Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 57 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 57 500 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení 33 350 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 643,79 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 9 369,7 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 48 652,96 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 48 652,96 Kč od 29. 4. 2025 do 14. 8. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 3,25 % ročně z částky 48 652,96 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 547,55 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 11 040,57 Kč od 29. 4. 2025 do 14. 8. 2025, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 847,4 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 0,5 % ročně z částky 2 193,53 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 9 319 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [tituly za jménem], advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 14. 4. 2022 se společností [právnická osoba], IČO: [IČO], (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 52 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím ve výši 30 350 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po 3 922 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 1. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Ke dni 17. 9. 2022 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 52 000 Kč a dlužný poplatek částku 30 350 Kč. Po tomto datu žalovaný uhradil částku 5 540,57 Kč. Žalovaný celkové uhradil částku 5 540,57 Kč. Právní předchůdce žalobce a žalovaný pak dne 20. 3. 2022 uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit v hotovosti v 5 měsíčních splátkách po 3 000 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 8. 2022. Žalovaný však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 14. 4. 2022. Ke dni 17. 9. 2022 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 12 000 Kč. Po tomto datu žalovaný ničeho neuhradil. Žalovaný celkově uhradil částku 3 959,43 Kč. Před uzavřením smluv o úvěru právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalované. Pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, a to s účinností od 28. 4. 2025. Žalobkyně se po žalovaném domáhá úhrady částky 90 850 Kč a v návrhu specifikovaným příslušenstvím.
2. K výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je zaměstnán jako sanitář, jeho měsíční příjem činí částku 29 137 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, ani žádné další závazky u jiné společnosti. Právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že schopnost žalované splácet zápůjčku je dostatečná.
3. S ohledem na skutečnost, že soud na základě listinných důkazů neměl za prokázané, že žalobkyně (její právní předchůdce) ověřovala měsíční příjmy a výdaje žalovaného, poučil soud v tomto ohledu žalobkyni při ústním jednání dne 11. února 2026, přičemž žalobkyně žádné další důkazní návrhy neuplatnila.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.
6. Žalovaný požádala o úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž uvedl, že je zaměstnán jako sanitář, čistý měsíční příjem uvedl 29 067 Kč, odhadované měsíční výdaje uvedl 5 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti 0 Kč (zákaznická karta, žádost o spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč ze dne 20. 3. 2022). Žalovaný opětovně požádala o úvěr ve výši 60 000 Kč, přičemž uvedl totožné informace, vyjma toho, že své měsíční výdaje odhadl na 7 000 Kč (zákaznická karta, žádost o spotřebitelský úvěr ve výši 60 000 Kč ze dne 14. 4. 2022). Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel dne 20. 3. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru bez navýšení, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč s tím, že žádné další poplatky nebyly ujednány (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] na částku 15 000 Kč ze dne 20. 3. 2022). Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel dne 14. 4. 2024 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 52 000 Kč s tím, že poplatek za poskytnutý úvěr činil 30 350 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] na částku 52 000 Kč ze dne 14. 4. 2022). Ke dni 6. 5. 2025 žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně na smlouvu č. [hodnota] částku 3 959,43 Kč (tabulka umoření ke smlouvě číslo [hodnota]). Ke dni 6. 5. 2025 žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně na smlouvu č. [hodnota] částku 5 540,57 Kč (tabulka umoření ke smlouvě číslo [hodnota]). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným ze smluv č. [hodnota] a č. [hodnota] na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 28. 4. 2025, včetně přílohy číslo [hodnota] obsahující seznam postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky) Dne 28. 4. 2025 byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně informována o postoupení pohledávky z předmětných smluv včetně příslušenství na žalobkyni, a to ve výši 137 858,81 Kč (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025, včetně podacího lístku ze dne 22. 5. 2025). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu po splatnosti a to nejpozději do 14. 8. 2025 (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 30. 7. 2025, včetně podacího lístku se dne 30. 7. 2025).
7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 67 000 Kč, kterou měla žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku 9 500 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování příjmů a výdajů žalovaného.
8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
16. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
17. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
18. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
19. Právní předchůdce žalobkyně nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval výdaje žalovaného tak, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů uvedených žalovaným stran jeho příjmové stránky, kdy tuto sice (toliko tvrzeně) ověřil z výplatních pásek žalovaného, nicméně žádným způsobem nepoměřoval, zda se jedná o dostatečnou výši příjmu na splacení poskytnutého úvěru. Výdajovou stránku žalovaného pak právní předchůdce žalobkyně neověřoval žádným způsobem. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalovaného a ověřováním příjmů žalovaného bez současného ověřování jejích výdajů, aby bylo možno dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
20. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z. Tento výklad je ostatně jediný možný, aby byly zachovány nezbytné standardy ochrany spotřebitele. V tomto směru lze odkázat mimo jiné na rozsudek Evropského soudního dvora C-679/18, OPR-Finance, dle kterého soudy musí i bez návrhu zkoumat, zda si věřitel před poskytnutím úvěru dostatečně prověřil úvěruschopnost dlužníka s tím, že pokud tak věřitel před poskytnutím úvěru neučinil, úvěrová smlouva je neplatná. Evropský soud dvůr dovodil, že se v daném případě nemůže jednat o relativní neplatnost (tj. zkoumat neplatnost pouze k námitce dlužníka), jelikož toto shledává v rozporu se směrnicí č. 2008/48/EC o spotřebitelském úvěru. Zdejší soud se s uvedenými závěry ztotožňuje.
21. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku, resp. zbývající neuhrazenou částku 57 500 Kč, kdy soud vzal za zjištěné, že žalovaný na poskytnutou jistinu již uhradil částku 9 500 Kč. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. zbývající neuhrazenou část jistiny ve výši 57 500 Kč.
22. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 30. 7. 2025; v rámci této korespondence dané k přepravě téhož dne (viz podací lístek) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do 14. 8. 2025, kdy za doručenou se výzva považuje v souladu s ust. § 573 o. z. třetí pracovní den po odeslání. Pokud tak žalovaný neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 15. 8. 2025. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.
23. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.
24. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.
25. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
26. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud tak přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná částečně, právo na náhradu nákladů řízení v částce 9 319 Kč.
27. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 634 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 4 740 Kč za každý z pěti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem věci, sepis žaloby, písemné podání ze dne 9. 1. 2026 a účast na jednání soudu dne 11. 2. 2026) dle § 7 odst. 6 zákona č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif) a dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 2 250 Kč za pět úkonů právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Celková částka zvýšená o DPH ve výši 21 % tak činí 31 399,50 Kč, v součtu se zaplaceným soudním poplatkem pak 35 033,50 Kč.
28. Úspěch žalobkyně s ohledem na výši žalované částky činí 63,3 %, neúspěch 36,7 %, odečtením neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu činí rozdíl 26,6 %, tedy z částky 35 033,50 Kč se jedná o částku 9 319 Kč.
29. Lhůta k zaplacení nákladů řízení byla určena třídenní podle § 160 odst. l věta prvá o. s. ř., ve smyslu § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného.