Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 2. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 531 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 88,08 Kč od 2. 8. 2025 do 19. 8. 2025 a zákonného úroku z prodlení z částky 5 531 Kč od 20. 8. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 %, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 753 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaná dne 25. 2. 2025 s žalobkyní uzavřela úvěrovou smlouvu. K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím internetových stránek žalobkyně, [Anonymizováno] v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci žalobkyně k tomu určené. Žalobkyně zároveň vždy při uzavírání smlouvy, hodnotí schopnost žadatele splácet. Žalobkyně v tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky má, zda tyto hradí a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Na základě úvěrové smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky a poplatku za poskytnutí ve výši 429 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená výše úvěru byla odeslána z účtu žalobkyně na účet žalované, v tomto případě byla částka 13 000 Kč zaslána dne 25. 2. 2025 na číslo účtu uvedené ve smlouvě. Dále byly sjednány poplatek za expres výplatu, poplatek za bezpečnou splátku, a poplatek za SMS servis. Žalovaná za trvání smlouvy uhradila 3 000 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, načež byla žalobkyní informována o výši dluhu a vyzývána prostřednictvím SMS a e-mailu, které zadala při uzavírání smlouvy, k jeho úhradě. S ohledem na skutečnost, že se žalovaná dostala do prodlení s úhradou dluhu, byla jí účtována smluvní pokuta. Úvěr byl ke dni 25. 6. 2025 zesplatněn a žalovaná byla vyzván k zaplacení celého úvěru včetně smluvní pokuty, a to ve sjednané lhůtě. Žalobkyně za žalovanou eviduje pohledávku v celkové výši 15 531 Kč skládající se z neuhrazené jistiny ve výši 11 916 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 198 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 98 Kč, úroků v celkové výši 1 719 Kč, účelně vynaložených nákladů v celkové výši 600 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 000 Kč s příslušenstvím.
2. K výzvě soudu, jak žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované a doložení důkazů prokazujících tyto skutečnosti, žalobkyně ve vyjádření ze dne 4. 2. 2026 uvedla, že veškerá tvrzení jsou obsažena v přílohách žalobní návrhu, tj. v kartě klienta a metodiky posouzení úvěruschopnosti.
3. Ačkoliv soud na základě listinných důkazů založených žalobkyní neměl za prokázané, že žalobkyně ověřovala měsíční příjmy a výdaje žalované, žalobkyně se z ústního jednání konaného dne 2. 3. 2026 omluvila, soud proto neposkytl poučení dle § 118a o. s. ř.
4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila, z jednání se neomluvila, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.
6. Dne 25. 2. 2025 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena úvěrová smlouva na poskytnutí částky 13 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Sjednány byly rovněž i doplňkové služby, a to korunový odklad, služba expres výplata, bezpečná splátka, SMS servis (úvěrová smlouva ze dne 25. 2. 2025, ID žádosti [Anonymizováno], včetně splátkového kalendáře, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ID žádosti [Anonymizováno], sazebníku poplatků platný od 4. 1. 2019). Dne 25. 2. 2025 žalobkyně poukázala částku 13 000 Kč na účet žalované (Opis k proplacení smlouvy ze dne, výpis z účtu žalobkyně ze dne 3. 2. 2026). Žalovaná na poskytnutou částku uhradila 3 000 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Dne 5. 5. 2025 byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky 4 245 Kč před zahájením vymáhání celého úvěru (výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 5. 5. 2025 včetně podacího archu). Dne 25. 6. 2025 byla žalovaná vyzvána k zaplacení celé půjčky ve výši 15 661 Kč (výzva ke splacení celé půjčky ze dne 25. 6. 2025). Dne 21. 7. 2025 byla žalované zaslána předžalobní výzva k úhradě částky 15 531 Kč, a to do 1. 8. 2025 (Předžalobní výzva k plnění ze dne 18. 7. 2025 včetně podacího lístku ze dne 21. 7. 2025). Z karty klienta ze dne 19. 8. 2025 se podává, v tomto dokumentu jsou uvedeny údaje tak, jak byly sděleny žalobkyni žalovanou (Karta klienta ze dne 19. 8. 2025). Žalobkyně má nastavena interní postupy pro posuzování úvěruschopnosti, a to především zjišťováním credit scoringu klientů (Metodika žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti). Z úvěrové zprávy žalované vedeného žalobkyní se pak podává, že žalovaná o úvěry u žalobkyně žádala opakovaně, přičemž 1 žádost byla odmítnuta 1 vedena jako existující a ukončeny byly 2 (úvěrová zpráva žalované).
7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně poskytla žalované částku 13 000 Kč, kterou měla žalovaná vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaná žalobkyni uhradila 3 000 Kč. Úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy nebyla ze strany žalobkyně řádně prověřována, kdy žalobkyně vycházela toliko z údajů obsažených ve veřejně dostupných databázích, či z údajů sdělených žalovanou, avšak příjmy a výdaje žalované žádným způsobem neověřovala.
8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
14. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
15. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
16. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
17. Žalobkyně nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by žalobkyně ověřovala příjmy a výdaje žalované tak, jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně posuzovala schopnost žalované splácet pouze nahlédnutím do externích registrů (ISIR, RKI, SOLUS, CRIBIS), případně na základě neověřeného sdělení žalované. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, které žalobkyni ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalované a bez ověřování jeho příjmů a výdajů žalované, aby bylo možno dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet.
18. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez návrhu.
19. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaná mohla ponechat poskytnutou finanční částku 10 000 Kč, kdy soud vzal za zjištěné, že žalovaná na poskytnutou částku uhradila toliko 3 000 Kč. Žalovaná je tedy povinna v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. 10 000 Kč.
20. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 18. 7. 2025; v rámci této korespondence dané k přepravě dne 21. 7. 2025 (viz podací lístek) byla žalovaná požádána o úhradu dluhu do 1. 8. 2025. Pokud tak žalovaná neučinila, do prodlení s úhradou se dostala dne 2. 8. 2025. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.
21. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 753 Kč, přičemž tato částka představuje 28,80 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 64,4 % a úspěchu žalované v rozsahu 35,6 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 15 531 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.
23. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupce žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně.
24. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle § 160 odst. l věta prvá o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.