Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 936, 91 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14, 75 % ročně z částky 17 936,91 Kč od 19. 6. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 676,43 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně částky 24 613,34 Kč od 16. 8. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 399,30 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta], advokáta, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 3. 3. 2023 se společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu k službě [Anonymizováno] účet, na základě které byla žalovanému zřízena služba [Anonymizováno] nákupní účet, přičemž limit odložených plateb činil až 20 000 Kč. Žalovaný mohl tuto částku čerpat opakovaně vždy až do vyčerpání úvěrového limitu. Žalovaný zároveň využil i služby „[Anonymizováno] Karta“, kterou si žalovaný objednal prostřednictvím [Anonymizováno] Účtu. Žalovaný dále s právním předchůdcem žalobkyně uzavřel dne 4. 3. 2023 Smlouvu o splátkovém limitu, na základě které právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl prostřednictvím odložené platby úvěr ve výši 3 000 Kč. Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce s odbornou péčí řádně posoudil schopnost žalovaného splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru. Žalovaný využil v období od 4. 3. 2023 do 1. 7. 2023 služeb v celkové výši 27 264.91 Kč. Na poplatcích bylo naúčtováno celkem 6 676.43 Kč sestávajících z poplatků za prodlení ve výši 4 557.06 Kč, poplatku za službu [Anonymizováno] účet ve výši 391.37 Kč a poplatků za odložení splatnosti ve výši 1 728.00 Kč. Žalovaný uhradil na vyúčtování celkem 9 328.00 Kč. Tato částka byla započtena na poplatky a částečně na jistinu. Žalobci tak vznikla pohledávka ze Smlouvy se splatností 15. 8. 2023, která byla vyčíslena celkem na 24 613,34 Kč.
2. K výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě žalovaným poskytnutých informací (výše příjmu ve výši 95 000 Kč, výdaje 8 000 Kč, splátky 25 000 Kč) a dále pak z interní databáze právního předchůdce žalobce, lustrací insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, SOLUS a na základě využití scoringových modelů.
3. S ohledem na skutečnost, že soud na základě listinných důkazů neměl za prokázané, že žalobkyně (resp. její právní předchůdce) ověřovala měsíční příjmy a výdaje žalovaného, poučil soud v tomto ohledu žalobkyni při ústním jednání dne 14. 3. 2025, přičemž žalobkyně žádné další důkazní návrhy neuplatnila.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.
6. Právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřel dne 3. 3. 2023 smlouvu k službě [právnická osoba] účet s tím, že limitní rámec činil 20 000 Kč (smlouva k službě [právnická osoba] účet ze dne 3. 3. 2023). Dne 5. 3. 2023 uzavřel právní předchůdce se žalovaným smlouvu o splátkovém limitu, ze které se podává, že částka jistiny, která je čerpaná z úvěrového rámce činí 2 249,10 Kč (smlouva o splátkovém limitu ze dne 5. 3. 2023 včetně přílohy ke smlouvě). V měsíci březnu 2023 žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal částku 19 922,99 Kč, na poplatcích z prodlení mu bylo naúčtováno 1 990 Kč, na poplatcích za odložení 580 Kč, žalovaný uhradil částku 7 655,78 Kč (vyúčtování za březen 2023). V měsíci dubnu 2023 žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal částku 1 328,11 Kč, na poplatcích z prodlení mu bylo naúčtováno 664,06 Kč, na poplatcích za odložení 567 Kč, žalovaný uhradil částku 836,11 Kč (vyúčtování za duben 2023). V měsíci květnu 2023 žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal částku 3 473,01 Kč, na poplatcích z prodlení mu bylo naúčtováno 998 Kč, na poplatcích za odložení 581 Kč, žalovaný uhradil částku 836,11 Kč (vyúčtování za květen 2023). V měsíci červnu 2023 žalovaný z úvěrového rámce vyčerpal částku 2 540,80 Kč, na poplatcích z prodlení mu bylo naúčtováno 905 Kč, na poplatcích za službu 192,37 Kč a smluvní pokuta ve výši 1 301,63 Kč (tato žalobkyní nebyla v řízení uplatňována), žalovaný neuhradil ničeho (vyúčtování za červen 2023). V měsíci červenci 2023 žalovaný z úvěrového rámce nevyčerpal ničeho, na poplatcích za službu mu bylo vyúčtováno 199 Kč a dále smluvní pokuta ve výši 64,23 Kč (tato žalobkyní nebyla v řízení uplatňována), žalovaný neuhradil ničeho vyúčtování za červenec 2023). Pohledávka za žalovaným byla dne 20. 5. 2024 právním předchůdcem žalobkyně postoupena na žalobkyni (příloha č. 1 k Smlouvě o postoupení pohledávek). Žalobkyně žalovaného informovala, že na ní byla právní předchůdkyní postoupena pohledávka za žalovaným z titulu Smlouvy k službě [právnická osoba] účet ze dne 3. 3. 2023 (oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 6. 2024). Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu po splatnosti a to ve výši 32 226,89 Kč (výzva k úhradě dluhu ze dne 5. 6. 2024 včetně potvrzení o podání dne 6. 6. 2024). Právní předchůdkyně žalobkyně pro posouzení úvěruschopnosti používala informace o žadateli, kdy zdrojem byly mj. dokumenty prokazující příjem dle druhu příjmů, např. měsíční výpis z účtu, výplatní pásky, daňové přiznání a další (všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba].). Výše příjmů žalovaného se podává ze skutečností, které sám uvedl v požadavku na upgrade 1527170 dne 3. 3. 2023 (výstup z interního systému k posouzení úvěruschopnosti žalovaného).
7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované částku 27 264,91 Kč, kterou měl žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku 9 328 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování výdajů žalovaného.
8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném od 29. 5. 2022 do 31. 12. 2023 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
9. Dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
11. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
12. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
13. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.
14. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
15. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
16. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
17. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
18. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
19. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
20. Právní předchůdce žalobkyně nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval příjmy a výdaje žalovaného tak, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně příjmy a výdaje žalovaného posuzoval pouze nahlédnutím do veřejných registrů, případně za použití scoringových modelů a na základě sdělení žalovaného uvedených v „požadavku na upgrade“, nicméně uvedené informace si právní předchůdce žalobkyně nijak neověřoval. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalovaného bez současného ověřování příjmů a výdajů, aby bylo možno dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
21. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Evropský soud dvůr dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.
22. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku, resp. zbývající neuhrazenou částku 17 936,91 Kč, kdy soud vzal za zjištěné, že žalovaný na poskytnutou jistinu již uhradil částku 9 328 Kč. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. zbývající neuhrazenou část jistiny ve výši 17 936,91 Kč.
23. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 5. 6. 2024; v rámci této korespondence dané k přepravě dne 6. 6. 2024 (viz podací lístek) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do 7 dnů od doručení výzvy, kdy za doručenou se výzva považuje v souladu s ust. § 573 o. z. třetí den po odeslání, tj. dne 10. 6. 2024 (neboť dne 9. 6. 2024 byla neděle). Pokud tak žalovaný neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 19. 6. 2024. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.
24. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.
25. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 399,30 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 985 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby provedený do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby) a jeden úkon ve výši 400 Kč učiněný od 1. 1. 2025 (účast u soudního jednání dne 14. 3. 2025) podle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za tři úkony právní služby po 100 Kč učiněné do 31. 12. 2025 dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a ve výši 100 Kč za jeden úkon učiněný od 1. 1. 2025 dle § 14b odst. 6 písm. a) advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku.
27. Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí zaokrouhleně 73 %, neúspěch 27 %, odečtením neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu činí rozdíl 46 %, tedy z částky 3 042 Kč se jedná o částku 1 399,30 Kč. Soud postupoval při určování náhrady nákladů zastoupení advokátem podle § 14b advokátního tarifu, neboť žalobkyně podala svou žalobu již za účinnosti tohoto ustanovení a jedná se o standardizované znění žaloby, jenž zástupce žalobkyně podává ve skutkově a právně obdobných věcech téže žalobkyně opakovaně. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle § 160 odst. l věta prvá o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně.