Výrok
I. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci částku 6 758,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 758,50 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný 2) je povinen zaplatit žalobci částku 6 758,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 6 758,50 Kč od 16. 5. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 7 655 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.
Odůvodnění
1. Žalobce se jako výlučný vlastník pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] domáhal po žalovaných, jako spoluvlastnících sousedního pozemku parc. č. [hodnota] se stavbou [Anonymizováno], vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaní si bez právního důvodu připlotili část pozemku žalobce o výměře 60 m², kterou fakticky užívali, přičemž žalobci znemožnili k této části přístup uzamčenou brankou. Tímto jednáním v období od 14. 2. 2023 do 31. 3. 2024 užívali cizí věc bez právního důvodu a získali majetkový prospěch, aniž by žalobci poskytli jakékoli plnění, čímž se na jeho úkor bezdůvodně obohatili. Žalovaní užívali předmětnou část pozemku obdobným způsobem již od roku 2020; za předchozí období (včetně let 2022–2023) bezdůvodné obohacení po výzvách žalobce uhradili, čímž si byli užívání vědomi. Za nyní žalované období však přes opakované výzvy ničeho nezaplatili. Výše bezdůvodného obohacení byla určena podle regulovaného nájemného stanoveného výměrem Ministerstva financí ve výši 200 Kč/m²/rok a činí celkem 13 517 Kč. Tato částka odpovídá obvyklému nájemnému za užívání 60 m² pozemku za uvedené období. Žalobce požadoval, aby každý ze žalovaných zaplatil polovinu uvedené částky, a to vzhledem k tomu, že každý vlastní polovinu přilehlého pozemku.
2. Žalovaní se k podané žalobě nijak nevyjádřili.
3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobce souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalovaní nereagovali na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.
4. Na základě listinných důkazů založených ve spise soud dospěl ke skutkovým zjištěním:
5. Žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] (výpis z katastru nemovitostí na č.l. 6)
6. Žalovaní jsou podílovými vlastníky pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], který přímo přiléhá pozemku vlastněnému žalobcem parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] (výpis z katastru nemovitostí na č.l. 7, listina nazvaná situace na č.l. 12).
7. Část pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa], byla již v roce 2023 připlocena k pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa], obec [adresa] (listina nazvaná situace na č.l. 12, snímek mapy na č.l. 13, fotografie na č.l. 63-65).
8. Žalovaný 1 byl vyzván žalobcem k zaplacení dlužné částky za užívání připlocené části pozemku ve výši 6 758,50 Kč, a to dopisem z 8. 4. 2024 a 27. 8. 2024 s termínem splatnosti 15. 5. 2024 (upomínka na č.l. 17 a 16 včetně doručenek).
9. Žalovaný 1 byl vyzván právní zástupkyní žalobce k zaplacení dlužné částky za užívání připlocené části pozemku ve výši 6 758,50 Kč, a to dopisem z 14. 11. 2024 (předžalobní upomínka na č.l. 9 včetně doručenky na č.l. 8).
10. Žalovaný 2 byl vyzván žalobcem k zaplacení dlužné částky za užívání připlocené části pozemku ve výši 6 758,50 Kč, a to dopisem z 9. 4. 2024 a 27. 8. 2024 s termínem splatnosti 15. 5. 2024 (upomínka na č.l. 15 a 14 včetně doručenek).
11. Žalovaný 2 byl vyzván právní zástupkyní žalobce k zaplacení dlužné částky za užívání připlocené části pozemku ve výši 6 758,50 Kč, a to dopisem z 14. 11. 2024 (předžalobní upomínka na č.l. 11 včetně doručenky na č.l. 10).
12. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že část pozemku vlastněného žalobcem byla již v roce 2023 připlocena k sousednímu pozemku vlastněnému žalovanými. Žalobce za užívání části pozemku opakovaně vyzýval 1. žalovaného i 2. žalovaného k zaplacení částky 6 758,50 Kč.
13. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Podle § 2999 odst. 1 o. z., není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.
17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. V řízení bylo listinnými důkazy prokázáno, že žalovaní bez právního důvodu užívali část pozemku žalobce o výměře 60 m², kterou si připlotili ke svému pozemku a fakticky ji užívali jako součást svého pozemku, přičemž žalobci v přístupu k této části pozemku bránili. Tím získali majetkový prospěch spočívající v bezplatném užívání cizí věci, aniž by za toto užívání poskytli žalobci jakékoli plnění. Takové plnění představuje bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a 2 o. z.
19. Protože předmět bezdůvodného obohacení nelze vydat, náleží žalobci podle § 2999 odst. 1 o. z. peněžitá náhrada ve výši obvyklé ceny. Tu soud v projednávané věci stanovil v souladu s obvyklou úplatou za užívání pozemku obdobného druhu, rozsahu, polohy a způsobu využití v daném místě a čase. Žalobce vyčíslil peněžitou náhradu za období od 14. 2. 2023 do 31. 3. 2024 částkou 13 517 Kč, tedy částkou odpovídající obvyklé ceně užívání předmětné části pozemku v rozhodném období, a to i při zohlednění výměrů Ministerstva financí. Žalovaní, ačkoli byli k věci vyzváni, výši takto uplatněného nároku nijak nezpochybnili a nenabídli žádná skutková tvrzení ani důkazy, z nichž by bylo možno dovodit jinou výši obohacení.
20. Soud proto považoval žalobcem uplatněnou výši peněžité náhrady za prokázanou a žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Jelikož žalobce požadoval po každém ze žalovaných zaplacení jedné poloviny celkové částky, uložil každému z nich povinnost zaplatit žalobci částku 6 758,50 Kč (výrok I a II). Požadované příslušenství, tj. úroky z prodlení, soud přiznal ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. s přihlédnutím k § 1970 o. z., a to od následujícího dne splatnosti stanovené žalobcem ve výzvě žalovaným, až do zaplacení.
21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 7 655 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 517 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé) a z částky 830 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (předžalobní výzva) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 5 500 Kč ve výši 1 155 Kč.
22. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první před středníkem o.s.ř., když pro stanovení lhůty delší nebyly shledány žádné důvody; povinnost k náhradě nákladů řízení byla uložena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).