Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 18 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 18 000 Kč od 19. 1. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 18 000 Kč od 7. 6. 2023 do 18. 1. 2024 zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 19. 11. 2025 domáhá po žalované zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 15. 12. 2022 s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , (dále jen „právní předchůdce žalobce“) smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 23 800 Kč, který měla žalovaná splatit nejpozději dne 15. 12. 2024. K ověření úvěruschopnosti žalované požadoval právní předchůdce žalobce doložení příjmu žalované, případně mohla žalovaná využít služeb Instantor či Kontomatik, které disponují licencí pro přístup k osobním bankovním údajům. Žalovaná přes upomínky úvěr neuhradila. O zesplatnění úvěru byla žalovaná informována v upomínce ze dne 6. 6. 2023 a byla vyzvána k jeho okamžité úhradě. Tato pohledávka za žalovanou byla následně postoupena na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , a následně na žalobce. Žalovaná přes upomínky uhradila na poskytnutý úvěr pouze částku 5 800 Kč, žalobce se tak domáhá zaplacení zbývající dlužné jistiny 18 000 Kč a dále zaplacení zákonného úroku z prodlení z této částky od 7. 6. 2023 do zaplacení.
2. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila.
3. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, jednal soud v souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když účastníci s tímto postupem souhlasili.
4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že dne 15. 12. 2022 právní předchůdce žalobce (dříve vystupující pod obchodní firmou [Anonymizováno] [právnická osoba].) uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalované poskytnut úvěrový limit 20 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru s dobou trvání smlouvy 24 měsíců. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 457,50 %, denní úroková sazba činila 1,25 %, celková výše úroku činila 73 176,79 Kč a celková částka splatná žalovanou 93 176,79 Kč, RPSN tedy činila 4 676,58%. (smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Z účtu právního předchůdce žalobce byly na účet č. [č. účtu] dne 15. 12. 2022 odeslána částka 20 000 Kč (potvrzení o provedené platbě z 15. 12. 2022, informace [právnická osoba] ze dne 3. 2. 2026), a dne 7. 2. 2023 částka 3 800 Kč (potvrzení o provedené platbě z 7. 2. 2023, informace [právnická osoba] ze dne 3. 2. 2026). Žalovaná byl právním předchůdcem žalobce informována o předčasné splatnosti úvěru a vyzvána, aby zaplatil dlužnou částku 36 828,25 Kč skládající se z jistiny 18 000 Kč a smluvního úroku 18 828,25 Kč (ze sdělení z 6. 6. 2023). Pohledávka za žalovanou ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] byla postoupena právním předchůdcem žalobce na společnost [právnická osoba]., a následně společností [právnická osoba]. na žalobce (smlouva o postoupení pohledávek z 18.12.2023 včetně seznamu postoupených pohledávek a smlouva o postoupení pohledávek z 19.12.2023 včetně příloh). Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována a byla vyzvána k její úhradě (oznámení o postoupení pohledávky z 11. 1. 2024, výzva k úhradě před podáním žaloby z 11. 1. 2024 a podací lístek z 11.1.2024).
5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o. z.).
7. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
8. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
9. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
10. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
11. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou bylo dne 15. 12. 2022 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o. z. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr ve výši 200 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu s úrokem ve výši 457,50 % ročně. Právní předchůdce žalobce částku ve výši 23 800 Kč skutečně žalované poskytla, žalovaná však úvěr hradila pouze částečně. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda právní předchůdce žalobce řádně posoudila před uzavřením těchto smluv úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků. Z předložených důkazů pak nikterak nevyplývá, jakým způsobem a v jakém rozsahu posuzoval právní předchůdce žalobce úvěruschopnost, a to zejména co do osvědčení jeho příjmové a výdajové stránky. Takový postup tedy soud v tuto chvíli neshledává jako řádný z pohledu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k případnému dalšímu prokazování, jakým způsobem byla právním předchůdce žalobce úvěruschopnost žalované ověřována, však soud již neposkytoval, když má dále a především za to, že uzavřenou smlouvu o úvěru je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o. z. Soud má v této souvislosti za to, že tato smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvách sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitele. Ze Smlouvy je zřejmé, že úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, byla žalovaná povinna právnímu předchůdci žalobce vrátit navýšenou o sjednaný úrok 457,50 %; tomu odpovídá i výše RPSN 4678,58 %. Soud má za to, že takto sjednané úroky je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů, potažmo půjček či zápůjček (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005).
14. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouva ze dne 15. 12. 2022 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o. z. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni, která se stala v souladu s ustanovením § 1879 o. z. nabyvatelem předmětné pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem, pouze částku poskytnuté jistiny, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky dle dané smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o. z. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 23 800 Kč, žalovaná dluh uhradila pouze částečně (5 800 Kč) a je tak s ohledem na výše uvedené povinna žalobkyni zaplatit nevrácenou částku jistiny. Soud tak dospěl k závěru, že žaloba je stran nároku na zaplacení částky 18 000 Kč, avšak z odlišného právního titulu, než je tvrzený žalobkyní (výrok I. rozsudku).
15. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 11. 1. 2024; v rámci této korespondence dané k přepravě téhož dne (viz podací lístek) byla žalovaná požádána o úhradu dluhu do tří dnů od doručení výzvy. S přihlédnutím k třídenní zákonné fikci byla tato výzva žalované doručena dne 15. 1. 2024, žalovaná byla tak povinna částku bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat do 18. 1. 2024; pokud tak neučinila, do prodlení s úhradou se dostala dne 19. 1. 2024. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta (výrok II).
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Při určení výše nákladů řízení přitom soud postupoval podle ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť, jak je soudu z jeho činnosti známo, podává žalobce obdobné žalobní návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jedná se o tzv. formulářové žaloby lišící se pouze označením žalované strany, výší dlužné částky a její splatností (srov. nález Ústavního soudu ze dne 29. března 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11). Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.
17. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.