Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 13 601 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 301 Kč od 9. 9. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že je v souladu s ustanovením zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon“) příjemcem příspěvku placeného provozovatelem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že motorové vozidlo, osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm3 do 1850 cm3, registrační značky [SPZ], je evidováno jako provozované vozidlo, jehož provozovatelem je žalovaná, přičemž vozidlo nemělo v období od 26. 8. 2024 do 4. 6. 2025, tedy 283 dní, uzavřeno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Žalobkyni tak vznikl nárok na zákonný příspěvek nepojištěných dle § 45 odst. 2 citovaného zákona („příspěvek“). Na základě výzvy k úhradě příspěvku nastala splatnost příspěvku ke dni 8. 9. 2025. Žalovaná svou povinnost ve lhůtě 60 dnů od doručení nesplnila a ani neprokázala, že vozidlo nebylo provozováno v rozporu se zákonem. Žalovaná nesplnila podmínky žalobkyně a do dnešního dne neuhradila nic z dlužné částky ani po upomínce žalobkyně, jíž v souvislosti s upomínáním žalované vznikly náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí a nejedná se o věc uvedenou v § 120 odst. 2 o. s. ř.
4. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř. soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že souhlasí s tím, aby bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlasila, aby bylo rozhodnuto bez nařízení jednání již v žalobě.
5. Soud provedl dokazování všemi žalobkyní navrženými důkazy (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla.
6. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaná je vlastníkem/provozovatelem motorového vozidla, osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm3 do 1850 cm3, registrační značky [SPZ]. Vozidlo nemělo v období od 26. 8. 2024 do 4. 6. 2025, tedy 283 dní, uzavřeno povinné ručení. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě zákonného příspěvku nepojištěných ze dne 25. 6. 2025, na jejímž základě nastala splatnost příspěvku dne 8. 9. 2025, a dále zaslala žalované upomínku o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 16. 9. 2025, II. upomínka o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 10. 10. 2025 a předžalobní upomínku ze dne 7. 1. 2026. Žalobkyni tak vznikly náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalovaná do dnešního dne dlužnou částku nezaplatila (prokázáno údaji o vozidle, informací z Registru silničních vozidel, výzvou k úhradě příspěvku nepojištěných, I. a II. upomínkou k úhradě, předžalobní výzvou včetně dokladu o odeslání).
7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaná porušila povinnost vyplývající z ust. § 6 odst. 1 zákona, neboť provozovala své vozidlo bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, proto jí vznikla povinnost podle ust § 45 odst. 2 zákona uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle ust. § 45 odst. 3 určí jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle ust. § 6 odst. 1 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla. V případě vozidla s objemem válců nad 1350 cm3 do 1850 cm3 činí denní sazba podle § 5 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 69/2024 Sb. k provedení zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla s účinností do 31. 12. 2025 částku 47 Kč.
8. Žalovaná je vlastníkem/provozovatelem motorového vozidla, osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1350 cm3 do 1850 cm3, registrační značky [SPZ]. Vozidlo nemělo v období od 26. 8. 2024 do 4. 6. 2025, tedy 283 dní, uzavřeno povinné ručení. Žalovaná částka je součtem následujících dílčích částek – 1) součinu denní sazby ve výši 35 Kč a počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno v rozporu s cit. zákonem, tj.2838 dní, celkem 13 301 Kč a 2) nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek představujících částku ve výši 300 Kč. Na základě shora zjištěného skutkového stavu a uvedených ustanovení zákona dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl.
9. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 601 Kč sestávající z částky 400 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 400 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 400 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %.
11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž neshledal důvod pro její prodloužení.