Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 19 999 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 8 506 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 179,24 Kč od 28. 9. 2024 do 15. 10. 2024 a zákonného úroku z prodlení z částky 28 505 Kč od 16. 10. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1 089,06 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 27. 3. 2024 s žalobcem úvěrovou smlouvu. Žalobce před uzavřením smlouvy zkoumal schopnost žalobce splácet, a to prostřednictvím registru NRKI a BRKI. Skutečnost, zda žalovaný hradí své závazky žalobce ověřoval prostřednictvím registru SOLUS a v centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Na základě úvěrové smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč, úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Výše úvěru byla na účet žalovaného zaslána dne 27. 3. 2024. Sjednán byl dále poplatek za tzv. bezpečnou splátku. Žalovaný dohromady za trvání smlouvy uhradil částku 1 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou dluhu, načež byl žalobcem informován o výši dluhu a vyzván k jeho úhradě. Dne 1. 7. 2024 byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru; ke dni 16. 8. 2024 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty ve sjednané lhůtě. Žalovaný ničeho nezaplatil a žalobce proto přistoupil k podání žaloby, kdy za žalovaným eviduje pohledávku ve výši 28 505 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 19 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč, poplatků za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti „korunovým odkladem“ ve výši 1 980 Kč, úroků v celkové výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 500 Kč. Příslušenství je představováno kapitalizovaným úrokem z prodlení a zákonným úrokem z prodlení do zaplacení.
2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že způsob, jakým získala informace o schopnosti žalovaného splácet, jsou uvedeny v přílohách žalobního návrhu, kdy se jedná o metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a kartu klienta.
3. Ačkoliv soud na základě listinných důkazů založených žalobkyní neměl za prokázané, že žalobkyně ověřovala měsíční příjmy a výdaje žalovaného, žalobkyně se z ústního jednání konaného dne 8. 4. 2025 omluvila, soud proto neposkytl poučení dle § 118a o. s. ř.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.
6. Žalovaný požádal o úvěr ve výši 20 000 Kč (formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ID žádosti [Anonymizováno]). Dne 27. 3. 2024 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva na poskytnutí částky 20 000 Kč s tím, že poplatek za poskytnutí úvěru činil 660 Kč, platby byly rozloženy do 24 splátek, celková částka za poskytnutí úvěru (včetně jistiny) činila 27 520 Kč, poplatek za korunový odklad činil 1 980 Kč, poplatek za doplňkovou službu bezpečná splátka činil 99 Kč měsíčně (úvěrová smlouva ID žádosti 1289713). Částka ve výši 20 000 Kč byla žalovanému poskytnuta dne 27. 3. 2024 (opis výpisu proplacení smlouvy ze dne 27. 3. 2024 a ze dne 29. 4. 2024). Žalobkyně vycházela z informací, že výše příjmu žalovaného činí 40 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 30 000 Kč, splátky jiným společnostem 10 000 Kč (potvrzení o provedení ověření bonity klienta ze dne 15. 10. 2024). Žalobkyně povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele plní zjišťováním jeho kreditního skóre, které zajišťuje oddělení úvěrových rizik. Pro tento účel je využíván statistický model, jehož výstupem je pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků (metodika žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti klienta, úvěrová zpráva žalovaného). Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu před zahájením vymáhání celého úvěru, a to s ohledem na prodlení s placením jednotlivých splátek (výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 1. 7. 2024 včetně podacího lístku ze dne 2. 7. 2024). Dne 16. 8. 2024 žalobkyně vyzvala žalovaného ke splacení celé půjčky (výzva ke splacení celé půjčky ze dne 16. 8. 2024 včetně podacího lístku ze dne 19. 8. 2024). Dne 13. 9. 2024 žalobkyně žalovanému adresovala předžalobní výzvu k plnění, ve které jej vyzvala k zaplacení dlužné částky 28 505 Kč (předžalobní výzva k plnění ze dne 13. 9. 2024 včetně podacího lístku ze dne 16. 9. 2024).
7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 20 000 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný žalobkyni uhradil pouze částku 1 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování příjmů a výdajů žalovaného.
8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
15. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
17. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by ověřovala příjmy a výdaje žalovaného tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného splácet pouze prostřednictvím ověření bonity klienta a nahlédnutím do externích registrů (ISIR, RKI, SOLUS, CRIBIS), případně na základě neověřeného sdělení žalovaného. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalovaného a ověřováním příjmů žalovaného bez současného ověřování jeho výdajů, aby bylo možno dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
18. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Evropský soud dvůr dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.
19. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohla ponechat poskytnutou finanční částku, resp. zbývající neuhrazenou částku 19 999 Kč, kdy soud vzal za zjištěné, že žalovaná na poskytnutou jistinu uhradila částku 1 Kč. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. zbývající neuhrazenou část jistiny ve výši 19 999 Kč.
20. Dle § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Citovanou část ustanovení lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení (shodně viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 19 998 Kč soud uložil žalované zaplatit v obecné lhůtě pro plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal i s ohledem na absenci procesní aktivity žalované důvod pro její prodloužení.
21. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
22. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 089,06 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 141 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby provedený do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) a dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč učiněné do 31. 12. 2024 dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a ve výši 100 Kč a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku.
23. Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí zaokrouhleně 71 %, neúspěch 29 %, odečtením neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu činí rozdíl 42 %, tedy z částky 2 593 Kč se jedná o částku 1 089,06 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupce žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle § 160 odst. l věta prvá o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.