17 C 266/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 27. 5. 2025 domáhala prostřednictvím zdejšího soudu po žalované zaplacení částky 24 000 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky byla uzavřena dne 10. 4. 2024 smlouva o zápůjčce, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto poskytnutou částku a dále uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč do 17. 6. 2024. Žalovaná však žalobkyni dosud ničeho neuhradila. Žalobkyně po žalované požaduje vedle úhrady částky 24 000 Kč dále uhradit příslušenství ve podobě zákonného úroku z prodlení a rovněž i náklady spojené se uplatněním pohledávky v celkové výši 1 475 Kč, a to za písemné výzvy odeslané dne 14. 5. 2024, 25. 5. 2024, 13. 6. 2024 a 22. 6. 2024).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy se žalobkyně ani žalovaný nevyjádřili, zda s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí, měl soud za to, že souhlasí [§ 101 odst. 4. o. s. ř.], a proto soud k projednání věci nenařizoval jednání.

4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že mezi žalobkyní jako „Věřitelem“ na straně jedné a žalovanou jako „Klientem“ na straně druhé byla dne 10. 4. 2024 uzavřena prostřednictvím internetových stránek www.coolcredit.cz smlouva o zápůjčce, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč, a to ve 3 splátkách po 8 000 Kč měsíčně, se splatností nejpozději do 17. 6. 2024; roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 1689 % (prokázáno smlouvou ze dne 10. 4. 2024). Z této smlouvy, ani z jiných žalobkyní založených listinných důkazů však není zřejmé, zda a případně v jakém rozsahu věřitel zjišťoval a posuzoval před uzavřením samotné smlouvy schopnost žalované úvěr splácet tak, jak má na mysli ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), kdy žalobkyně pouze tvrdila, že úvěruschopnost žalované splácet poskytnuté prostředky ověřila tak, že si zjistila její rodinné, pracovní, příjmové a výdajové poměry, a to na základě doložených dokumentů. Žalobkyně poukázala částku ve výši 15 000 Kč dne 10. 4. 2024 na účet žalované, specifikovaný ve Smlouvě o zápůjčce (prokázáno výpisem z účtu žalobkyně). Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 30. 1. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovanou k úhradě částky v celkové výši 25 171 Kč ve lhůtě 3 dnů (prokázáno výzvou ze dne 30. 1. 2025). Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaná žalobkyni dosud ničeho neuhradila.

5. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně žalované poskytla finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a žalovaná se zavázala, že tyto prostředky vrátí spolu s poplatkem za poskytnutí a úrokem nejpozději do 17. 6. 2024, což však neučinila. Schopnost splácet poskytnuté finanční prostředky žalobkyně dostatečně nezkoumala. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu žalobkyně nezaplatila.

6. Podle ustanovení § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ustanovení § 1820 a násl. o.z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (§ 562 odst. 1 o.z.).

8. Podle ustanovení § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 označeného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou bylo dne 10. 4. 2024 přistoupeno k uzavření smlouvy o zápůjčce v souladu s ustanovení § 2390 a násl. o.z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o.z., prostřednictvím stránek www.coolcredit.cz. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit úvěr spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 9 000 Kč. Žalobkyně částku ve výši 15 000 Kč skutečně žalované poskytla, žalovaná však dosud žalobkyni ničeho neuhradila. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení, zda žalobkyně řádně posoudila před uzavřením těchto smluv úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, dále pak co do souladu dané smlouvy s dobrými mravy, a to s ohledem na posouzení přiměřenosti sjednaných úroků. Ze žalobkyní předložených důkazů pak nikterak nevyplývá, jakým způsobem a v jakém rozsahu posuzovala úvěruschopnost žalované, a to zejména co do osvědčení její příjmové a výdajové stránky, byť na aktivitu ze své strany v tomto směru poukazuje v rámci žalobních tvrzení. Takový postup žalobkyně tedy soud v tuto chvíli neshledává jako řádný z pohledu ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Poučovací povinnost dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k případnému dalšímu prokazování, jakým způsobem byla žalobkyní úvěruschopnost žalované ověřována, však soud již žalobkyni neposkytoval, když má dále a především za to, že uzavřenou smlouvu o zápůjčce je třeba posoudit jako smlouvu absolutně neplatnou z důvodu ustanovení § 588 o.z. Soud má v této souvislosti za to, že tato smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvách sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalované jako spotřebitele. Ze Smlouvy je zřejmé, že žalované byla poskytnuta jistina ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaná byla povinna tuto jistinu žalobkyni vrátit navýšenou o sjednaný poplatek ve výši 9 000 Kč (60 % poskytnuté částky, navíc ve lhůtě 3 měsíců od poskytnutí zápůjčky); tomu odpovídá i výše RPSN 1689 %. Soud hodnotí požadovaný poplatek jakožto sjednanou úplatu za půjčení peněz, tedy svou podstatou kapitalizovaný úrok, kdy poukazuje zejména na tu skutečnost, že daný poplatek byl sjednán za činnosti spojené s poskytnutím půjčky, které nijak nevybočují z běžné činnosti poskytovatele úvěrů (půjček či zápůjček), přestože se v případě žalobkyně jedná o nebankovní subjekt. Byla-li žalované poskytnuta jistina ve výši 15 000 Kč a je-li v této souvislosti požadován úrok v kapitalizované výši 9 000 Kč, tj. má-li žalovaná uhradit celkem cca 160 % poskytnuté částky za 3 měsíce od poskytnutí zápůjčky, má soud za to, že takto sjednané úroky je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, když v tomto směru lze v souladu s konstantní judikaturou přihlížet k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů, potažmo půjček či zápůjček (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 1484/20004 či 33 Odo 236/2005).

13. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce ze dne 10. 4. 2024 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o.z. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny, případně tuto částku poníženou o již částky žalovanou uhrazené, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky dle dané smlouvy, a to s přihlédnutím k ustanovení § 2991 o.z. Žalobkyně poskytla žalované částku 15 000 Kč, žalovaná dosud neuhradila ničeho, je tak s ohledem na výše uvedené povinna žalobkyni zaplatit tuto uvedenou částku jistiny. Ze všech shora uvedených skutečností proto soud dospěl závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze co do částky 15 000 Kč s příslušenstvím (výrok I. rozsudku); ve své zbývající části pak byla žaloba jako nedůvodná soudem zamítnuta (výrok II. rozsudku).

14. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 30. 1. 2025; v rámci této korespondence dané k přepravě dne 30. 1. 2025 (viz podací lístek) byla žalovaná požádána o úhradu dluhu do 3 dnů. Vycházejíc z třídenní zákonné fikce byla tato výzva žalované doručena dne 3. 2. 2025, žalovaná byla tak povinna částku bezdůvodného obohacení žalobkyni vydat do 6. 2. 2025; pokud tak neučinila, do prodlení s úhradou se dostala dne 7. 2. 2025. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., když soud s ohledem na výsledek řízení, kdy podíl úspěchu a neúspěchu obou účastníků byl takřka stejný, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

16. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 před středníkem o.s.ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.