Výrok
I. Manželství manželky: [Anonymizováno] [Anonymizováno], (rovněž psáno jako [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]), rozená [rodné přijmení], narozené [Datum narození manželky], a manžela: [Jméno manžela], narozeného [Datum narození manžela], uzavřené dne [datum] před Úřadem městské části [adresa], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Účastníci se společným návrhem doručeným soudu dne [datum] domáhali rozvodu manželství uzavřeného dne [datum]. Manželství bylo zpočátku spokojené, postupně se však objevily neshody a neporozumění, které se manželům nepodařilo překonat. Manželé spolu od [datum] nežijí, manželství je trvale a nenávratně rozvráceno. Z manželství se narodila dne [datum] nezletilá dcera [jméno FO]. Manžel se k návrhu připojil.
2. Soud v prvé řadě zkoumal svou mezinárodní příslušnost, jakož i otázku rozhodného práva. Ve věci je totiž dán cizí prvek, protože manželka je občankou Ukrajiny, manžel českým občanem.
3. Oba manželé měli v době podání návrhu bydliště v České republice na stejné adrese patrné ze záhlaví rozsudku. Podle čl. 30 odst. 4 věty první smlouvy mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne [datum] vyhlášené sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., je k rozvodu manželství dána pravomoc českého soudu jako justičnímu orgánu té smluvní strany, na jejímž území mají bydliště oba manželé. Podle čl. 30 odst. 2 věty první téže smlouvy je rozhodným právem právo české.
4. Místní příslušnost je dána § 383 zák. č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle bydliště manželů.
5. Podle § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle odst. 3 mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.
6. Manželé výslovně potvrdili při jednání před soudem do protokolu, že mezi nimi není sporu o tom, že manželství uzavřeli dne [datum] před Úřadem Městské části [adresa], a to jako manželčino druhé, a manželovo první manželství. Narodila se z něj jediná dcera [jméno FO]; dohodu o úpravě poměrů k ní po dobu po rozvodu schválil zdejší soud rozsudkem. Společnou domácnost manželé nevedou od [datum].
7. Manželství bylo uzavřeno dne [datum] (prokázáno oddacím listem ze dne [datum] vydaným úřadem Městské části [adresa]).
8. O péči a výživě nezletilé dcery účastníků bylo rozhodnuto pravomocným rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], jímž byla schválena dohoda manželů o úpravě poměrů k nezletilé dceři pro dobu před rozvodem a po něm (prokázáno rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).
9. Manželství bylo původně harmonické, ale postupem času po narození dcery docházelo k hádkám, a tak i k narušení vztahu a vzájemnému odcizení, které vedlo k ukončení společné domácnosti. Vzhledem k rozdílným představám o společném životě a finančním fungování už nemá zájem v manželství pokračovat (prokázáno výslechem manželky).
10. Manželství sice bylo na začátku spokojené, postupně však byly neshody častější, nakonec i kvůli malichernostem byly hádky, rovněž došlo k nevěře ze strany manžela. Konflikty vyústily k ukončení vztahu a společné domácnosti v lednu roku 2024. O setrvání v manželství manžel již nestojí, má jiný vztah (prokázáno výslechem manžela).
11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že všechny zákonné podmínky rozvodu manželství dle § 755 o. z. byly splněny. Bylo prokázáno, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno, nelze očekávat obnovení manželského soužití. Zároveň jsou pravomocně vyřešeny poměry nezletilé dcery manželů, a tak rozvodu nic nebrání, proto soud výrokem I. rozsudku manželství manželů rozvedl. Příčinu rozvratu manželství soud shledal v zátěži manželů s novou životní situací spojenou s narozením dítěte a neschopnosti ji řešit společně.
12. Soud výrokem II. tohoto rozhodnutí rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení s odkazem na § 23 z. ř. s.