Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověno

Spisová značka

17 C 213/2024

Soud: Obvodní soud pro Prahu 5Datum rozhodnutí: 30. 8. 2024Senát: Obvodní soud pro Prahu 5Č. j.: 17 C 213/2024-23Samosoudkyně: JUDr. Kateřina KyselováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 8. 11. 2024Předmět řízení: o zaplacení 17 873 Kč s příslušenstvím
smlouva o úvěrupostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (27) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3 755 Kč, do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 14 118 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 23,19 % ročně z částky 11 610,47 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 854,58 Kč, s úrokem ve výši 23,19 % ročně z částky 11 610,47 od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 610,47 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 093,49 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 610,47 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 873 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnuté peněžní prostředky částku ve výši 13 661 Kč, jež je tvořena kapitalizovaným úrokem ve výši 10 226 Kč a částkou 1 500 Kč za administrativní zpracování úvěru. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr společně se sjednanými úroky a poplatky v 15ti měsíčních splátkách po 1 911 Kč s poslední splátkou splatnou dne [datum]. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Dlužná částka nebyla v plné výši uhrazena. Žalovaný neuhradil k [datum] jistinu ve výši 13 150,98 Kč a poplatek ve výši 8 765,02 Kč. Poté uhradil částku ve výši 4 500 Kč, v souladu se smlouvu o úvěru se tak neuhrazená jistina ve výši 11 610,47 Kč úročí od [datum] úrokem ve výši 23,19 % ročně. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumal schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ověřením dokladů uvedených v kartě zákazníka. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu do okamžiku postoupení pohledávky uhradil částku 11 245 Kč. Žalobkyně se tak domáhá zaplacení dlužné částky, skládající se z dlužné jistiny ve výši 11 610,47 Kč, dlužného poplatku ve výši 6 232,53 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 23,19 % ročně z částky 11 610,47 Kč od [datum] do [datum] ve výši 4 854,58 Kč, s úrokem ve výši 23,19 % ročně z částky 11 610,47 od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 610,47 Kč od [datum] do [datum] ve výši 2 093,49 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 11 610,47 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl upomínán k zaplacení dlužné částky, avšak nezaplatil ničeho.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.[právnická osoba] listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu. Mezi právní předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 226 Kč a poplatkem ve výši 1 500 Kč za zpracování půjčky. Žalovaný se zavázal zaplatit dlužnou částku v 15 měsíčních splátkách po 1 911 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 23,19 % ročně (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [tel. číslo]). V kartě zákazníka bylo uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, jeho zdrojem příjmu je starobní důchod, je rozvedený, a pobírá měsíční příjem ve výši 14 274 Kč, dále příjem ve výši 2 260 Kč a další příjem ve výši 5 400 Kč. K výdajům bylo v kartě zákazníka uvedeno, že splátky jiným společnostem činí 4 000 Kč a odhadované měsíční výdaje žalovaného činí 1 500 Kč. Dle karty zákazníka právní předchůdce žalobce měl k dispozici dva výpisy z bankovního účtu žalovaného za měsíc srpen a září 2020 (zjištěno z karty zákazníka). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu postoupených pohledávek), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], včetně podacího lístku ze dne [datum]). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván předžalobní upomínkou ze dne [datum] (zjištěno z předžalobní upomínky včetně podacího lístku ze dne [datum]).4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.7. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.).8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.10. Vzhledem k tomu, že žalovaný v tomto vztahu vystupoval jako spotřebitel, je soud povinen z úřední činnosti přezkoumávat, zda při sjednávání smlouvy byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, k čemuž žalobkyně tvrdila to, že byl lustrován a úvěruschopnost byla posouzena na základě informací uvedených žalovaným v kartě klienta, ke kterým měl mít právní předchůdce žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalovaného za dva kalendářní měsíce. Žalobkyně však dostatečně nedoložila zkoumání výdajů či příjmů žalovaného, když při posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů poskytnutých žalovaným, a to o výši měsíčního příjmu žalovaného a výši splátek jiným společnostem, které činily 4 000 Kč, a odhad měsíčních výdajů žalovaného činil pouze 1 500 Kč. Nebyly tak zohledněny a nebylo doloženo, že by byly doloženy, výdaje týkající se nákladů jeho bydlení, či nákladů na obživu, nadto bylo vycházeno z výpisu z bankovního účtu žalovaného za pouze 2 kalendářní měsíce (tyto výpisy pak nebyly žalobkyní soudu doloženy). K tomu soud uvádí, že požadavek zkoumat úvěruschopnost co do příjmové a výdajové stránky je třeba zkoumat předložením dokladů za předchozí období minimálně 3 měsíců – srov. závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18. Lze uzavřít, že žalobkyně si od žalovaného vyžádala informaci o bankovním účtu (byť nedostatečně), nijak netvrdila a ani nedoložila, že byly zjišťovány a spolehlivě ověřovány výdaje žalovaného (a to ani co do jeho tvrzení, když dle karty klienta uvádí výdaje pouze ve výši 1 500 Kč měsíčně, přestože rovněž uvedl, že bydlí v nájmu, a dále že splácí 4 000 Kč měsíčně již jiným věřitelům, přičemž další výdaje na živobytí, jídlo, léky, dopravu, apod. vůbec neuvádí). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se na údaje tvrzené žadatelem o úvěru, ale také k prověření těchto tvrzení, neboť pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž bylo zjištěno, jak tyto byly získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.), zejména s ohledem na nedostatek jakýchkoli podkladů k výdajům žalované.11. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného co do dostatečného posouzení zejména výdajové stránky podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná. Nárok žalobkyně tak byl posouzen podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, a žalovaný uhradil částku ve výši 11 245 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni částku ve výši 3 755 Kč dosud nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil. S ohledem na povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, jedná se o úpravu speciální vzhledem k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Částku 3 755 Kč soud uložil žalovanému zaplatit do 60 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu jeví jako doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno či prokázáno, že by nebyl schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni v takto stanovené době. Soud proto dospěl k závěru, že doba 60 dnů plynoucí od právní moci rozsudku je zcela přiměřená možnostem žalovaného. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě co do nároku žalobkyně odpovídající zbytku poskytnuté jistiny ve výši 3 755 Kč vyhověl (výrok ad I.) a ve zbytku požadovaného nároku žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně byla ve sporu úspěšná z 21 % a žalovaný byl úspěšný ze 79 %, žalovaný by v tomto případě měl právo na náhradu nákladů řízení z 58 %, avšak žádné náklady mu v řízení nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací