Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 12 % ročně od 5.2.2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobcičástku 6 500 Kč,částku 2 500 Kč,částku 7 380 Kč aúroky z prodlení- z částky 26 500 Kč ve výši 14 75 % ročně od 12.5.2024 do 4.2.2025,- z částky 6 500 Kč ve výši 14,75 % ročně od 5.2.2025 do zaplacení,- z částky 20 000 Kč ve výši převyšující 12 % ročně až do výše 14,75 % ročně od 12.5.2024 do 4.2.2025,zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení částky 33 880 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 11.4.2024 uzavřena Smlouva o zápůjčce (dále jen „Smlouva“), na základě které žalobce poskytl žalovanému na účet č. [č. účtu] částku 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 500 Kč do 11.5.2024. Před uzavřením Smlouvy žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím od něj zjištěných informací o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a jejich ověřením na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalovaný byl v prodlení se splacením dlužné jistiny a poplatku, proto mu žalobce dne 18.5.2024, 25.5.2024, 1.6.2024, 10.6.2024 a 25.6.2024 zaslal upomínky s výzvou k plnění, za které si v souladu s čl. 2.3 Smlouvy účtoval účelně vynaložené náklady ve výši 2 500 Kč (5x500 Kč). Žalobce dále požaduje v souladu s čl. 2.3 Smlouvy smluvní pokutu ve výši 7 380 Kč (0,1 % denně z dlužné jistiny od 12.5.2024 do 16.5.2025). Žalobce konečně požaduje i úroky z prodlení z dlužné jistiny a poplatku ve výši 14,75 % ročně od 12.5.2024 do zaplacení. Žalovaný ničeho nezaplatil přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.
3. Soud věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení, když žalobce a jeho právní zástupkyně se z jednání omluvili a žalovaný se, ač řádně předvolán, nedostavil bez omluvy.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 11.4.2024 (prostředky komunikace na dálku po zaslání podpisového kódu a po ověření totožnosti žalovaného provedením potvrzovací korunové transakce z bankovního účtu žalovaného – viz potvrzením o provedené platbě [jméno FO] ve výši 1 Kč dne 7.11.2016) Smlouvu, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu] a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 6 500 Kč do 11.5.2024; v případě prodlení s plněním se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady (prokázáno smlouvou o zápůjčce z 11.4.2024). Žalovanému byla na jeho bankovní účet č. [č. účtu] dne 11.4.2024 vyplacena částka ve výši 20 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu č. [č. účtu]). Žalobce žalovaného vyzval k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou podanou k poštovní přepravě dne 30.1.2025 (prokázáno předžalobní upomínkou z 30.1.2025 včetně poštovního podacího lístku).
5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).
7. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. V daném případě má soud s ohledem na výše uvedené za zcela prokázané, a to Smlouvou ve spojení s identifikací žalovaného prostřednictvím vlastnictví jeho bankovního účtu, že žalobce s žalovaným uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 2395 a násl. o.z. smlouvu o spotřebitelském úvěru (posouzeno dle obsahu uzavřené Smlouvy), na jejímž základě žalobce fakticky na účet žalovaného dne 11.4.2024 vyplatil finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, což vyplývá z výpisu z účtu č. [č. účtu].
10. Soud se proto dále s ohledem na znění ust. § 87 zákona zabýval tím, zda žalobce před poskytnutím tohoto úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Soud v daném rozsahu uzavřel, že v žalobě zejména absentují jakákoli konkrétní skutková tvrzení (a návrhy důkazů k jejich prokázání) ohledně toho, jakým faktickým způsobem (z jakých zcela konkrétních zdrojů, informací, jak doložených) byla vůbec zkoumána úvěruschopnost žalovaného, když žalobce pouze obecně uvedl, že vycházel z informací vyžádaných od žalovaného; v žalobcem pouze předložených listinných důkazech však prokázání jakéhokoli zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zcela absentuje. Žalobce se přitom nedostavením se k nařízenému jednání sám zbavil možnosti, aby byl v tomto rozsahu o potřebě doplnit skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání (ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy) poučen dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Poučení podle § 118a lze přitom nepřítomné straně písemně poskytnout pouze ve zcela výjimečných případech daných specifickou situací konkrétního případu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3.10.2006, sp. zn. I. ÚS 173/06), o který se však v této věci nejedná, neboť žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci, ve kterých se téměř vždy jedná o pohledávky vzniklé z titulu spotřebitelských úvěrů, žalobci (i jeho právní zástupkyni) je tak známo, že je nutné tvrdit a doložit důkazy prokazující, že byla žalobcem před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Soud tak uzavřel, že ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nemohl učinit fakticky žádná skutková zjištění. Žalobce tedy neunesl v daném rozsahu břemeno tvrzení a břemeno důkazu ohledně platného uzavření úvěrové smlouvy, když soud danou Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, neboť při jejím uzavírání bylo postupováno v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona.
11. S ohledem na výše uvedené má žalobce podle § 87 věty třetí zákona nárok pouze na vrácení žalovanému prokazatelně vyplacené a nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by na poskytnutý úvěr něčeho splatil. Soud žalovanému proto uložil povinnost zaplatit dlužnou jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, a to z důvodu prodlení žalovaného spolu se zákonnými úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. avšak až ode dne 5.2.2025 (tj. ve výši 12 % ročně) do zaplacení, a to z toho důvodu, že v řízení byl k důkazu předložen pouze jediný poštovní podací lístek, prokazující, že žalovaný byl vyzván k zaplacení žalované částky až poštovní zásilkou podanou dne 30.1.2025, dřívější doručení jakýchkoli výzev k plnění do dispoziční sféry žalovaného v řízení nebylo nijak prokázáno (k případným žalobcem tvrzeným výzvám k plnění nebyl doložen žádný doklad o jejich doručení do sféry žalovaného). Dle § 573 o.z. tak byla výzva k plnění doručena dne 3.2.2025, následující den mohl žalovaný plnit a od 5.2.2025 byl v prodlení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno v výroku I. tohoto rozsudku.
12. Ve zbytku má soud žalovaný nárok za nedůvodný z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byl žalobcem požadován (až už se jedná o smluvní poplatek, smluvní náklady spojené s vymáháním či smluvní pokutu), resp. z důvodu neprokázání dřívějšího prodlení žalovaného (pokud se jedná o úrok z prodlení), soud proto žalobu co do požadovaného smluvního poplatku, nákladů na vymáhání, smluvní pokuty a úroků z prodlení za období předcházející 5.2.2025, resp. úroků z prodlení běžících od 5.2.2025 až do zaplacení ve výši převyšující 12 % ročně zamítl výrokem II. tohoto rozsudku.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když poměr ne/úspěchu účastníků ve věci je cca poloviční, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.
14. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.