 4. 2026 s kopií doručenky).
7. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru o skutkovém stavu. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o nájmu bytu, na základě které se žalobkyně zavázala přenechat žalované předmětný byt k dočasnému užívání a žalovaná se za dané zavázala hradit měsíčně nájemné ve výši 9 013 Kč měsíčně, od 1. 7. 2025 zvýšené na částku 9 247 Kč měsíčně, a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 470 Kč měsíčně. Žalovaná se však se sjednanými úhradami za měsíc duben 2025, červen 2025 a leden až duben 2026 dostala do prodlení.
8. Po takto provedeném řízení soud další dokazování neprováděl. Na základě shora provedených listinných důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána po právu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se žalovanou uzavřely v souladu s § 2201 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o nájmu bytu, na základě které se žalobkyně zavázala přenechat žalované byt k dočasnému užívání a žalovaná se zavázala za dané platit žalobkyni nájemné ve výši 9 013 Kč měsíčně a zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1 470 Kč měsíčně. Od 1. 7. 2025 bylo nájemné zvýšeno na částku 9 247 Kč měsíčně. Žalovaná však sjednané nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu nehradila řádně a včas, kdy se dostala do prodlení s úhradou částky 3 574 Kč za období duben 2025, částky 10 500 Kč za období červen 2026 a částky 10 717 Kč za každý měsíc za období leden až duben 2026. V daném případě tak vznikl žalované vůči žalobkyni dluh v celkové výši 56 550 Kč, který ani přes výzvu žalobkyně dosud žalovaná neuhradila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, jimiž by nárok žalobkyně jakkoliv zpochybnila. Vzhledem k uvedenému rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, když s ohledem k prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu dle § 1970 o. z. současně rozhodl o příslušenství pohledávky, které je tvořeno zákonným úrokem z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
9. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části, tak, že žalobkyni, jež byla v řízení úspěšnější, kdy její neúspěch spočíval pouze v nepatrné části řízení týkající se pouze části příslušenství, nikoli však samotné jistiny, v souladu s § 137 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 162 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 262 Kč, dále z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 450 Kč za každý ze dvou úkonů (výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 2 odst. 3 ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) uvedené vyhlášky. Soud podotýká, že paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka zákonodárce zavedl, aby bylo odstraněno nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými. Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka byla přitom stanovena ve výši 300 Kč proto, že právě takovou náhradu za hotové výdaje dříve přiznával § 151 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 3 advokátního tarifu (ve znění účinném do 30. 6. 2018), respektive § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2024), účastníku zastoupenému advokátem. Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší je ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2638/2025). Vzhledem k uvedenému soud žalobkyni přiznal na základě § 151 odst. 3 o. s. ř. paušální náhradu hotových výdajů za 1 úkon ve výši 450 Kč.
10. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.