Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, jejíž splatnost se stanoví na třetí den od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 7 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 22 200 Kč od 24. 9. 2024 do zaplacení a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a dále částky 5 025 Kč zamítá.
III. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit 10 % nákladů řízení žalobkyně v částce 290,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 17. 7. 2024 prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno] smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému po řádném prověření jeho úvěruschopnosti dne 17. 7. 2024 na jeho bankovní účet č. [č. účtu] peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal spolu s poplatkem ve výši 7 200 Kč splatit ve třech měsíčních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 23. 9. 2024. Žalovaný však splátky řádně a včas neuhradil. Ke dni podání žaloby pak žalovaný žalobkyni dluží částku 24 200 Kč sestávající z nesplacené jistiny ve výši 15 000 Kč, poplatku ve výši 7 200 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nesplacené jistiny ode dne 24. 9. 2024 do 25. 8. 2025, a to v částce 5 025 Kč. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou, avšak žalobkyni ničeho nezaplatil.
2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že příjmy žalovaného ověřovala dotazem na žalovaného, který uvedl, že je zaměstnán na plný úvazek na dobu určitou jako jeřábník u zaměstnavatele [adresa], přičemž jeho měsíční čistý příjem činí 55 516 Kč. Z výplatních pásek žalovaného bylo zjištěno, že jeho čistá mzda v březnu činila 55 607 Kč a v květnu 2023 se jednalo o částku 55 426 Kč. Žalovaný žalobkyni dále sdělil, že je svobodný, má jedno nezletilé dítě, bydlí v podnájmu a jeho měsíční výdaje činí 7 700 Kč. Žalobkyně však u výdajů vycházela z částky nezabavitelného minima 12 705 Kč. Žalobkyně dále úvěruschopnost žalovaného posuzovala na základě nahlédnutí do Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku, kde žalovaný neměl žádný záznam. Na základě uvedených informací pak žalobkyně neměla důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný dosud žalobkyni ničeho neuhradil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, přičemž žalobkyně, která se z jednání omluvila, souhlasila, aby soud jednal a rozhodl bez její přítomnosti.
4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.
5. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dne 17. 7. 2024 smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta téhož dne částka 15 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na bankovní účet č. [č. účtu], jehož specifikaci žalovaný uvedl ve smlouvě, kdy se žalovaný zavázal poskytnuté prostředky splatit spolu s poplatkem ve výši 7 200 Kč ve třech měsíčních splátkách po 7 400 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná 93. den ode dne poskytnutí zápůjčky (smlouva o zápůjčce ze dne 17. 7. 2024, všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, poskytnutí částky dne 17. 7. 2024). Před uzavřením smlouvy žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě ověření jeho příjmů a lustrací v exekučním a insolvenčním rejstříku (výplatní pásky žalovaného za měsíc březen a duben 2024, výpis exekučního a insolvenčního rejstříku). Žalovaný se následně se splátkami ocitl v prodlení, pročež jej žalobkyně opakovaně vyzývala k úhradě dluhu a následně úvěr ke dni 19. 9. 2024 zesplatnila (upomínky ze dne 20. 8. 2024, 28. 9. 2024 a 31. 8. 2024, oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 19. 9. 2024). Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván také předžalobní upomínkou, avšak žalobkyni ničeho nezaplatil (předžalobní výzva ze dne 3. 6. 2025 včetně podacího lístku).
6. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem částku 15 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu s poplatkem do sjednaného data splatnosti, což však neučinil. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována.
7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 5. 2024 do 31. 8. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
9. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
10. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
13. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
14. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
15. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny ve výši 15 000 Kč.
16. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice ověřila příjmy žalovaného na základě doložených výplatních pásek, avšak výdaje žalovaného již nijak neověřovala. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž k neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu.
17. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 15 000 Kč.
18. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 15 000 Kč soud uložil žalovanému zaplatit se splatností k 3. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný v řízení nebyl nijak kontaktní a soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyl schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru, že doba 3 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalovaného je zcela přiměřená možnostem žalovaného.
19. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 290,40 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 089 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí zaokrouhleně 55 %, neúspěch 45 %, odečtením úspěchu žalobkyně od jejího neúspěchu činí rozdíl 10 %, tedy z částky 2 904 Kč se jedná o částku 290,40 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupkyně žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně. Třídenní lhůta k plnění ohledně nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.