Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

13 C 292/2024

Soud: Obvodní soud pro Prahu 5Datum rozhodnutí: 11. 12. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 5Č. j.: 13 C 292/2024-91Samosoudkyně: Mgr. Alena JelínkováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 19. 3. 2025Předmět řízení: o zaplacení 115 121,45 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSPH05:2024:13.C.292.2024.1
stanovysmlouva o úvěrubezdůvodné obohaceníinsolvence
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (1) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 072 Kč, jejíž splatnost se stanoví na třicátý den od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 99 049,45 Kč spolu s příslušenstvím ve formě zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 90 250 Kč od 25. 7. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 44,89 % ročně z částky 75 929,61 Kč od 25. 7. 2023 do 16. 8. 2023 ve výši 2 109,79 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z částky 75 929,61 Kč od 17. 8. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 25. 7. 2023 dosáhne částky 236 678 Kč, zamítá.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 6. 12. 2021 smlouvu o úvěru č. 9103105335, na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 91 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s příslušenstvím, včetně úhrady za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 574 Kč, splácet ve 48 měsíčních splátkách po 4 683 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy žalobkyni uhradil celkem pouze částku 74 928 Kč, pročež žalobkyně úvěr ke dni 23. 7. 2023 zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky.

2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřována na základě dokladů o příjmech žalovaného, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka, přičemž co se týče výdajů žalovaného, žalobkyně vycházela zejména z údajů uvedených žalovaným.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

5. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 7. 12. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 91 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet spolu s příslušenstvím v 48 pravidelných měsíčních splátkách po 4 683 Kč (předsmluvní formulář, dodatek č. 1 k návrhu smlouvy o úvěru, návrh na uzavření smlouvy o úvěru, podpis na dálku, oznámení o schválení úvěru včetně dodejky, doklad o vyplacení úvěru ze dne 7. 12. 2021, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů). Účastníci dále uzavřeli dne 7. 12. 2021 přílohu č. 1 smlouvy o úvěru, jejímž předmětem bylo pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr, kdy se žalovaný zavázal žalobkyni splácet částku ve výši 574 Kč měsíčně, která byla součástí splátek úvěru žalovaným (příloha č. 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, přihláška do pojištění, pojištění schopnosti splácet úvěry, informace o pojištění). Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, přičemž dospěla k závěru o úvěruschopnosti žalovaného (občanský průkaz žalovaného, hodnocení klienta, historie pohybů na běžném účtu žalovaného, výpis záznamů z registru SOLUS, prohlášení klienta, základní informace o klientovi včetně důkazu o odeslání, zaslané SMS a důkazu o přijaté SMS, potvrzení o příjmu, výpis z nebankovního registru klientských informací, karta klienta, skóre žalovaného, karta klienta). Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, pročež žalobkyně přistoupila ke dni 23. 7. 2023 k zesplatnění úvěru a opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky (výzva k zaplacení ze dne 19. 6. 2023, výzva k zaplacení ze dne 19. 5. 2023, výzva k zaplacení ze dne 18. 4. 2023, výzva k zaplacení ze dne 19. 7. 2023, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzva ze dne 6. 12. 2023 včetně podacího archu).

6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 91 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování výdajů žalovaného.

7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

13. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

14. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do částky 16 072 Kč.

16. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť zejména nijak neprokázala, že by ověřovala výdaje žalovaného tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně ověřovala pouze příjmy žalovaného, případně jej posuzoval na základě informací získaných z veřejných databází jako je NRKI a SOLUS a dále na základě sdělení žalovaného uvedených v žádosti o úvěr, z nichž vyplývá, že rozdílem mezi žalovaným uvedeném příjmu ve výši 38 000 Kč a výdajích ve výši 15 665 Kč je částka 21 335 Kč, která tedy má žalovanému zůstávat k dispozici, nicméně dané si žalobkyně nijak neověřovala. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalovaného a ověřováním příjmů žalovaného bez současného ověřování jeho výdajů, aby bylo možno dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.

17. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Evropský soudní dvůr dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.

18. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. částku 91 000 Kč, přičemž žalovaný na tuto částku uhradil pouze 74 928 Kč.

19. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 16 072 Kč soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 30. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru, že doba 30 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená možnostem žalovaného.

20. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

21. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ačkoli pak byl žalovaný v řízení procesně úspěšnější, byl po celou dobu řízení nečinný, a nevznikly mu tudíž ani žádné náklady řízení, kdy tak soud žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací