Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se svým návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení částky uvedené v záhlaví s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne [datum] smlouvu o dodávce elektřiny do odběrného místa na adrese [adresa]. Za elektřinu dodanou na odběrné místo v období od [datum] do [datum] vystavila žalobkyně žalované fakturu ze dne [datum] č. [hodnota] splatnou dne [datum] znějící na částku [částka]. Žalovaná uvedené vyúčtování neuhradila. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne [datum]. Žalobkyně požaduje též zákonný úrok z prodlení z dlužné částky od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaná je občankou Bulharska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. Jelikož Česká republika a Bulharsko jsou členskými státy Evropské unie, určil soud rozhodné právo pro daný vztah podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), které je použitelné na řízení zahájená po [datum]. Podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení nestanoví-li toto nařízení jinak, mohou být osoby, které mají bydliště v některém členském státě, bez ohledu na svou státní příslušnost žalovány u soudů tohoto členského státu.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalované zavázala dodávat elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], a zajistit související služby v elektroenergetice, za což se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni smluvní cenu za dodanou elektřinu a dále uhradit cenu za související služby v elektroenergetice. Cena byla sjednána ve formě cenového tarifu v účinném ceníku žalobkyně (smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny č. SoSSE/8243884). Dodanou elektřinu za období od [datum] do [datum] vyúčtovala žalobkyně žalované fakturou dne [datum] splatnou dne [datum] znějící na částku ve výši [částka] a současně žalovanou vyzvala k úhradě této částky (faktura č. [hodnota]). Naposledy byla žalovaná žalobkyní k úhradě dlužné částky ve výši [částka] upomínána předžalobní výzvou ze dne [datum] (předžalobní výzva k plnění ze dne [datum])
5. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
6. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I). Podle čl. 6 odst. 1 písm. a) nařízení se spotřebitelská smlouva řídí právem země, v níž má spotřebitel obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že žalovaná má bydliště na území České republiky, je rozhodným právem právo České republiky.
7. Podle § 50 odst. 1 zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), se smlouvou o dodávce elektřiny zavazuje obchodník s elektřinou nebo výrobce elektřiny dodávat elektřinu jinému účastníkovi trhu s elektřinou a účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni cenu.
8. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dodávce elektřiny ve smyslu § 50 odst. [právnická osoba] zákona, kterou se žalobkyně zavázala dodávat žalované elektřinu do sjednaného odběrného místa a žalovaná se zavázala za dodávky hradit sjednanou vyúčtovanou cenu. Žalobkyně vyúčtovala cenu energie fakturou znějící celkem na částku [částka]. Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila a žalobkyni vzniklo právo na její úhradu. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, jak je patrno z výroku I., o příslušenství pohledávky rozhodl soud dle § 1970 občanského zákoníku, úrok z prodlení přiznal žalobkyni ode dne následujícího po splatnosti poslední dlužné faktury až do zaplacení, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
9. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši [částka] spočívají v zaplaceném soudním poplatku [částka] a ve dvou náhradách hotových výdajů nezastoupeného účastníka po [částka] podle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu.
10. O povinnosti žalované zaplatit tuto náhradu k rukám zástupkyně žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.