Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 45 207 Kč, do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. V části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 42 220,82 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 476,16 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 706,06 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 85 379,82 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 87 427,82 Kč od [datum] do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 854,30 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] ve znění doplnění ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 87 427,82 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Úvěruschopnost žalovaného byla posouzena na základě nahlédnutí do registrů NRKI, SOLUS a dále nahlédnutím do Centrální evidence exekucí a Insolvenčního rejstříku s negativním výsledkem. Dále byla úvěruschopnost posouzena pomocí scoringového modelu a výpočtu MLS klienta, na základě výpisu z účtu za měsíc 1/2022. Výpočet MLS byl proveden pomocí porovnání příjmu klienta a odhadovaných výdajů klienta, tedy splátky jiným společnostem 3 091 Kč, minimální výdaje na bydlení 8 097 Kč, životní minimum klienta 3 860 Kč, a po započítání splátky úvěru ve výši 2 333 Kč by žalovanému zbylo 119 Kč. Žalobkyně tyto údaje porovnala s výpisem z účtu žalovaného za měsíc [Anonymizováno], dle kterého byl ověřen příjem ze zaměstnání a výdaje žalovaného, které byly zejména na stravu, dopravu a poštovní služby a velké množství zbytných a jednorázových výdajů, jako jsou úhrady v sázkařské kanceláři, úhrady za [Anonymizováno], o kterých lze předpokládat, že mohou být omezeny. Z výpisu z registru NRKI byl zjištěn jeden závazek s měsíční splátkou ve výši 4 500 Kč. Žalovaný dle posouzení měl být schopen omezit zbytné výdaje a uzpůsobit nakládávání s finančními prostředky tak, aby mu zbývala finanční rezerva. Žalovaný hradil od [Anonymizováno], z čehož plyne, že byl nepochybně schopen úvěr splácet. Na základě smlouvy o úvěru byla žalovanému poskytnuta částka 95 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, a to společně s poplatky a úroky ve výši 21,95 % ročně. Žalovaný uhradil celkem částku ve výši 49 793 Kč, jež byla započtena na úrok, poplatky a jistinu. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, proto žalobkyně úvěr ke dni [právnická osoba] zesplatnila. Žalovanému byla 2x účtována pokuta 500 Kč (v každém případě prodlení se splátkou), a dále byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a poplatky za pojištění ve výši 748 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně se domáhá zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 85 379,82 Kč, účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč, smluvních pokut ve výši 1 000 Kč, poplatků za pojištění ve výši 748 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 476,16 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 706,06 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 85 379,82 Kč od [datum] do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 87 427,82 Kč od [datum] do zaplacení.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Z listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému na jeho bankovní účet č. [č. účtu] částku ve výši 95 000 Kč, kterou se žalovaný spolu s úroky a poplatky zavázal vrátit formou 96 měsíčních splátek ve výši 2 333 Kč, přičemž byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení s úhradou splátky a bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet a za poplatek ve výši alespoň 39 Kč možnost odložení splátek. Žalovaný podepsal smlouvu elektronicky kódem [Anonymizováno]. Smlouvou byl současně sjednán bezúčelový revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 30 000 Kč s výší měsíční splátky 768 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy ze dne [datum], sazebníku). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný načerpal dne [datum] částku ve výši 95 000 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku ve výši 49 793 Kč. Žalovaný nehradil řádně splátky úvěru již v měsících [Anonymizováno] a nehradil splátky úvěru v [Anonymizováno] (zjištěno z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Před poskytnutím úvěru žalobkyně provedla ověření bonity klienta tak, že vyhodnotila údaje uvedené žalovaným (že je zaměstnancem s příjmy 17 500 Kč, příjem dalších členů domácnosti činí 0 Kč a měsíční výdaje činí 8 500 Kč), dále lustrací v evidencích (ISIR, NRKI, SOLUS, Centrální evidenci exekucí s negativním výsledkem), přičemž dopočítala limit nejvyšší měsíční splátky dle vlastní metodiky (zjištěno z potvrzení o provedení ověření bonity klienta, z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta). Žalobkyně vyhodnotila tyto informace porovnáním s výpisem z účtu žalovaného za měsíc [Anonymizováno], z něhož vyplývá, že počáteční zůstatek na účtu byl [částka] a konečný zůstatek byl [částka]. Příjmy byly tvořeny převážně mzdou ve výši [částka] a čerpáním úvěru a tvořily celkem [částka] za tento měsíc. Výdaje sestávaly ze splátek úvěru a to ve výši 14 994,03 Kč, ve výši 2 980 Kč, ve výši 1 500 Kč, ve výši 524,01 Kč, sipo platbou ve výši 6 654 Kč a platbami převážně v potravinách, platbami za dopravu a dalšími nezatříděnými platbami. Platby za [Anonymizováno] činily za měsíc [Anonymizováno] částku 389,89 Kč, platby ICT činily 550 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celé dlužné částky ve výši 93 256,95 Kč a informovala jej o zesplatnění celého úvěru v důsledku prodlení s úhradou závazků (zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [právnická osoba]. 2024 a poštovního podacího archu ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy k plnění ze dne [datum] a poštovního podacího archu ze dne [datum]).
4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 2398 odst. 1 o.z. poskytne úvěrující úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ust. § 562 odst. 1 o.z.).
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dne [datum] uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru dle ustanovení § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o. z. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 95 000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splácet úvěr s poplatky a úroky uvedenými v úvěrové smlouvě pravidelnými měsíčními splátkami, avšak uhradil pouze 49 793 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v tomto vztahu vystupoval jako spotřebitel, je soud povinen z úřední činnosti přezkoumávat, zda při sjednávání smlouvy byla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, k čemuž žalobkyně tvrdila to, že byl lustrována ve veřejně dostupných databázích a úvěruschopnost byla posouzena na základě scoringového modelu. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným o výši měsíčního příjmu žalovaného a výší měsíčních výdajů a dále z informací z veřejných registrů, ze kterých vyplynulo, že má žalovaný další splátky jiným společnostem ve výši 4 500 Kč. Tyto údaje žalobkyně porovnala s výpisem z účtu žalovaného za jeden měsíc, a to za [Anonymizováno]. Z žalobkyní předložené informace o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalovaný má příjem [částka], příjem dalšího člena domácnosti činí 0 Kč a žalovaný má splátky vůči jiným společnostem ve výši [částka]. V kartě klienta je pouze uvedeno, že výše příjmu činí 17 500 Kč a měsíční výdaje uvedené žalovaným činí 8 500 Kč. V žalobkyní předloženém výpočtu maximální měsíční splátky byly použity pro výpočet výdaje ve výši 8 216 Kč, a splátky jiným společnostem ve výši 3 091 Kč, a životní minimum ve výši 3 860 Kč, tedy v tomto případě nebyly zohledněny skutečné výdaje vynakládané žalovaným dle výpisu z účtu. Žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného tak, aby bez důvodných pochybností bylo možné uzavřít, že je žalovaný schopen úvěr splácet, když i zjištění, která učinila žalobkyně ohledně bonity, ze kterých při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela, jsou ve vzájemném rozporu. Žalovaný dle žalobkyní předloženého výpisu z účtu za měsíc [Anonymizováno] na splátkách úvěrů, a to před poskytnutím úvěru žalobkyní, zaplatil celkem [částka], přičemž jeho příjem činí pouze [částka] za tento měsíc a další výdaje žalovaného jsou i náklady na bydlení (sipo ve výši [částka] a další náklady na obživu). Výdaje žalovaného tak vysoce převyšují příjem žalovaného a proto nelze shledat námitku žalobkyně týkající se možnosti omezit některé zbytné platby za relevantní při posuzování úvěruschopnosti, když z výše uvedeného plyne, že skutečné výdaje, jež nejsou zbytnými výdaji ([Anonymizováno]), příjem žalovaného výrazně převyšují. Nad to k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného existuje požadavek zkoumat úvěruschopnost co do příjmové a výdajové stránky předložením dokladů za předchozí období minimálně 3 měsíců (srov. závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Lze uzavřít, že žalobkyně si od žalovaného vyžádala (resp. dle výpisu z účtu žalované ověřila) informaci o bankovním účtu (byť nedostatečně), nijak však nebyly zohledněny ani dostatečně ověřovány příjmy a výdaje žalovaného (a to ani co do jeho tvrzení). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěru, ale také k prověření těchto tvrzení, neboť pouhé doplnění čísel do formuláře, aniž bylo zohledněno, jak tyto byly získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.).
11. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného co do dostatečného posouzení příjmové a výdajové stránky podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná. Nárok žalobkyně tak byl posouzen podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy žalobkyně prokázala, že žalovanému byla poskytnuta částka 95 000 Kč a žalovaný uhradil částku ve výši 49 793 Kč. Jelikož žalovaný žalobkyni částku ve výši 45 207 Kč dosud nezaplatil, soud mu tuto povinnost uložil. S ohledem na povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem v souladu s ust. § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru, jedná se o úpravu speciální vzhledem k obecné úpravě bezdůvodného obohacení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), částku 45 207 Kč soud uložil žalovanému zaplatit do 60 dnů od právní moci rozsudku, a to vzhledem ke skutečnosti, že se tato doba pro úhradu dlužné částky soudu nejeví jako doba nepřiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil, soudu neposkytl žádnou součinnost, soudu tak ze strany žalovaného nebylo ani tvrzeno či prokázáno, že by nebyl schopen splnit svůj závazek vůči žalobkyni v takto stanovené době. Soud proto dospěl k závěru, že doba 60 dnů plynoucí od právní moci rozsudku je zcela přiměřená možnostem žalovaného. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě co do nároku žalobkyně odpovídající zbytku poskytnuté jistiny ve výši 45 207 Kč vyhověl (výrok ad I.) a ve zbytku požadovaného nároku žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
12. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná z 52 %, a proto jí soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. proti žalovanému přiznal poměrnou náhradu nákladů řízení, když ten byl úspěšný ze 48 %, žalobkyně tak má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení ve výši 4 %, jež činí 854,30. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 498 Kč, z odměny advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka a podání žaloby - včetně doplnění, když to mělo být součástí žaloby), stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 87 427,82 Kč sestávající z částky 4 620 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva, návrh ve věci samé, když za úkon zpětvzetí žalobkyně odměnu nepožadovala) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 760 Kč ve výši 3 099,60 Kč. Dále soud postupoval podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.