Výrok
I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zrušení vyživovací povinnosti stanovené rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2021, č. j. [spisová značka], k žalované [Jméno žalované], narozené [Datum narození žalované], s účinností dne podání žaloby, se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 9 750 Kč, a to k rukám její právní zástupkyně [tituly před jménem] [jméno FO], advokátky do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou dne 26. 6. 2025 ke zdejšímu soudu domáhal zrušení vyživovací povinnosti ke zletilé dceři (žalované) ode dne podání žaloby s tím, že žalobci byla rozsudkem zdejšího soudu stanovena povinnost přispívat na výživu žalované částkou 8 500 Kč měsíčně počínaje 1. 9. 2020. Žalobce má za to, že v současné chvíli je žalovaná schopna se sama živit, neboť nesplňuje základní podmínku pro placení výživného, a to prezenční studium jako soustavná příprava na budoucí povolání. Žalovaná studuje na Fakultě Managementu [adresa] školy ekonomické v kombinované formě studia bakalářského studijního programu Management, kdy u této formy studia škola na svých internetových stránkách uvedla, že tento studijní program je ideální pro ty, kteří chtějí skloubit studium vysoké školy a práci. V průběhu studia se studenti účastní čtyř víkendových soustředění přímo na Fakultě managementu, zbytek je formou samostudia. Žalovaná se žalobcem nekomunikuje a její přístup k povinnostem je laxní. Dříve studovala současně i prezenční studium na stejné vysoké škole, na Fakultě Národohospodářské, které se po prvním semestru rozhodla ukončit, a to z důvodu náročnosti studia a špatné pověsti fakulty. Žalovaná doložila dohodu o pracovní činnosti, která umožňuje rozsah práce maximálně 20 hodin týdně, což činí měsíčně asi 5 až 6 dnů. Žalovaná má tedy možnost využít svůj čas k práci a živit se sama, a to s ohledem na pouze 4 víkendové vysokoškolské výukové bloky. Žalovanou finančně podporuje matka i její babička, zakoupily jí osobní vůz. Žalobce se o skutečnosti, že žalovaná studuje prezenční studium, dozvěděl až po zahájení soudního jednání. Žalobce má za to, že si žalovaná pouze prodlužuje mládí, než aby měla skutečný úmysl studovat vysokou školu. Žalobce má za to, že u žalované nedocházelo k soustavné přípravě na budoucí povolání. K volbě stávající vysoké školy muselo s ohledem na datum nástupu dojít dlouho po ukončení studia na předchozí vysoké škole, pravděpodobně až po podání žaloby. Žalobce má za to, že žalovaná si vybrala soukromou vysokou školu z důvodu, že zaplacením školného získá oproti studiu na veřejné vysoké škole výhodu a možnosti prodlužování, což opět žalobce nepovažuje za soustavnou přípravu na budoucí povolání. Žalovaná navíc nevyužívala ani celou časovou dotaci, kterou měla k dispozici v rámci dohody o pracovní činnosti. Žalovaná má v úmyslu pracovat v bance, k čemuž ale vysokoškolské vzdělání nepotřebuje. Pokud by šlo o pozici, na kterou by vysokoškolské vzdělání bylo třeba, neměla žalovaná ukončit studium na předchozí veřejné vysoké škole. Z doložených studijních výsledků pak vyplývá, že 25% předmětů žalovaná nesplnila a opakovaně si je ani nezapsala.
2. Žalovaná uvedla, že žalobu považuje za nemorální, a spíše představuje formu pomsty žalobce vůči žalované za to, že žalovaná svědčila ve věci vypořádání společného jmění manželů ve věci žalobce a matky žalované. Žalobce jakožto otec žalované, opustil ji a její matku v roce 2016, kdy udržoval mimomanželský vztah a narodilo se mu dítě. Žalovaná to velice těžce nesla a psychické následky má dodnes. Žalobce nejeví o žalovanou prakticky žádný zájem, nepřispívá ničeho nad rámec výživného, ač má žalovaná snahu s ním komunikovat. Žalovaná pracovala v [právnická osoba]., v rámci dohody o pracovní činnosti. Od 1. 10. 2025 zahájila žalovaná denní studium na [právnická osoba]. Žalovaná navíc při kombinovaném studiu dojížděla do [adresa], a určitě nebylo v jejích možnostech chodit do práce na plný pracovní úvazek. Žalovaná v současné chvíli studuje již jen formou prezenčního studia, kombinovaná forma byla ukončena.
3. Ve věci samé soud provedl dokazování, na základě kterého, dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
4. Žalovaná od 1. 10. 2025 studuje bakalářský program na [právnická osoba], přičemž se jedná o prezenční formu studia na soukromé vysoké škole a za toto studium žalovaná zaplatila školné 50 000 Kč za školní rok (prokázáno potvrzením o studiu ze dne 18. 9. 2025 a fakturou č. [hodnota] ze dne 16. 9. 2025).
5. Žalovaná uhradila školné ve výši 50 000 Kč dne 16. 9. 2025 (prokázáno potvrzením o platbě ze dne 16. 9. 2025).
6. Žalovaná požádala žalobce o úhradu výživného splatného dne 15. 8. (prokázáno e-mailovou zprávou ze dne 30. 8. 2025).
7. Žalovaná uzavřela dohodu o pracovní činnosti se společností [právnická osoba]., na základě které byl sjednán týdenní rozsah pracovní doby v trvání maximálně dvaceti hodin, kdy dohoda byla uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2025 a byla sjednána odměna ve výši 180 Kč na hodinu (prokázáno dohodou o pracovní činnosti ze dne 9. 4. 2025).
8. Čistý výdělek žalované u společnosti [právnická osoba]. v rámci dohody o pracovní činnosti za měsíc srpen činil částku 7 796 Kč, za měsíc červenec 2025 částku 1 620 Kč, za měsíc květen částku 8 751 Kč, za měsíc červen 2025 částku 6 364 Kč, za měsíc duben 2025 částku 6 523 Kč (prokázáno výplatním lístkem [právnická osoba]. za duben, květen, červen, červenec a srpen 2025).
9. Žalobci byla uložena povinnost hradit žalované výživné ve výši 8 500 Kč měsíčně, počínaje 1. 9. 2020 (prokázáno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16. 12. 2020, č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2021, č. j. [spisová značka]).
10. Žalovaná studovala Vysokou školu ekonomickou v Praze, Fakultu managementu, a to v letním semestru od 17. 2. 2025 do 31. 8. 2025, kdy u popisu studia je uvedeno, že jej lze studovat formou prezenční nebo kombinované, kdy kombinované studium je vhodné pro ty, kteří chtějí zároveň pracovat i studovat, a spočívá ve čtyřech víkendových soustředěních na Fakultě managementu, přičemž zbytek studia je formou samostudia (prokázáno potvrzením o studiu ze dne 25. 2. 2025 a shrnutím z internetových stránek vysoké školy).
11. Žalovaná byla studentkou kombinovaného studia na [adresa] škole ekonomické a managementu od 1. 9. 2024 do 31. 8. 2025 a od 1. 9. 2025 do 19. 9. 2025 (prokázáno potvrzením o průběhu studia ze dne 9. 10. 2025).
12. Žalovaná měla zapsáno v rámci kombinovaného studia v období zimního semestru školního roku 2024/2025 celkem 8 předmětů, přičemž šest z nich úspěšně absolvovala a u dvou z nich nebyla úspěšná, a v letním semestru téhož školního roku měla zapsáno celkem 8 předmětů, přičemž sedm z nich úspěšně absolvovala a v jednom z nich nevyhověla podmínkám a nebyla v něm úspěšná, celkem získala 49 kreditů, přičemž v zimní semestru 19 kreditů a v letním semestru 30 kreditů (prokázáno přehledem o výsledku studia na vysoké škole ekonomické a managementu ze dne 9. 10. 2025).
13. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:
14. Žalobce je otcem žalované, přičemž jí na základě rozhodnutí zdejšího soudu ve spojení s rozhodnutím Městského soudu v Praze hradí výživné ve výši 8 500 Kč měsíčně, a to od 1. 9. 2020. Žalovaná pracovala v rámci dohody o pracovní činnosti u společnosti [právnická osoba]., přičemž v měsíci dubnu si vydělala částku 6 523 Kč, v měsíci květnu částku 8 751 Kč, v měsíci červnu částku 6 364 Kč, v měsíci červenci částku 1 620 Kč a v měsíci srpnu částku 7 796 Kč. Žalovaná studovala na [adresa] škole ekonomické a managementu, a to od 1. 9. 2024 do 31. 8. 2025 a od 1. 9. 2025 do 19. 9. 2025, přičemž se jednalo o kombinovanou formu výuky, která probíhala ve čtyřech víkendových blocích v [jméno FO], kdy za školní rok 2024/2025 získala celkem 49 kreditů. Od 1. 10. 2025 žalovaná studuje pouze formou prezenčního studia bakalářský program na [právnická osoba], kdy za studium uhradila školné ve výši 50 000 Kč.
15. Soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování spočívající ve vyžádání si informace o dalších zdanitelných příjmech žalované od [právnická osoba] a účastnickým výslechem žalované, jakož i vyžádání informací, kde žalovaná skutečně bydlí, z čeho jsou financovány její náklady a výpisy z jejího bankovního účtu vedeného u společnosti [právnická osoba]., č. [č. účtu] po dobu studia na vysoké škole, neboť se nejedná o důkazy relevantní v projednávané věci, neboť soud již skutkový stav zjistil dostatečně i bez těchto důkazů.
16. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
17. Podle § 911 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
18. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Z odstavce druhého předmětného ustanovení se podává, že při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.
19. Podle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
20. Na základě předložených důkazů dospěl soud k závěru, že poslední úprava výživného proběhla od 1. 9. 2020, tedy v době, kdy byla žalovaná ještě nezletilá. Žalovaná dosáhla zletilosti dne 16. 6. 2023. Po úspěšném složení maturitní zkoušky nejprve studovala vysokou školu v kombinované formě studia, a při studiu si přivydělávala v rámci dohody o pracovní činnosti u společnosti [právnická osoba]. Od 1. 10. 2025 studuje vysokou školu v prezenční formě studia, čímž se připravuje na budoucí povolání. Školné činí 50 000 Kč. Žalobce navrhl, aby soud zrušil vyživovací povinnost, a to s účinností ode dne podání žaloby, tj. od 26. 6. 2025.
21. Zdejší soud se dále zabýval otázkou, zda v období od 1. 9. 2024 do 31. 8. 2025 a od 1. 9. 2025 do 19. 9. 2025 žalovaná byla schopna se sama živit v době, kdy nestudovala prezenční formou, a tím pádem nesplňovala podmínky pro trvání vyživovací povinnosti. Žalovaná se stala dne 1. 9. 2024 studentkou kombinovaného studia oboru na fakultě managementu na [adresa] škole ekonomické v Praze, přičemž toto studium ukončila dne 19. 9. 2025. Žalovaná poté nastoupila od 1. 10. 2025 k prezenčnímu studiu na [právnická osoba], které pokračuje doposud. Z pohledu soudu tak bylo dostatečně prokázáno, že se žalovaná v předmětném období soustavně připravovala na své budoucí povolání, přičemž takováto cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014, sp. zn. IV. ÚS 1247/13). Na tomto závěru ničeho nemění ani to, že žalovaná svá první vysokoškolská studia nakonec řádně nedokončila. Stav odkázanosti žalované na výživu ze strany žalobce tak zde v rozhodném období byl dán.
22. Zdejší soud má za to, že jedním ze smyslů a účelů poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit dítěti dosáhnout co nejvyššího stupně vzdělání a dát mu tím dostatečné možnosti pro osobní rozvoj a co nejlepší zapojení do pracovního procesu. Studující dítě má zase povinnost se na toto povolání cílevědomě a soustavně připravovat. Za situace, kdy studium potomka nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti, a nelze očekávat úspěšné dokončení studia, není možné po rodiči spravedlivě požadovat, aby výživné nadále platil. V projednávaném případě však cílevědomost žalované spatřit lze, byť otec tvrdil, že si kombinovanou formou výuky žalovaná prodlužovala mládí, případně že se studiem na soukromé škole snaží ulehčit si samotné studium oproti studiu na veřejné vysoké škole. Soud má za to, že příprava žalované na budoucí povolání je konzistentní, neboť jednak si vybírala stále stejný typ školy, a jednak si řádně plnila své studijní povinnosti i při kombinované formě studia, byť ne ve všech částech byla úspěšná, a zároveň si přivydělávala prací v bance. Tato brigáda má spojitost s oborem, který se žalovaná rozhodla studovat. Klíčová je tedy účelnost studia, kterou soud v této situaci u žalované spatřuje, neboť si vybrala vysokou školu, program management a tedy obor zaměřený jak na management, tak na ekonomiku, kdy praxe v bance jí dle názoru soudu umožňovala propojení studia a práce ve stejném oboru, který studovala, čímž v podstatě naplnila účel kombinované formy studia.
23. Pokud jde o soustavnost studia, má soud za to, že žalovaná studovala soustavně, a pokud měnila vysokou školu, další školní rok jí plynule navazoval. Kombinovanou formu výuky ukončila dne 19. 9. 2025 a na prezenční studium nastoupila od 1. 10. 2025, a soud zde nespatřuje záměr nestudovat či úmysl žalované užívat si volný čas. Byť žalovaná při kombinovaném studiu neuspěla ve všech zapsaných předmětech, nelze říct, že by vysokou školu studovala jen proto, aby si “prodloužila mládí“, či aby měla status studenta, naopak je vidět snaha žalované o dokončení veškerých předmětů v daných semestrech. Pokud žalobce tvrdil, že si žalovaná opakovaně nezapsala předměty, ve kterých nebyla úspěšná, lze podotknout, že si tyto předměty může znovu zapsat v dalším semestru, v podstatě bývá běžné, že pokud student neuspěje v předmětu zapsaném v letním semestru, je možné si jej znovu zapsat zase v letním semestru, nikoliv v následujícím zimním semestru. Získaný počet kreditů pak hovoří o tom, že se žalovaná na studium připravovala a snažila se v zapsaných předmětech uspět, byť se to ne v každém z nich podařilo. V této souvislosti je třeba zmínit, že ani fakt, že si žalovaná pro své studium vybrala soukromou vysokou školu, kde se platí školné, a na studenty jsou jiné nároky, než na vysokých školách veřejných, nesvědčí o tom, že by byla žalovaná schopna se sama živit a nepřipravovala se soustavně na své budoucí povolání. Soukromé vysoké školy jsou až na pár výjimek uznávané stejným způsobem, jako veřejné vysoké školy.
24. Pokud jde tedy o otázku, zda je žalovaná schopna se sama živit, má soud za to, že základní podmínkou schopnosti sám se živit by tedy měla být skutečnost, že dítě je schopno samo se živit vlastní prací, vlastním přičiněním. Byť si žalovaná přivydělává prací v [právnická osoba]., není schopna takových výdělků, aby byl dán důvod pro zrušení vyživovací povinnosti, neboť u ní probíhá soustavná příprava na budoucí povolání, kdy úspěšné absolvování vysoké školy jí jistě pomůže dosáhnout lépe ohodnoceného zaměstnání. Pokud otec v rámci svých tvrzení počítal, kolik peněz je žalovaná schopna si vydělat, pokud by naplnila maximální možnou časovou dotaci, kterou jí umožňuje dohoda o pracovní činnosti, je soud toho názoru, že žalovaná si rozkládá pracovní povinnosti tak, aby byla schopna zkoordinovat je se svými studijními povinnostmi. Navíc v řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno ničeho, co by svědčilo o tom, že žalovaná bude v práci pokračovat i v současné době, kdy nastoupila na prezenční formu výuky. Nad rámec uvedeného lze doplnit, že výše měsíčního výdělku žalované ani v jediném z doložených měsíců nedosahovala výše minimální mzdy, a nelze mít za to, že by jí tento příjem stačil k pokrytí životních nákladů. Pokud otec tvrdil, že žalovanou finančně podporuje matka a babička, lze doplnit, že schopnost sám se živit nemůže být vyvozována ze získání majetkového prospěchu, event. příjmů z jiných zdrojů nebo jiných příčin.
25. Pokud pak žalobce argumentoval, že se ze strany žalované v případě studia na soukromé vysoké škole jedná o tzv. „studium pro studium“, soud zdůrazňuje, že rozhodování o výživném musí odpovídat vždy stavu, který existuje v době, kdy je rozhodnutí vydáno [srov. § 154 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“)]. V tomto ohledu soud zdůrazňuje skutečnost, že žalobce navrhl zrušení vyživovací povinnosti ode dne 26. 6. 2025. V této době žalovaná studovala vysokou školu v kombinované formě studia a k tomu si (v omezeném rozsahu, viz výše), přivydělávala v [právnická osoba]. Za daného skutkového stavu by soud v teoretické rovině (tak jak žalobce navrhoval) zkoumal, zda žalovaná plně využívá své možnosti stran vlastní obživy. V projednávané věci však došlo ke změně okolností, když žalovaná doložila, že od 1. 10. 2025 začala studovat soukromou vysokou školu v prezenční formě studia. V tomto ohledu pak soud nemohl žádným způsobem hodnotit, zda žalovaná studuje efektivně a cílevědomě (tj. zda se studiu věnuje s dostatečnou péčí a zda dosažené studijní výsledky potvrzují skutečný zájem žalované o daný obor), neboť k takovému závěru nelze při samotném zahájení studia žádným způsobem dospět; jednalo by se o závěr předčasný. Žalovaná přitom od ukončení středoškolského vzdělání dle zvoleného navazujícího studia prohlubuje své vzdělání v oboru ekonomie. Pokud pak žalobce poukazoval na skutečnost, že žalovaná se, namísto aby využila možnosti studovat veřejnou vysokou školu, rozhodla pro studium soukromé vysoké školy, nelze přisvědčit, že by tato okolnost sama o sobě vyústila v závěr o nesoustavné přípravě na budoucí povolání. Ani zvolená forma a způsob studia nemůžou sami o sobě svědčit o „absenci cílevědomosti“ a „prodlužování mládí“. Tento závěr se soudu jeví předčasný s ohledem na skutečnost, že přístup žalované k plnění studijních povinností za současné situace nelze přezkoumat. Posuzovacím kritériem je přitom účelovost a soustavnost přípravy, nikoliv právní režim zvolené vysoké školy. Soud tedy dospěl k závěru, že žalovaná se po celé rozhodné období soustavně připravovala na budoucí povolání a neshledal podmínky pro zrušení vyživovací povinnosti ani ke dni podání žaloby.
26. V souladu s výše uvedeným soud shrnuje, že v rozhodném období žalovaná soustavně prohlubovala vzdělání v oboru ekonomie/managementu: nejprve kombinovaně (prokazatelná studijní zátěž a s tím související dosažený počet kreditů), následně prezenčně. Taková příprava je společensky akceptovanou alternativou k výkonu práce. Z dosažených příjmů nelze dovodit schopnost samostatné obživy; navíc při prezenční formě studia soud nepředpokládá pokračování práce ve stejném rozsahu. Soud tedy neshledal důvody pro zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované, a proto žalobu zamítnul (výrok I).
27. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s náklady spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 5 úkony právní služby po 1 500 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř.), a to písm. a) uvedeného ustanovení:- převzetí a příprava zastoupení,písm. d) uvedeného ustanovení:- vyjádření ze dne 11. 8. 2025- vyjádření ze dne 20. 10. 2025písm. g) uvedeného ustanovení:- jednání konané u zdejšího soudu dne 3. 10. 2025 od 9:00 hodin do 9:43 hodin- jednání konané u zdejšího soudu dne 14. 11. 2025 od 11:00 hodin do 11:23 hodin,když jejich výše je dána § 9 odst. 2 ve spoj. s § 7 bod 4. této vyhlášky, a 5 náhradami hotových výdajů po 450 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky).
28. Celkové náklady žalované ve výši 9 750 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).