Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 10,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení částky [částka] spolu s příslušenstvím (složeným z kapitalizovaného smluvního úroku dle harmonogramu splátek z neuhrazených splátek splatných do odstoupení od smlouvy ve výši [částka], úroku ve výši 10,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení) s odůvodněním, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o hotovostním úvěru „MPŮJČKA PLUS“ č. GNN114287006, na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši [částka]. Sjednaný smluvní úrok činil 10,99 % ročně. Žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovanému zkoumala jeho úvěruschopnost, vycházela přitom z údajů poskytnutých žalovaným a údajů z interních i externích databází – žalobkyně vyšla z ověřeného příjmu žalovaného ve výši [částka], výdajů upravených pomocí interního ekonomického modelu na [částka], zjištěného dalšího splátkového zatížení žalovaného ve výši [částka], přičemž žalovaný nebyl veden jako osoba se závazky po splatnosti. Poskytnuté peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit prostřednictvím 96 měsíčních splátek po [částka]. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že neuhradil dlužné splátky, s jejich hrazením se opakovaně dostal do prodlení, žalobkyně proto od smlouvy ke dni [datum] odstoupila, čímž se stala splatná celková dlužná částka [částka]. Žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně naposledy vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. V této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalobkyně je společností se sídlem v Polsku a žalovaný je státním příslušníkem Ruské federace. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Československou socialistickou republikou a [adresa] sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních č. 95/1983 Sb., která však otázku pravomoci projednat a rozhodnout danou věc neupravuje, a proto soud určil pravomoc pro smluvní závazkový vztah účastníků podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Ta je dána podle čl. 18 odst. 2 nařízení, neboť žalovaný má bydliště v České republice.
4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:
5. Žalobkyně zřídila a vedla pro žalovaného na základě smlouvy o vedení účtu ze dne [datum] účet mkonto č. [č. účtu] (smlouva o vedení účtu včetně potvrzení o zřízení účtu). Žalovaný požádal dne [datum] o poskytnutí hotovostního úvěru mPŮJČKA plus. V žádosti uvedl, že je svobodný, má vysokoškolské vzdělání, bydlí ve vlastním bytě, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnaný jako manažer prodeje v oboru IT s příjmem [částka] čistého měsíčně, pozici vykonává od března 2021. Žalovaný uvedl, že jeho osobní měsíční náklady na bydlení činí [částka], splácí neúčelový hypoteční úvěr částkou [částka] měsíčně (žádost). V databázi [právnická osoba] zjistila žalobkyně celkovou sumu zajištěných splátkových úvěrů žalovaného [částka] s celkovou ověřenou výší splátek [částka], žalovaný neměl žádné splátky po splatnosti (výpis z registrů). Žalovaný předložil žalobkyni výpis ze svého účtu u [právnická osoba]., dle kterého obdržel od svého zaměstnavatele v období měsíců července až září 2022 průměrně měsíčně částku [částka], žalovaný měl zadaný trvalý příkaz na zálohy na byt ve výši [částka] a ve výši [částka] jako splátky hypotéky. Žalovaný neprováděl žádné platby, které by nasvědčovaly jeho platební neschopnosti, jako je časté sázení nebo mikroúvěry (výpis z účtu). Žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného po zohlednění jeho situace podle svého interního ekonomického modelu na [částka]. Žalovaný na žádosti uvedl splátky mimo banku, u které žádá o úvěr, ve výši [částka], žalobkyně však dotazem do CCB/CBCB a vlastních systémů zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry se splátkovým zatížením ve výši [částka]. Žalobkyně provedla doplňkové kontroly v interním blacklistu, registru neplatných a odcizených dokladů, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně dle učiněných zjištění stanovila maximální zatížení žalovaného pro novou splátku na částku ve výši [částka] a zároveň obdobně k ukazateli DSTI stanovila hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu, který v tomto případě činil 20,83 % po poskytnutí úvěru. Splátka nového úvěru činila [částka]. Nové splátkové zatížení tedy činilo [částka] (interní zpráva žalobkyně o ověřování úvěruschopnosti).
6. Účastníci uzavřeli dne [datum] smlouvu o hotovostním úvěru „MPŮJČKA PLUS“ č. GNN114287006, na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka] jednorázově formou bezhotovostního převodu na účet žalovaného u žalobkyně a žalovaný se zavázal úvěr vrátit v 96 měsíčních splátkách splatných vždy k 23. dni každého kalendářního měsíce ve výši [částka], ve splátce je zahrnut úrok sjednaný ve výši 9,99 % ročně. RPSN činila 13,68 %. Část obsahu smlouvy byla určena s odkazem na podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů, všeobecné obchodní podmínky pro zakládání a vedení účtů fyzických osob a sazebník, se všemi těmito dokumenty byl žalovaný seznámen (smlouva o hotovostním úvěru č. GNN114287006). Podle čl. 6.1 podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů představují pohledávky žalobkyně vzniklé ze smlouvy či v souvislosti s ní, které nejsou žalovaným splaceny včas, zadlužení po splatnosti, pro které je žalobkyně oprávněna odstoupit od smlouvy a požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny (podmínky pro poskytování hotovostních úvěrů).
7. Žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka] prostřednictvím bezhotovostního převodu na jeho účet. Poslední splátku úvěru uhradil žalovaný dne [datum] a dále již neplatil ničeho (výpis z mKonta). Žalobkyně dopisem ze dne [datum] upozornila žalovaného, že ani přes urgence nedošlo k zaplacení jeho dluhu, a proto se rozhodla od smlouvy odstoupit a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (odstoupení od smlouvy). Odstoupení od smlouvy odeslala žalobkyně žalovanému na jeho adresu ze smlouvy (dodejka).
8. Naposledy byl žalovaný žalobkyní prostřednictvím jejího zástupce po zesplatnění úvěru k úhradě dlužné žalované částky upomínán dopisem ze dne [datum] (předžalobní upomínka), který byl odeslaný téhož dne (podací lístek).
9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:10. [jméno FO] Českou republiku je závazné nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím [právnická osoba] souladu s čl. 25 odst. 1 nařízení Řím I má sice přednost před jeho ustanoveními smlouva mezi Československou socialistickou republikou a [adresa] sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních č. 95/1983 Sb., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení rozhodného práva ve sporech vyplývajících ze smluvních závazkových právních vztahů, a proto se pro stanovení rozhodného práva použijí ustanovení nařízení Řím I. Podle čl. 4 odst. 1 písem. b) tohoto nařízení se smlouva o poskytování služeb řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má pro účely nařízení bydliště (sídlo, ve kterém se nachází její pobočka, která plnění žalovanému poskytla podle čl. 19 odst. 1 nařízení) v České republice, je rozhodným právem právo české.11. Věc byla soudem posuzována dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), přičemž dle § 2395 uvedeného zákona se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. Dle § 1751 odst. 1 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.12. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.13. Podle § 1970 občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.14. Mezi žalobkyní a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2395 a násl. o. z. poté, co žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá § 86 an. ZoSÚ. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalovanému úvěr skutečně poskytla, avšak žalovaný se dostal do prodlení s jeho splácením, a proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dosud nesplacené části úvěru včetně příslušenství. Žalovaný žalobou uplatněný nárok nijak nerozporoval. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na vrácení poskytnuté jistiny úvěru ve výši [částka] spolu s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného smluvního úroku ve výši [částka], smluvního úroku ve výši 10,99 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, přičemž výše zákonného úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.15. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši [částka] spočívají v zaplaceném soudním poplatku [částka] a v odměně advokáta, která je tvořena:- částkou [částka], tj. odměnou za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), za úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění, přičemž sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby činí [částka],- částkou [částka] za 3 paušální náhrady hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 AT)- a náhradou za DPH ve výši 21 % z odměny za zastupování a z paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši [částka].16. O povinnosti žalovaného zaplatit tuto náhradu k rukám zástupce žalobkyně bylo rozhodnuto dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.