Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

16 C 100/2024

Soud: Obvodní soud pro Prahu 5Datum rozhodnutí: 23. 5. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 5Č. j.: 16 C 100/2024-21Soudkyně: Mgr. Klára HronováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 23. 8. 2024Předmět řízení: o zaplacení 15 190 Kč s příslušenstvím,
neplatnost právního jednánísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (8) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 000 Kč od 27.9.2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 5 190 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 4 000 Kč od 27.9.2023 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 592,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO].

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 2. 2024 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalovaném zaplacení částky ve výši 15 190 Kč s příslušenstvím z titulu řádně neuhrazené smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 5. 2023. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za jeho poskytnutí ve výši 40 % měsíčně splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 23. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy, které žalobkyně dokládá v příloze tohoto přípisu. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru. S ohledem na prodlení na straně žalovaného přistoupila žalobkyně k zesplatnění úvěru, o čemž byl žalovaný informován upomínkou ze dne 23. 9. 2023. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k zaplacení dlužné částky, na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalobkyně se tak podanou žalobou domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 4 000 Kč nejpozději splatných dne 26. 9. 2023. sjednané smluvní pokuty ve výši 1 190 Kč a zákonného úroku z prodlení.

2. Účastníci byli vyzváni, aby soudu sdělili, zda souhlasí s postupem dle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Jelikož žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se ve stanovené lhůtě nevyjádřila, a soud měl proto za to, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.), nebylo třeba k projednání věci samé nařídit jednání.

3. Žalovaný se k věci samé nevyjádřil.

4. Na základě provedeného dokazování zjistil soud tento skutkový stav: Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 24. 5. 2023, uzavřenou prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč, přičemž úroková sazba činila 40 % měsíčně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 23. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období, když jistinu mohl splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy, přičemž v úvěrové smlouvě byla uvedena povinnost žalovaného v případě prodlení s plněním, tedy s vrácením poskytnutého úvěru nebo placením sjednaného smluvního úroku, zaplatit také účelně vynaložené náklady, které vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného, dále zaplatit zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že sjednané náklady na úvěr odpovídají roční procentní sazbě ve výši 5528,45 % (prokázáno Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného (prokázáno výpisy z bankovního účtu a výplatními listy). Na účet žalovaného byla žalobkyní dne 25. 5. 2023 poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč (prokázáno potvrzením o platbě ze dne 12. 10. 2023, zprávou [jméno FO] a.s. ze dne 13. 5. 2024 a výpisem z účtu žalovaného za období květen 2023). K zaplacení dluhu byl žalovaný opakovaně vyzýván, výzvou ze dne 23. 9. 2023 byl s ohledem na zesplatnění úvěru z důvodu prodlení s jeho splácením vyzván k zaplacení celé dlužné částky (prokázáno zesplatněním spotřebitelského úvěru č. [hodnota]). Naposledy byl žalovaný k zaplacení dlužné částky vyzván předžalobní upomínkou ze dne 24. 1. 2024 (prokázáno výzvou k úhradě před podáním žaloby, podací lístek).

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o.z.).

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

12. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o.z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

13. Podle ustanovení § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

14. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně: Mezi žalobkyní a žalovaným bylo přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný měl povinnost tuto částku včetně smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny vrátit sjednaným způsobem, což však neučinil. Soud se v prvé řadě zabýval platností uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda žalobkyně řádně posoudila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků, potažmo zhodnocení všech sjednaných sankčních klauzulí. Schopnost žalovaného splácet řádně poskytnutý úvěr prověřila žalobkyně mj. doloženými výpisy z účtu a výplatnicemi za období aktuálních 3 měsíců. Soud má tedy za to, že žalobkyně postupovala v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a případný postup soudu dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru není na místě. Soud má nicméně za to, že danou úvěrovou smlouvu je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o.z., neboť tato se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. V dané věci účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, RPSN byla sjednána ve výši 5528,45 % ročně, úrok z poskytnutého úvěru poté ve výši 40 % měsíčně. Ve smlouvě byly sjednány rovněž další sankce, které byl žalovaný povinen hradit v případě prodlení s úhradou (smluvní pokuty, náhrada účelně vynaložených nákladů, které úvěrujícímu vznikly v souvislosti s prodlením úvěrovaného atd.). Soud má jednak za to, že daná sankční ujednání jsou ve svém souhrnu nepřiměřená a je třeba je tudíž posoudit jako nemravná. Soud však dále a především poukazuje na zjevnou nepřiměřenost ve smlouvě sjednaných úroků (40 % měsíčně, tj. 480 % ročně!), jejichž výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005). Na rozpornost sjednaných úroků a RPSN s dobrými mravy lze usuzovat i z judikatury Nejvyššího soudu ČR, týkající se exekuční problematiky, nicméně obdobně koncipovaných smluv stejné žalobkyně (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2884/2019 či 20 Cdo 3844/2018).

17. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že Úvěrová smlouva ze dne 24. 5. 2023 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o.z. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky ve formě kapitalizovaného smluvního úroku za první měsíc či smluvní pokutu dle smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o.z. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 10 000 Kč s příslušenstvím z této částky (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

18. O povinnosti žalovaného uhradit žalobkyni příslušenství ve formě úroku z prodlení soud rozhodl v souladu s ustanovením § 1970 o.z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v převážné části zažalovaného nároku, a přísluší jí tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán co do částky 10 000 Kč (tj. úspěch co do 65,8 %), její neúspěch pak co do částky 5 190 Kč (34,2 %); žalobkyni proto náleží právo na úhradu 31,6 % jí vzniklých nákladů řízení. Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů na úhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále od nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 1 740 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21 % DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 7 405,20 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 8 205,20 Kč. Vzhledem k úspěchu žalobkyně co do 31,6 %, přísluší jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 2 592,80 Kč (31,6 % z částky 8 205,20 Kč).

20. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty odlišné nebyly shledány žádné předpoklady.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací