Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 320 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 320 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhá zaplacení částky 41 336,63 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 756,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 8 961,51 Kč, úroku 12,75 % ročně z částky 15 606,66 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, úroku 14,75 % ročně z částky 19 731,92 Kč od 22. 10. 2025 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 35 338,58 Kč od 22. 10. 2025 do 2. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 14 018,58 Kč od 3. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel dne 7. 7. 2023 se společností [právnická osoba], IČO: [IČO], (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 18 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím ve výši 14 044 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 617 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 5. 7. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Ke dni 8. 1. 2024 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 15 606,66 Kč a dlužný poplatek částku 9 435,09 Kč. Po tomto datu žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný celkové uhradil částku 6 070 Kč. Žalovaný dále uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně dne 25. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s příslušenstvím ve výši 19 441 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 52 týdenních splátkách po 951 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 24. 1. 2024. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Ke dni 8. 1. 2024 provedl právní předchůdce žalobkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku 19 731,92 Kč a dlužný poplatek částku 8 882,966 Kč. Po tomto datu žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný celkové uhradil částku 20 610 Kč. Před uzavřením smluv o úvěru právní předchůdce žalobkyně ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Pohledávky právního předchůdce žalobkyně za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, a to s účinností od 21. 10. 2025. Žalobkyně se po žalovaném domáhá úhrady částky 62 656,63 Kč s v návrhu specifikovaným příslušenstvím.
2. K výzvě soudu, jak žalobkyně, resp. její právní předchůdce, zkoumala úvěruschopnost žalovaného a aby k tomuto doložila důkazy, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě zhodnocení informací od žalovaného. Právní předchůdce žalobkyně ověřil majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výpisů z bankovního účtu. Právní předchůdce žalobkyně dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet zápůjčku je dostatečná.
3. S ohledem na skutečnost, že soud na základě listinných důkazů neměl za prokázané, že žalobkyně (její právní předchůdce) ověřovala měsíční příjmy a výdaje žalovaného, poučil soud v tomto ohledu žalobkyni při ústním jednání dne 20. dubna 2026, přičemž žalobkyně žádné další důkazní návrhy neuplatnila.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se nedostavil, z jednání se neomluvil, soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o. s. ř., když jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.
5. Soud v řízení zjistil následující skutkový stav.
6. Žalovaný požádal o úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž uvedl, že je zaměstnán jako řidič, čistý měsíční příjem činí 12 101 Kč, měsíční výdaje činí 7 100 Kč, bydlí v nájmu, další čisté příjmy domácnosti činí 25 500 Kč (zákaznická karta, žádost o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč ze dne 25. 1. 2023). Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel dne 25. 1. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč s tím, že poplatek za spotřebitelský úvěr byl sjednán ve výši 17 517 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] ze dne 25. 1. 2023). Ke dni 23. 10. 2025 žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně na smlouvu č. [hodnota] částku 20 610 Kč (tabulka umoření ke smlouvě číslo [hodnota]). Žalovaný požádal o úvěr ve výši 20 000 Kč, přičemž uvedl, že je zaměstnán jako řidič, čistý měsíční příjem činí 15 122 Kč, měsíční výdaje činí 8 200 Kč, bydlí v nájmu, další čisté příjmy domácnosti činí 15 000 Kč (zákaznická karta, žádost o spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč ze dne 6. 7. 2023). Žalovaný doložil výplatní pásky za měsíce dube na květen 2023, ze kterých se podává čistý měsíční příjem 15 244 Kč, resp. 15 273 Kč (výplatní pásky za měsíce duben a květen 2023). Právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřel dne 7. 7. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr ve výši 18 000 Kč s tím, že poplatek za spotřebitelský úvěr byl sjednán ve výši 14 044 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru číslo [hodnota] ze dne 7. 7. 2023). Ke dni 23. 10. 2025 žalovaný uhradil právnímu předchůdci žalobkyně na smlouvu č. [hodnota] částku 6 070 Kč (tabulka umoření ke smlouvě číslo [hodnota]). Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným ze smluv č. [hodnota] a č. [hodnota] na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní ze dne 21. 10. 2025, včetně přílohy číslo [hodnota] obsahující seznam postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky) Dne 21. 10. 2025 byl žalovaný právním předchůdcem žalobkyně informován o postoupení pohledávky z předmětných smluv včetně příslušenství na žalobkyni, a to ve výši 87 380,82 Kč (oznámení o postoupení pohledávek ze dne 21. 10. 2025, včetně podacího lístku ze dne 21. 11. 2025). Žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu po splatnosti, a to nejpozději do 31. 1. 2026 (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházejícím žalobě ze dne 16. 1. 2026, včetně podacího lístku se dne 16. 1. 2026).
7. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému částku v celkové výši 48 000 Kč, kterou měla žalovaný vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím. Soud vzal za zjištěné, že žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil pouze částku 26 680 Kč. Úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy nebyla ze strany právního předchůdce žalobkyně řádně prověřována, kdy byla posuzována bez ověřování příjmů a výdajů žalovaného.
8. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v rozhodném znění (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť v daném případě se jedná o vztah mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 420 a § 1810 a násl. o. z.
9. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona o spotřebitelském úvěru se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.
10. Dle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
11. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Dle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
14. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
15. Povinnost věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet sjednávaný úvěr byla zakotvena do právního řádu na základě směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, podle které věřitel před uzavřením smlouvy musí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
16. Jak konstatoval Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková, neboť důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka – spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná (shodně viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18).
17. Součástí odborné péče poskytovatelů úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od žadatele doložit (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39). Jak dovodil Nejvyšší soud v již výše citovaném rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostatečnými informacemi nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, neboť odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit. Pokud věřitel vyjde z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru nedostojí, neboť nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.
18. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
19. Právní předchůdce žalobkyně nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splatit úvěr, neboť žalobkyně zejména nijak neprokázala, že by právní předchůdce žalobkyně ověřoval výdaje žalovaného tak, jak mu ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdce žalobkyně vycházel z údajů uvedených žalovaným stran jeho příjmové stránky, kdy tuto sice (toliko v případě druhé smlouvy) ověřil z výplatních pásek žalovaného, nicméně žádným způsobem nepoměřoval, zda se jedná o dostatečnou výši příjmu na splacení poskytnutého úvěru. Výdajovou stránku žalovaného pak právní předchůdce žalobkyně neověřoval žádným způsobem. V tomto ohledu přitom žalovaný uvedl, že jeho výdaje činí toliko 7 100 Kč resp. 8 200 Kč měsíčně, avšak zároveň uvedl, že bydlí v nájmu, jakož že jeho čistý příjem je 12 000 Kč, resp. 15 000 Kč, kdy tento předpoklad ohledně měsíčních výdajů se soudu nejeví realistický. Dané tak rozhodně nelze považovat za zkoumání úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, které žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci, ukládá § 75 spolu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť ze zákona plyne povinnost posouzení úvěruschopnosti na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, nelze tak vycházet pouze z uvedených lustrací v databázích a sděleních žalovaného a ověřováním příjmů žalovaného bez současného ověřování jejích výdajů, aby bylo možno dovodit závěr, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet.
20. Soud proto musel uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce, nesplnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy úvěr má být poskytnut jen tehdy, pokud z výsledků posouzení vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splatit úvěr či sjednané splátky. Za této situace je smlouva neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž v dané věci se jedná o neplatnost absolutní, tedy k neplatnosti soud přihlíží i bez námitky žalovaného, jelikož při pominutí řádného zkoumání úvěruschopnosti jde o jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek podle § 588 o. z.
21. Přestože je úvěrová smlouva absolutně neplatná, není zde žádný právní důvod, pro který by si žalovaný mohl ponechat poskytnutou finanční částku, resp. zbývající neuhrazenou částku 21 320 Kč, kdy soud vzal za zjištěné, že žalovaný na poskytnutou jistinu 48 000 Kč již uhradil částku 26 680 Kč. Žalovaný je tedy povinen v souladu s § 87 odst. 1 věty poslední zákona o spotřebitelském úvěru vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, tj. zbývající neuhrazenou část jistiny ve výši 21 320 Kč.
22. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 16. 1. 2026; v rámci této korespondence dané k přepravě téhož dne (viz podací lístek) byl žalovaný požádán o úhradu dluhu do 31. 1. 2026 (sobota). Pokud tak žalovaný neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 3. 2. 2026. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.
23. Aktivní legitimace žalobkyně vychází ze smlouvy o postoupení pohledávek dle § 1879 o. z.
24. Ve zbytku pak soud žalobu výrokem II. zamítl.
25. O náhradě nákladů řízení (výrok III. rozsudku) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení úspěšný v převažující části, žádné prokazatelné náklady řízení mu však nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.