Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 000 Kč od 13. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 7 020 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 000 Kč od 22. 8. 2025 do 12. 2. 2026, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 575,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení shora částky 18 020 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že žalovaný se registroval na stránkách www.orangefinance.cz, při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu, k prokázání totožnosti předložil elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému založena klientská sekce, prostřednictvím které požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného výpisem z účtu, popř. výplatními lístky za rozhodné období, výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB nebo DRIF provozovaného společností [právnická osoba] a následně s žalovaným uzavřeli dne 13. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 10. 6. 2025, následně si žalobkyně s žalovaným sjednali prodloužení doby splatnosti do 21. 8. 2025, společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 930 Kč. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne 13. 5. 2025 převodem na účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradil. Žalobkyni tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 11 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 4 930 Kč i nárok na zákonný úrok z prodlení od 22. 8. 2025 do zaplacení a nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 11 000 Kč od 22. 8. 2025 do 27. 2. 2026 v celkové výši 2 090 Kč. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu. Žalovaný však dlužnou částku přesto neuhradil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.
4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 13. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 11 000 Kč, a to převodem na účet žalovaného uvedený ve smlouvě, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 930 Kč ke dni 10. 6. 2025, respektive do 21. 8. 2025 (DODATEK KE SMLOUVĚ O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU ČISLO 3440250); roční procentní sazba nákladů (RPSN) byla sjednána ve výši 8 682 % (SMLOUVA O SPOTŘEBITELSKÉM ÚVĚRU ČISLO 3440250). Žalobkyně poukázala částku ve výši 11 000 Kč dne 13. 5. 2025 na účet žalovaného, specifikovaný ve smlouvě o spotřebitelském úvěru (potvrzení o provedené platbě). Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne 5. 2. 2026 žalobkyně prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvala žalovaného e-mailem k úhradě částky v celkové výši 23 660,05 Kč ve lhůtě 7 dnů (výzva ze dne 5. 2. 2026).
5. Ze skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že žalobkyně žalovanému dne 13. 5. 2025 poskytla celkem částku 11 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal společně s příslušenstvím vrátit do 21. 8. 2025, což však neučinil, když na svůj dluh nic nezaplatil, a to ani přes výzvy žalobkyně.
6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle ustanovení § 1820 a násl. o. z. je možné uzavřít smlouvu rovněž bez současné fyzické přítomnosti stran, přičemž i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby je zachována písemná forma (ustanovení § 562 odst. 1 o. z.).
8. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.
9. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.
10. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.
11. Podle ustanovení § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. V řízení bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným bylo dne 13. 5. 2025 přistoupeno k uzavření smlouvy o úvěru v souladu s ustanovením § 2395 a násl. o. z., a to distančním způsobem, tj. za použití prostředků komunikace na dálku dle ustanovení § 1820 o. z., tedy prostřednictvím stránek www.soscredit.cz. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit spolu s poplatkem za jeho sjednání ve výši 4 930 Kč. Žalovaný žalobkyni nic nevrátil.
15. Soud se v prvé řadě zabýval platností dané uzavřené smlouvy, když tuto hodnotil zejména stran posouzení jejího souladu s dobrými mravy. Dospěl přitom k závěru, že smlouva je absolutně neplatná z důvodu ustanovení § 588 o. z. Soud má v této souvislosti za to, že tato smlouva se zjevně příčí dobrým mravům, když ve smlouvě sjednané podmínky jako celek představují významnou nerovnováhu práv a povinností smluvních stran v neprospěch žalovaného jako spotřebitele. Ze smlouvy je zřejmé, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 11 000 Kč, přičemž žalovaný byl povinen tuto jistinu žalobkyni vrátit navýšenou o sjednaný poplatek ve výši 4 930 Kč (44,8 % poskytnuté částky, navíc ve lhůtě 28 dnů od poskytnutí zápůjčky); tomu odpovídá i výše RPSN 8682 %. Soud hodnotí požadovaný poplatek jakožto sjednanou úplatu za půjčení peněz, tedy svou podstatou kapitalizovaný úrok, kdy poukazuje zejména na tu skutečnost, že daný poplatek byl sjednán za činnosti spojené s poskytnutím půjčky, které nijak nevybočují z běžné činnosti poskytovatele úvěrů (půjček či zápůjček), přestože se v případě žalobkyně jedná o nebankovní subjekt. Byla-li žalovanému poskytnuta jistina ve výši 11 000 Kč a je-li v této souvislosti požadován úrok v kapitalizované výši 4 930 Kč, tj. má-li žalovaný uhradit celkem 144,8 % poskytnuté částky za 28 dnů od poskytnutí zápůjčky, má soud za to, že takto sjednané úroky (v přepočtu 584 % ročně) je třeba posoudit jako zjevně nepřiměřené, neboť jejich výše podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou.
16. Soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR ke květnu 2025 nejvýše 8,16 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj – až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).
17. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou sjednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 584 % p. a. Výše úroku sjednaného v projednávané věci tedy vysoce přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, v daném období více než 71x. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).
18. S ohledem na výše uvedené skutečnosti proto soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne 13. 5. 2025 je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 588 o. z. Žalovaný proto je povinen vrátit žalobkyni pouze částku poskytnuté jistiny, nikoli tuto částku dále navýšenou o další poplatky a pokuty dle dané smlouvy. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 11 000 Kč, na který žalovaný nic nezaplatil. Nesplacená jistina žalobkyni náleží jako bezdůvodné obohacení podle § 2991 o. z., při absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pro zjevný odpor s dobrými mravy, a to včetně zákonného úroku z prodlení od 13. 2. 2026. Žalobkyně tak má nárok na neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 11 000 Kč, o niž se žalovaný na úkor žalobkyně obohatil (výrok I).
19. O příslušenství dlužné soudem přiznané částky soud rozhodl podle ustanovení § 1970 o. z. ve spojení s ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do prvého dne prodlení soud vycházel z výzvy právního zástupce žalobkyně k úhradě dlužné částky ze dne 5. 2. 2026 (zaslané e-mailové zprávy dle čl. XI. odst. 1 smlouvy o úvěru); žalovaný byl požádán o úhradu dluhu do sedmi dnů. Pokud tak žalovaný neučinil, do prodlení s úhradou se dostal dne 13. 2. 2026. Od tohoto data byl žalobkyni přiznán nárok na úhradu příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení, když ve zbývající části byla žaloba co do požadavku zákonného úroku z prodlení jakožto nedůvodně podaná soudem zamítnuta.
20. Ve zbývajícím rozsahu (tj. co do uhrazení částky ve výši 7 020 Kč s příslušenstvím) soud žalobu výrokem II zamítl. Jak bylo uvedeno výše, v rozsahu nad rámec bezdůvodného obohacení žalobkyni žádné plnění nenáleží, a to pro absolutní neplatnost smlouvy o zápůjčce.
21. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., věta první před středníkem, když neshledal důvod pro její prodloužení.
22. O nákladech řízení (výrok III rozsudku) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobkyně byla ve věci úspěšná v převážné části zažalovaného nároku, a přísluší jí tedy právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Úspěch žalobkyně je dán co do částky 11 000 Kč (tj. úspěch co do 61 %), její neúspěch pak co do částky 7 020 Kč (39 %); žalobkyni proto náleží právo na úhradu 22 % jí vzniklých nákladů řízení (61 – 39 %). Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů na úhradu soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále od nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. a) a d) a ustanovením § 14b odst. 1 bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. 3 úkony právní pomoci po 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21 % DPH. Náklady právního zastoupení tak činí 1 815 Kč, náklady řízení po připočtení částky zaplaceného soudního poplatku činí celkem 2 615 Kč. Vzhledem k úspěchu žalobkyně co do 22 %, přísluší jí právo na úhradu nákladů řízení ve výši 575,30 Kč. Náhrada nákladů řízení byla přisouzena na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
23. Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.