18 C 72/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem podaným ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], kterou s žalovaným uzavřela prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku. Žalovaný o poskytnutí úvěru zažádal online na internetových stránkách www.orangefinance.cz poté, co vyplnil registrační údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Úvěruschopnost žalovaného zkoumala žalobkyně prostřednictvím výpisu z účtu žalovaného, případně výplatními lístky a výpisu z databáze EUCB nebo CRIF, z těchto podkladů vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalovaného ke splácení úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] na základě smlouvy převodem na jeho účet č. [č. účtu] úvěr ve výši [částka], který se žalovaný zavázal vrátit do [datum] (splatnost byla následně prodloužena do [datum]) spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. Žalovaný však úvěr řádně a včas nevrátil, zaplatil žalobkyni pouze [částka], a proto mu vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z poskytnuté jistiny [částka] za období od [datum] do [datum] ve výši [částka]. Žalobkyně dále požaduje zákonný úrok z prodlení z jistiny [částka] od [datum] do zaplacení. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný žalobkyní marně vyzýván e-mailovou zprávou.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznává, ale je připraven uzavřít smír s žalobkyní a navrhuje zaplatit [částka] jako zbývající neuhrazenou část jistiny v měsíčních splátkách, jejichž výši upřesní. Dle názoru žalovaného by smlouva o úvěru měla být posouzena jako absolutně neplatná. Žalovaný byl v době uzavření smlouvy v dluhové pasti, neboť řešil složitý soudní spor o dědictví po své matce, nebylo v silách žalovaného uhradit poskytnutý úvěr ve stanovené 28denní splatnosti, a proto opakovaně uhradil žalobkyni poplatek za prodloužení splatnosti, celkem se jednalo o částku [částka]. Navrhl žalobkyni smírné vyřešení věci, ale žalobkyni to odmítla. Výše RPSN uvedená ve smlouvě odporuje dobrým mravům. Ve smlouvě je uvedena úroková sazba na 0 % a RPSN na 623 %, žalobkyně uvedla žalovaného v omyl, protože zjevně nepůjčuje peníze bez nároku na odměnu, jak by mohlo vyplývat z úroku 0 %. Žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného s dostatečnou odbornou péčí. Žalobkyně uplatňuje vůči žalovanému nemravné sankce a uměle navyšuje dlužnou částku. Žalovaný sporuje i způsob uzavření smlouvy prostřednictvím elektronické komunikace na dálku.

3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je státním příslušníkem Slovenska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Ta je dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť žalovaný má evidované bydliště na území České republiky (čl. 62 odst. 1 citovaného nařízení).

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto skutkovému stavu:

5. Žalobkyně eviduje žádost o poskytnutí úvěru č. [hodnota] a vyhodnocení úvěruschopnosti podanou prostřednictvím webových stránek www.soscredit.cz dne [datum] v 11:53 hodin ověřenou SMS kódem z telefonního čísla [tel. číslo]. U žalovaného byla provedena lustrace na exekuce, v insolvenčním rejstříku a v databázi odcizených a neplatných dokladů, vše bez záznamu. Žalobkyně žalovaného lustrovala v registru dlužníků REPI a EUCB. Žalovaný uvedl, že nemá žádné vyživované dítě, jeho příjmy činí [částka], výdaje [částka], náklady na bydlení [částka], příjem ostatních členů domácnosti [částka], měsíční výdaje v podobě splátek úvěrů dosahují celkem [částka]. Žalobkyně zjistila, že průměrný měsíční příjem žalovaného je [částka], výdaje domácnosti jsou [částka], jiné finanční závazky [částka], náklady na bydlení [částka], příjem ostatních členů domácnosti činil [částka]. Při výpočtu žalobkyně vyšla ze zjištění, že čistý příjem domácnosti žalovaného je [částka] a náklady činí [částka] (žádost o poskytnutí úvěru a vyhodnocení úvěruschopnosti).

6. V rejstříku EUCB ke dni [datum] v 11:54 hodin bylo uvedeno, že žalovaný naposledy čerpal půjčku [datum], naposledy si prodloužil splatnost půjčky dne [datum], žalovaný má celkem [hodnota] zamítnutých žádostí o půjčku, celkem [hodnota] čerpaných půjček, z toho 10 s prodlouženou splatností. Celková částka čerpaných půjček žalovaného činila [částka], splatnost poslední půjčky nastala [datum] v 11:52 hodin, žalovaný nebyl se splácením v prodlení. Jeho průměrná měsíční splátka činila dle rejstříku [částka] (výpis z rejstříku EUCB). V registru platebních informací vyšlo u žalovaného vyšší riziko kvůli významně negativním informacím, v oblasti mikrofinancí měl žalovaný k uhrazení zbývající částku [částka] spotřebitelského úvěru, [částka] spotřebitelského úvěru a [částka] spotřebitelského úvěru (výpis REPI). Žalobkyně si prostřednictvím systému Kontomatik stáhla údaje z bankovního účtu žalovaného a zjistila, že v červnu 2024 činil příjem žalovaného [částka], z toho však [částka] byl úvěr od společnosti Emma’s [právnická osoba]. a [částka] úvěr od žalobkyně, nelze rovněž uvažovat s příjmem [částka] od [jméno FO], neboť tato částka je této osobě další měsíc vrácena. Výdaje žalovaného v červnu 2024 činily [částka], tj. částku odpovídající příjmům žalovaného, je zde zahrnuta splátka společnosti [právnická osoba] ve výši [částka] a žalobkyni ve výši [částka]. V červenci 2024 činil příjem žalovaného [částka], z toho však [částka] byl úvěr od žalobkyně, nelze rovněž uvažovat s příjmem [částka] od [jméno FO], neboť tato částka je této osobě další měsíc vrácena. Výdaje žalovaného v červenci 2024 činily [částka], je zde zahrnuta splátka společnosti [právnická osoba] ve výši [částka] a žalobkyni ve výši [částka]. V srpnu 2024 činil příjem žalovaného [částka], z toho však [částka] byl úvěr od společnosti [právnická osoba]. Výdaje žalovaného v srpnu 2024 činily [částka], tj. částku převyšující příjmy žalovaného, je zde zahrnuta splátka společnosti [právnická osoba] ve výši [částka] a Proficredit ve výši [částka]. V září 2024 činil příjem žalovaného [částka], z toho však [částka] byl úvěr od společnosti Emma’s [právnická osoba]. a [částka] úvěr od společnosti [právnická osoba]. Výdaje žalovaného v září 2024 činily [částka], je zde zahrnuta splátka společnosti [právnická osoba] ve výši [částka], žalobkyni ve výši [částka] a Proficredit ve výši [částka]. Jenom z mikroúvěrů načerpal v období od června 2024 do září 2024 žalovaný částku [částka] (výpis Kontomatik). Žalovaný měl na svých účtech zůstatek [částka] a [částka] (přehled účtů).

7. Žalovaný žalobkyni předložil v procesu uzavírání úvěrové smlouvy fotografii svého průkazu totožnosti (fotografie průkazu povolení k pobytu) a potvrzení o přijaté platbě mzdy od [právnická osoba], v září 2024 ve výši [částka], v říjnu 2024 ve výši [částka] a v listopadu 2024 ve výši [částka] (přehledy plateb).

8. Žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] v 12:24 hodin smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, žalovaný je ve smlouvě označen svým rodným číslem, adresou, e-mailem, telefonním číslem a číslem bankovního účtu. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému na jeho bankovní účet částku ve výši [částka], kterou se žalovaný zavázal vrátit do 28 dní s poplatkem za poskytnutí úvěru v původní výši [částka], po uplatnění slevy ve výši [částka]. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %, RPSN činila 623 %. Celková částka k zaplacení činila [částka]. Dle čl. VI smlouvy byl žalovaný oprávněn jak před termínem splatnosti úvěru, tak i po termínu splatnosti úvěru učinit návrh žalobkyni na prodloužení či změnu termínu splatnosti úvěru, a to podáním žádosti o prodloužení splatnosti úvěru či žádosti o splátkový kalendář úvěru. Takto je možné zažádat o prodloužení Termínu splatnosti úvěru o 7, 14, 21 či 28 kalendářních dnů či o změnu termínu splatnosti úvěru ve formě splátkového kalendáře. Žalovaný byl povinen za prodloužení splatnosti uhradit poplatek, jehož výši se dozvěděl při podání žádosti o prodloužení splatnosti. Dle čl. VIII.7 smlouvy ujednání o slevě či snížení jakéhokoli poplatku je podmíněno řádným splněním peněžitých povinností žalovaného a v případě nesplacení jakéhokoli dluhu řádně či včas, poskytnutí slevy nenabude účinnosti a žalovaný je povinen doplatit žalobkyni zbývající část poplatku za poskytnutí úvěru, tj. část, o kterou byl původně snížen. Pro případ porušení povinnosti žalovaného splatit úvěr řádně a včas si smluvní strany v čl. IX odst. 1 písm. a) smlouvy sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž bude žalovaný v prodlení. Žalovaný smlouvu potvrdil prostřednictvím SMS kódu (smlouva o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] dodatek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jehož základě došlo k prodloužení doby trvání úvěru o 7 dnů, s tím, že výše jistiny činí [částka] s poplatkem za poskytnutí úvěru [částka], po uplatnění slevy ve výši [částka]. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 %, RPSN činila 623 %. Celková částka k zaplacení činila [částka] se splatností [datum]. Dodatek se měl stát účinným zaplacením poplatku za prodloužení úvěru (dodatek).

9. Žalobkyně dne [datum] převedla na účet žalovaného č. [č. účtu] (sdělení banky) částku ve výši [částka] (potvrzení o odeslané platbě). Žalovaný žalobkyni uhradil dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka] (potvrzení o platbě). Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalovaný uhradil dne [datum] částku [částka] uvedenou v žalobě.

10. K zaplacení žalované částky do sedmi dnů od doručení výzvy byl žalovaný prostřednictvím zástupkyně žalobkyně marně vyzván e-mailem ze dne [datum] (e-mailová zpráva) a dopisem zástupkyně žalobkyně ze dne [datum] (předžalobní výzva). Žalovaný zaslal žalobkyni dopis datovaný [datum] s návrhem na smírné řešení věci s ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy (návrh smírného řešení), žalobkyně návrh žalovaného nepřijala (e-mailová zpráva).

11. Soud neprovedl k důkazu profil klienta, neboť obsahuje údaje uvedené již v posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

12. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

13. Rozhodné právo soud určil podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 ze dne [datum]. Podle čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení souvisí-li mimosmluvní závazkový vztah, který vzniká z bezdůvodného obohacení, včetně úhrady neexistujícího dluhu, s již existujícím vztahem mezi stranami, jako například smluvním vztahem nebo vztahem vyplývajícím z civilního deliktu, který úzce souvisí s tímto bezdůvodným obohacením, je rozhodným právem právo, kterým se řídí uvedený existující vztah. Rozhodné právo pro závazkový vztah účastníků soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Bulharsko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá z úvodních ustanovení smlouvy odkazujících na české právní předpisy.

14. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jako „ZoSÚ“), přičemž dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl prostřednictvím elektronických prostředků (§ 562 odst. 1 o. z.) právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

16. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Druhý senát Soudního dvora Evropské unie ve 34. bodě svého rozsudku ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18, [právnická osoba]. vs. GK, řízení o předběžné otázce (dále jako „rozsudek SDEU“) rozhodl, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v článku 8 směrnice 2008/48 (pozn. jedná se o povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele), a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti. Dle bodu 46. rozsudku SDEU musí být články 8 a 23 směrnice 2008/48 vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil a úvěr ve stanovené době nesplatil. Žalobkyně v řízení prokázala, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala, v rozporu s finanční situací žalovaného však dospěla k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet. V registru platebních informací měl žalovaný negativní hodnotu a dle výpisu Kontomatik již nejméně od června 2024 řešil svoji příjmovou stránku tzv. mikroúvěry a jeden krátkodobý úvěr hradil dalším, čímž jeho úvěrové zatížení zřetelně narůstalo, přitom splácel úvěr u společnosti Proficredit a [právnická osoba]. Dle rejstříku EUCB měl žalovaný celkem načerpáno v půjčkách [částka] s průměrnou měsíční splátkou [částka], což je samozřejmě ovlivněno krátkodobými úvěry se splatností v několika dnech či týdnech. Dalším znakem svědčícím v neprospěch majetkové situace žalovaného bylo 26 zamítnutých žádostí o půjčku, celkem [hodnota] čerpaných půjček, z toho 10 s prodlouženou splatností, přitom v řízení vyplynulo, že prodloužení splatnosti je u žalobkyně spojeno s nemalým poplatkem a k poslednímu prodloužení splatnosti došlo krátce před uzavřením nové smlouvy o úvěru, tudíž k prodlení se splatností nedošlo pouze v důsledku tohoto prodloužení. Výpadek v příjmu, který uvedl žalovaný u jednání soudu a na který žalobkyně poukazovala jako na jeho podvodné jednání, by již nemělo na posouzení úvěruschopnosti žalovaného přílišný vliv, neboť i bez přistoupení této skutečnosti v době uzavření úvěrové smlouvy úvěruschopný nebyl.

20. Poskytla-li žalobkyně žalovanému spotřebitelský úvěr, přestože z výsledku posouzení jeho úvěruschopnosti vyplývalo, že jsou zde důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, je úvěrová smlouva dle § 87 odst. 1 ZoSÚ a podle § 588 o. z. absolutně neplatným právním jednáním, a to i s ohledem na závěry Ústavního soudu v jeho nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého by měly soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Uložením a řádným splněním povinnosti zkoumat úvěruschopnost dlužníka přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.

21. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

22. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému poskytla převodem na bankovní účet finanční prostředky ve výši [částka] a žalovaný z této částky zaplatil celkem [částka]. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru vznikla žalovanému povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně pouze to, co mu bylo na základě této smlouvy plněno. Soud proto výrokem I. uložil žalovanému, aby žalobkyni zaplatil poskytnuté a dosud nesplacené peněžní prostředky ve výši [částka] ([částka] – [částka]. Příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny bylo přiznáno v souladu s § 1970 o. z. ode dne následujícího po uplynutí týdenní lhůty stanovené v předžalobní výzvě k plnění, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ve zbývajícím rozsahu, co do částky [částka] a co do rozdílu v zákonném úroku z prodlení, soud žalobu výrokem II. zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., jelikož žalovaný byl ve věci procesně úspěšný pouze z části, a to z 92 % a žalobkyně z 8 %. Žalobkyně je tak povinna uhradit žalovanému v poměru úspěchu a neúspěchu obou stran 84 % nákladů řízení. Náklady řízení žalovaného v celkové výši [částka] spočívají v paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. za 3 úkony (§ 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.): písemné vyjádření ve věci samé, příprava a účast na jednání soudu, přičemž sazba podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. činí [částka] za každý z těchto úkonů.

25. Poměrná část nákladů ve výši 84 % činí po zaokrouhlení částku [částka].

26. Lhůta pro splnění povinností uložených účastníkům tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.