13 C 439/2024

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 14. 10. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 238231564, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaná zavázala uhradit spolu s příslušenstvím v 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 7. 2023. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, kdy poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 21. 11. 2022. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 12 900 Kč. Právní předchůdce žalobkyně se žalovanou dále uzavřel dne 14. 9. 2021 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 238015223, na základě které poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy, které se žalovaná zavázala uhradit spolu s příslušenstvím ve 12 měsíčních splátkách po 2 438 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 9. 2022. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy, kdy žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku 15 400 Kč. Pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovanou přešly na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná žalobkyni dále ničeho neuhradila, ačkoli byla i předžalobně upomenuta.

2. K výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, zkoumala úvěruschopnost žalované a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované na základě informací získaných od žalované, které byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované, kdy žalovaná uvedla, že její pravidelný příjem spočívá ve starobním důchodu ve výši 8 290 Kč měsíčně, přičemž shledal, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Žalobkyně však uvedla, že nedisponuje kopiemi dokládaných dokladů žalované.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.

5. Právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřel dne 14. 10. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s příslušenstvím v celkové výši 44 946 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 2 141 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 10. 2021, žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 10. 2021). Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované, přičemž dospěl k závěru o úvěruschopnosti žalované (žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 10. 2021). Žalovaná celkem na poskytnutou částku uhradila 12 900 Kč (tabulka umoření). Právní předchůdce žalobkyně se žalovanou dále uzavřel dne 14. 9. 2021 smlouvu o úvěru, na základě které poskytl žalované částku 20 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s příslušenstvím v celkové výši 29 252 Kč ve 12 měsíčních splátkách po 2 438 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 14. 9. 2021, žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 9. 2021). Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované, přičemž dospěl k závěru o úvěruschopnosti žalované (žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 9. 2021). Žalovaná celkem na poskytnutou částku uhradila 15 400 Kč (tabulka umoření). Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byly na žalobkyni postoupeny pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovanou (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek, výpis obchodního rejstříku žalobkyně), což bylo žalované písemně oznámeno (oznámení právního předchůdce žalobkyně o postoupení pohledávek ze dne 29. 1. 2024, včetně podacího lístku). Žalobkyně dále vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky (výzva k plnění ze dne 22. 5. 2024 včetně podacího lístku).

6. Soud zamítl návrh žalobkyně na provedení dokazování listinou rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č. j. 5 Co 231/2020–97, jelikož má za to, že tento důkaz není relevantní pro zjištění skutečnosti významných pro rozhodnutí ve věci.

7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě uzavřené smlouvy ze dne 14. 10. 2021 částku 20 000 Kč, kterou měla žalovaná dle smlouvy vrátit spolu s příslušenstvím, kdy žalovaná celkem uhradila částku 12 900 Kč. Právní předchůdce žalobkyně dále poskytl žalované na základě uzavřené smlouvy ze dne 14. 9. 2021 částku 20 000 Kč, kterou měla žalovaná dle smlouvy vrátit spolu s příslušenstvím, kdy žalovaná celkem uhradila částku 15 400 Kč. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování příjmů a výdajů žalované.

8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 30. 9. 2021 a znění účinném od 1. 10. 2021 do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.

9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

15. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.

16. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

17. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).

18. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

19. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do částky 7 100 Kč (co do finančních prostředků poskytnutých žalované dne 14. 10. 2021) a částky 4 600 Kč (co do finančních prostředků poskytnutých žalované dne 14. 9. 2021).

20. Právní předchůdce žalobkyně nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval příjmy a výdaje žalované tak, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně případně posuzoval žalovanou na základě informací získaných od žalované uvedených v jejích žádostech o úvěr, kdy žalobkyně uvedla, že její příjem sestává ze starobního důchodu ve výši 8 290 Kč měsíčně, což si měl právní předchůdce žalobkyně dle doložených žádostí o úvěr ověřovat z předložených složenek, nicméně měsíční výdaje žalované pak právní předchůdce žalobkyně neověřoval nijak. Žalobkyně poté nedisponovala žádnými důkazy prokazujícími, že by si právní předchůdce žalobkyně příjmy či výdaje žalované jakkoli ověřoval. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, které žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze ze sděleních žalované, případně z ověřování příjmů žalované bez současného ověřování jejích výdajů, aby bylo možno dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.

21. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Evropský soudní dvůr dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.

22. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku. Žalovaná je tedy povinna v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. celkem částku 40 000 Kč, přičemž žalovaná na tuto částku uhradila pouze částku 12 900 Kč (co do finančních prostředků poskytnutých žalované dne 14. 10. 2021) a částku 15 400 Kč (co do finančních prostředků poskytnutých žalované dne 14. 9. 2021).

23. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 7 100 Kč (co do finančních prostředků poskytnutých žalované dne 14. 10. 2021) a částku 4 600 Kč (co do finančních prostředků poskytnutých žalované dne 14. 9. 2021) soud uložil žalované zaplatit se splatností k 30. dni od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalované. Žalovaná v řízení nebyla nijak kontaktní a soudu neposkytla žádnou součinnost, soudu tak ze strany žalované nebylo ani tvrzeno, natož pak prokázáno, že by v této stanovené době nebyla schopna splnit svůj závazek vůči žalobkyni. Soud proto dospěl k závěru, že doba 30 dnů plynoucí od právní moci rozsudku pro úhradu dluhu žalované je zcela přiměřená možnostem žalované, a to i s ohledem na dobu, kdy byly žalované poskytnuty předmětné finanční částky.

24. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.

25. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Ačkoli pak byla žalovaná v řízení procesně úspěšnější, byla po celou dobu řízení nečinná, a nevznikly jí tudíž ani žádné náklady řízení, kdy tak soud žalované náhradu nákladů řízení nepřiznal.