Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 223,13 EUR se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 6 223,13 EUR od 28. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 70 723 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] advokáta.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 6 223,13 EUR s příslušenstvím s odůvodněním, že účastnice od roku 2020 spolupracovaly při distribuci pivních sudů značky Malastrana v Itálii. Žalobkyně zajišťovala přepravu sudů a při jejich odběru hradila žalované vratné kauce ve výši 40 EUR za sud a 7,50 EUR za paletu. Po vrácení prázdných obalů byly kauce žalobkyni dobropisovány. Po ukončení spolupráce ke konci roku 2023 vrátila žalobkyně dne 19. 1. 2024 do skladu žalované zbývající prázdné sudy, avšak žalovaná jí za ně nevystavila dobropis odpovídající dosavadní obchodní praxi. Žalobkyně proto dne 15. 4. 2024 vystavila fakturu č. 188 na částku 5 555 EUR, kterou žalovaná dosud neuhradila. Žalobkyně neuznává fakturu č. 64 ze dne 19. 4. 2024 na částku 3 245 EUR vystavenou žalovanou z titulu údajného zpětného přepočtu a storna dříve uznaných kaucí, neboť takový postup podle jejího tvrzení nebyl mezi účastnicemi sjednán ani žalobkyní odsouhlasen. Vedle pohledávky z faktury č. 188 žalobkyně uplatňuje také pohledávky z dobropisů č. 226 a č. 259 vystavených samotnou žalovanou v celkové výši 3 818,47 EUR. Po zohlednění faktury č. 224 vystavené žalovanou na částku 3 150,34 EUR vyčíslila žalobkyně svůj nárok vůči žalované částkou 6 223,13 EUR, jejíž zaplacení spolu s příslušenstvím se v tomto řízení domáhá.
2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. V roce 2020 převzala žalobkyně distribuci piva značky Malastrana od společnosti [právnická osoba]. Součástí převodu byly i plné a prázdné sudy ve vlastnictví žalované, nacházející se ve skladech a u zákazníků, které byly předány do dispozice žalobkyni. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba] nebyl sjednán systém kaucí na sudy. Při převzetí distribuce proto žalobkyně převzala také značné množství sudů, aniž by za ně byla složena kauce. Stav obalů mezi účastnicemi při zahájení jejich spolupráce nebyl správně vypořádán, přičemž žalobkyně následně požadovala vrácení kaucí i za sudy, za které kauce nikdy uhrazena nebyla.
3. Žalobkyně v replice odmítla tvrzení žalované, že na počátku spolupráce nebyly účtovány kauce za sudy a palety, s odkazem na fakturu č. 45 ze dne 28. 2. 2020. Za nerozhodná označila tvrzení žalované o pohybu obalů v roce 2020 a popřela, že by vrátila více sudů, než převzala. Předmětem řízení jsou splatné pohledávky představované dobropisy vystavenými žalovanou v celkové výši 3 818,47 EUR a nárokem na vrácení kaucí za obaly vrácené dne 18. 1. 2024, vyúčtovaným fakturou č. 188 na částku 5 555 EUR. Sudy a palety byly na základě pokynu žalované vráceny 18. 1. 2024, a to ve městě Silea.
4. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má sídlo v Italské republice, jde o spor s mezinárodním prvkem. Pravomoc českých soudů se proto posuzuje podle čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, podle něhož mohou být osoby mající bydliště v některém členském státě žalovány u soudů tohoto členského státu. Podle čl. 63 odst. 1 téhož nařízení se za bydliště právnické osoby považuje mimo jiné místo jejího sídla. Jelikož žalovaná je právnickou osobou se sídlem v České republice, je dána mezinárodní pravomoc soudů České republiky.
5. Soud dne 29. 7. 2026 ve věci samé jednal a rozhodl bez účasti žalované podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“). Uvedeného dne soud v dopoledních hodinách obdržel žádost právní zástupkyně žalované o odročení jednání (č.l. 77), a to z důvodu akutních potíží a horečky. S ohledem na skutečnost, že právní zástupkyně žalované důvod odročení žádným způsobem nedoložila a následně byla pro soud nekontaktní (č.l. 79 p. v.), soud její omluvu nevyhodnotil jako řádnou. V tomto ohledu nutno poukázat na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1393/2023, s tím, že soud žádost právní zástupkyně žalobkyně posuzoval v kontextu dosavadního průběhu řízení, kdy právní zástupkyně žalované odročení jednání z důvodu nemoci jednou žádala (č.l. 72). Rovněž soudu opakovaně avizovala, že právní zastoupení žalované převezme jiný advokát, přičemž k tomuto ode dne 8. 4. 2026 nedošlo.
6. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:
7. Žalobkyně je subjektem práva – právnickou osobou, společností s ručením omezeným, zapsanou do obchodního rejstříku – obchodní, průmyslová, živnostenská a zemědělská komora v PADOVĚ. Hlavní činností žalobkyně je výroba stolních vín. (výpis z obchodního rejstříku žalobkyně, včetně překladu do českého jazyka na číslo listu 48–58).
8. Žalobkyně vyhotovila dne 15. 4. 2024 pro žalovanou zpětně vystavenou fakturu, znějící na částku 5 555,10 EUR. Na faktuře je uvedeno: vrácení zboží dodavateli; přepravní doklad č. 4 ze dne 18. 1. 2024; prázdné pivní sudy malastrana – 30 l, množství 79, cena 40, částka 3 160; prázdné pivní sudy malastrana – 15 l, množství 55, cena 40, částka 2 200; epal paleta množství 26, cena 7,50 částka 195 (faktura číslo 188, vystavená žalobkyní dne 15. 4. 2024, včetně překladu do českého jazyka na číslo listu 59–60).
9. Žalovaná vyúčtovala žalobkyni dne 28. 2. 2020 zálohu ve výši 2 910 EUR, a to za čtyři palety po 7,50 EUR a 72 sudů 30 l po 40 EUR. Žalovaná vyúčtovala žalobkyni dne 24. 3. 2020 zálohu ve výši 2 910 EUR, a to za čtyři palety po 7,50 EUR a 72 sudů 30 l po 40 EUR. Žalované byly následně čtyři palety včetně 30 sudů 15 l a 36 sudů 30 l vráceny, což bylo zohledněno při další fakturaci jakožto záloha (faktura číslo 45, vystavená žalovanou ze dne 28. 2. 2020 a faktura číslo 62, vystavená dne 24. 3. 2020, včetně překladu do českého jazyka na čísle listu 61–63).
10. Žalovaná vystavila žalobkyni dne 3. 11. 2023 dobropis znějící na částku 3 530,47 EUR za dodané zboží s tím, že je na uvedeném dokumentu uvedena uhrazená záloha 1 160 za 23 kusů sud 15 lt a 6 kusů sud 30 lt při hodnotě 40 (dobropis číslo 259, vystavený žalovanou dne 3. 11. 2023, včetně překladů do českého jazyka na čísle listu 65–66).
11. Žalovaná vystavila žalobkyni dne 30. 9. 2023 dobropis znějící na částku 288 EUR za dodané zboží (dobropis číslo 226, vystavený žalovanou dne 30. 9. 2023, včetně překladu do českého jazyka na čísla listu 67–68).
12. Žalobkyně dne 18. 1. 2024 vrátila žalované 79 třicetilitrových sudů, 55 patnáctilitrových sudů a 26 palet, a to do skladu [jméno FO] ve městě Silea (dodací list na čísle listu 26).
13. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 6 223,13 EUR, a to do 7 dnů od obdržení výzvy (výzva k zaplacení částky 6 223,13 EUR ze dne 2. 6. 2024). Žalobkyně následně výzvu zopakovala s tím, že úhradu dluhu požaduje okamžitě, jinak přistoupí k soudnímu vymáhání pohledávky. Uvedená výzva byla žalované doručena dne 21. 8. 2025 (předžalobní výzva k úhradě dlužné částky ze dne 20. 8. 2025, včetně doručenky datové zprávy).
14. Návrhům žalované na doplnění dokazování (výslechem [Anonymizováno] jako jednatele; paní [Anonymizováno] pana [Anonymizováno]; výpisem tel. a e-mail komunikace mezi účastníky) soud nevyhověl. Žalovaná výslechy uvedených osob navrhovala k prokázání skutečností, za jakých podmínek byla od předchozího distributora převzata spolupráce žalobkyní a tedy, jaké sudy byly nebo nebyly zálohovány. Takové skutečnosti však pro posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, jak bude zdůvodněno níže, nebyly rozhodné. Komunikaci mezi účastnicemi pak žalovaná nedoložila ani netvrdila, k prokázání jakých konkrétních skutečností by měla sloužit.
15. Z provedených důkazů vyplývá skutkový závěr, že mezi účastnicemi existoval dlouhodobý obchodní vztah, v jehož rámci žalovaná při dodávkách pivních sudů a palet žalobkyni účtovala zálohy (kauce) za tyto vratné obaly. Při vrácení sudů a palet byly tyto zálohy žalovanou zohledňovány, a to jak v následné fakturaci, tak prostřednictvím dobropisů. Tento postup žalovaná uplatňovala od počátku obchodní spolupráce. Žalobkyně dne 18. 1. 2024 vrátila žalované 79 třicetilitrových sudů, 55 patnáctilitrových sudů a 26 palet. Poté žalobkyně vystavila žalované fakturu na částku 5 555 EUR představující hodnotu vrácených obalů. Žalovaná vystavila ve prospěch žalobkyně dobropisy v celkové výši 3 818,47 EUR. Žalovaná odmítla plnit dluh ve výši žalované částky.
16. Výše uvedený skutkový stav posoudil soud po právní stránce následovně:
17. S ohledem na mezinárodní prvek věci soud nejprve posoudil rozhodné právo. Podle čl. 3 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne 17. 6. 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) se smlouva řídí právem, které si strany zvolí; volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle čl. 3 odst. 2 uvedeného nařízení se strany mohou kdykoli dohodnout, že se smlouva bude řídit jiným právem. Účastnice v průběhu řízení shodně vycházely z českého práva a jeho použití žádná z nich nezpochybnila. Žádná z účastnic netvrdila, že by se jejich vztah měl řídit právem jiného státu, ani se nedovolávala konkrétní úpravy cizího právního řádu. Soud tyto procesní projevy ve vzájemné souvislosti posoudil jako jednoznačnou dodatečnou volbu práva České republiky. Věc proto posoudil podle českého právního řádu.
18. Podle § 546 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), právně lze jednat konáním nebo opomenutím; může se tak stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost o tom, co jednající osoba chtěla projevit.
19. Podle § 556 odst. 1 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen.
20. Podle § 556 odst. 2 o. z. při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.
21. Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.
22. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že účastnice v rámci dlouhodobé obchodní spolupráce zavedly systém vratných záloh za pivní sudy a palety. Žalovaná při dodávkách obalů žalobkyni účtovala zálohu ve výši 40 EUR za sud a 7,50 EUR za paletu; při vrácení obalů pak odpovídající hodnotu zohledňovala v následném vyúčtování nebo dobropisem. Tento mechanismus plyne již z faktur č. 45 a č. [hodnota] z roku 2020 a dále jej potvrzují dobropisy č. 226 a č. 259 vystavené samotnou žalovanou. Soud dále vzal za prokázané, že obaly vrácené žalobkyní dne 18. 1. 2024, tedy 79 sudů o objemu 30 l, 55 sudů o objemu 15 l a 26 palet, byly obaly, za něž žalobkyně podle uvedeného systému složila vratnou zálohu. Žalované proto po jejich vrácení vznikla povinnost tuto zálohu žalobkyni vypořádat.
23. Hodnota vrácených obalů činí 5 555 EUR, a to 3 160 EUR za 79 sudů o objemu 30 l, 2 200 EUR za 55 sudů o objemu 15 l a 195 EUR za 26 palet. Žalobkyně tuto částku vyúčtovala fakturou č. 188. Vedle toho žalovaná sama vystavila ve prospěch žalobkyně dobropisy č. 226 a č. 259 v celkové výši 3 818,47 EUR. Dobropis je účetní doklad, jímž jeho vystavitel zachycuje částku připsanou ve prospěch adresáta, zpravidla v návaznosti na opravu či snížení dříve vyúčtovaného plnění. Dobropisy č. 226 a č. 259, které žalovaná sama vystavila ve prospěch žalobkyně, jsou spolu s jejich obsahem a ostatními provedenými důkazy podkladem pro skutkový závěr, že žalované vznikla vůči žalobkyni povinnost uhradit částky v nich uvedené. Pohledávky žalobkyně tak činily celkem 9 373,47 EUR. Žalobkyně se však nedomáhá celé této částky, nýbrž pouze její části ve výši 6 223,13 EUR, která dle žalobkyně odpovídá rozdílu po zohlednění částky 3 150,34 EUR vyúčtované žalovanou fakturou č. 224. Soud je návrhem žalobkyně vázán a rozhodoval proto pouze o takto vymezené části její pohledávky.
24. Na základě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala existenci i výši svých pohledávek vůči žalované v rozsahu uplatněné částky 6 223,13 EUR. Právním důvodem pohledávky žalobkyně je závazkový vztah účastnic založený jejich dlouhodobou obchodní praxí, podle níž žalobkyně při převzetí vratných obalů skládala žalované zálohy a žalovaná byla po vrácení těchto obalů povinna odpovídající zálohy vypořádat. Tato podmínka byla splněna vrácením konkrétních sudů a palet dne 18. 1. 2024, což ostatně žalovaná ani nesporovala. Žalobkyně dále prokázala pohledávky plynoucí z dobropisů č. 226 a č. 259, které vystavila sama žalovaná. Žalovaná přitom existenci, výši ani splatnost pohledávek žalobkyně založených fakturou č. 188 a dobropisy č. 226 a č. 259 konkrétně nezpochybnila. Netvrdila zejména, že by tyto pohledávky již zanikly splněním, započtením či jiným způsobem, ani neuvedla konkrétní skutečnosti, jež by zpochybňovaly splnění podmínek pro vrácení záloh za obaly vrácené dne 18. 1. 2024. Její obrana se omezila na obecné poukazy na okolnosti převzetí distribuce v roce 2020, které samy o sobě nemají vliv na vznik ani splatnost pohledávek uplatněných v tomto řízení.
25. Tvrzení žalované o tom, za jakých podmínek žalobkyně v roce 2020 převzala distribuci od předchozího distributora a zda jí tehdy byly předány též obaly, za něž nebyla složena záloha, se míjí s předmětem tohoto řízení. Uplatněný nárok není založen na vypořádání vztahu mezi žalovanou a předchozím distributorem ani na stavu obalů při převzetí distribuce, nýbrž na konkrétním zálohovém mechanismu sjednaném a následně uskutečňovaném přímo mezi účastnicemi a na vrácení konkrétních obalů žalobkyní dne 18. 1. 2024. I kdyby žalobkyně při zahájení spolupráce převzala určité množství nezálohovaných obalů, nemohla by tato okolnost bez dalšího zprostit žalovanou povinnosti vypořádat zálohy, které žalobkyně podle následně zavedené a žalovanou uplatňované praxe skutečně složila. Rozhodné by bylo pouze konkrétní tvrzení a prokázání, že právě obaly vrácené dne 18. 1. 2024 zálohovému režimu mezi účastnicemi nepodléhaly. Takové skutečnosti však žalovaná neprokázala, respektive ani netvrdila; naopak z provedených listinných důkazů vyplynulo, že tyto obaly byly předmětem zálohového režimu. V tomto kontextu soud pro úplnost dodává, že listinné důkazy, jejichž obsah žalovaná zpochybňovala a u nichž požadovala překlad do českého jazyka, byly v průběhu řízení přeloženy. Žalovaná ani poté nevznesla konkrétní námitky proti jejich obsahu. Dodací list zachycující vrácení obalů dne 18. 1. 2024 žalovaná výslovně nezpochybnila ani nežádala jeho překlad; soud proto při svém skutkovém závěru vyšel z jeho obsahu. Pokud pak šlo o faktury předkládané žalovanou (č. 21, 62, 64 a 77), žalovaná ani přes svůj příslib (č.l. 44 p. v.) jejich předklad soudu nepředložila, a proto z nich soud nevycházel, respektive je k důkazu neprováděl. Podle tvrzení žalované měly tyto listiny zachycovat dřívější pohyb sudů mezi účastnicemi, zejména v souvislosti se zahájením jejich spolupráce v roce 2020. Ani takové tvrzení však žalovaná nijak konkrétně nevztáhla k obalům vráceným žalobkyní dne 18. 1. 2024. Žalovaná netvrdila, které konkrétní z tehdy vrácených sudů či palet měly být nezálohovanými obaly převzatými v roce 2020, ani z jakých jednotlivých pohybů obalů by měl takový závěr plynout. Soud opakuje, že předmětem tohoto řízení není celkové zpětné vypořádání všech pohybů obalů mezi účastnicemi od počátku jejich obchodní spolupráce, nýbrž povinnost žalované vypořádat zálohy za konkrétní obaly vrácené žalobkyní dne 18. 1. 2024.
26. Žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dluhu opakovaně, přičemž předžalobní výzva ze dne 20. 8. 2025, v níž žalobkyně požadovala bezodkladnou úhradu, byla žalované doručena 21. 8. 2025. Žalovaná ani poté dluh neuhradila, čímž se dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně, která splnila své smluvní povinnosti vrácením obalů, má proto podle § 1970 o. z. právo na zákonný úrok z prodlení, a to ve výši stanovené podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
27. Z výše uvedených důvodů soud žalobě vyhověl, a to v plném rozsahu (výrok I).
28. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody k jejímu prodloužení.
29. O náhradě nákladů řízení (výrok II) soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci plný procesní úspěch. Má proto proti žalované právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. Výši náhrady soud určil podle § 137 a § 151 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 6, § 7, § 8, § 11 a § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“). Předmětem řízení bylo peněžité plnění ve výši 6 223,13 EUR. Soud proto při určení tarifní hodnoty jednotlivých úkonů právní služby vycházel z přepočtu této částky kurzem devizového trhu vyhlášeným Českou národní bankou a platným v den provedení příslušného úkonu.
30. Soud žalobkyni přiznal mimosmluvní odměnu za tyto úkony právní služby jejího zástupce:a) za převzetí a přípravu zastoupení dne 29. 7. 2025, při kurzu 24,610 Kč/EUR, z tarifní hodnoty 153 151,23 Kč, odměnu 7 260 Kč;b) za předžalobní upomínku ze dne 20. 8. 2025, jež obsahovala základní skutkový a právní rozbor, při kurzu 24,490 Kč/EUR, z tarifní hodnoty 152 404,45 Kč, odměnu 7 220 Kč;c) za návrh ve věci samé ze dne 2. 10. 2025, při kurzu 24,240 Kč/EUR, z tarifní hodnoty 150 848,67 Kč, odměnu 7 140 Kč;d) za repliku ze dne 3. 2. 2026, při kurzu 24,320 Kč/EUR, z tarifní hodnoty 151 346,52 Kč, odměnu 7 180 Kč;e) za účast při jednání soudu dne 8. 4. 2026, při kurzu 24,380 Kč/EUR, z tarifní hodnoty 151 719,91 Kč, odměnu 7 180 Kč;f) za účast při jednání soudu dne 29. 4. 2026, při kurzu 24,380 Kč/EUR, z tarifní hodnoty 151 719,91 Kč, odměnu 7 180 Kč;g) za účast při jednání soudu dne 29. 7. 2026, při kurzu 24,195 Kč/EUR, z tarifní hodnoty 150 568,63 Kč, odměnu 7 140 Kč.
31. Na mimosmluvní odměně soud žalobkyni přiznal celkem 50 300 Kč. Dále soud žalobkyni přiznal sedm paušálních náhrad hotových výdajů podle § 13 odst. 4 AT ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby, celkem 3 150 Kč, a náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 6 048 Kč. Právní zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty; soud proto žalobkyni přiznal rovněž náhradu DPH podle § 137 odst. 3 o. s. ř. v sazbě 21 % z částky 53 450 Kč, tvořené mimosmluvní odměnou a paušálními náhradami hotových výdajů, tedy částku 11 225 Kč. Celkem tak žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 70 723 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tuto náhradu zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně ve lhůtě podle § 160 odst. 1 věty první před středníkem o. s. ř., když soud neshledal důvody pro její prodloužení.