Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekVyhověno

Spisová značka

24 C 159/2019

Soud: Obvodní soud pro Prahu 5Datum rozhodnutí: 5. 4. 2023Senát: Obvodní soud pro Prahu 5Č. j.: 24 C 159/2019-488Soudce: Mgr. Irena ŠťastnáAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 2. 8. 2023Předmět řízení: přiměřené zadostiučiněníECLI:CZ:OSPH05:2023:24.C.159.2019.1
diskriminaceduševní útrapynáboženstvínáhrada nemajetkové újmynemajetková újmaodboryochrana osobnostipeněžité plněnízadostiučinění / satisfakce
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (1004) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Rozsudek ze dne 5. 4. 2023

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku I/ potvrzuje.

II. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku III/ mění jen tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 10 600 Kč, jinak se potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 900 Kč ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobci částku 50 000 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrokem I/). Dále byla žaloba co do požadavku zaplacení částky 73 984 Kč zamítnuta (výrokem II/) a naposledy bylo rozhodnuto o tom, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12 600 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (výrokem III/).

2. Soud I. stupně takto rozhodoval v pořadí třetím rozsudkem o žalobě, když jeho prvý rozsudek ze dne 19. 3. 2021, č. j. 24 C 159/2019 – 217, kterým zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal konstatování, že žalovaný zasáhl do práv žalobce na ochranu osobnosti, dobré pověsti a důstojnosti žalobce a co do zaplacení částky 123 984 Kč a rozhodl o nákladech řízení, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 7. 2021, č. j. 62 Co 179/2021-255 s tím, že k nerovnému zacházení může dojít i z důvodů, které výslovně v antidiskriminačním zákoně nejsou jako diskriminační znaky uvedeny. V pořadí druhým rozsudkem ze dne 28. 1. 2022, č. j. 24 C 159/2019 – 320, prvostupňový soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 50 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; zamítl žalobu co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 73 984 Kč a zamítl žalobu co do určení, že žalovaný porušil pracovně právní předpisy (výrok III/). K odvolání obou účastníků byl rozsudek prvostupňového soudu ve výrocích I/, II/ a IV/ rozsudkem odvolacího soudu ze dne 22. 6. 2022, č. j. 62 Co 130/2022-366, zrušen a v tomto rozsahu vrácen soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud uzavřel, že závěry soudu prvního stupně o nerovném zacházení se žalobcem ze strany žalovaného jsou předčasné, když žalobce dosud ve všech tvrzených skutcích neprokázal, že by vůči němu bylo postupováno nerovně oproti jiným zaměstnancům žalovaného.

3. Předmětem řízení tak zůstal požadavek žalobce na zaplacení částky 123 984 Kč (ve znění částečného zpětvzetí žaloby z [datum] a ve znění změny žaloby z [datum]) s tvrzením, že žalobce byl přijat do služebního poměru u žalovaného (jako odborný rada – specialista investiční výstavby v odboru majetkovém) dne [datum], služební poměr u žalovaného žalobce ukončil k [datum]. Žalovaný při plnění služebních povinností vůči žalobci soustavně porušoval jeho práva na rovné zacházení s ním oproti jeho ostatním kolegům na daném pracovišti, pochybení žalovaného žalobce shledával v ukládání písemných výtek za pracovní pochybení i ve srovnání s nadřízenými zaměstnanci žalobce; ukládané výtky (nesmyslné, absurdní a účelové), které jiným zaměstnancům za obdobná jednání a v dané četnosti ukládány nebyly; dále v tom, že oproti ostatním zaměstnancům dostával neadekvátní, nepravdivá, dehonestující služební hodnocení, resp. jako jedinému ohledně něj nebylo vůbec řádně vyhotoveno služební hodnocení za rok [rok] (přičemž za toto pochybení při plnění pracovních povinností příslušní nadřízení žalobce např. nedostali žádnou výtku); dále v tom, že žalobce byl žalovaným neúměrně často úmyslně stěhován do různých kanceláří, byla mu nadměrným způsobem kontrolována docházka, byl na pracovišti v zásadě špehován ohledně používání internetu, když např. informace o jeho návštěvách internetu byly sdělovány i osobám k tomu neoprávněným. Daná jednání žalovaného vůči žalobci přitom byla soustavná a dlouhodobá, v důsledku čehož byla snižována osobní důstojnost žalobce na pracovišti, bylo vůči němu vytvářeno zastrašující, nepřátelské a urážlivé pracovní prostřední (byl vystaven špehování, tzv. bossingu a šikaně, byl izolován od ostatních zaměstnanců), žalobce tak byl permanentně vystavován nepřiměřenému psychickému nátlaku, byly o něm po služebním úřadě šířeny nepodložené lživé informace. Nápravu nezjednali ani nadřízení, na něž se opakovaně obracel v rámci myslitelných zákonných opravných prostředků.

4. Žalovaná nárok žalobce neuznávala, tvrdila, že ve věci je dán nedostatek pravomoci civilních soudů, protože se jedná o věc služebního poměru žalobce a dále tvrdila, že nedošlo k porušení práva na rovné zacházení či diskriminaci žalobce.

5. Prvostupňový soud vyšel ze zjištění, která učinil z provedených listinných důkazů a výslechů svědků [titul] [celé jméno svědkyně] a [titul] [celé jméno svědka] (nadřízených žalobce) a dále svědků – [celé jméno svědkyně], [titul] [celé jméno svědkyně], [titul] [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [jméno] [celé jméno svědkyně] a [titul] [celé jméno svědka] (kolegů žalobce), když konkrétní skutková zjištění a důkazní prostředky, z nichž čerpal, citoval v odůvodnění svého rozhodnutí pod body 10 až 33.

6. Zopakoval s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5948/2017 a sp. zn. 21 Cdo 2686/2015, že je dána obecná pravomoc civilního soudu. Věc posoudil podle § 98 zák. č. 234/2014 Sb. o státní službě (dále jen „služební zákon“), kdy aplikoval § 16 odst. 1 a § 17 zákoníku práce ve spojení s § 10 odst. 1,2 antidiskriminačního zákona.

7. Vyšel ze skutkového závěru, že žalobce byl přijat do služebního poměru u žalovaného na služební místo specialista investiční výstavby od [datum]. Žalovaný (jednající v dané době nadřízenými žalobce [titul] [celé jméno svědkyně] a [titul] [celé jméno svědka]) s žalobcem nerovně zacházel oproti ostatním zaměstnancům na daném pracovišti v tom smyslu, že žalobce byl ve srovnání s ostatními kolegy na daném pracovišti jediným zaměstnancem, na něhož nebylo řádně a včas vypracováno zákonné služební hodnocení za rok [rok]. Rovněž byl jediným zaměstnancem na daném pracovišti, na něhož dané služební hodnocení dne [datum] vypracovala [titul] [celé jméno svědkyně] a nikoli jako u všech ostatních kolegů jejich přímý nadřízený k tomu primárně určený - [titul] [celé jméno svědka]. Z rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jakož i z rozhodnutí o opakovaně vyhotoveném služebním hodnocení žalobce za dané období z [datum], tj. z usnesení předsedy žalovaného z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] i dopisu náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] je přitom zřejmé, že daná služební hodnocení žalobce za rok [rok] nebyla zrušena z„ nepodstatných“ či„ formálních“ důvodů (jak opakovaně tvrdil žalovaný), ale právě proto, že byla opakovaně nepřezkoumatelná, když z nich nebylo zjistitelné, na základě jakých konkrétních podkladů byl žalobce v hodnotících kritériích hodnocen 1 nebo 0 body. V hodnotících kritériích (proti nimž žalobce opakovaně brojil svými stížnostmi, neboť je shledával lživými a urážejícími) v daném služebním hodnocení byly přitom uvedeny žalovaným zjevně difamující výroky (jak jsou konkrétně rozvedeny v odst. 14. a 16. odůvodnění napadeného rozsudku) tvrdící zejména jeho konfliktní a nepřátelskou povahu. Přitom skutečnosti o konfliktní a nepřátelské povaze žalobce, byly v řízení zcela vyvráceny výpověďmi všech jeho kolegů, když všichni potvrdili, že s žalobcem žádné konflikty neměli. Naopak bylo zjištěno, že vůči žalobci nepřátelskou a konfliktní atmosféru na pracovišti vytvářeli jejich nadřízení; stejně tak z výpovědi [titul] [celé jméno svědkyně] a [titul] [celé jméno svědka] jasně plyne, že na chování a jednání žalobce si nestěžoval žádný z jeho kolegů. Účelové uvádění nepravdivých a nedoložených skutečností nadřízenými žalobce uvedených zejména v osobnostním hodnocení žalobce v jeho služebních hodnoceních za rok 2016 (avšak i za předchozí rok, jak plyne ze služebního hodnocení žalobce z [datum], které bylo rovněž zrušeno, a ze služebního hodnocení žalobce z [datum]) je pak dle prvostupňového soudu potvrzeno i služebním hodnocením žalobce za následující rok [rok] (služební hodnocení z [datum]), že se fakticky zcela změnila osobnost i odbornost žalobce, když zatímco dříve byl (bez řádného odkazu na relevantní podklady toto dokládající) označen za„ neudržujícího konstruktivní mezilidské vztahy, popichujícího kolegy, podílejícího se velkou měrou na negativní atmosféře na pracovišti, vyhledávajícího konfliktní situace a odbornost nahrazujícího ironií“, ve služebním hodnocení za rok 2017 popsán jako osoba„ udržující konstruktivní mezilidské vztahy s kolegy, běžně se zapojující do týmových aktivit, dále jako osoba, která dokáže přijímat kritiku, řešit obtížné situace, konflikty, jednající profesionálně, plnící zadané úkoly“. Na základě uvedeného prvostupňový soud uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že výše uvedeným jednáním žalovaného bylo s žalobcem oproti ostatním jeho kolegům ve srovnatelné pozici nerovně zacházeno. Přes opakované poučení soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. pak žalovaný nenavrhl žádný důkaz, že by dané služební hodnocení žalobce za rok [rok] bylo řádně vypracováno (stejně jako na ostatní zaměstnance), či že by nebylo vypracováno z důvodů jiných než diskriminujících (a difamujících) žalobce.

8. Ohledně obsahu a četnosti udílení výtek žalobci soud I. stupně vyšel zejména z toho, že výpověďmi kolegů žalobce bylo v řízení zcela prokázáno, že na daném pracovišti bylo nadřízenou žalobce [titul]. [celé jméno svědkyně] a okruhem jí blízkých spolupracovníků ([titul]. [celé jméno svědka], [anonymizováno] [příjmení]) vytvořeno nepřátelské pracovní prostředí vykazující známky tzv. bossingu. Soud I. stupně pak dále vyšel z výpovědi kolegů žalobce, z nichž většinově plyne, že z osobních důvodů bylo toto jednání žalovaného zaměřeno zejména vůči žalobci, jak ve svých výpovědích výslovně potvrdili svědci [celé jméno svědkyně] (která uvedla, že„ na žalobce byly obzvláště vysazeny“), [titul]. [celé jméno svědka] (který uvedl, že„ vůči žalobci to bylo extrémní“), [titul]. [obec] (který uvedl, že„ to byla cílená kampaň proti žalobci“). Prvostupňový soud nepopřel, že písemné výtky udělované žalobci, příp. výtky ústní, (specifikovány v odst. 19. a 20. odůvodnění tohoto rozsudku) byly nadřízenými řádně odůvodněny, příp. že mohly být uděleny důvodně (za pracovní pochybení žalobce, jak plyne např. i z rozhodnutí kárné komise [číslo jednací] z [datum rozhodnutí]), nicméně je toho názoru, že za dané situace na daném pracovišti, jak byla v řízení svědectvím kolegů žalobce prokázána, nelze odhlížet od toho, že dané výtky žalobci udělovali právě jeho nadřízení, kteří sami vytvořili atmosféru tzv. bossingu, který spočívá právě v tom, že je vůči podřízenému nad míru přiměřenou a únosnou zneužívána formální převaha moci nadřízeného a možnost podřízeného prakticky nepřetržitě kontrolovat a nepřiměřeně a nesmyslně úkolovat. Soud proto za dané situace přihlédl i k vzájemně souladným výpovědím svědků [celé jméno svědkyně], [titul] [celé jméno svědkyně], [titul]. [celé jméno svědka], [titul]. [obec], kteří fakticky shodně vypověděli, že v rozhodné době znali obsah alespoň některých výtek opakovaně ukládaných žalobci a všichni je posoudili jako zcela malicherné, neodůvodněné a ukládané v rozporu s běžnou praxí na daném pracovišti, když na daném pracovišti nebylo ukládání písemných výtek vůbec obvyklé, resp. byli ostatním (celému oddělení) uděleny pouze písemné výtky za návštěvy internetu. K tomuto však bylo v řízení např. dále prokázáno, a to výpovědí [titul]. [celé jméno svědkyně], že i kontrola návštěv internetu byla zahájena na popud [anonymizováno] [příjmení] týkající se opět výhradně žalobce (a nikoli ostatních zaměstnanců), pročež byla následně provedena kontrola a uděleny písemné výtky za zjištěné mimopracovní aktivity na pracovišti celému oddělení (včetně žalobce). Tyto aktivity osobně namířené proti žalobci jsou pak patrné např. i z toho, že přístupy žalobce na internet zajištěné ředitelem odboru informatiky žalovaného byly jím zaslány na e-mail [anonymizováno] [příjmení], o níž žalovaný ani netvrdil, že by měla vůči žalobci jakákoli služební oprávnění ohledně takových přístupů k informacím. E-mailem [titul]. [anonymizováno]„ ředitelům“ z [datum] pak bylo dle prvostupňového soudu naopak prokázáno, že na pracovišti žalobce se ani za závažnější pracovní pochybení neudílely vždy písemné výtky, když tímto e-mailem [titul]. [anonymizováno] (nadřízený [titul]. [celé jméno svědkyně], předseda žalovaného – pozn. odvolacího soudu) vytýkal zcela zásadní pochybení, avšak pouze formou e-mailu, tj. pouhým sdělením, a nikoli formou písemné výtky konkrétním zaměstnancům. Stejně tak v řízení nebylo žalovaným ani tvrzeno, že by písemnou výtku za opakované porušení pracovních povinností spočívajících v řádném nevypracování služebního hodnocení žalobce za rok [rok] dostali za to odpovědní zaměstnanci žalovaného. Žalovaný pak k poučení soudu dle § 118a odst. 1, odst. 2. o. s. ř. k prokázání toho, že s žalobcem nebylo, co do udílení písemných výtek zacházeno oproti ostatním zaměstnancům diskriminačně, pouze doplnil, že písemné výtky (předložené soudu v nepodepsané verzi) za nedodržování služební doby měli obdržet i kolegové žalobce [titul] [celé jméno svědkyně] a [titul]. [celé jméno svědka] (s kterým byla též ústně projednávána jeho konzumace alkoholu a neomluvené absence). Prvostupňový soud proto uzavřel, že v řízení bylo zejména svědeckými výpověďmi kolegů žalobce prokázáno, že na daném pracovišti nebylo běžné ukládání písemných výtek (např. ve své výpovědi si [titul] [celé jméno svědka] vůbec nevybavil, že by písemnou výtku uložil jinému zaměstnanci než žalobci), žalobci však byly takové výtky ukládány opakovaně za dle jeho kolegů zcela marginální a formální pochybení, za která ostatní zaměstnanci takto písemné výtky nedostávali. Dále vyšel i z toho, že kromě výše uvedených písemných výtek za návštěvy internetu a docházky žalovaný netvrdil ani neprokázal, že by za celou předmětnou dobu uložil jakémukoli jinému zaměstnanci kromě žalobce jakoukoli jinou písemnou výtku za obdobná pochybení jako žalobci. S ohledem na typ práce vykonávaný na daném pracovišti (jak jej rovněž shodně popsali kolegové žalobce) pak dle prvostupňového soudu lze v i v tomto směru žalobce srovnávat s jeho ostatními kolegy. V řízení tak bylo prokázáno, že na daném pracovišti nebylo běžné udílet písemné výtky za obdobná provinění a v četnosti, jak bylo postupováno právě a výhradně vůči žalobci, a tedy, že s žalobcem bylo formou tzv. bossingu, spočívajícího v záměrném udílení veškerých a četných výtek písemně, zacházelo nerovně oproti ostatním jeho kolegům, kterým písemné výtky uděleny nebyly.

9. Prvostupňový soud naopak neshledal nerovné zacházení s žalobcem konkrétně v jednání žalovaného spočívajícího v kontrole návštěv internetu, resp. udělení výtek za návštěvy internetu, neboť v řízení bylo prokázáno, že dané výtky dostalo celé oddělení (jak vypověděl např. svědek [titul] [celé jméno svědka]) ani v písemném udělení výtek za nedodržování služební doby, které rovněž obdrželo více zaměstnanců žalovaného (jak plyne z písemného textu těchto výtek byť nepodepsaných).

10. Konečně pak prvostupňový soud za projev porušení zásady rovného zacházení s žalobcem oproti jeho kolegům považuje i jeho opakované stěhování do různých kanceláří bez jakéhokoli logického odůvodnění v návaznosti na žalobcem prováděné pracovní činnosti, když jednání jako zcela neběžné na daném pracovišti potvrdili všichni kolegové žalobce. Žalovaný pak přes poučení prvostupňového soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. zejména neprokázal, z jakých např. jiných nediskriminačních důvodů byl žalobce opakovaně stěhován.

11. Na základě výše uvedeného prvostupňový soud uzavřel, že výpověďmi kolegů žalobce i písemnými stížnostmi žalobce bylo prokázáno, že žalovaný se dopustil vůči žalobci dlouhodobě nerovného zacházení, k němuž docházelo na pracovišti při vědomí kolegů žalobce. Každý běžný zaměstnanec v postavení žalobce by takové jednání svého zaměstnavatele vůči sobě pociťoval zcela důvodně jako velmi intenzivní zásah do své osobnosti, cti a vážnosti, dopadající velmi negativně zejména na celý okruh kolegů takové osoby, tj. na celé pracoviště. To, že danou situaci žalobce dlouhodobě a intenzivně vnímal jako negativní, jej osobně velice urážející a dotýkající se jeho osobnosti a cti na celém pracovišti potvrdil např. ve své výpovědi svědek [titul] [celé jméno svědka], ale tyto skutečnosti jsou i zcela prokázány obsahem veškerých písemností žalobce, kterými se průběžně domáhal nápravy daného stavu na pracovišti. S odkazem na §17 zákoníku práce a § 10 antidiskriminačního zákona pak s ohledem na dlouhodobost a intenzitu daných jednání prvostupňový soud dovodil, že se nejeví jako dostatečná jiná forma přiměřeného zadostiučinění (např. omluva) než náhrada nemajetkové újmy v penězích.

12. Následně provedl komparaci dostupných srovnatelných případů tzv. bossingu, kdy dále zohlednil, že citová újma žalobce souvisí s poškozením pověsti a cti žalobce v rozsahu omezeném na jeho bezprostřední pracoviště a kolegy, kteří však situaci primárně nevnímali jako chybu žalobce, ale chybné jednání nadřízených žalobce. Zohlednil i to, že obsah osobního spisu žalobce, kam byla zakládána služební hodnocení, výtky, je neveřejný a že žalobce nadále působí ve státní správě a dle jeho vlastních tvrzení, zejména s ohledem na jeho psychickou odolnost, se daná jednání žalovaného trvale nepodepsala na jeho psychice. Za spravedlivou náhradu nemajetkové újmy žalobce pak stanovil částku, která je v obdobných případech přiznávána, a to ve výši 50 000 Kč. Proto žalobě v uvedeném rozsahu výrokem I/ vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem II/ zamítl.

13. O náhradě nákladů řízení soud I. stupně rozhodoval podle § 142 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) s tím, že dle jeho závěrů výše plnění závisela na úvaze soudu; žalobci přiznal náhradu jemu vzniklých nákladů, jejichž výpočet uvedl v odůvodnění svého rozsudku, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje.

14. Rozsudek napadl odvoláním žalovaný, a to co od výroků I/ a III/ z důvodů uvedených v ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), d), e), f) a g) o. s. ř. V odvolání rekapituloval obsah žalobního žádání, dále shrnul dosavadní průběh řízení s odkazem na závěry učiněných meritorních rozhodnutí, shrnul též skutkové závěry učiněné prvostupňovým soudem v napadeném rozhodnutí.

15. Dále uvedl, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudu I. stupně ani s jeho právním posouzením. Žalovaný je přesvědčen, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný porušil zásady rovného zacházení či zákaz diskriminace. Poukázal na to, že žalobce po poučení soudem dle § 118a odst. 3 o. s. ř., kteří vykonávali stejnou služební činnost, dále ve vztahu k odboru majetkovému a konečně ve vztahu k celému úřadu. Skupinu komparátorů shledává žalovaný neurčitou. Označil-li žalobce [titul]. [celé jméno svědka] a [titul]. [celé jméno svědkyně], pak je uvedené srovnání nepřípadné, když předmětem dokazování není otázka řádného plnění či neplnění povinností vedoucích zaměstnanců. Tvrzení žalobce, že mu byly udělovány výtky za porušení pracovních (služebních) předpisů, které jiným zaměstnancům ukládány nebyly, zůstalo neprokázané. Ve vztahu k výtce stran„ sledování docházky“ (výtka č. III) byla výtka v části týkající se opouštění pracoviště žalobcem služebně nadřízeným orgánem zrušena, proto nemohla zasáhnout do pověsti žalobce či jej jinak poškodit na jeho právech, drobné nedostatky vytýkané uvedenou výtkou zůstaly v platnosti. Plošné udělení výtek potvrdili zaměstnanci [titul]. [celé jméno svědka] a [titul]. [celé jméno svědka], kteří uvedli, že výtky za drobné nedostatky při výkonu služby byly zcela běžné. Email [titul]. [anonymizováno] ze dne [datum] dle žalovaného neprokázal ničeho a závěr žalobce o tom, že v jeho případě by se to„ bez výtky neobešlo“ je spekulativní. Dále žalovaný namítá, že ve vztahu k nevydání služebního hodnocení jako projevu diskriminačního jednání postupoval zcela totožně jako při hodnocení výkonu státní služby ostatních zaměstnanců. Výroky ve služebním hodnocení odpovídaly pracovním výsledkům žalobce. Za důvod absence služebního hodnocení žalobce za r. 2016 označil plynutí času, kdy jeho vydání bylo fakticky v prvním čtvrtletí r. 2018 již bez významu. Nadto dle závěrů Nejvyššího správního soudu, jež žalovaný citoval, služební hodnocení samo o sobě nezasahuje do práv a povinností a nemá proto charakter rozhodnutí, proto jeho absence neměla vliv na majetkovou sféru žalobce, když mu byl vyplácen osobní přípatek ve výši 500 Kč stanovený v původním rozhodnutí o platu ze dne [datum]. Je tak třeba rozlišovat situaci, kdyby žalovaný v zákonem stanovené lhůtě nevypracoval služební hodnocení vůbec a na ostatní kolegy ano. Žalobce ostatně netvrdil a tím méně prokázal, že by mu v důsledku nezpracování služebního hodnocení z ar. 2016 byla snížena jeho důstojnost, vážnost ve společnosti či na pracovišti. To se týká i výtek ukládaných žalobci, které byly vždy podloženy konkrétním pochybením žalobce, navíc podléhaly příslušnému přezkumu služebně nadřízeným orgánem. Vyslýchaní svědci obsah výtek neznali, resp. znali je jen zprostředkovaně, proto nemohli usuzovat na jejich důvodnost. Za nevěrohodného pak žalovaný označil svědka [titul]. [celé jméno svědka], s nímž byl ukončen pracovní poměr pro problémy s alkoholem. Žalovaný je přesvědčen, že výtky byly v odůvodněných případech udělovány i jiným zaměstnancům. Akcentoval, že žalobce byl rozhodnutím kárné komise uznán vinným kárným proviněním státního zaměstnance, ukládání výtek nebylo nedůvodné. Pokud jde o stěhování žalobce žalovaným, vzhledem k omezeným prostorám k tomu žalovaného vedla organizační potřeba. Žalovaný je přesvědčen, že žalobce neprokázal, že byla snížena jeho pověst nebo důstojnost nebo byla ohrožena jeho vážnost ve společnosti. Žalobcem nabídnuté důkazy vzešly po uplynutí lhůty prvostupňovým soudem k tomu stanovené, což jednoznačně znamená negativní procesní následek v podobě neunesení břemen tvrzení a břemen důkazního. Dovozuje-li prvostupňový soud intenzitu újmy žalobce, jedná se tak o nepřípustný procesní aktivizmus, opakovaně připomíná, že žalobce i po skončení působení u žalované dále pracuje ve státní správě. Žalovaný neshledává srozumitelným odůvodnění stran způsobení stanovení výše náhrady nemajetkové újmy. Případ projednávaný u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Co 126/2021, z něhož soud I. stupně vycházel, není přiléhavým, neboť zaměstnankyně působila, na rozdíl od žalobce, u zaměstnavatele 40 let. Ze všech těchto důvodů žalovaný navrhl odvolacímu soudu, aby změnil napadený rozsudek tak, že žalobu zamítne a přizná žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, případně věc zruší a vrátí soudu I. stupně k dalšímu řízení.

16. K odvolání žalovaného se podrobně vyjádřil žalobce. Odkázal na argumentaci uvedenou v jeho podání ze dne [datum] (závěrečná řeč). Zdůraznil, že na rozdíl od žalovaného je přesvědčen, že soud vytvořil žalovanému podmínky k prokázání, že jednání žalovaného vůči žalobci bylo odůvodněno přípustnými (nediskriminačními) důvody. K otázce komparativních osob, které žalobce označil, vyjádřil přesvědčení, že pro jednání nadřízených žalobce by měli platit stejné zákony. K otázce udělování výtek poukazuje na skutečnost, že v řízení bylo prokázáno, že jedině žalobci byla udělena výtka za opouštění kanceláře, příp. udělení výtky od osoby, která k tomu nebyla oprávněná. K důkazu korespondencí (emailem z [datum] - pozn. odvolacího soudu) dodal, že jeho vypovídací hodnota tkví v rozdílném přístupu k zaměstnancům. K otázce ostatních výtek udělených jiným zaměstnancům, na které žalovaný poukazuje, žalobce dodává, že jsou z období, kdy žalobce u žalovaného již rok nepůsobil. Pokud jde o služební hodnocení žalobce, žalovanému není vytýkán jeho postup, ale dehonestující, nepodložený obsah hodnocení s urážlivým podtextem. Nad to žalovanému uniká, že v důsledku nesplnění povinnosti zpracovat řádné hodnocení žalobce, byla odňata možnost rozhodnout spravedlivě o výši osobního ohodnocení. K otázce výtek žalobce namítá, že jejich soustavnost nad rámec obvyklého využití tohoto institutu byla motivována snahou dostat žalobce před kárnou komisi za účelem propuštění ze státní služby. Jiného zaměstnance žalovaný před kárnou komisi za porušení stejných ustanovení (§77 služebního zákona) před kárnou komisi neposlal. K otázce atmosféry na pracovišti žalobce a šikny na pracovišti poukázal z hlediska snížení jeho dobré pověsti a důstojnosti na pracovišti na skutečnosti, které jsou obsaženy v odvodnění napadeného rozsudku. Pokud se žalobce v důsledku jednání žalovaného tzv. nezhroutil, je to dáno jeho psychickou odolností. To, že nevyhledal pomoc psychiatra, nemůže bránit tomu, aby dosáhl řádnému zadostiučinění. V psychické pracovní pohodě se však nenacházel. K otázce získání dalšího státního zaměstnání ve státní správě uvedl, že lidé, kteří v r. [rok] rozhodovali o jeho přijetí, shodou okolností znali kvality, vlastnosti a osobnostní zaměření [anonymizováno] [celé jméno svědkyně]. Pokud jde o námitku nepřiléhavého rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 15 Co 126/2021, pak žalobce zastává názor, že prvostupňový soud náležitě zhodnotil specifika projednávaného případu. Přestože nebyla v řízení projednávaná vzniklá škoda žalobci v důsledku nevydání řádného služebního hodnocení, výše přiznaného zadostiučinění mohla být vyšší. Souhlasí, že srovnávaný vzorek vychází ze zásadně odlišného skutkového stavu, kdy skutkový stav, který navodil žalovaný, judikatura nezná. Závěrem uvedl, že doufal v rozhodnutí soudu v řádech 2 let, kdy s ohledem na délku řízení navrhl, aby byl napadený rozsudek potvrzen. Ostatní zaměstnanci se hrubému, až brutálnímu jednání ředitelky odboru [titul]. [celé jméno svědkyně] neměli nervy bránit žalobou. Žalobce se obrátil na jejího nadřízeného [titul]. [anonymizováno], který chování podřízené kryl, s žádostí o omluvu ve snaze předejít soudnímu řízení, k jejímu vyslovení však nedošlo. Jednoznačné projevy nerovného zacházení se žalobcem, resp. mobbing, by neměl zůstat bez postihu. Újmu, kterou žalobce pociťoval v souvislosti s intenzitou takového zásahu, by jistě pociťovala každá osoba ve stejném postavení.

17. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které jeho vydání předcházelo, a to způsobem vyplývajícím z § 212 o. s. ř. a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., mimo jiné jej tedy přezkoumal i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 212a odst. 1 o. s. ř.), kdy dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

18. Soud I. stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek podkladů, učinil z nich správná skutková zjištění a věc v zásadě správně posoudil i po stránce právní. Soud I. stupně své skutkové závěry srozumitelně a přesvědčivě vyjádřil v odůvodnění napadeného rozsudku, náležitým způsobem se vyrovnal s námitkami účastníků, které uplatnili v průběhu řízení, když rovněž bezchybně vyložil, které skutečnosti má a které nemá za prokázány a proč. Rozsudek soudu I. stupně, který je pečlivě odůvodněn, a to včetně solidní aplikace relevantní judikatury, tak mohl být dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu ve věci.

19. Žalovaný v prvé řadě uplatnil odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že tento odvolací důvod může být dán pouze v řízeních, v nichž se uplatní zásada koncentrace řízení (§ 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem o. s. ř.) O žádný z takovýchto případů se však zde nejedná a tento odvolací důvod proto dán není.

20. Odvolací soud pak neshledal ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. c) o. s. ř., když z obsahu spisu nebyly zjištěny vady, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.). Žalovaný ostatně v případě obou těchto odvolacích důvodů ani nevymezuje, v čem by měly spočívat.

21. Dále odvolatel namítá odvolací důvod uvedený v § 205 odst. 2 písm. d) o. s. ř, kdy soud I. stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, neboť neprovedl navržené důkazy k prokázání rozhodných skutečností. Jaké konkrétní důkazy však prvostupňový soud k návrhu žalovaného neprovedl, však odvolatel neuvádí.

22. Žalovaný uplatnil odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. e) o. s. ř. Odvolací soud konstatuje, že soud I. stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu potřebném ke zjištění skutkového stavu, důkazy učinil postupem podle § 122 a násl. o. s. ř. a skutkový děj, který z nich zjistil, je s nimi v souladu. Tento odvolací důvod tak naplněn není.

23. Odvolací soud pak neshledal ani odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. f) o. s. ř., když žalovaný ostatně v případě tohoto odvolacího důvodu ani nevymezuje, proč zjištěný skutkový stav neobstojí, resp. v čem by měl spočívat nový důkaz či skutečnost, které nastaly po vyhlášení či vydání rozhodnutí soudu I. stupně (§ 205a o. s. ř.), tento odvolací důvod proto rovněž dán není.

24. Především však žalovaný soudu I. stupně vytkl nesprávné právní posouzení věci / § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Právní posouzení je nesprávné, jestliže soud na správně zjištěný skutkový stav aplikuje nesprávnou právní normu, příp. aplikuje správnou právní normu, ale nesprávně ji vyloží, popř. neaplikuje adekvátní právní normu.

25. Odvolací soud považuje s ohledem na nepřesnou terminologii užívanou oběma účastníky a následně i soudy obou stupňů za potřebné vyjasnit následující.

26. Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k době, kdy mělo dojít k porušení práva žalobce na rovné zacházení – podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění (dále jen„ zák. práce“), a podle zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), v platném znění (dále jen„ antidiskriminační zákon“).

27. Podle ustanovení § 1a odst. 1 písm. e) zákoníku práce smysl a účel tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou (mimo jiné) rovné zacházení se zaměstnanci a zákaz jejich diskriminace.

28. Podle ustanovení § 16 zákoníku práce zaměstnavatelé jsou povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání (odst. 1).

29. V odstavci 2 téhož ustanovení ve znění účinném do 28. 7. 2017, tedy před účinností novely provedené zák. č. 206/2017 Sb. je uvedeno, že v pracovněprávních vztazích je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví.

30. Jelikož žalobce v řízení nikdy netvrdil, že by motivem k nerovnému zacházení byl jeden z diskriminačních znaků (jak jsou uvedeny v citovaném ustanovení § 16 odst. 2 zákoníku práce), nejde o posouzení namítaného diskriminačního jednání žalovaného, jak žalobce často ve svých podáních a přednesech uvádí, ale o posouzení, zda žalovaný zajistil žaslobci rovné zacházení oproti jiným zaměstnancům žalovaného. Na rozdíl od zásady rovného zacházení, která ukládá zaměstnavateli zacházet se zaměstnanci rovně ve značně širokém rozsahu, v případě zákazu diskriminace se jedná o zákaz odlišného zacházení ze stanovených důvodů (viz §16 odst. 2 zák. práce). Jinými slovy k diskriminaci zaměstnance dochází v případě, že jednání zaměstnavatele je motivováno alespoň jedním diskriminačním důvodem taxativně vymezeným ve shora citovaném § 16 odst 2 zák. práce a v zák. č. 198/2009 Sb. (§ 2 a § 3 cit. zák.) Příkaz zaměstnavateli zacházet se zaměstnanci rovně, tj. nečinit mezi zaměstnanci nedůvodné rozdíly, je širší a netýká se pouze rozlišování ze zakázaných diskriminačních znaků. [obec] zacházení se zaměstnanci znamená stejný přístup zaměstnavatele k zaměstnancům zejména při jejich přijímání do pracovněprávního vztahu, stejné stanovení pracovních podmínek, shodný přístup k zaměstnancům při odměňování i jiných peněžitých plnění či plnění peněžité hodnoty, stejné zacházení v rámci odborné přípravy a rovný přístup, pokud jde o kariérní postup zaměstnanců, ale i rovný přístup při jejich kontrole a následnému udělování sankcí při neplnění pracovních povinností či drobných pochybeních.

31. Ačkoliv zákoník práce či jiný právní předpis projev nerovného zacházení formou šikany na pracovišti neupravují, je třeba z hlediska žalobcem používané terminologie upřesnit, že„ bossingem“ se rozumí tzv. vertikální šikana, kdy„ pachatelem“ je zaměstnavatel či vedoucí, vyplývá z formální převahy moci a možnosti kontrolovat podřízeného a zadávat mu pracovní úkoly (nesplnitelné, ponižující), důsledkem bossingu je„ zlomený“ zaměstnanec, který dobrovolně odchází, případně naplní podmínky výpovědi dle § 52 písm. f) zákoníku práce – dlouhodobě neuspokojivé pracovní výsledky. Naproti tomu„ mobbing“ představuje formu tzv. horizontální šikany – mezi stejně postavenými zaměstnanci, tj. mezi kolegy na stejné pracovní úrovni (z angl.„ to mob“ – někoho hlučně napadat, urážet, dotírat, útočit).

32. V poměrech projednávané věci platí, že tvrdil-li žalobce, že je s ním oproti jiným zaměstnancům žalovaného zacházeno odlišným způsobem, kdy byl oproti jiným znevýhodněn, neboť mu byly ukládány písemné výtky za pracovní pochybení (i ve srovnání s nadřízenými zaměstnanci žalobce), ukládané výtky (nesmyslné, absurdní a účelové), které jiným zaměstnancům za obdobná jednání a v dané četnosti ukládány nebyly; dále, že oproti ostatním zaměstnancům dostával neadekvátní, nepravdivá, dehonestující služební hodnocení, resp. jako jedinému ohledně něj nebylo vůbec řádně vyhotoveno služební hodnocení za rok [rok] (přičemž za toto pochybení při plnění pracovních povinností příslušní nadřízení žalobce např. nedostali žádnou výtku); dále v tom, že žalobce byl žalovaným neúměrně často úmyslně stěhován do různých kanceláří, byla mu nadměrným způsobem kontrolována docházka, byl na pracovišti v zásadě špehován ohledně používání internetu, když např. informace o jeho návštěvách internetu byly sdělovány i osobám k tomu neoprávněným; pak bylo na žalobci, aby taková tvrzení prokázal a dostál též povinnosti důkazní. Důvod (motivaci) tohoto znevýhodnění není žalobce povinen tvrdit, tím méně pak prokazovat, neboť toto není z hlediska posouzení toho, zda k porušení zásady rovného zacházení došlo, či nikoli, relevantní. Žalovaný se může bránit tím, že bude prokazovat, že o porušení povinnosti zajišťovat rovné zacházení nešlo. V projednávané věci se ustanovení § 133a o. s. ř. (přesun důkazního břemene na zaměstnavatele) neuplatní, neboť nejde o nerovné zacházení z diskriminačních důvodů. V tomto směru odvolací soud koriguje své předchozí právní úvahy - vyslovené v kasačním rozhodnutí ze dne 22. 6. 2022, č. j. 62 Co 130/2022-366. Nicméně princip roviny tvrzení a důkazní o tom, že došlo k nerovnému zacházení žalobce a princip obrany žalovaného o tom, že k nerovnému zacházení nedošlo, zůstaly v řízení před soudem I. stupně zachovány, jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, kdy břemeno důkazní unesl žalobce a žalovaný naopak své povinnosti důkazní nedostál.

33. Odvolací soud zcela přisvědčuje skutkovým závěrům soudu I. stupně, dle kterých v řízení bylo prokázáno, že žalobci se jako jedinému zaměstnanci nedostalo služebního hodnocení za r. [rok] v souladu s ustanovením § 155 zák. 234/2014 Sb. o státní službě (dále jen „služební zákon“), když hodnocení v rozporu se zákonem (§ 156 odst. 1 služebního zákona) provedl nikoliv bezprostřední nadřízený žalobce, ale ředitelka odboru majetkového [titul]. [celé jméno svědkyně], která žalobci zejména vytkla nedostatky odborných znalostí /postupu/ závěrů žalobce a jeho konfliktní povahu s tím, že se„ zřídka pokouší udržovat konstruktivní mezilidské vztahy“,„ na adresu některých kolegů neustále nasazuje“,„ velkou měrou se podílí na negativní atmosféře na odboru majetkovém“,„ popichuje kolegy a kolegyně“,„ není týmovým hráčem, je individualista uzavřenější povahy“,„ odbornost nahrazuje častým ironickým podtextem“,„ cíleně vyhledává konfliktní situace, popichuje ostatní“, kdy žalobci byla udělena bodová klasifikace 0,4 se závěry o nevyhovujících výsledcích (srov. § 155 odst. 2 služebního zákona), obsažen byl návrh na odebrání celého dosavadního osobního příplatku ve výši 500 Kč (sníženého po služebním hodnocení za r. 2015 z částky 7 641 Kč na 0 Kč po zrušení rozhodnutí o platu z [datum] k odvolání žalobce náměstkem ministra vnitra pro státní službu a novém služebním hodnocení s návrhem na snížení osobního přípatku z částky 7 641 Kč na 500 Kč). Na základě odvolání žalobce bylo rozhodnutí o platu z [datum], kterým byl žalobci (mimo jiné) přiznán osobní příplatek 0 Kč, tj. byl mu odebrán dosavadní osobní příplatek ve výši 500 Kč, zrušeno a věc vrácena služebnímu orgánu I. stupně k novému projednání rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum], kdy na žalobce hodnotitelé [titul]. [celé jméno svědkyně] a [titul]. [jméno] [příjmení] - vedoucí oddělení investic, Odbor majetkový dne [datum] proto vypracovali nové služební hodnocení za rok 2016, v němž byla žalobci opětovně vytýkána zejména konfliktní povaha (ve zcela obdobném rozsahu jako v předchozím zrušeném služebním hodnocením) a odborné nedostatky, žalobci byla udělena bodová klasifikace 1, bylo doporučeno ponechat stávající osobní příplatek 500 Kč, kdy ke stížnosti žalobce náměstek ministra vnitra pro státní službu dopisem z [datum] žalobci sdělil, že služební hodnocení žalobce, se kterým byl seznámen [datum], je nepřezkoumatelné, protože není dostatečně zřejmé, k jakým konkrétním hodnotícím kritériím se vztahují k němu připojené přílohy, s ohledem na to, že však dané hodnocení nemělo vliv na výši osobního příplatku žalobce a s ohledem na běh času sdělil žalobci, že požádal předsedu žalovaného, aby hodnocení žalobce za rok [rok] zrušil a zajistil provedení služebního hodnocení žalobce již za rok [rok]. Služební hodnocení žalobce za rok [rok] bylo následně zrušeno s tím, že v prvním čtvrtletí roku [rok] má být zpracováno služební hodnocení již za rok [rok] a bylo by proto nehospodárné provádět hodnocení za rok [rok], protože toto by již nemělo faktické účinky.

34. Odvolací soud rovněž sdílí úvahu prvostupňového soudu o tom, že výše uvedený projev žalovaného je třeba hodnotit v kontextu dalších provedených důkazů, tj. vyslechnutých svědků, kteří ve stručnosti řečeno konfliktní povahu a jeho nekolegiální chování jednoznačně popřeli s tím, že následující služební hodnocení za r. [rok] vykazovalo diametrálně odlišné hodnotící závěry ve vztahu k posuzované osobě.

35. Je proto zřejmé, že tím, že žalovaný nevyhotovil řádné a včasné služební hodnocení žalobce za r. [rok], nezajistil tím shodný přístup všem zaměstnancům při jejich odměňování. Odhlédneme-li od skokového poklesu osobního příplatku po rozhodnutí o platu žalobce na základě služebního hodnocení za r. [rok] z částky 7 641 Kč na 500 Kč, je očividné, že žalobci byla v důsledku nepravdivě poskytnutých informací ve služebním hodnocení žalovaného, jež tvoří podklad pro rozhodnutí o jeho platu, faktickým zmrazením částky 500 Kč odňata možnost jakékoliv změny osobního přípatku v závislosti na objektivním hodnocení výsledků jeho činnosti (srov. § 149 služebního zákona ve spojení s § 6 nař. vl. 134/2015 Sb. o podrobnostech služebního hodnocení státních zaměstnanců a vazbě výsledku služebního hodnocení na osobní příplatek státního zaměstnance, ve znění do účinném do 1. 3. 2019). Osobní příplatek je fakultativní složkou platu státních zaměstnanců, která plní především motivační funkci. Žalovaný tak uvedeným pochybením ve svém důsledku demotivoval žalobce v setrvání v činnosti s uspokojivými výsledky či v dalším setrvání v pracovním poměru vůbec. Námitka žalovaného, že služební hodnocení samo osobě nezasahuje od práv a povinností žalobce, když nemá charakter rozhodnutí, je zcela nepřípadná, neboť v daném případě došlo k jeho odnětí a tím i případného vlivu na výši osobního přípatku a potažmo výši celkového platu zaměstnance. Odvolací soud dodává, že byť výši žalobou požadovaného plnění žalobce odvíjí od neposkytnutého osobního plnění (srov. č. l. 17 žaloby ze dne [datum]) předmětnou žalobou neuplatnil vzniklou škodu danou rozdílem osobního ohodnocení srovnatelných zaměstnanců se stejnými pracovními výsledky, uplatňuje nemateriální újmu spojenou se zásahem do jeho osobnostní sféry.

36. Odvolací soud dále vychází ze skutkového závěru prvostupňového soudu o tom, že žalobci byly žalovaným udělovány písemné výtky, kterými žalovaný demonstroval formální převahu moci nadřízeného, když žalobci vytýkal malichernosti a pochybení, která ostatním kolegům písemně nevytýkal. Prvostupňový soud současně vyjádřil názor, že k vytýkanému jednání v řadě případů došlo. Nicméně v řízení bylo prokázáno, že jediná písemná výtka, které se dostalo všem zaměstnancům za posuzované období trvání pracovního poměru žalobce u žalovaného, směřovala k výtce celému oddělení za návštěvy internetu. Udělování písemných výtek bylo jinak v rozporu s běžnou praxí. Kontrola návštěv internetu žalobcem byla oddělením IT sdělena na základě požadavku [titul]. [celé jméno svědkyně] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], která s výjimkou osobní zášti vůči žalobci (o níž vypověděla řada svědků) neměla s žalobcem pracovně co do činění. Odvolací soud, na rozdíl od žalovaného, je ve shodě se závěrem prvostupňového soudu o tom, že při zkoumání poměrů žalovaného z hlediska nerovného zacházení je nutno hodnotit v celkovém kontextu i způsob hodnocení nedostatků nadřízených žalobce, konkr. ředitelky [titul]. [celé jméno svědkyně] (i dalších ředitelů odborů), kdy předseda žalovaného [titul]. [jméno] [příjmení] vedoucím zaměstnancům vytkl„ nepochopitelná a pro příště nepřijatelná pochybení, která se nemají opakovat“, formou prostého emailu ze dne [datum]. S žalobcem tak bylo zacházeno oproti ostatním kolegům ve srovnatelné pozici, jakož i oproti kolegům v pozici nadřízených, při udílení výtek odlišným – přísnějším způsobem.

37. S prvostupňovým soudem lze konečně souhlasit v tom, že žalovaný nezajistil všem zaměstnancům rovné pracovní podmínky, když žalobce, oproti ostatním zaměstnancům, opakovaně stěhoval do různých kanceláří bez logického odůvodnění a bez návaznosti na žalobcem prováděnou činnost. Žalovaný tak demonstroval převahu moci, která se projevila nejen ve vztahu k žalobci, ale dotkla se celkové atmosféry na pracovišti, když stěhování zasáhlo ostatní kolegy nežádoucí přítomností žalobce v kapacitně omezených prostorách a snahou o jeho„ vyčlenění“ z pracovního kolektivu s tím, že na žalobce měli ostatní kolegové tzv.„ donášet“.

38. V řízení tak bylo prokázáno, že žalovaný (jednající prostřednictvím ředitelky Odboru majetku [titul] [celé jméno svědkyně]) porušil povinnosti zaměstnavatele zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci v oblasti odměňování, zajištění rovných pracovních podmínek i uplatňování sankcí za nedostatky při výkonu pracovní činnosti. Prvostupňový soud se proto správně zabýval tím, jaké nároky žalobci, který je uvedeným porušením zásady rovného zacházení poškozen, plynou.

39. Jak vyplývá z důvodové zprávy k antidiskriminačnímu zákonu, povinnost zajišťovat rovné zacházení se zaměstnanci je v zákoníku práce upravena s ohledem na provázanost s ustanoveními antiskriminačního zákona. Zákoník práce stanoví pouze obecnou povinnost zaměstnavatele dodržovat zásadu rovného zacházení, a co se týče definic a postupů, odkazuje na zvláštní předpis – antidiskriminační zákon. Ostatně i v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2021, sp. zn. 21 Cdo 3858/2020 byl zaujat názor, že právní prostředky ochrany zaměstnance před nerovným zacházením upravuje antidiskriminační zákon.

40. Prvostupňový soud proto správně aplikoval ustanovení § 10 antidiskriminačního zákona, dle kterého, dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění (odst. 1). Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (odst. 2). Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo (odst. 3).

41. Ustanovení § 10 odst. 2 a 3 antidiskriminačního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností.

42. V posuzovaném případě prvostupňový soud správně aplikoval judikatorně vyslovenou premisu, že zadostiučinění v penězích lze přiznat, pokud by se zjednání nápravy dle § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona nejevilo postačujícím, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, přičemž zadostiučinění v penězích plní především satisfakční funkci, i když nelze vylučovat úlohu preventivního významu spravedlivého zadostiučinění. O snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby.

43. Lze rovněž souhlasit se závěrem soudu I. stupně, že s ohledem na délku a intenzitu porušení zákazu rovného zacházení je na místě odčinit vzniklou újmu relutárně, když každý běžný zaměstnanec v postavení žalobce by jednání žalovaného vůči sobě pociťoval zcela důvodně jako velmi intenzivní zásah do své osobnosti, cti a vážnosti, dopadající velmi negativně nejen na žalobce, kdy jednání žalovaného dopadalo i na celý okruh kolegů, tj. na celé pracoviště. Skutečnost, že danou situaci žalobce dlouhodobě a intenzivně vnímal jako negativní, jej osobně velice urážející a dotýkající se jeho osobnosti a cti na celém pracovišti potvrdil např. ve své výpovědi svědek [titul] [celé jméno svědka], ale tyto skutečnosti vzal prvostupňový soud zcela správně za prokázané z obsahu veškerých písemností žalobce, kterými se průběžně domáhal nápravy daného stavu na pracovišti. Uvedené jednání žalobce, kterým se snažil zvrátit šikanu své osoby [titul] [celé jméno svědkyně], je fakticky jedním z mála myslitelných prostředků obrany šikanou postiženého zaměstnance, kterým může na nežádoucí stav upozornit a v jeho pokračování zabránit, nepodá-li přímo žalobu, kterou se bude domáhat toho, aby bylo upuštěno od porušování práva na rovné zacházení (ve smyslu § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona).

44. Namítá-li odvolatel, že žalobce neprokázal, že by porušením zásady rovného zacházení žalovaným byla snížena pověst žalobce nebo jeho důstojnost či byla ohrožena jeho vážnost ve společnosti, pak odvolací soud upozorňuje na vznik práva na náhradu nemateriální újmy v penězích postiženého zaměstnance zakázaným jednáním zaměstnavatele, kdy zákonná úprava obsahuje demonstrativní výčet (srov. užití slova„ zejména“ v § 10 odst. 2 antidiskriminačního zákona). Odvolatel tak zásadně pomíjí, že smyslem poskytování kompenzace nemateriální újmy za tvrzené porušení práva na rovné zacházení je reparace úzkosti, duševního stresu v očekávání nepřiměřené reakce zaměstnavatele na plnění pracovních povinností zaměstnance a nejistoty z toho, s čím a kdy (s jakými požadavky či výhradami) zaměstnavatel k zaměstnanci přistoupí.

45. Pokud jde o požadavek na zaplacení nemajetkové újmy v částce 123 984 Kč v souvislosti s duševními útrapami žalobce způsobenými porušením práva na rovné zacházení, soud I. stupně požadavek žalobce na zaplacení náhrady nemajetkové újmy shledal důvodným co do částky 50 000 Kč, kdy požadavek žalobce shledal nepřiměřeným co do částky 73 984 Kč (výrok II/). Výrok II/ rozsudku nebyl žalobcem odvoláním napaden a tak samostatně nabyl právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

46. Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 5. 9. 2017 sp. zn. 21 Cdo 235/2017 dovodil, že soud při úvaze o přiměřenosti požadovaného zadostiučinění musí vyjít z celkové povahy i z jednotlivých okolností případu, musí zejména přihlédnout k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři ohlasu a k vlivu vzniklé nemajetkové újmy na postavení a uplatnění fyzické osoby ve společnosti.

47. Prvostupňový soud při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění správně reflektoval, že k opakovaným útokům na žalobce docházelo po celou dobu působení žalobce u žalovaného, tj. dva a půl roku. Nelze však sdílet jeho názor, že v neprospěch žalobce by mělo být zohledněno, že se šikana neodrazila na psychice žalobce trvale, když jak sám tvrdí, je psychicky odolným. Pokud by totiž v důsledku porušení zásady rovného zacházení došlo k poškození duševního zdraví žalobce, svědčily by mu nároky spojené s náhradou škody na zdraví, které však předmětem projednání nejsou. Žalobci rovněž nelze přičíst k tíži, že dále působí ve státní správě, jak nesprávně namítá odvolatel. Naopak správně učinil prvostupňový soud pokus o komparaci v rámci zásady podobnosti případů podle § 13 o. z. s dohledatelným případem projednávaným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 15 Co 126/2021, když nutno uzavřít, že srovnatelný případ z hlediska okolností projednávaného případu k dispozici není. Nicméně i tento případ stanovil z hlediska poskytnuté výše plnění mantinely, od nichž se prvostupňový soud při svém rozhodování neodchýlil. Proto odvolací soud přiznanou výši zadostiučinění v částce 50 000 Kč shledává částkou minimální, které by se žalobci za porušení zásady rovného zacházení žalovaným mělo dostat, když tato částka je adekvátní újmě, která žalobci vznikla tak, jak je shora popsána. Lze dodat, že v řízení bylo zjištěn zlý úmysl [titul]. [celé jméno svědkyně] s tím, že náprava vzniklého stavu na základě zjevných signálů v podobě stížností a opravných prostředků, vč. nestanadrního průběhu stanovení služebního hodnocení žalobce v r. 2016, kdy o žalobci bylo ve služebním hodnocení hovořeno bez podkladů difamujícím způsobem, byla ignorována předsedou žalované [titul]. [anonymizováno], který nesjednal na pracovišti nápravu, věc neprošetřil a problém bossingu ignoroval.

48. Odvolací soud proto uzavírá, že soud prvního stupně po řízení nezatíženém vadami na základě dostatečných skutkových zjištění dospěl ke správným závěrům skutkovým, věcně správný je i jeho závěr právní, žádná z uplatněných odvolacích námitek není způsobilá ovlivnit závěr o důvodnosti žaloby a výši přiznaného zadostiučinění. Ani odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. tak naplněny nejsou.

49. Závěr soudu I. stupně o tom, že nárok žalobce v souvislosti s uplatněním nemateriální újmy dle § 10 odst. 2 antidiskriminačního zákona v částce 50 000 Kč, je opodstatněným, je správný. Jak je rozebráno výše, právní posouzení věci tak, jak jej soud I. stupně učinil, je správné. Odvolací soud z uvedených důvodů rozsudek soudu I. stupně potvrdil podle § 219 o. s. ř. ve výroku I/ jako věcně správný.

50. Odvolací soud sdílí závěr prvostupňového soudu promítnutý do nákladového výroku ad III/ o tom, že dílem úspěšný žalobce má s ohledem na skutečnost, že výše poskytnutého plnění závisela na úvaze soudu, právo na plnou náhradu nákladů řízení s tím, že tento závěr odpovídá principu zakotvenému v ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. Pokud však byl žalobci chybně vyměřen podruhé prvostupňovým soudem soudní poplatek z odvolání v částce 2 000 Kč (srov. § 6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů) a tento jej zaplatil (srov. č. l. 239 a 352 spisu), pak je třeba, aby prvostupňový soud rozhodl o vrácení částky 2 000 Kč žalobci. Nesprávnou výzvu k zaplacení poplatku (byť byla učiněna rozhodnutím ve formě usnesení) není třeba rušit a rozhoduje se pouze o vrácení soudního poplatku zaplaceného na základě takové (nesprávné) výzvy - viz usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 870/2019-860 ze dne 27. 5. 2020. Při zohlednění shora uvedeného žalobci náleží náklady za zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč a za odvolání ve věci samé ve výši 2 000 Kč a dále 22 paušálních (pro stručnost odvolací soud odkazuje na účelné náhrady specifikované v odůvodnění napadeného rozsudku pod bodem 57) po 300 Kč ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem 10 600 Kč (4 000+6 600).

51. Z uvedeného důvodu odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve výroku ad III/ jen pokud jde o částku žalobci přiznané náhrady nákladů řízení proti žalovanému, která činí 10 600 Kč, přičemž ve zbytku ho v tomto výroku jako věcně správný rovněž potvrdil podle § 219 o. s. ř.

52. Žalobce byl zcela úspěšný v daném odvolacím řízení, má proto právo na plnou náhradu nákladů v jeho průběhu vzniklých (§ 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 224 odst. 1 o. s. ř.) Náklady řízení tvoří paušální náhrada nákladů za 3 úkony po 300 Kč (§ 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 odst. 3 písm. a), b), c) a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), a to za vyjádření k odvolání, přípravu účasti na odvolací jednání a účast na něm. Lhůta k plnění byla s ohledem na specifika platebních možností žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. prodloužena na 15 dnů od právní moci rozsudku.

Rozsudek ze dne 8. 12. 2022 (v této věci byl vydán i pozdější rozsudek ze dne 5. 4. 2023)

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 73 984 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 12 600 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum] ve znění částečného zpětvzetí žaloby z [datum] a ve znění změny žaloby z [datum] (o nichž bylo soudem rozhodnuto samostatným usnesením) domáhal vůči žalovanému konstatování, že žalovaný porušil pracovně právní předpisy a stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 123 984 Kč s odůvodněním, že žalovaný vůči žalobci porušoval práva na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve služebním poměru dle § 98 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „služební zákon“). Žalobce konkrétní diskriminační jednání žalovaného dle § 10 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen„ antidiskriminační zákon“), resp. nerovné zacházení s ním oproti jeho ostatním kolegům na daném pracovišti, příp. co do ukládání písemných výtek za pracovní pochybení i ve srovnání s nadřízenými zaměstnanci žalobce, shledával v tom, že mu byly ukládány výtky (nesmyslné, absurdní a účelové), které jiným zaměstnancům za obdobná jednání a v dané četnosti ukládány nebyly, že oproti ostatním zaměstnancům dostával neadekvátní, nepravdivá, dehonestující služební hodnocení, resp. jako jedinému ohledně něj nebylo vůbec řádně vyhotoveno služební hodnocení za rok [rok] (přičemž za toto pochybení při plnění pracovních povinností příslušní nadřízení žalobce např. nedostali žádnou výtku), byl neúměrně často úmyslně stěhován do různých kanceláří, byla mu nadměrným způsobem kontrolována docházka, byl na pracovišti v zásadě špehován ohledně používání internetu, když např. informace o jeho návštěvách internetu byly sdělovány i osobám k tomu neoprávněným. Daná jednání žalovaného porušující zásady rovného zacházení vůči žalobci přitom byla soustavná a dlouhodobá, v důsledku čehož byla snižována osobní důstojnost žalobce na pracovišti, bylo vůči němu vytvářeno zastrašující, nepřátelské, a urážlivé pracovní prostřední (byl vystaven špehování, tzv. bossingu a šikaně, byl izolován od ostatních zaměstnanců), žalobce tak byl permanentně vystavován a cítil nepřiměřený psychický nátlak, byly o něm po služebním úřadě šířeny nepodložené lživé informace, nápravu nezjednali ani nadřízení, na něž se opakovaně obracel v rámci myslitelných zákonných opravných prostředků. To vše žalobce pociťoval jako zásah do své osobní integrity, mělo to neblahý vliv na jeho psychiku, byla poškozována jeho dobrá pověst. Žalobce proto žádal konstatování, že žalovaný porušil pracovně právní předpisy a zaplacení nemajetkové újmy ve výši 123 984 Kč.

2. Žalovaný nárok žalobce zcela neuznal. Sporoval nejprve nedostatek pravomoci civilních soudů. Dále tvrdil, že nedošlo k žádnému porušení práva na rovné zacházení či diskriminaci žalobce, když v tomto směru žalobce neunesl ani břemeno tvrzení, natož břemeno důkazní; stejně tak neprokázal, že by byla jakkoli snížena ve značné míře jeho důstojnost či vážnost ve společnosti. Výtky ukládané žalobci vycházely ze způsobu plnění jeho pracovních úkolů, podléhaly přezkumu služebně nadřízeným orgánem, v převážné míře nebyly nadřízeným orgánem zrušeny (pokud v části ano pak pouze pro procesní či formální pochybení); písemné výtky byly udělovány i ostatním zaměstnancům. Služební hodnocení žalobce odpovídalo jeho pracovním výsledkům, za rok [rok] bylo zrušeno pouze z formálních nedostatků. Kontroly trávení času na internetu, kontroly docházky probíhaly u žalovaného plošně, v případě zjištěných závad za to byly ukládány výtky i ostatním zaměstnancům. Ke stěhování žalobce do různých kanceláří docházelo z organizačních důvodů a za účelem pomoci žalobci k odstranění jeho chybovosti při plnění služebních úkolů. Žalovaný proto žádal zamítnutí žaloby.

3. Soud žalobu zamítl rozsudkem z 19.3.2021, č.j. 24 C 159/2019-217 (dále též jen„ Rozsudek“) s tím, že žalovaný nárok plynoucí z ust. § 98 antidiskriminačního zákona ve spojení s § 16 a § 17 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném od 29.7.2017 (dále jen„ zákoník práce“) není dán, protože žalobce netvrdil a neprokázal, že by vůči němu bylo žalovaným postupováno diskriminačně na základě kvalifikovaných důvodů diskriminace uvedených v ust. § 2 antidiskriminačního zákona; kromě toho mu nesvědčí žádné z nároků plynoucích dle § 17 zákoníku práce, resp. § 10 antidiskriminačního zákona.

4. K odvolání žalobce byl Rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení usnesením Městského soudu v Praze z 28.7.2021, č.j. 62 Co 179/2021-255, pravomocným dne 20.9.2021, s odůvodněním, že soudem prvního stupně bylo správně určeno, že ve věci je dána pravomoc obecného civilního soudu a stejně tak, že soud prvního stupně správně a dostatečně zjistil skutkový stav, z něhož vycházel i odvolací soud Odvolací soud však odlišně nahlížel na právní hodnocení s tím, že žalobce nepožadoval žádný z nároků podle § 17 zákoníku práce, resp. § 10 antidiskriminačního zákona, nýbrž se domáhal (původně – pozn. soudu před částečným zpětvzetím žaloby, resp. změnou žaloby) konstatování zásahu žalovaného do žalobcových práv a náhrady nemajetkové újmy v penězích z důvodu porušení zákazu diskriminace žalobce žalovaným ve věcech pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování. Odvolací soud dále konstatoval, že k nerovnému zacházení může dojít též z důvodů, které výslovně v antidiskriminačním zákoně nejsou jako diskriminační znaky uvedeny s tím, že § 10 antidiskriminačního zákona rozlišuje mezi porušením práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení a diskriminací; porušení rovnosti i z jiných než diskriminačních znaků vypočtených v § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona je pak nutno považovat za diskriminaci, neboť ze zásady rovného zacházení vyplývá požadavek, aby služební orgán bezdůvodně nezvýhodňoval ani neznevýhodňoval státní zaměstnance před ostatními srovnatelnými státními zaměstnanci. Odvolací soud rovněž uložil soudu prvnímu stupně, aby se dále zabýval případným snížením důstojnosti či vážnosti žalobce ve společnosti, přičemž doplnil, že snížením důstojnosti či vážnosti ve společnosti ve značné míře je třeba rozumět nemajetkovou újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzické osoby, kterou tato vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání i šíři okruhu působní nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťuje a prožívá jako závažnou.

5. Soud prvního stupně proto ve věci opakovaně rozhodl rozsudkem z 28.1.2022, č.j. 24 C 159/2019-320 (dále též jen„ Rozsudek 2“), kterým výrokem I. žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 50 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (s odůvodněním, že v řízení byla prokázána tvrzení žalobce ohledně nerovného zacházení s ním v rozsahu řádného nevyhotovení služebního hodnocení, šikanózního a nadměrného ukládání výtek, stěhování kanceláří, kontrol docházky, návštěv internetu s tím, že jako přiměřenou s ohledem na povahu a zejména dlouhodobost daného jednání žalovaného na pracovišti žalobci soud shledal náhradu nemajetkové újmy v dané výši), výrokem II. žalobu zamítl co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu další nemajetkové újmy ve výši 73 984 Kč, výrokem III. zamítl žalobu co do určení, že žalovaný porušil pracovně právní předpisy a výrokem IV. přiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení.

6. Na základě odvolání obou účastníků byl Rozsudek 2 co do výroků I., II. a IV. zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení rozsudkem Městského soudu v Praze z 22.6.2022, č.j. 62 Co 130/2022-366 s tím, že ve věci je dána pravomoc civilních soudů; dále, že v řízení bylo prokázáno nerovné zacházení s žalobcem v oblasti nadměrného dodržování docházky a častého stěhování do jiných kanceláří, avšak oporu v provedeném dokazování dosud nemá závěr, že bylo s žalobcem oproti jiným zaměstnancům nerovně zacházeno též co do ukládání výtek, služebního hodnocení, kontrol užívání internetu. Pokud by žalobce tvrzení ohledně nerovného zacházení prokázal, k čemuž bylo soudu prvního stupně uloženo, aby žalobce vyzval a poučil dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. (konkrétně k potřebě prokázání znevýhodňujícího zacházení; když dle odvolacího soudu žalobce svou povinnost tvrzení beze zbytku splnil), bylo soudu 1. stupně dále uloženo, aby na základě přesunu důkazního břemene (§133a o.s.ř.) poučil žalovaného dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř., aby tvrdil a prokázal, že k diskriminaci žalobce nedošlo a v případě, že žalovaný tato své břemena tvrzení a důkazní neunese, aby se soud dále zabýval žalobcem požadovaným finanční zadostiučiněním (k čemuž musí žalobce tvrdit a prokázat, že byla snížena dobrá pověst nebo důstojnost jeho osoby nebo byla ohrožena jeho vážnost ve společnosti), přičemž soud jasně a srozumitelně vylíčí, jakými konkrétními hledisky se při rozhodnutí řídil a jak k přisouzené částce dospěl (ve smyslu např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 3858/2020, sp.zn. 30 Cdo 4431/2007), k čemuž se zejména pokusí najít srovnatelné případy (§ 13 o.z.), příp. se bude řídit vlastní, nicméně přezkoumatelnou úvahou.

7. V nadepsané věci tak nabyl samostatně právní moci výrok III. Rozsudku 2, kterým byla zamítnuta žaloba, co do určení, že žalovaný porušil pracovně právní předpisy. Předmětem řízení tak zůstal pouze nárok žalobce na zaplacení přiměřeného zadostiučinění – náhrady nemajetkové újmy ve výši 123 984 Kč, kterým se soud prvního stupně dále zabýval.

8. S ohledem na shora uvedené závazné právní názory odvolacího soudu soud prvního stupně na jednání soudu [datum] vyzval žalobce k doplnění důkazů k prokázání jeho tvrzení o nerovném zacházení dle § 118a odst. 3 o.s.ř., k čemuž žalobce odkázal na veškeré dříve navržené důkazy zejména i ty z vyjádření žalobce z [datum], které byly na daném jednání provedeny. Proto soud na témž jednání dále poučil v rozsahu výše uvedeném žalovaného dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o přenesení břemene tvrzení a důkazního, k čemuž žalovaný doplnil tvrzení a navrhl důkazy podáním z [datum]; k opakovanému poučení soudu v tomtéž rozsahu učiněném vůči žalovanému na jednání soudu dne [datum] již žalovaný neměl žádných dalších návrhů na doplnění skutkových tvrzení ani dokazování. Soud dále pro úplnost uvádí, že z důvodu procesní opatrnosti žalobce na jednání soudu dne [datum] též dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř (opakovaně) poučil k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání snížení dobré pověsti nebo důstojnosti jeho osoby nebo ohrožení jeho vážnosti ve společnosti jednáním žalovaného, a to ve lhůtě 14 dní od doručení protokolu z daného jednání. Protokol z daného jednání byl žalobci doručen dne [datum], žalobce však tvrzení doplnil až podáním z [datum], tj. opožděně, po uplynutí stanovené koncentrační lhůty; soud proto k v tomto podání uváděným tvrzení a navrženému důkazu (výslechu žalobce) nemohl z procesních důvodů přihlížet. Soud proto v tomto rozsahu (posouzení prokázání snížení dobré pověsti nebo důstojnosti žalobce nebo ohrožení jeho vážnosti ve společnosti) vyšel pouze z tvrzení žalobce a jím navržených důkazů učiněných na základě prvního poučení soudu v tomto směru provedeného dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. na jednání soudu již dne [datum], na které žalobce řádně a včas reagoval podáním z [datum].

9. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

10. Žalobce byl přijat do služebního poměru u žalovaného na služební místo: odborný rada – specialista investiční výstavby (prokázáno Rozhodnutím o přijetí do služebního poměru z [datum]).

11. Na žalobce bylo hodnotitelem vedoucím oddělení investic [titul] [celé jméno svědka] dne [datum] vypracováno služební hodnocení za období od [číslo] do [datum], žalobci byla udělena bodová klasifikace 0,8 se závěrem o nevyhovujících výsledcích, obsažen byl návrh na odejmutí dosavadního osobního příplatku ve výši 7 641 Kč, hodnocení odsouhlasil a podepsal předseda žalovaného dne [datum], žalobce jej převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum]).

12. Rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] bylo zrušeno Rozhodnutí o platu (žalobce) [číslo jednací] z [datum rozhodnutí] s tím, že postup žalovaného při služebním hodnocení žalobce (na jehož základě byl plat přiznán) nesplňovalo požadavky příslušného nařízení vlády, neboť hodnocení neobsahovalo konkrétní hodnotící kritéria vystihující potřeby daných služebních míst, proto bylo žalovanému uloženo provést nové hodnocení v souladu se zákonem.

13. Na žalobce bylo hodnotitelem vedoucím oddělení investic [titul] [celé jméno svědka] dne [datum] vypracováno nové služební hodnocení za období od [číslo] do [datum], žalobci byla udělena bodová klasifikace 0,9, obsažen byl návrh na snížení dosavadního osobního příplatku ve výši 7 641 Kč na 500 Kč, hodnocení odsouhlasil a podepsal předseda žalovaného dne [datum], žalobce jej převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum]).

14. Na žalobce bylo hodnotitelem ředitelkou odboru majetkového [titul]. [celé jméno svědkyně] dne [datum] vypracováno služební hodnocení za období roku [rok], kde byly zejména vytčeny nedostatky odborných znalostí/postupu/ závěrů žalobce a jeho konfliktní povaha (s tím, že se„ zřídka pokouší udržovat konstruktivní mezilidské vztahy“,„ na adresu některých kolegů neustále nasazuje“,„ velkou měrou se podílí na negativní atmosféře na odboru majetkovém“,„ popichuje kolegy a kolegyně“,„ není týmovým hráčem, je individualista uzavřenější povahy“,„ odbornost nahrazuje častým ironickým podtextem“,„ cíleně vyhledává konfliktní situace, popichuje ostatní“, žalobci byla udělena bodová klasifikace 0,4 se závěry o nevyhovujících výsledcích, obsažen byl návrh na odebrání celého dosavadního osobního příplatku ve výši 500 Kč, hodnocení podepsal předseda žalovaného dne [datum]; přílohou [číslo] bylo sdělení [titul]. [celé jméno svědkyně] z [datum] že hodnocení žalobce vypracovala jako jeho nejbližší nadřízený (při absenci bezprostředního nadřízeného) na pokyn mimo jiné ředitelky odboru personálního [titul]. [příjmení] s tím, že vycházela z dostupných údajů o žalobci, kterému byly uděleny dne [datum], [datum], [datum] písemné výtky (a dne [datum] podán podnět na kárnou komisi) a z informací, které jí v průběhu roku [rok] sděloval [titul]. [celé jméno svědka], vedoucí oddělení investic, hodnocení žalobce převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum] včetně přílohy [číslo]).

15. Na základě odvolání žalobce (dle něhož žalobce služební hodnocení, které bylo podkladem daného rozhodnutí o platu vnímal jako„ vysoce tendenční, neobjektivní a z velké části nepravdivé, lživé, urážlivé a zasahující do jeho osobní integrity“ a vypracované„ s cílem uškodit“) bylo Rozhodnutí o platu (žalobce) [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], kterým byl žalobci přiznán plat v platové třídě 13, platovém stupni 12 ve výši 34 440 Kč a osobní příplatek 0 Kč, tj. byl mu odebrán dosavadní osobní příplatek ve výši 500 Kč, zrušeno a věc vrácena služebnímu orgánu I. stupně k novému projednání rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] s odůvodněním, že zejména nelze bez dalšího zjistit, na základě jakých konkrétních podkladů byl žalobce v hodnotících kritériích (ve svém služebním hodnocení) hodnocen 1 nebo 0 body, a dále s tím, že dané rozhodnutí o platu služební orgán I. stupně zruší a provede nové služební hodnocení žalobce na základě relevantních podkladů, které budou jeho přílohou a na které bude v konkrétních případech odkázáno, příp. dále rozhodne o změně nebo odnětí osobního příplatku (prokázáno rozhodnutím o platu [číslo jednací], odvoláním žalobce do rozhodnutí o platu podaného [datum], rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

16. Na žalobce hodnotitelé [titul]. [celé jméno svědkyně] a [titul]. [jméno] [příjmení] vedoucí oddělení investic, Odbor majetkový dne [datum] proto vypracovali nové služební hodnocení za rok 2016, v němž byla žalobci opětovně vytýkána zejména konfliktní povaha (ve zcela obdobném rozsahu jako v předchozím zrušeném služebním hodnocením) a odborné nedostatky, žalobci byla udělena bodová klasifikace 1, bylo doporučeno ponechat stávající osobní příplatek 500 Kč, hodnocení bylo odsouhlaseno a podepsáno předsedou žalovaného dne [datum], žalobce hodnocení převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum]).

17. Ke stížnosti žalobce náměstek ministra vnitra pro státní službu dopisem z [datum rozhodnutí] [číslo jednací] žalobci sdělil, že služební hodnocení žalobce, se kterým byl seznámen [datum], je nepřezkoumatelné, protože není dostatečně zřejmé, k jakým konkrétním hodnotícím kritériím se vztahují k němu připojené přílohy, s ohledem na to, že však dané hodnocení nemělo vliv na výši osobního příplatku žalobce a s ohledem na běh času sdělil žalobci, že požádal předsedu žalovaného, aby hodnocení žalobce za rok [rok] zrušil a zajistil provedení služebního hodnocení žalobce již za rok [rok] (prokázáno dopisem náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí] [číslo jednací]). Služební hodnocení žalobce za rok [rok] bylo následně zrušeno s tím, že v prvním čtvrtletí roku [rok] má být zpracováno služební hodnocení již za rok [rok] a bylo by proto nehospodárné provádět hodnocení za rok [rok], protože toto by již nemělo faktické účinky (prokázáno Usnesením předsedy žalovaného z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

18. Služební hodnocení žalobce za rok 2017 bylo vyhotoveno [datum] [titul]. [příjmení], žalobci byla udělena bodová klasifikace 2,7 (dostačující výsledky) s tím, že žalobce„ udržuje konstruktivní mezilidské vztahy s kolegy“,„ běžně se zapojuje do týmových aktivit“,„ obtížné situace a konflikty dokáže řešit“,„ je schopen samostatně rozhodovat a nevyhýbá se odpovědnosti za přijatá rozhodnutí“,„ je schopen přijímat kritiku“,„ ve standartních situacích vystupuje s jistotou a taktem, ve většině nestandartních situací jedná profesionálně“,„ svěřené úkoly plní většinou ve shodě se zadáním“, bylo doporučeno ponechat stávající osobní příplatek 500 Kč, předsedou žalovaného bylo hodnocení odsouhlaseno a podepsáno [datum], žalobce je převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum]).

19. Žalobci byly [titul] [celé jméno svědkyně] a [titul] [celé jméno svědka] uděleny písemné výtky s konkrétními specifikacemi vytýkaných pochybení žalobce při plnění pracovních úkolů, a to např. výtky při zpracování záměru [anonymizováno], výzva k důslednému využívání pracovní doby (Výtka z [datum]), výtka při přípravě akcí [anonymizována dvě slova], opakovaná výzva k důslednému dodržování služební doby (Žádost [titul] [celé jméno svědka] z [datum] ředitelce o součinnost při řešení nedostatků v práci žalobce, Výtka z [datum]), výtka za neetické chování vůči nadřízenému, kterou podepsala za [titul] [celé jméno svědka] v.z. pí [příjmení] (Výtka z [datum]), výtka za nevhodné („ arogantní, s despektem“) chování vůči nadřízenému (Výtka [datum]), výtka týkající se pochybení v souvislosti s veřejnou zakázkou [anonymizována tři slova] (Výtka z [datum]). Kárná komise II. stupně zřízená v Ministerstvu vnitra Rozhodnutím č.j.: [anonymizováno] [číslo] [rok] dne [datum] výrok I. prvostupňového rozhodnutí tak, že žalobce je vinen kárným proviněním dle § 88 odst. 1 služebního zákona které spáchal tím, že podepsal zápis o předání a převzetí staveniště při realizaci akce„ [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [obec]“ před účinností smlouvy o dílo č. [rok], ve zbytku (co do uložení písemné důtky a náhrady nákladů řízení) prvostupňové rozhodnutí potvrdila s odůvodněním, že v prvostupňovém rozhodnutí byly zčásti chybně označeny předpisy, které měl žalobce porušit (a v tomto rozsahu dala za pravdu námitkám žalobce) a že v příčinné souvislosti s porušením služební kázně žalobcem nevznikl následek přičitatelný k tíži žalobce, což však bylo zohledněno při uložení nejmírnějšího kárného opatření; žaloba žalobce proti tomuto rozhodnutí kárné komise byla zamítnuta Rozsudkem Městského soudu v Praze z [datum rozhodnutí], čj. 3Ad 24/2017-62 s tím, že žalobce předmět soudního přezkumu vymezil jen nekonkrétními odkazy na určitá ustanovení předpisu bez souvislosti se skutkovými výtkami, tedy řádně a konkrétně nespecifikoval žalobní body, které by měl soud vypořádat.

20. Z Prohlášení podepsaného dne [datum] [titul]. [celé jméno svědkyně], [titul]. [celé jméno svědka] a [anonymizováno] [příjmení] plyne, že dne [datum] byla žalobci v kanceláři ředitelky [anonymizováno] za přítomnosti [titul]. [celé jméno svědkyně], [titul]. [celé jméno svědka] a [anonymizováno] [příjmení] předána výtka drobných nedostatků ve službě včetně toho, že často v pracovní době bez souhlasu představeného opouští pracoviště. Žalobci byla [titul]. [celé jméno svědka] dne [datum] dále udělena písemná výtka za řádné nevyužívání služební doby/nepovolené absence na pracovišti od [anonymizováno], resp. [datum] do [datum] s uvedením, že toto bylo zjištěno výpisy z docházkového systému a v řadě tam uvedených případů též osobně [titul]. [celé jméno svědka], jeho sekretářkou, či nadřízenou a právničkou [anonymizováno] (Výtka z [datum], Usnesení o opravě výtky [titul]. [anonymizováno] z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

21. Žalobce [titul] [celé jméno svědka] s podrobným odůvodněním žádal o vysvětlení obsahu jemu udělených výtek (Dopis žalobce z [datum]), [titul] [celé jméno svědka] na to reagoval tím, že výtky jsou dostatečně odůvodněné a že u žalobce neshledal sebereflexi (Dopis [titul] [celé jméno svědka] z [datum]). Žalobce opakovaně podával žalovanému stížnosti na jednání představených žalobce s žalobcem a žádosti na vysvětlení žalobci udělovaných výtek, a to se zcela konkrétní specifikací toho, proti jakému jejich jednání a zejména jakému konkrétnímu obsahu jemu udělovaných výtek brojí, když z obsahu těchto stížností plyne, že žalobce ukládané výtky a zejména„ přetrvávající způsob jednání nadřízených“ vůči své osobě vnímal jako„ neoprávněná nařčení“,„ nepřesnosti, polopravdy a nepodložené hypotézy“, z nichž je„ zřejmá účelovost“, nadměrnou kontrolu jakéhokoli opouštění kanceláře žalobcem a obsah výtek v tomto směru považoval za„ signalizující šikanózní jednání“ žalobce„ urážející“ a skutečnost, že z výtek je patrné, že jeho pohyb po pracovišti hlásí„ vyjmenovaní a zřejmě určení pracovníci“ v něm„ vyvolával pocit, že je nikoli na [anonymizováno], ale v nápravném zařízení“, své služební hodnocení považoval za„ zjevně nespravedlivé“ (prokázáno Stížností žalobce ve věci výkonu služby z [datum], Žádostí žalobce o vysvětlení obsahu výtek z [datum]). Žalobce se obracel na [titul] [celé jméno svědka] ohledně vysvětlení zpracování úkolů na akci [anonymizováno] a [anonymizováno], sdělil mu své přesvědčení, že jsou vůči němu ze strany ředitelky vytvářeny cílené záminky k problémům (e-mail žalobce z [anonymizováno] [rok]); žalobce opakovaně žádal [titul] [celé jméno svědka] o potvrzení z jakých důvodů se má stěhovat do jiné kanceláře a vysvětlení, proč má sdílet kancelář s pracovníky z jiných oddělení a nikoli s pracovníky z oddělení svého (emaily žalobce [titul] [celé jméno svědka] z [anonymizováno] [rok]).

22. E-mailem z [datum] předseda žalovaného [jméno] [příjmení] vytkl„ ředitelům“ [anonymizována dvě slova] [celé jméno svědkyně], [anonymizováno] tam konkrétně uvedená pochybení v jejich práci, příp. v práci jejich podřízených („ za které si zodpovídají“), a to se závěrem, že došlo k celé řadě nepochopitelných a pro příště nepřijatelných pochybení, která se již nemají opakovat (e-mail [anonymizováno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [celé jméno svědkyně] a [anonymizováno] z [datum]).

23. Ze Sdělení [anonymizováno] [příjmení], [titul]. [příjmení] (zaměstnanců žalovaného – odboru bezpečnosti a krizového řízení) z [datum rozhodnutí] [číslo jednací] plyne, že u zaměstnance žalovaného [titul]. [jméno] [příjmení] byla na pracovišti v pracovní době na základě podezření [titul]. [celé jméno svědkyně] zjištěna provedením orientační dechové zkoušky přítomnost alkoholu (1,7 ‰), pročež opustil pracoviště s tím, že bude mít neomluvenou absenci. [příjmení] [jméno] [příjmení] byl dne [datum] a opakovaně [datum] veden jeho nadřízenými ([titul]. [příjmení], [titul]. [celé jméno svědkyně], příp. za přítomnosti vedoucí personálního oddělení [anonymizováno] [příjmení])„ pohovor“ ohledně nespokojenosti s jeho docházkou, hlášením jeho absencí, neomluvenými absencemi (Záznam z projednání docházky do zaměstnání a omlouvání absencí z [datum] Zápis o projednání docházky do zaměstnání a omlouvání nepřítomnosti na pracovišti z [datum]). [titul]. [celé jméno svědka] požádal žalovaného o ukončení služebního poměru z osobních důvodů dopisem z [datum] (Dopis [titul]. [obec] [titul]. [anonymizováno] z [datum]).

24. Zaměstnankyni žalovaného [titul] [celé jméno svědkyně] měla být [datum] udělena písemná výtka za drobné nedostatky ve službě – nevyužívání služební doby v období [datum] [datum] (viz nikým nepodepsaná výtka [titul]. [anonymizováno] datovaná [datum]); zaměstnanci žalovaného [titul]. [jméno] [celé jméno svědka] měla být [datum] udělena písemná výtka za drobné nedostatky ve službě – nevyužívání služební doby v období [datum] [datum] (viz nikým nepodepsaná výtka [titul]. [anonymizováno] datovaná [datum]); zaměstnanci žalovaného [titul]. [celé jméno svědka] měla být [datum] udělena písemná výtka za drobné nedostatky ve službě – nevyužívání služební doby v období [datum] [datum] (viz nikým nepodepsaná výtka [titul]. [anonymizováno] datovaná [datum]).
25. [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědkyně] byly„ na základě jejich požadavku“ ředitelem odboru informatiky zaslány přístupy žalobce na internet (prokázáno e-mailem [anonymizováno] z [datum]).
26. Z výpovědi svědkyně [titul] [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že je od dubna 2014 dosud ředitelka odboru majetku, byla nadřízená žalobce. Ohledně žalobcových nedostatků v práci uvedla, že o žalobce ve svém odboru měla zájem s ohledem na jeho pracovní zkušenosti auditora, avšak po nástupu žalobce zjistila, že mu oblast investic a výstavby není tak blízká, žalobce byl ve 13. platovém stupni, což předpokládá odbornou zdatnost a přehled o problematice, svědkyně čekala, že se žalobce v určitém časovém intervalu zapracuje, což se však nestalo, jeho nedostatečnost byla nahrazována arogancí, veškeré nedostatky byly uvedeny v hodnocení, které vypracovával přímý nadřízený žalobce [titul] [celé jméno svědka], svědkyně vypracovala pouze jedno hodnocení na žalobce po odchodu [titul] [celé jméno svědka], vycházela přitom zcela z podkladů [titul] [celé jméno svědka] z jím předpřipraveného hodnocení a ze svých znalostí investičních akcí za rok [rok], na kolegy žalobce hodnocení nevypracovávala; svědkyně si již nevybavila konkrétní věci zde uvedené, kromě chyb ve věci [anonymizována dvě slova] [obec], u žalobce se jednalo i o nedůslednost, roztěkanost, nesoustředěnost, zpočátku s kolegy vycházel běžně, pak se ale stupňovala jeho agresivita, agresivní poznámky např. vůči nadřízenému [celé jméno svědka]. I jiní zaměstnanci byli hodnoceni např. průměrně, nikdo jiný proti tomu neměl námitky. Svědkyně popřela, že by kolegy žalobce naváděla k donášení na něj či že by jim osobně zakazovala se s ním bavit, rovněž např. se pí [celé jméno svědkyně] nikdy neřešila pracovní výkony žalobce, [titul] [celé jméno svědka] nenaváděla proti žalobce, nenabídla mu nikdy za to nějaké výhody. Některé nevyžádané informace, např. o přístupu žalobce na internet, dostala svědkyně od vedoucí oddělení majetku [anonymizováno] [příjmení], která byla v úzkém vztahu s žalobcem, i z důvodu tohoto vztahu byly někdy pracovní vtahy narušeny; pí [příjmení] jí tyto informace nedávala o jiných zaměstnancích. Proto vyžádala od bezpečnostního ředitele informace o přístupu žalobce na internet; svědkyně nevěděla, proč byla pí [příjmení] na e-mail zaslány výsledky tohoto šetření; na základě toho byly všichni zaměstnanci proškoleni o přístupu na internet a byly několikrát kontrolováni bezpečnostním odborem. Je možné, že svědkyně nějaké pracovní věci žalobce řešila s pí [příjmení]. Ohledně kontroly docházky odkázala na předepsaný docházkový systém, což řešil s pracovníky jejich přímý nadřízený. Ohledně osoby pí [příjmení] svědkyně uvedla, že byla právnička žalovaného, byla přítomna u jedné výtky udělené žalobci, nebyla zmocněna k zastupování svědkyně. Svědkyně popřela, že by s žalobcem zacházela jinak než s jinými zaměstnanci, za jednání vůči žalobci jí nebyla udělena např. žádná výtka, návrhy na řešení situace ze strany žalobce byly šetřeny kontrolním odborem a jeho závěry byly se svědkyní projednány. Svědkyně setrvala na důvodnosti výtek udělených žalobci, např. ohledně toho, že popichoval, jízlivě špičkoval s tím, že daná pochybení sama viděla a vnímala na pracovišti; svědkyně neřešila žádnou stížnost kolegy na chování žalobce; dále upozornila na to, že výtky se po roce odstraňují z osobního spisu. Ohledně stěhování žalobce uvedla, že to řešil jeho nadřízený jak se domnívala z důvodu mezilidských vztahů, svědkyni to bylo pouze oznámeno; uvedla, že přesuny z kanceláře do kanceláře nebyly časté, nevybavila si, z jakých důvodů byl žalobce opakovaně stěhován.
27. Z výpovědi svědka [titul] [celé jméno svědka] soud zjistil, že byl od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] vedoucím investičního oddělení, tj. přímým nadřízeným žalobce. Se žalobcem měl běžné vztahy podřízeného/nadřízeného, rovněž s kolegy měl žalobce běžné vztahy. Svědek setrval na tom, že veškerá služební hodnocení žalobce i ostatních řádně zpracoval, vycházel ze svých zjištění z např. porad, kde bylo řešeno plnění jednotlivých úkolů, dále toho, co viděl, slyšel a vnímal na pracovišti, vycházel z jednání žalobce na pracovišti; nevybavil si, že by si na jednání žalobce někdy stěžoval některý z jeho kolegů; uvedl, že žalobce popichoval a byl ironický vůči němu, svědek si sám stěžoval na neplnění pracovních úkolů žalobce. Svědek popřel, že by věděl o osobních sporech na pracovišti, resp. uvedl, že je případně řešila ředitelka, resp. že např. slyšel, že se žalobce s pí [příjmení] nemusí potkávat na chodbách. Ohledně všech svých podřízených s ředitelkou [celé jméno svědkyně] např. řešil věci hodnocení, pokud je chtěla např. vysvětlit. Svědek rovněž setrval na jím udělených výtkách žalobci. Ohledně stěhování žalobce uvedl, že to bylo z provozních důvodů, více si nevybavil, nevybavil si rovněž, že by takto často byl stěhován jiný zaměstnanec. Ohledně výtky udělené žalobci [příjmení] [příjmení] uvedl, že tato byla oprávněna zastupovat ředitelku, která o tom byla informována. Ohledně kontroly docházky uvedl, že měl problémy s docházkou žalobce, konkrétně si vybavil dva případy, když s žalobcem jeho nepřítomnost na pracovišti osobně řešil, následně bylo vše řešeno přes záznamy docházky přes bezpečnostní oddělení, od něhož na pokyn ředitelky dostal i konkrétní kamerové záznamy, tato kontrola vyplývala z porad, byl to tedy pokyn od ředitelky, která mu dala docházku žalobce, ať provede kontrolu; i ohledně dalších dvou zaměstnanců řešil jejich vstupy na pracovištích a rovněž to řešil na poradách. Svědek si nevybavil, že by jiným zaměstnancům dal výtky. Na např. e-maily žalobce, ohledně akce [anonymizováno], svědek vždy reagoval. Svědek popřel, že by s žalobcem zacházel diskriminačně, či by jej žalobce informoval o bossingu či šikaně.
28. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že se jednalo o kolegyni žalobce, která u žalovaného pracovala od roku [rok] do roku [rok], pracovala na odboru majetkovém, na jiném oddělení než žalobce, se žalobcem přímo nespolupracovala, příp. se pouze jejich práce někdy prolnula (např. když řešila nepotřebný majetek ve skladu), sdílela s ním kancelář asi 1 nebo 2 měsíce, neměli a nemají jakýkoli bližší vztah. Svědkyně uvedla, že na tomto dříve bezproblémovém odboru po odvolání ředitele [příjmení] a po nástupu ředitelky [celé jméno svědkyně] nastal bossing a šikana z osobních důvodů, a to ředitelkou a právničkou žalovaného a skupinou zaměstnankyň okolo nich. Z těchto důvodů i svědkyně následně z práce odešla. Po svědkyni chtěli, aby žalobce hlídala a donášela na něj, s tím, že„ buď jim půjde na ruku, nebo si ponese sama následky“. Svědkyně dále specifikovala, že šikana a bossing byli i vůči všem ostatním zaměstnancům, nejen vůči žalobci. Svědkyni např. ředitelka dávala nesmyslné (u nichž bylo následně zjištěno, že je ani neověřovala a ani nepotřebovala), nesplnitelné a malicherné (opravy oslovení v dopisech atp.) úkoly, resp. se toto stávalo všem zaměstnancům, že ředitelka hledala takovéto chyby. Rovněž ředitelka před ostatními (na svolaných schůzkách) ponižovala pracovníky, kteří něco pokazili. Vůči žalobci daná situace započala tím, že se svědkyni (na konci roku [rok], začátku roku [rok]) snažila proti žalobci zmanipulovat pí [příjmení], se kterou se kterou se rozešel; po svědkyni chtěla, aby na žalobce, který byl přesazen do jejich kanceláře donášela. Poté se svědkyni pí [příjmení] snažila říkat, co vše dělá žalobce špatně v pracovních věcech, dle svědkyně se však např. jednalo o věci, které žalobce nemohl ovlivnit. Ohledně služebního hodnocení uvedla, že nebylo„ služební“, ale že se jednalo o hodnocení podle toho, kdo byl ochoten„ dělat jejich praktiky“ (donášet, kontrolovat). Svědkyně uvedla, že tímto způsobem šikany a bossingu přistupovaly ke všem zaměstnancům, na žalobce byly obzvláště vysazeny (např. kolegyně [příjmení] mu prakticky s „ uchem na stěně“ měřila čas, když šel na toaletu) z osobního důvodu vycházejícího od pí [příjmení]. Svědkyni bylo pí [příjmení] řečeno, že se žalobce potřebují zbavit. Svědkyně si nevybavila, že by jinému zaměstnanci kromě žalobce chodily písemné výtky, pokud viděla jednu nebo dvě tyto výtky, přišly jí zcela nedůvodné. Ohledně služebního hodnocení žalobce uvedla, že není pravda, že by např. popichoval kolegy, naopak pí [příjmení] a [celé jméno svědkyně] popichovaly a šikanovaly zaměstnance tak, aby je znepřátelily mezi sebou. [příjmení] s žalobcem vycházeli bez problémů, nechtěli s ním sdílet kancelář, protože pak z toho měli problémy, protože se vedení nelíbilo, když s ním vycházeli, právě z tohoto důvodu (že kvůli tomu měla problémy s vedením) svědkyně hrozila výpovědí, pokud žalobce nepřesadí; bylo jim řečeno, že ho mají ignorovat a nemají se s ním bavit. Ohledně docházky uvedla, že bylo zcela běžné v rámci pracovní doby pracovně opouštět kancelář. Svědkyni osobně neviděla žádný konflikt žalobce s jiným zaměstnancem nebo nadřízenými, ty si vždy zaměstnance zvaly do zvlášť do svých kanceláří. Byla svědkem každodenních věcí, kdy mu např. házeli věci na stůl,„ vlítly do kanceláře, ať se s žalobcem nebaví“, chtěli po něm nějaké vysvětlení atp. Svědkyně ukončila pracovní poměr dohodou, panu [příjmení] však vysvětlila, že ji podala z důvodu šikany a bossingu, tajnému nahrávání atp.
29. Z výpovědi svědkyně [titul] [celé jméno svědkyně], soud zjistil, že od srpna 2013 dosud pracuje jako specialistka investiční výstavby na odboru majetku, byla kolegyně žalobce, přímo s ním však nespolupracovala, akce měli rozdělené. Žalobce poté, co se„ rozkoukal“, se dle svědkyně zaběhl normálně. [příjmení] s žalobcem či jeho povahou neměli problémy. Svědkyně dále uvedla, že vše, co se na pracovišti dělo, bylo nepříjemné, hrubé, hodně lidí kvůli tomu odešlo. Vůči žalobci začalo vedení vyvíjet nátlak z důvodu osobních věcí mezi žalobcem a vedoucí jiného oddělení pí [příjmení]; nátlak spočíval v neustálých výtkách za věci, za které je ostatní nedostávali, když vedení hledalo jakékoli jeho pochybení, které by mohlo nadhodnotit, na pracovišti nebyly běžné písemné výtky, svědkyně si již nevybavoval, co bylo konkrétním obsahem výtek žalobci, v dané době však některé viděla, žalobce jim je ukazoval, tehdy tedy věděli, o co šlo. Rovněž žalobce opakovaně stěhovali do jiných kanceláří i mimo rámec daného oddělení; na kolegy žalobce byl vyvíjen nátlak, aby se s ním nebavili, a to ředitelkou, pí [příjmení], pí [příjmení] a dvěma dalšími pracovnicemi, které ostatní kolegy„ držely na paškálu“, dusili, až se např. kolegyně [celé jméno svědkyně] zhroutila. Svědkyně uvedla, že jí osobně toto vytýkáno nebylo. Přímo u takových situací nebyla, protože si konkrétní zaměstnance zvali samostatně do kanceláře, slyšela to, pokud to např. probíhalo na chodbě, nebo tak, že jim to daný člověk řekl. Ke vtahu žalobce k nadřízenému [celé jméno svědka] uvedla, že„ jí to přišlo tak, že vedoucí [celé jméno svědka] něco od vedení dostal befelem, co má vůči žalobci udělat a nebyl s tím ztotožněn“, že si třeba postěžoval, že něco vůči žalobci musel podepsat. Se žalobcem sdílela kancelář cca 14 dní, bylo tam však málo místa, proto se vedoucí [celé jméno svědka] zasadil o přesazení žalobce, ale např. ne na volné místo u jiného kolegy ze stejného oddělení. Ohledně docházky uvedla, že byly kontrolovány výstupy z budovy, pochyb mezi kancelářemi byl běžný, neměla povědomí o tom, že by na pracovišti byly nějaké problémy s docházkou. Se svým hodnocením byla vždy spokojená; ohledně hodnocení žalobce věděla, že s tím byly problémy, neznala však jeho konkrétní obsah.
30. Z výpovědi svědka [titul]. [jméno] [celé jméno svědka] soud zjistil, že od roku [rok] dosud pracuje jako specialista investiční výstavby, s žalobcem však neměl bližší společné činnosti – každý řešil své zakázky samostatně; žalobce byl jeho kolegou, krátce nadřízeným, měli běžný kolegiální vztah, seděli spolu v jedné kanceláři cca rok. Dle svědka žalobci práce šla, spolupráce s ním byla stejná jako s ostatními. Ohledně situace na pracovišti svědek uvedl, že tam bylo různě pohlíženo na různé pracovníky, řešily se např. výtky a docházka. Svědek si nevybavil, že by někdo jiný kromě žalobce dostával písemné výtky, resp. si vybavil, že celé oddělení včetně svědka dostalo písemnou výtku za přístupy na internet. V dané době věděl, co bylo obsahem výtek udílených žalobci, z jeho pohledu to byly záležitosti třeba nejasného výkladu něčeho, formálních záležitostí, domníval se, že bylo možné, že podobné chyby dělali i ostatní. Svědek se svým hodnocením neměl problémy. Svědek zaznamenal, že byly problémy s vedením [titul]. [celé jméno svědka], pí [celé jméno svědkyně], [anonymizováno] [příjmení], nebyl však jejich aktivním účastníkem, odehrávalo se to v ředitelně nebo u vedoucího; dle svědka tyto konflikty byly„ rádoby pracovní“, projednávaly se nějaké tvrzené nedostatky, výtky na docházku nebo výkon práce; toto mu přišlo, že vůči ostatním nebylo takto uplatňováno a že vůči žalobci to bylo extrémní; ustavil se systém, že ostatní kolegyně z majetkového oddělení si žalobce všímala a zaznamenávala jeho odchody a příchody. Ohledně stěhování žalobce se svědek doslechl, že to bylo z osobních důvodů i z důvodů nadřízených. Svědek se doslech, že na přístupu vedení se podepsal soukromý vztah žalobce s vedoucí oddělení majetku.
31. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že u žalovaného pracovala [anonymizováno] let do roku [rok], na konci na odboru majetku, byla kolegyně žalobce na jiném oddělení, osobně s ním na žádných projektech nespolupracovala, měla jinou agendu. S žalobcem na příkaz seděli cca 1 nebo 2 měsíce v kanceláři, což byla výjimka, protože v kancelářích seděli lidé ze stejných oddělení; svědkyně se domnívala, že to bylo z důvodu, aby mohli žalobce hlídat, že se ho chtěli zbavit. Ohledně situace na pracovišti svědkyně uvedla, že vše započalo s příchodem nové ředitelky pí [celé jméno svědkyně], která byla arogantní, ráda ponižovala lidi, hodně lidí to nevydrželo; ředitelka se následně skamarádila s vedoucí oddělení svědkyně pí [příjmení] a začali jejich oddělení šikanovat, vytvořila se okolo nich skupina, celé oddělení se rozložilo, až tam skoro nikdo nezůstal, ani nově nabíraní pracovníci to často nevydrželi např. ve zkušební době. Dle svědkyně to ohledně žalobce bylo z důvodu jeho dřívějšího osobního vztahu s pí [příjmení], se kterou se rozešel, a ona to neunesla. Žalobce na rozdíl od ostatních zaměstnanců opakovaně dávali z kanceláře do kanceláře, neustále za ním chodili a něco po něm chtěli, dávali mu výtky, jejichž obsah však svědkyně neznala. Zakazovali jim bavit se s žalobcem; svědkyni (a rovněž pí [celé jméno svědkyně]) řekla v kanceláři ředitelky buď pí [příjmení], [celé jméno svědkyně] nebo [příjmení], ať žalobce ignorují; svědkyně tedy spolu s kolegy věděla, že pokud budou sedět s žalobcem, budou mít problém; na svědkyni byl kvůli žalobci vyvíjen nátlak, když např. odmítla říci něco, co nebyla pravda; poté, co jí z těchto důvodů pí [příjmení]„ seřvala“ na chodbě se svědkyně zhroutila a musela vyhledal odbornou pomoc. Svědkyně měla vždy dobré hodnocení, až na poslední, kde ji úplně degradovali a sebrali jí veškeré osobní hodnocení. Svědkyně si na vedení nestěžovala, pouze následně žádala nadřízeného pí [celé jméno svědkyně] o přeložení do jiného odboru, protože s daným vedením nechtěla dělat, výsledek to nemělo, následně byla nucena odejít.
32. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že od roku [rok] pracovala jako referentka majetkové správy. Žalobce byl její kolega, znali se již z dřívějška z jiných odborů, nikdy s ním neměla žádný konflikt ani nebyla u toho, že by s někým jiným měl konflikt, žalobce s kolegy problémy neměl. Svědkyně dala výpověď, protože na pracovišti byly od ředitelky a vedoucí oddělení majetku vůči některým zaměstnancům takové mezilidské vztahy, že to nevydržela. Vztahy se zhoršili od roku [rok] po nástupu ředitelky pí [celé jméno svědkyně], ta udělala nejprve„ čistku“ na investičním oddělení, poté se zaměřila na ostatní, vystřídalo se tam velké množství lidí; dle svědkyně tyto„ čistky“ byly nepodložené, nebyly proti nějaké skupině lidí, bylo to proti mladým, např. ve zkušební době, i proti starým. Vytvořila se tam skupina okolo ředitelky, pí [příjmení], pí [příjmení], která vymýšlela, jak jim to znepříjemnit. Jednotlivé pracovníky si volali do ředitelny. Do hodnocení svědkyni již v roce [rok] napsali věci, které nebyly pravdivé, že např. nespolupracuje, nesplnila úkol (který však jí např. ani nepříslušel), snížili jí osobní hodnocení, proti tomu podala stížnost. Svědkyně se domnívala, že žalobce měl problémy s vedením kvůli jeho soukromé věci s pí [příjmení], která byla zhrzená a tímto se mu mstila za spolupráce ředitelky a pí [příjmení]; např. pí [příjmení] po svědkyni chtěla, aby se z žalobcem nebavila. Žalobce neustále stěhovali, rovněž i svědkyni nejprve stěhovali, nikoho jiného nestěhovali.
33. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že byl kolegou, následně podřízeným a následně opět kolegou žalobce, když [anonymizováno] let pracoval u žalovaného, odkud odešel před [anonymizováno] lety. [příjmení] na daném pracovišti rámcově znali obsahy svých prací, krátkodobě se mohli zastupoval. Ohledně situace žalobce se svědek tehdy bavil s kolegyněmi v práci. S žalobcem nikdy neměli žádné rozbroje, vždy s ním vycházel v pohodě, svědek si nevybavil, že by s žalobcem měli jakékoli rozbroje ostatní kolegové ([celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně]), měli kamarádské vztahy. Žalobce byl více orientován ve vyhláškách a nařízeních, v těchto teoretických věcech za ním chodili ostatní na poradu, žalobce se příp. naopak chodil radit v praktických věcech. Svědek uvedl, že v dané době znal obsah výtek ukládaných žalobci, když s nimi byl žalobcem seznamován, připadaly mu velice nesmyslné, velmi účelové a cílené vůči žalobci, týkající se např. formálního nedodržení termínů nebo špatné znění formuláře, které se však měnily z měsíce na měsíc. Ostatní zaměstnanci dostávali výtky a byli dehonestováni (např. výtkami a emaily) právě proto, že se bavili s žalobcem, např. ošklivé e-maily a výtky za to, že se s ním vůbec bavily, dostávaly kolegyně, které seděly s žalobcem v kanceláři. Svědek dále uvedl, že obdobné chyby jako žalobce na daném pracovišti dělal každý, svědek, příp. ostatní zaměstnanci za to asi někdy dostali ústní nebo písemnou výtku. Ohledně situace žalobce svědek věděl tak, že tam o tom ženy na pracovišti hovořily, jednalo se o jednu uraženou ženu, zástupkyni ředitelky, která žalobce na pracovišti dehonestovala za podpory ředitelky a předsedy správy; byla to cílená kampaň proti žalobci; což svědek slyšel od kolegů i zažil na daném pracovišti, když byť se to dělo za zavřenými dveřmi, věděl o tom celý odbor. Rovněž od žalobce věděl, že na něj byl vyvíjen abnormální tlak, který žalobce vnímal a pociťoval jako naprosto neúměrný a nesmyslný. Služební hodnocení dle svědka bylo děláno řádně a včas. Stěhování žalobce rozhodně nebylo běžné, svědek myslel, že byl tímto žalobce trestán; svědek s žalobcem seděl v kanceláři pouze krátce, žádal z důvodu, že se do kanceláře nevešli, o jeho přestěhování. K pohybu po budově mimo kancelář svědek uvedl, že byl běžný, nebyl k tomu třeba souhlas, souhlas byl třeba ke služební cestě. Ohledně kontroly internetu uvedl, že na něj koukali všichni, věděli, že je to sledováno.
34. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když zejména navrhované opakované výslechy svědků ([titul] [celé jméno svědkyně], [titul] [celé jméno svědka], [titul] [celé jméno svědkyně]) považoval ve věci za zcela nadbytečné, když svědci se k veškerým skutečnostem, k nimž byly žádány jejich opakované výpovědi (zejména podáním žalobce z [datum] a žalovaného z [datum]) podrobně a úplně vyjádřili již ve svých původních výpovědích. Soud proto zcela vyšel z výše rozvedených listinných důkazů, jakož i výpovědí svědků, a po posouzení obsahu těchto důkazů jednotlivě a zejména v jejich vzájemné souvislosti dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
35. Soud pouze pro stručnost opakuje (jak plyne i ze závazných právních názorů odvolacího soudu uvedených výše), že ve věci je dána obecná pravomoc civilního soudu (viz např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 5948/2017, sp.zn. 21 Cdo 2686/2015).
36. Právně proto soud věc posoudil podle § 98 služebního zákona, dle něhož se na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve služebním poměru § 16 a § 17 zákoníku práce použijí obdobně.
37. Dle § 16 odst. 1 zákoníku práce jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.
38. Dle § 17 zákoníku práce právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích upravuje antidiskriminační zákon.
39. Podle § 2 odst. 1 antidiskriminačního zákona se pro účely tohoto zákona právem na rovné zacházení rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví tento zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků.
40. Dle § 10 antidiskriminačního zákona dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění (1). Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (2). Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo (3).
41. V dané věci bylo v řízení zcela prokázáno (rozhodnutím o přijetí do služebního poměru a nespornými tvrzeními účastníků), že žalobce byl přijat do služebního poměru u žalovaného na služební místo specialista investiční výstavby od [datum].
42. Žalobce se vůči žalovanému touto žalobou domáhá přiměřeného zadostiučinění ve formě náhrady nemajetkové újmy v penězích dle § 10 antidiskriminačního zákona ve výši 123 984 Kč z důvodů porušování zákazu diskriminace žalovaným ve věcech pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování, když porušení práva na rovné zacházení žalobce shledal konkrétně v jednáních svých nadřízených (zejména [titul]. [celé jméno svědkyně], [titul]. [celé jméno svědka], příp. [titul]. [příjmení]), a to ve srovnání jak s kolegy žalobce pracujících na témž pracovišti (např. [titul]. [celé jméno svědka], [titul]. [celé jméno svědka], [titul] [celé jméno svědkyně]) tak případně (v rozsahu udílení výtek) i ve srovnání s nadřízenými žalobce, když na žalobce byla zejména vypracovávána nezákonná služební hodnocení (obsahující nepravdivé difamující informace o žalobci), resp. na něj nebylo vyhotoveno služební hodnocení za rok [rok], dále byl žalobce na pracovišti systematicky šikanován (resp. se jednalo o tzv. bossing) udílením nesmyslných výtek, které za obdobná pochybení nebyly jeho kolegům ani nadřízeným (např. za nevyhotovení řádného a včasného služebního hodnocení žalobce) udělovány, dále byl žalobce nuceně opakovaně stěhován z kanceláří, byly neodůvodněně a nadbytečně sledovány příchody a odchody žalobce z/do kanceláře, byly o něm šířeny nepravdivých informací na pracovišti, po ostatních zaměstnancích bylo vyžadováno aby se s žalobcem nebavili, aby ho sledovali, donášeli na něj atp., což vše mělo negativní dopad ve sféře jak finančního ohodnocení žalobce, tak mělo rovněž neblahý vliv na psychiku žalobce, když tato jednání pociťoval dle svých tvrzení úkorně jako silně obtěžující, čemuž se snažil bránit i dostupnými právními prostředky obrany u např. nadřízených, které však neměly žádný efekt.
43. Soud je ve věci vázán závaznými právními názory odvolacího soudu, přičemž z rozsudku Městského soudu v Praze z 22.6.2022, č.j. 62 Co 130/2022-366 zejména plyne, že na rozdíl od zákazu diskriminace nemusí být pohnutkou (motivem) nerovného zacházení porušujícího ust. § 16 odst. 1 zákoníku práce některý z diskriminačních důvodů dle antidiskriminačního zákona. V daném případě tak bylo na žalobci, aby řádně tvrdil a následně prokázal, že žalovaný jako zaměstnavatel žalobce určitým jednáním znevýhodnil ve srovnání s jinými zaměstnanci žalovaného. Z odst. 40 rozsudku Městského soudu v Praze z 22.6.2022, č.j. 62 Co 130/2022-366 přitom plyne že žalobce svou povinnost tvrzení v tomto rozsahu beze zbytku splnil a dle odst. 47 daného rozsudku odvolacího soudu též prokázal nerovné zacházení žalovaného s žalobcem v rozsahu nadměrného dodržování docházky a častého stěhování do jiných kanceláří.
44. Zdejší soud se proto dále zabýval tím, zda žalobce prokázal i svá ostatní tvrzení o nerovném zacházení s ním.
45. Soud předně dospěl k závěru, že v řízení bylo zcela prokázáno, že žalovaný (jednající v dané době nadřízenými žalobce [titul] [celé jméno svědkyně] a [titul] [celé jméno svědka]) s žalobcem nerovně zacházel oproti ostatním zaměstnancům na daném pracovišti (s nimiž je žalobce dle soudu v tomto rozsahu možno porovnávat, neboť byli v obdobném postavení jako žalobce) v tom smyslu, že žalobce byl ve srovnání s ostatními kolegy na daném pracovišti (jak plyne z jejich výpovědí) jediným zaměstnancem, na něhož nebylo řádně a včas vypracováno zákonné služební hodnocení za rok [rok]. Rovněž byl jediným zaměstnancem na daném pracovišti, na něhož dané služební hodnocení dne [datum] vypracovala [titul] [celé jméno svědkyně] a nikoli jako u všech ostatních kolegů jejich přímý nadřízený k tomu primárně určený [titul] [celé jméno svědka] (jak plyne z výpovědi [titul] [celé jméno svědkyně]). Z rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], jakož i z rozhodnutí o opakovaně vyhotoveném služebním hodnocení žalobce za dané období z [datum], tj. z usnesení předsedy žalovaného z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] i dopisu náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] je přitom zřejmé, že daná služební hodnocení žalobce za rok [rok] nebyla zrušena z„ nepodstatných“ či„ formálních“ důvodů (jak opakovaně tvrdil žalovaný), ale právě proto, že byla opakovaně nepřezkoumatelná, když z nich nebylo zjistitelné, na základě jakých konkrétních podkladů byl žalobce v hodnotících kritériích hodnocen 1 nebo 0 body. V hodnotících kritériích (proti nimž žalobce opakovaně brojil svými stížnostmi, neboť je shledával lživými a urážejícími) v daném služebním hodnocení byly přitom uvedeny žalobce zjevně difamující výroky (jak jsou konkrétně rozvedeny v odst. 14. a 16. odůvodnění tohoto rozsudku) tvrdící zejména jeho konfliktní a nepřátelskou povahu. Přitom skutečnosti o konfliktní a nepřátelské povaze žalobce, byly v řízení zcela vyvráceny výpověďmi všech jeho kolegů, o jejichž pravdivosti neměl soud důvod pochybovat, když v tomto směru vypovídali všichni v zásadě shodně, spontánně a ve vzájemných souvislostech, když všichni kolegové žalobce potvrdili, že s žalobcem žádné konflikty neměli, a naopak, že vůči žalobci nepřátelskou a konfliktní atmosféru na pracovišti vytvářeli jejich nadřízení; stejně tak z výpovědi [titul] [celé jméno svědkyně] a [titul] [celé jméno svědka] jasně plyne, že na chování a jednání žalobce si nestěžoval žádný z jeho kolegů. Účelové uvádění nepravdivých a nedoložených skutečností nadřízenými žalobce uvedených zejména v osobnostním hodnocení žalobce v jeho služebních hodnoceních za rok [rok] (avšak i za předchozí rok, jak plyne ze služebního hodnocení žalobce z [datum], které bylo rovněž zrušeno, a ze služebního hodnocení žalobce z [datum]) je pak dle soudu potvrzeno i služebním hodnocením žalobce za následujícím rok [rok] (služební hodnocení z [datum]), dle jehož textu (jak plyne z odstavce 18. odůvodnění tohoto rozsudku) se fakticky zcela změnila osobnost i odbornost žalobce, když zatímco dříve byl (bez řádného odkazu na relevantní podklady toto dokládající) označen za„ neudržujícího konstruktivní mezilidské vztahy, popichujícího kolegy, podílejícího se velkou měrou na negativní atmosféře na pracovišti, vyhledávajícího konfliktní situace a odbornost nahrazujícího ironií“, ve služebním hodnocení za rok [rok] byl popsán jako osoba„ udržující konstruktivní mezilidské vztahy s kolegy, běžně se zapojující do týmových aktivit, dále jako osoba, která dokáže přijímat kritiku, řešit obtížné situace, konflikty, jednající profesionálně, plnící zadané úkoly“. Soud tak uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že výše uvedeným jednání žalovaného bylo s žalobcem oproti ostatním jeho kolegům ve srovnatelné pozici nerovně zacházeno. Přes opakované poučení soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. (na jednání soudu dne [datum]) pak žalovaný dle soudu neprokázal (resp. nenavrhl k tomu žádný důkaz), že by dané služební hodnocení žalobce za rok [rok] bylo řádně vypracováno (stejně jako na ostatní zaměstnance), či že by nebylo vypracováno z důvodů jiných než diskriminujících (a difamujících) žalobce.
46. Ohledně obsahu a četnosti udílení výtek žalobci soud vyšel zejména z toho, že výpověďmi kolegů žalobce bylo v řízení zcela prokázáno (jak plyne i z názoru Městského soudu v Praze z rozsudku z 22.6.2022, č.j. 62 Co 130/2022-366 vyjádřeného v odst. 37 odůvodnění daného rozsudku) že na daném pracovišti bylo nadřízenou žalobce [titul]. [celé jméno svědkyně] a okruhem jí blízkých spolupracovníků ([titul]. [celé jméno svědka], [titul]. [příjmení]) vytvořeno nepřátelské pracovní prostředí vykazující známky tzv. bossingu. Soud pak dále vyšel z výpovědi kolegů žalobce, z nichž většinově plyne, že z osobních důvodů bylo toto jednání žalovaného (jednajícího nadřízenými žalobce) zaměřeno zejména i vůči žalobci, jak ve svých výpovědích výslovně potvrdili svědci [celé jméno svědkyně] (která uvedla, že„ na žalobce byly obzvláště vysazeny“), [titul]. [celé jméno svědka] (který uvedl, že„ vůči žalobci to bylo extrémní“), [titul]. [obec] (který uvedl, že„ to byla cílená kampaň proti žalobci“). Soud proto nepopírá, že písemné výtky udělované žalobci, příp. výtky ústní, jak jsou specifikovány v odst. 19. a 20. odůvodnění tohoto rozsudku byly nadřízenými řádně odůvodněny, příp. že mohly být uděleny důvodně (za pracovní pochybení žalobce, jak plyne např. i z rozhodnutí kárné komise [číslo jednací] z [datum rozhodnutí]), soud je nicméně toho názoru, že za dané situace na daném pracovišti, jak byla v řízení svědectvím kolegů žalobce prokázána, nelze odhlížet od toho, že dané výtky žalobci udělovali právě jeho nadřízení, kteří sami vytvořili atmosféru tzv. bossingu, který spočívá právě v tom, že je vůči podřízenému nad míru přiměřenou a únosnou zneužívána formální převaha moci nadřízeného a možnost podřízeného prakticky nepřetržitě kontrolovat a nepřiměřeně a nesmyslně úkolovat. Soud proto za dané situace přihlédl i k vzájemně souladným výpovědím svědků [celé jméno svědkyně], [titul] [celé jméno svědkyně], [titul]. [celé jméno svědka], [anonymizováno] [obec], kteří fakticky shodně vypověděli, že v rozhodné době znali obsah alespoň některých výtek opakovaně ukládaných žalobci a všichni je posoudili jako zcela malicherné, neodůvodněné a ukládána v rozporu s běžnou praxí na daném pracovišti, když na daném pracovišti nebylo ukládání písemných výtek vůbec obvyklé, resp. byli ostatním (celému oddělení) uděleny pouze písemné výtky za návštěvy internetu. K tomuto však bylo v řízení např. dále prokázáno, a to výpovědí [titul]. [celé jméno svědkyně], že i kontrola návštěv internetu byla zahájena na popud pí [příjmení] týkající se opět výhradně žalobce (a nikoli ostatních zaměstnanců), pročež byla následně provedena kontrola a uděleny písemné výtky za zjištěné mimopracovní aktivity na pracovišti celému oddělení (včetně žalobce). Tyto aktivity osobně namířené proti žalobci jsou pak patrné např. i z toho, že přístupy žalobce na internet zajištěné ředitelem odboru informatiky žalovaného byly jím zaslány na e-mail [anonymizováno], o níž žalovaný ani netvrdil, že by měla vůči žalobci jakákoli služební oprávnění ohledně takových přístupů k informacím (viz e-mail [anonymizováno] z [datum]). E-mailem [anonymizováno]„ ředitelům“ z [datum] pak bylo dle soudu naopak prokázáno, že na pracovišti žalobce se ani za závažnější pracovní pochybení neudílely vždy písemné výtky, když tímto e-mailem [anonymizováno] vytýkal zcela zásadní pochybení, avšak pouze formou e-mailu, tj. pouhým sdělením, a nikoli formou písemné výtky konkrétním zaměstnancům. Stejně tak v řízení nebylo žalovaným ani tvrzeno, že by písemnou výtku za opakované porušení pracovních povinností spočívajících v řádném nevypracování služebního hodnocení žalobce za rok 2016 dostali za to odpovědní zaměstnanci žalovaného. Žalovaný pak k poučení soudu dle § 118a odst. 1, odst. 2. o.s.ř. na prokázání toho, že s žalobcem nebylo, co do udílení písemných výtek zacházeno oproti ostatním zaměstnancům diskriminačně, pouze doplnil, že písemné výtky (předložené soudu v nepodepsané verzi) za nedodržování služební doby měli obdržet i kolegové žalobce [titul] [celé jméno svědkyně], [titul]. [celé jméno svědka] (s kterým byla též ústně projednávána jeho konzumace alkoholu a neomluvené absence, jak plyne ze Sdělení [anonymizováno] [příjmení] a [titul]. [příjmení], ze Záznamu z projednání docházky z [datum] a [datum]). Soud tak s ohledem na vše shora uvedené uzavřel, že v řízení bylo zejména svědeckými výpověďmi kolegů žalobce (výše uvedenými) prokázáno, že na daném pracovišti nebylo běžné ukládání písemných výtek (např. ve své výpovědi si [titul] [celé jméno svědka] vůbec nevybavil, že by písemnou výtku uložil jinému zaměstnanci než žalobci), žalobci však byly takové výtky ukládány opakovaně za dle jeho kolegů zcela marginální a formální pochybení, za která ostatní zaměstnanci takto písemné výtky nedostávali. Soud dále vyšel i z toho, že kromě výše uvedených písemných výtek za návštěvy internetu a docházky žalovaný ani vůbec netvrdil ani neprokázal že by za celou předmětnou dobu uložil jakémukoli jinému zaměstnanci kromě žalobce jakoukoli jinou písemnou výtku za obdobná pochybení jako žalobci. S ohledem na typ práce vykonávaný na daném pracovišti (jak jej rovněž shodně popsali kolegové žalobce) pak dle soudu lze v i v tomto směru žalobce srovnávat s jeho ostatními kolegy. Soud proto vzhledem ke všemu výše uvedenému uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že na daném pracovišti nebylo běžné udílet písemné výtky za obdobná provinění a v četnosti, jak bylo postupováno právě a výhradně vůči žalobci, a tedy, že s žalobcem bylo formou tzv. bossingu, spočívajícího v záměrném udílení veškerých a četných výtek písemně, zacházelo nerovně oproti ostatním jeho kolegům, kterým písemné výtky uděleny nebyly (jak plyne zjevně např. z e-mailu [anonymizováno]„ ředitelům“ z [datum]). Žalovaný pak dle soudu přes řádná poučení netvrdil a zejména neprokázal, že by za obdobná jednání dostávali písemné výtky i ostatní s žalobcem na daném pracovišti srovnatelní zaměstnanci, a to vyjma kontroly docházky a návštěv internetu.
47. Soud proto neshledal nerovné zacházení s žalobcem konkrétně v jednání žalovaného spočívajícího v kontrole návštěv internetu, resp. udělení výtek za návštěvy internetu, neboť v řízení bylo prokázáno, že dané výtky dostalo celé oddělení (jak vypověděl např. svědek [titul] [celé jméno svědka]) ani v písemném udělení výtek za nedodržování služební doby, které rovněž obdrželo více zaměstnanců žalovaného (jak plyne z písemného textu těchto výtek byť nepodepsaných).
48. Konečně dle soudu je však v daném případě za projev porušení zásady rovného zacházení s žalobcem oproti jeho kolegům nutné považovat i jeho opakované stěhování do různých kanceláří bez jakéhokoli logického odůvodnění v návaznosti na žalobcem prováděné pracovní činnosti, když jednání jako zcela neběžné na daném pracovišti potvrdili všichni kolegové žalobce. Žalovaný pak přes poučení soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. zejména neprokázal, z jakých např. jiných nediskriminačních důvodů byl žalobce opakovaně stěhován, když svědci [celé jméno svědkyně] ani [titul] [celé jméno svědka] si sami vůbec nevybavili z jakých konkrétních důvodů byl žalobce takto často stěhován, ačkoli rovněž uvedli, že takové stěhování nebylo na daném pracovišti obvyklé.
49. Soud tak s ohledem na vše shora uvedené uzavřel, že výše popsanými jednáními žalovaný vůči žalobci v rámci jeho služebního poměru, spočívajícími zejména v nevypracování služebního hodnocení za rok [rok], nepřiměřeného ukládání písemných výtek, nadměrného stěhování kanceláří porušil vůči žalobci povinnost zajistit mu vůči ostatním zaměstnancům rovné zacházení ve smyslu ust. § 16 odst. 1 zákoníku práce, přičemž žalovaný (přes poučení soudu) v řízení neunesl zejména břemeno důkazní v tom směru, že by daná jednání byla vůči žalobci vedena jinými (než zakázanými diskriminačními) přípustnými důvody, tedy že by žalobce v tomto rozsahu nebyl diskriminován oproti ostatním zaměstnancům.
50. Žalobce tak má dle ustálené judikatury právo (dle § 17 zákoníku práce) domáhat se ochrany svých práv dle antidiskriminačního zákona, tj. má mimo jiné i právo domáhat se za podmínek ust. § 10 antidiskriminačního zákona náhrady nemajetkové újmy.
51. Soud dále veden závazným právním názorem odvolacího soudu a ve věci ustálenou judikaturou (viz např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. 21 Cdo 3858/2020, sp.zn. 30 Cdo 4431/2007) uzavírá, že zadostiučinění v penězích lze přiznat, pokud by se zjednání nápravy dle § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona nejevilo postačujícím, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, přičemž zadostiučinění v penězích plní především satisfakční funkci, i když nelze vylučovat úlohu preventivního významu spravedlivého zadostiučinění. O snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti ve značné míře půjde pouze tam, kde za konkrétní situace, za které k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo, jakož i s přihlédnutím k dotčené fyzické osobě, lze spolehlivě dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postižené fyzické osoby.
52. V daném případě bylo v řízení zcela prokázáno zejména výpověďmi kolegů žalobce, jakož i písemnými stížnostmi žalobce, že daná jednání žalovaného vůči žalobci naplňující znaky nerovného zacházení byla dlouhodobá (trvající řádově roky), docházelo k nim na pracovišti žalobce, a to při vědomí všech kolegů žalobce o těchto jednáních (když kolegové žalobce zcela shodně popsali pro ně velmi nepříjemné pracovní prostředí vytvořené nátlakem na žalobce, o němž, byť mu např. nebyli přímo přítomni, všichni na pracovišti věděli, navádění nadřízených proti žalobci, výhružky nadřízených spojených s tím, pokud budou kolegové komunikovat s žalobcem, atp.). Dle soudu je tak zcela zřejmé, že každý běžný zaměstnanec v postavení žalobce by takové jednání svého zaměstnavatele vůči sobě pociťoval zcela důvodně jako velmi intenzivní zásah do své osobnosti, cti a vážnosti, dopadající velmi negativně zejména na celý okruh kolegů takové osoby, tj. na celé pracoviště. To, že danou situaci žalobce dlouhodobě a intenzivně vnímal jako negativní, jej osobně velice urážející a dotýkající se jeho osobnosti a cti na celém pracovišti potvrdil např. ve své výpovědi svědek [celé jméno svědka], ale tyto skutečnosti jsou i zcela prokázány obsahem veškerých písemností žalobce, kterými se průběžně domáhal nápravy daného stavu na pracovišti (viz konkrétně odvolání žalobce do rozhodnutí o platu podaného [datum], dopis žalobce z [datum], stížnost žalobce z [datum], žádost žalobce o vysvětlení z [datum], e-maily žalobce z [anonymizována dvě slova] [rok]).
53. Soud má proto za to, že v řízení bylo prokázáno, že na pracovišti žalobce byla ve vážné míře snížena jeho důstojnost ve společnosti diskriminačním jednáním žalovaného, přičemž s ohledem na dlouhodobost a intenzitu daných jednání se nejeví jako dostatečná jiná forma přiměřeného zadostiučinění (např. omluva) než náhrada nemajetkové újmy v penězích.
54. Pro stanovení výše nemajetkové újmy v penězích proto soud (i dle pokynu odvolacího soudu ve smyslu ust. § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) vyšel ze srovnatelných obdobných případů, v nichž za obdobná jednání spočívající zejména ve vytváření dlouhodobého postupu zaměstnavatele vůči zaměstnanci spočívajícího ve zneužití výkonu práv ze strany nadřízeného, tj. ve formě šikany či bossingu byly jako přiměřené shledány opakovaně částky přiměřeného zadostiučinění 50 000 Kč (viz. [webová adresa], rozsudek Krajského soudu v Brně z 1.7.2022, č.j. 15 Co 126/2021-359), příp. jedenkrát částka 100 000 Kč (viz např. rozsudek NS ČR sp.zn. 21 Cdo 3858/2020), kde však byla zvýšená intenzita újmy, neboť v daném případě mělo jednání nadřízeného zaměstnance možný vliv na kariérní postup podřízeného zaměstnance).
55. Soud tak ohledně žalovaného nároku vyšel z toho, že tento nárok má fakticky kompenzovat citovou újmu žalobce, k níž však v daném případě došlo pouze v souvislosti s poškozením pověsti a cti žalobce v rozsahu omezeném na jeho bezprostřední pracoviště a kolegy, kteří však situaci primárně nevnímali jako chybu žalobce, ale chybné jednání nadřízených žalobce. Soud přitom zohlednil i to, že obsah osobního spisu žalobce (kam byly zakládána služební hodnocení, výtky) je neveřejný a že žalobce nadále působí ve státní správě a dle jeho vlastních tvrzení (zejména s ohledem na jeho psychickou odolnost) se daná jednání žalovaného trvale nepodepsala na psychice žalobce. Soud tak v porovnání s ostatními obdobnými případy považuje za spravedlivou náhradu nemajetkové újmy žalobce minimální částku, která je v obdobných případech přiznávání ve výši 50 000 Kč.
56. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a ve zbytku žalobu výrokem II. zamítl.
57. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem III. tohoto rozsudku podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. a žalobci, který byl ve věci úspěšný z části, avšak výše plnění, resp. forma plnění, záležela na úvaze soudu, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a za 2xodvolání ve věci samé ve výši 2x2 000Kč a z paušální náhrady hotových výdajů za 22 úkonů (podání žaloby, vyjádření ve věci samé z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], podání odvolání proti rozsudku ve věci samé z [datum] a z [datum], účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum], [datum] – s ohledem na délku trvání od [číslo] hod do [číslo] – přiznána náhrada za 2 úkony, [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a dne [datum]) po 300 Kč podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem 12 600 Kč.
58. Lhůty k plnění byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Rozsudek ze dne 28. 1. 2022 (v této věci byl vydán i pozdější rozsudek ze dne 5. 4. 2023)

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 73 984 Kč, zamítá.

III. Žaloba se, co do určení, že žalovaný porušil pracovně právní předpisy, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [číslo] znění částečného zpětvzetí žaloby z [datum] a ve znění změny žaloby z [datum] (o nichž bylo soudem rozhodnuto samostatným usnesením) domáhá vůči žalovanému konstatování, že žalovaný porušil pracovně právní předpisy a stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 123 984 Kč, a to původně ve formě přiměřeného zadostiučinění dle § 10 zákona č. 198/2019 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen„ antidiskriminační zákon“), a to s odůvodněním, že žalovaný vůči žalobci porušoval práva na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve služebním poměru dle § 98 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „služební zákon“). Žalobce uvedl, že byl přijat do služebního poměru u žalovaného (jako odborný rada – specialista investiční výstavby v odboru majetkovém) dne [datum], služební poměř u žalovaného žalobce ukončil k [datum]; od [datum] je žalobce ve služebním poměru u Ministerstva zdravotnictví ČR. Žalovaný při plnění služebních povinností vůči žalobci soustavně porušoval jeho práva na rovné zacházení dle antidiskriminačního zákona, v důsledku čehož byla snižována osobní důstojnost žalobce, bylo vytvářeno zastrašující, nepřátelské, pokuřující a urážlivé prostřední, jemuž byl žalobce vystavován a jež zasahovalo do sféry osobní integrity žalobce a mělo neblahý vliv na jeho psychiku. Žalovaný zejména vůči žalobci oproti ostatním zaměstnancům porušoval ustanovení § 155 a 156 služebního zákona, když nevyhotovoval řádně, včas a k tomu oprávněnými osobami služební hodnocení žalobce, čímž byl žalobce následně poškozován i ve sféře majetkové. Služební hodnocení žalobce v roce 2016 (a dále opravované hodnoceními z [datum] a [datum]) obsahovalo nepravdivé, nepodložené, silně urážlivé až dehonestující skutečnosti, proto byla následně zrušena pro nezákonnost (služební hodnocení za rok 2016 tak zcela absentuje). Kromě toho služební hodnocení kolegů žalobce ([anonymizováno] [celé jméno svědka], [anonymizováno] [celé jméno svědka], [titul] [celé jméno svědkyně]) zpracoval tehdy odcházející (k [číslo]) nadřízený [celé jméno svědka], vůči žalobci však v rozporu se zásadou rovného zacházení nepostupoval, když služební hodnocení na žalobce zpracovala [celé jméno svědkyně]; jako jeden z hodnotitelů byl rovněž uveden [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který nebyl služebně nadřízeným žalobce. Přes lepší služební hodnocení za rok 2017 (převzaté [datum]) vypracované na žalobce novým nadřízeným [anonymizováno] [příjmení] žalobci nebyl nelogicky zvýše osobní příplatek, což žalobce vnímal jako projev libovůle žalovaného a důkaz diskriminačního jednání vůči žalobci. Žalobce dále specifikoval, že platové ohodnocení žalobce (odvíjejí se od služebního hodnocení, které bylo jediným podkladem, na jehož základě bylo možno přiznat, zvýšit, snížit, odejmout osobní příplatek) za období od [datum] do [datum] proto nebylo opřeno o právně relevantní podklad; z důvodu absence služebního hodnocení nebylo možno rozhodnou o výši osobního příplatku. Žalobce byl dále přímými služebně nadřízenými vedoucím oddělení [celé jméno svědka] a ředitelkou odboru majetku [celé jméno svědkyně] vystaven silným projevům bossingu (v důsledku čehož mu mimo jiné nebyly udělovány odměny), když vůči žalobci zejména zneužívali ust. § 88 služebního zákona tím, že žalobci byly (v porovnání s jeho kolegy) udíleny soustavně a cíleně nesmyslné až absurdní výtky, např. z prosince 2015 (výtka za dobu, kdy žalobce nebyl státní zaměstnanec), z [datum] (výtka za vady docházky z doby před 7 měsíci při níž byly zpětně použity údaje z docházkového systému, když však nebyly vzaty v úvahu služební cesty v rámci pracovišť, plnění povinností mimo kancelář, z čehož však plynulo, že za dané období byl žalobce na pracovišti intenzivně sledován), z [datum] (výtka udělená žalobce [příjmení] [příjmení], která vůči žalobci neměla z hlediska nadřízenosti právně relevantní vztah); dané výtky byly rovněž z převážné části následně rušeny (přičemž však toto jednání nadřízených žalobce v zásadě kryl vedoucí služebního úřadu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]). Dále o žalobci šířili nepodložené lživé informace po služebním úřadě, čímž byla poškozována dobrá pověst žalobce. Žalobce byl permanentně vystavován psychickému nátlaku. Žalobce tak ve výše uvedených jednáních shledává naplnění podmínek pro přiznání přiměřeného zadostiučinění žalobci dle antidiskriminačního zákona, neboť s žalobcem nebylo zacházeno srovnatelně jako s ostatními příslušníky daného oddělení, šikanózním systematickým jednáním nadřízeným žalobce mu od roku 2015 ve srovnání s kolegy nebyly udělovány odměny a bylo udržování nízké osobní ohodnocení (oproti ostatním zaměstnancům). Žalobce proto požaduje náhradu nemajetkové újmy za každý měsíc, ve kterém vykonával službu bez řádného platného služebního hodnocení, tj. ve výši 10 332 Kč (30 % příslušného platového tarifu, což je výši, v níž mohl být žalobci přiznán osobní příplatek, tj. celkem 123 984 Kč za 12 měsíců. K výslovné výzvě soudu žalobce podáním z [datum] specifikoval, že diskriminován byl oproti ostatním příslušníkům daného oddělení ([titul] [celé jméno svědkyně], [anonymizováno] [jméno] [celé jméno svědka], [celé jméno svědka]) tím, že vůči němu nadřízení ([celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], potažmo [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]) vykonávali v rámci služebního poměru jednání projevující se neoprávněnými útoky, zásahy do jeho osobní cti a ve věci odměňování žalobce. Nepřátelskou atmosféru pak [celé jméno svědkyně] a jí oblíbené zaměstnankyně vytvářela vůči žalobci i vůči dalším zejména zaměstnankyním, které toto jednání psychicky neunesly a ze zaměstnání odešly ([celé jméno svědkyně], [jméno] [celé jméno svědkyně], [jméno] [celé jméno svědkyně]). V podání z [datum] (odvolání) žalobce dále doplnil, že veškeré dané jednání žalovaného vůči žalobci žalobce vnímal jako diskriminační dle § 1 odst. 1 písm. c) antidiskriminačního zákona, neboť žalovaný tímto svým jednáním vůči žalobci nerespektovala zákaz diskriminace ve věcech pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti včetně odměňování. V podání z [datum] žalobce shrnul, že žalovaný vůči žalobci jako jedinému zaměstnanci řádně nezpracoval pracovní hodnocení, čímž byl žalobce poškozen jak v právu na spravedlivé odměňování tak např. v možnosti při hledání nového zaměstnání vykázat se bezvadným a objektivně zpracovaným služebním hodnocením. Nadto difamující bez důkazů uváděná tvrzení z pracovního hodnocení žalobce vnímá jako hrubý útok na jeho osobní integritu, a byl jimi i znevýhodněn ve srovnání s jinými zaměstnanci na daném pracovišti. Stejně tak jako porušením práva žalobce na rovné zacházení vnímá žalobce i opakované ukládání nedůvodných výtek, kontrolu docházky, výtky za opouštění kanceláře, opakované stěhování žalobce, jeho izolaci a špehování na pracovišti, když takovému jednání nebyli v dané míře vystavováni ostatní zaměstnanci. Žalobce tak veškerá daná jednání zejména [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] a [anonymizováno] [celé jméno svědka] vnímal úkorně jako silně obtěžující.

2. Žalovaný nárok žalobce zcela neuznal s tím, že ve věci je dán nedostatek pravomoci civilních soudů, protože se jedná o věc služebního poměru žalobce. Za nesporné žalovaný označil přijetí žalobce do služebního poměru u žalovaného dne [datum] a skončení služebního poměru u žalovaného dne [datum]. Dále uvedl, že plnění služebních úkolů žalobce a výkon jeho služby včetně osobního přístupu a vystupování v kolektivu bylo problematické, proto byly žalobci po celou dobu trvání služebního poměru u žalovaného dle § 88 služebního zákona ukládány konkrétní výtky (vytýkající časté chyby ve výstupech z výkonu služby, opakované opouštění pracoviště, nevyužívání pracovní doby k plnění služebních úkolů) a zahájena kárná řízení. Neprofesionální přístup žalobce a nedostatky v plnění jeho služebních úkolů se projevily i v jeho služebních hodnoceních (z [datum], [datum], [datum], [datum]) a z nich vycházejících rozhodnutích o platu (z [datum], [datum], [datum], [datum]. Služební hodnocení za rok 2016 bylo opakovaně rušeno pro formální nedostatky, dle pokynu nadřízeného služebního orgánu nebylo již s ohledem na běh času další hodnocení žalobce za rok 2016 žalovaným vyhotovováno. Žalovaný při hodnocení žalobce postupoval v souladu s ust. § 155 a § 156 služebního zákona stejně jako u ostatních zaměstnanců, hodnocení žalobce provedl (samotné služební hodnocení ani nemá charakter rozhodnutí a do práv a povinností zaměstnance samo o sobě nijak nezasahuje), k porušení rovného zacházení ani k diskriminaci žalobce tak nedošlo, postupem vydávání služebních hodnocení žalobci nedošlo ke zkrácení jeho práv ani ve sféře majetkové ani osobní, když služební hodnocení podléhá ochraně osobních údajů, nelze je zpřístupnit jinak, než jak stanoví zákon. Je tak a priori vyloučeno tvrzené snížení dobré pověsti, důstojnosti a vážnosti žalobce ve společnosti, neboť služební hodnocení žalobce ze strany žalovaného nebylo mimo rámec služebního vztahu prezentováno. K tvrzenému bossingu žalovaný doplnil, že výtky byly vždy písemně podloženy konkrétními případy pochybení žalobce a byly činěny v rámci pravomoci nadřízených žalobce, vytýkané nedostatky byly s žalobcem ústně řešeny a dostal prostor k nápravě pochybení. Nedošlo tedy k porušení práva na rovné zacházení či diskriminaci. Žalovaný proto uzavřel, že odměňování žalobce plně reflektovalo jeho schopnosti, dovednosti a služební výsledky, výše požadované nemajetkové újmy a její výpočet je neurčitý až spekulativní. Kromě toho se v daném případě nejedná o diskriminační jednání žalovaného vůči žalobci, neboť žalobce v zásadě pouze rozporuje obsah služebního hodnocení (které je však užíváno k objektivnímu posuzování pracovního nasazení a schopností každého jednotlivého státního zaměstnance, a to nezávisle na pracovních výsledcích ostatních státních zaměstnanců působících na stejné pracovní pozici), avšak nijak neuvádí konkrétní zákonný předpoklad a důvod diskriminačního jednání. Podáním z [datum] (vyjádření k odvolání) žalovaný shrnul, že k jakémukoli porušení práva žalobce na rovné zacházení ani k jeho diskriminaci (přímé či nepřímé) jednáním žalovaného nedošlo, přičemž tvrzení žalobce učiněná po uplynutí lhůty dle § 118a o.s.ř. stanovené na jednání soudu dne [datum] považuje za nepřípustná a zejména neprokázaná nova. Žalovaný proto žádal zamítnutí žaloby.

3. Soud žalobu zamítl rozsudkem z 19.3.2021, č.j. 24 C 159/2019-217 (dále též jen„ Rozsudek“) s tím, že žalovaný nárok plynoucí z ust. § 98 antidiskriminačního zákona ve spojení s § 16 a § 17 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném od 29.7.2017 (dále jen„ zákoník práce“) není dán, protože žalobce netvrdil a neprokázal, že by vůči němu bylo žalovaným postupováno diskriminačně na základě kvalifikovaných důvodů diskriminace uvedených v ust. § 2 antidiskriminačního zákona; kromě toho mu nesvědčí žádné z nároků plynoucích dle § 17 zákoníku práce, resp. § 10 antidiskriminačního zákona.

4. K odvolání žalobce byl Rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení usnesením Městského soudu v Praze z 28.7.2021, č.j. 62 Co 179/2021-255, pravomocným dne 20.9.2021, s odůvodněním, že soudem prvního stupně bylo především správně určeno, že ve věci je dána pravomoc obecného civilního soudu a stejně tak, že soud prvního stupně správně a dostatečně zjistil skutkový stav, z něhož vycházel i odvolací soud Odvolací soud však odlišně nahlížel na právní hodnocení s tím, že žalobce nepožadoval žádný z nároků podle § 17 zákoníku práce, resp. § 10 antidiskriminačního zákona, nýbrž se domáhal (původně – pozn. soudu před částečným zpětvzetím žaloby, resp. změnou žaloby) konstatování zásahu žalovaného do žalobcových práv a náhrady nemajetkové újmy v penězích z důvodu porušení zákazu diskriminace žalovaným ve věcech pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování. Odvolací soud dále konstatoval, že k nerovnému zacházení může dojít též z důvodů, které výslovně v antidiskriminačním zákoně nejsou jako diskriminační znaky uvedeny s tím, že § 10 antidiskriminačního zákona rozlišuje mezi porušením práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení a diskriminací; porušení rovnosti i z jiných než diskriminačních znaků vypočtených v § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona je pak nutno považovat za diskriminaci, neboť ze zásady rovného zacházení vyplývá požadavek, aby služební orgán bezdůvodně nezvýhodňoval ani neznevýhodňoval státní zaměstnance před ostatními srovnatelnými státními zaměstnanci. Odvolací soud rovněž uložil soudu prvnímu stupně, aby se dále zabýval případným snížením důstojnosti či vážnosti žalobce ve společnosti, přičemž doplnil, že snížením důstojnosti či vážnosti ve společnosti ve značné míře je třeba rozumět nemajetkovou újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzické osoby, kterou tato vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání i šíři okruhu působní nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťuje a prožívá jako závažnou.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Žalobce byl přijat do služebního poměru u žalovaného na služební místo: odborný rada – specialista investiční výstavby (prokázáno Rozhodnutím o přijetí do služebního poměru z [datum]).

7. Na žalobce bylo hodnotitelem vedoucím oddělení investic [celé jméno svědka] dne [datum] vypracováno služební hodnocení za období od [číslo] do [datum], žalobci byla udělena bodová klasifikace 0,8 se závěrem o nevyhovujících výsledcích, obsažen byl návrh na odejmutí dosavadního osobního příplatku ve výši 7 641 Kč, hodnocení odsouhlasil a podepsal předseda žalovaného dne [datum], žalobce jej převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum]).

8. Rozhodnutí o platu (žalobce) [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], kterým byl žalobci přiznán plat v platové třídě 13, platovém stupni 12 ve výši 31 550 Kč a osobní příplatek 0 Kč, tj. byl mu odejmut dosavadní osobní příplatek ve výši 7 641 Kč (stanovený podle platového výměru platného ke dni bezprostředně předcházejícímu vzniku služebního poměru), bylo zrušeno rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] s tím, že postup žalovaného při vydání hodnocení nesplňoval požadavky příslušného nařízení vlády, neboť žalovaný vycházel z jím vydaného služebního předpisu předsedy SSHR č. 2/ 2016, který však neobsahoval konkrétní hodnotících kritéria vystihující potřeby daných služebních míst, proto bylo žalovanému uloženo provést nové hodnocení v souladu se zákonem (prokázáno rozhodnutím o platu [číslo jednací], rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

9. Na žalobce bylo hodnotitelem vedoucím oddělení investic [celé jméno svědka] dne [datum] vypracováno nové služební hodnocení za období od [číslo] do [datum], žalobci byla udělena bodová klasifikace 0,9 (s uvedením konkrétních pochybení žalobce v oddílu B. hodnocení), obsažen byl návrh na snížení dosavadního osobního příplatku ve výši 7 641 Kč na 500 Kč, hodnocení odsouhlasil a podepsal předseda žalovaného dne [datum], žalobce jej převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum]).

10. Žalobci byl následně přiznán plat dle 13. platové třídy, 12. platového stupně ve výši 31 550 Kč, a od [datum] ve výši 34 440 Kč a osobní příplatek ve výši 500 Kč (prokázáno rozhodnutími o platu [číslo jednací] a [číslo jednací]).

11. Na žalobce bylo hodnotitelem ředitelkou odboru majetkového [celé jméno svědkyně] dne [datum] vypracováno služební hodnocení za období roku 2016, kde byly zejména vytčeny nedostatky odborných znalostí/postupu/ závěrů žalobce a jeho konfliktní povaha, žalobci byla udělena bodová klasifikace 0,4 se závěry o nevyhovujících výsledcích, obsažen byl návrh na odebrání celého dosavadního osobního příplatku ve výši 500 Kč, hodnocení podepsal předseda žalovaného dne [datum]; přílohou [číslo] bylo sdělení [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] z [datum] že hodnocení žalobce vypracovala jako jeho nejbližší nadřízený (při absenci bezprostředního nadřízeného) na pokyn mimo jiné ředitelky odboru personálního [anonymizováno] [příjmení] s tím, že vycházela z dostupných údajů o žalobci, kterému byly uděleny dne [datum], [datum], [datum] písemné výtky (a dne [datum] podán podnět na kárnou komisi) a z informací, které jí v průběhu roku 2016 sděloval [anonymizováno] [celé jméno svědka], vedoucí oddělení investic, hodnocení žalobce převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum] včetně přílohy [číslo]).

12. Na základě odvolání žalobce bylo Rozhodnutí o platu (žalobce) [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], kterým byl žalobci přiznán plat v platové třídě 13, platovém stupni 12 ve výši 34 440 Kč a osobní příplatek 0 Kč, tj. byl mu odebrán dosavadní osobní příplatek ve výši 500 Kč, zrušeno a věc vrácena služebnímu orgánu I. stupně k novému projednání rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] s odůvodněním, že zejména nelze bez dalšího zjistit, na základě jakých konkrétních podkladů byl žalobce v hodnotících kritériích hodnocen 1 nebo 0 body, a dále s tím, že dané rozhodnutí o platu služební orgán I. stupně zruší a provede nové služební hodnocení žalobce na základě relevantních podkladů, které budou jeho přílohou a na které bude v konkrétních případech odkázáno, příp. dále rozhodne o změně nebo odnětí osobního příplatku (prokázáno rozhodnutím o platu [číslo jednací], odvoláním žalobce do rozhodnutí o platu podaného [datum], rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

13. Rozhodnutí o platu (žalobce) [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], kterým byl žalobci odebrán dosavadní osobní příplatek ve výši 500 Kč, a služební hodnocení (žalobce), které bylo podkladem daného rozhodnutí o platu (tj. hodnocení žalobce z [datum]) byly bez bližšího odůvodnění zrušeny usnesením předsedy žalovaného z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], žalobci tak náležel do dalšího rozhodnutí dosavadní osobní příplatek 500 Kč (prokázáno usnesením předsedy žalovaného z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

14. Žalobci byl od [datum] přiznán plat ve 13. patové třídě, 12. platovém stupni ve výši 37 890 Kč a osobní příplatek ve výši 500 Kč (prokázáno rozhodnutím o platu [číslo jednací]).

15. Na žalobce hodnotitelé [celé jméno svědkyně] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vedoucí oddělení investic, Odbor majetkový dne [datum] vypracovali nové služební hodnocení, v němž byla žalobci opětovně vytýkána konfliktní povaha a odborné nedostatky, žalobci byla udělena bodová klasifikace 1, bylo doporučeno ponechat stávající osobní příplatek 500 Kč, hodnocení bylo odsouhlaseno a podepsáno předsedou žalovaného dne [datum], žalobce hodnocení převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum]).

16. Ke stížnosti žalobce náměstek ministra vnitra pro státní službu dopisem z [datum rozhodnutí] [číslo jednací] žalobci sdělil, že služební hodnocení žalobce, se kterým byl seznámen [datum], je nepřezkoumatelné, protože není dostatečně zřejmé, k jakým konkrétním hodnotícím kritériím se vztahují k němu připojené přílohy, s ohledem na to, že však dané hodnocení nemělo vliv na výši osobního příplatku žalobce a s ohledem na běh času sdělil žalobci, že požádal předsedu žalovaného, aby hodnocení žalobce za rok 2016 zrušil a zajistil provedení služebního hodnocení žalobce již za rok 2017 (prokázáno dopisem náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí] [číslo jednací]). Služební hodnocení žalobce za rok 2016 bylo následně zrušeno s tím, že v prvním čtvrtletí roku 2018 má být zpracováno služební hodnocení za rok 2017 a bylo by proto nehospodárné provádět hodnocení za rok 2016, protože toto by již nemělo faktické účinky (prokázáno Usnesením předsedy žalovaného z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

17. Služební hodnocení žalobce za rok 2017 bylo vyhotoveno [datum] [anonymizováno] [příjmení], žalobci byla udělena bodová klasifikace 2,7 (dostačující výsledky) s tím, že žalobce udržuje konstruktivní vztahy s kolegy a běžně se zapojuje do týmových aktivit, obtížné situace a konflikty dokáže řešit, bylo doporučeno ponechat stávající osobní příplatek 500 Kč, předsedou žalovaného bylo hodnocení odsouhlaseno a podepsáno [datum], žalobce je převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum]).

18. Žalobci byly [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] a [anonymizováno] [celé jméno svědka] uděleny písemné výtky vždy se zcela konkrétní specifikací vytýkaných pochybení žalobce při plnění pracovních úkolů, a to např. výtky při zpracování záměru [anonymizováno], výzva k důslednému využívání pracovní doby (Výtka z [datum]), výtka při přípravě akcí [anonymizována dvě slova], opakovaná výzva k důslednému dodržování služební doby (Žádost [anonymizováno] [celé jméno svědka] z [datum] ředitelce o součinnost při řešení nedostatků v práci žalobce, Výtka z [datum]), výtka za řádné nevyužívání služební doby/nepovolené absence na pracovišti od [číslo] do [datum] s uvedením, že toto bylo zjištěno výpisy z docházkového systému a v řadě tam uvedených případů též osobně Ing. [celé jméno svědka] jeho sekretářkou či nadřízenou a právničkou [anonymizováno], (Výtka z [datum], Usnesení o opravě výtky [anonymizována dvě slova] z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]), výtka za neetické chování vůči nadřízenému, kterou podepsala za Ing. [celé jméno svědka] v.z. pí [příjmení] (Výtka z [datum]), výtka za nevhodné („ arogantní, s despektem“) chování vůči nadřízenému (Výtka [datum]), výtka týkající se pochybení v souvislosti s veřejnou zakázkou 15-057a4 [anonymizováno] podlahy (Výtka z [datum]). Kárná komise II. stupně zřízená v Ministerstvu vnitra Rozhodnutím č.j.: MV [číslo] 2016 dne [datum] výrok I. prvostupňového rozhodnutí tak,že žalobce je vinen kárným proviněním dle § 88 odst. 1 služebního zákona které spáchal tím, že podepsal zápis o předání a převzetí staveniště při realizaci akce„ 16 – 041 b [obec]“ před účinností smlouvy o dílo č. 2016, ve zbytku (co do uložení písemné důtky a náhrady nákladů řízení) prvostupňové rozhodnutí potvrdila s odůvodněním, že v prvostupňovém rozhodnutí byly zčásti chybně označeny předpisy, které měl žalobce porušit (a v tomto rozsahu dala za pravdu námitkám žalobce) a že v příčinné souvislosti s porušením služební kázně žalobcem nevznikl následek přičitatelný k tíži žalobce, což však bylo zohledněno při uložení nejmírnějšího kárného opatření; žaloba žalobce proti tomuto rozhodnutí kárné komise byla zamítnuta Rozsudkem Městského soudu v Praze z 24.11.2020, čj. 3Ad 24/2017-62 s tím, že žalobce předmět soudního přezkumu vymezil jen nekonkrétními odkazy na určitá ustanovení předpisu bez souvislosti se skutkovými výtkami, tedy řádně a konkrétně nespecifikoval žalobní body, které by měl soud vypořádat.
19. [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědkyně] byly„ na základě jejich požadavku“ ředitelem odboru informatiky zaslány přístupy žalobce na internet (prokázáno e-mailem [anonymizováno] z [datum]).
20. Žalobce [příjmení] [celé jméno svědka] s podrobným odůvodněním žádal o vysvětlení obsahu jemu udělených výtek (Dopis žalobce z [datum]), Ing. [celé jméno svědka] na to reagoval tím, že výtky jsou dostatečně odůvodněné a že u žalobce neshledal sebereflexi (Dopis Ing. [celé jméno svědka] z [datum]). Žalobce podal stížnost na jednání představených Ing. [celé jméno svědka] a Ing. [celé jméno svědkyně], se zcela konkrétní specifikací toho, proti jakému jejich jednání a zejména jakému konkrétnímu obsahu jemu udělovaných výtek brojí (prokázáno Stížností z [datum]). Žalobce se obracel na Ing. [celé jméno svědka] ohledně vysvětlení zpracování úkolů na akci [anonymizováno] a [anonymizováno], sdělil mu své přesvědčení, že jsou vůči němu ze strany ředitelky vytvářeny cílené záminky k problémům (e-mail žalobce z ledna 2016); žalobce opakovaně žádal Ing. [celé jméno svědka] o potvrzení z jakých důvodů se má stěhovat do jiné kanceláře a vysvětlení, proč má sdílet kancelář s pracovníky z jiných oddělení a nikoli s pracovníky z oddělení svého (emaily žalobce [příjmení] [celé jméno svědka] z listopadu 2016).
21. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že je od dubna 2014 dosud ředitelka odboru majetku, nadřízená žalobce. Ohledně žalobcových nedostatků v práci uvedla, že o žalobce ve svém odboru měla zájem s ohledem na jeho pracovní zkušenosti auditora, avšak po nástupu žalobce zjistila, že mu oblast investic a výstavby není tak blízká, žalobce byl ve 13. platovém stupni, což předpokládá odbornou zdatnost a přehled o problematice, svědkyně čekala, že se žalobce v určitém časovém intervalu zapracuje, což se však nestalo, jeho nedostatečnost byla nahrazována arogancí, veškeré nedostatky byly uvedeny v hodnocení, které vypracovával přímý nadřízený žalobce [příjmení] [celé jméno svědka], svědkyně vypracovala pouze jedno hodnocení na žalobce po odchodu [anonymizováno] [celé jméno svědka], vycházela přitom zcela z podkladů [anonymizováno] [celé jméno svědka] z jím předpřipraveného hodnocení a ze svých znalostí investičních akcí za rok 2017, na kolegy žalobce hodnocení nevypracovávala; svědkyně si již nevybavila konkrétní věci zde uvedené, kromě chyb ve věci skladového areálu [obec], u žalobce se jednalo i o nedůslednost, roztěkanost, nesoustředěnost, zpočátku s kolegy vycházel běžně, pak se ale stupňovala jeho agresivita, agresivní poznámky např. vůči nadřízenému [celé jméno svědka]. I jiní zaměstnanci byli hodnoceni např. průměrně, nikdo jiný proti tomu neměl námitky. Svědkyně popřela, že by kolegy žalobce naváděla k donášení na něj či že by jim osobně zakazovala se s ním bavit, rovněž např. se pí [celé jméno svědkyně] nikdy neřešila pracovní výkony žalobce, [anonymizováno] [celé jméno svědka] nenaváděla proti žalobce, nenabídla mu nikdy za to nějaké výhody. Některé nevyžádané informace, např. o přístupu žalobce na internet, dostala svědkyně od vedoucí oddělení majetku doktorky [příjmení], která byla v úzkém vztahu s žalobcem, i z důvodu tohoto vztahu byly někdy pracovní vtahy narušeny. Proto vyžádala od bezpečnostního ředitele informace o přístupu žalobce na internet; svědkyně nevěděla, proč byla pí [příjmení] na e-mail zaslány výsledky tohoto šetření; na základě toho byly všichni zaměstnanci proškoleni o přístupu na internet a byly několikrát kontrolováni bezpečnostním odborem. Je možné, že svědkyně nějaké pracovní věci žalobce řešila s pí [příjmení]. Ohledně kontroly docházky odkázala na předepsaný docházkový systém, což řešil s pracovníky jejich přímý nadřízený. Ohledně osoby pí [příjmení] svědkyně uvedla, že byla právnička žalovaného, byla přítomna u jedné výtky udělené žalobci, nebyla zmocněna k zastupování svědkyně. Svědkyně popřela, že by s žalobcem zacházela jinak než s jinými zaměstnanci, za jednání vůči žalobci jí nebyla udělena např. žádná výtka, návrhy na řešení situace ze strany žalobce byly šetřeny kontrolním odborem a jeho závěry byly se svědkyní projednány. Svědkyně setrvala na důvodnosti výtek udělených žalobci, např. ohledně toho, že popichoval, jízlivě špičkoval s tím, že daná pochybení sama viděla a vnímala na pracovišti; svědkyně neřešila žádnou stížnost kolegy na chování žalobce; dále upozornila na to, že výtky se po roce odstraňují z osobního spisu. Ohledně stěhování žalobce uvedla, že to řešil jeho nadřízený z důvodu mezilidských vztahů, svědkyni to bylo pouze oznámeno.
22. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že byl od září 2015 do ledna 2017 vedoucím investičního oddělení, tj. přímým nadřízeným žalobce. Se žalobcem měl běžné vztahy podřízeného/nadřízeného, rovněž s kolegy měl žalobce běžné vztahy. Svědek setrval na tom, že veškerá služební hodnocení žalobce i ostatních řádně zpracoval, vycházel ze svých zjištění z např. porad, kde bylo řešeno plnění jednotlivých úkolů, dále toho, co viděl, slyšel a vnímal na pracovišti, vycházel z jednání žalobce na pracovišti; nevybavil si, že by si na jednání žalobce někdy stěžoval některý z jeho kolegů; uvedl, že žalobce popichoval a byl ironický vůči němu, svědek si sám stěžoval na neplnění pracovních úkolů žalobce. Svědek popřel, že by věděl o osobních sporech na pracovišti, resp. uvedl, že je případně řešila ředitelka, resp. že např. slyšel, že se žalobce s pí [příjmení] nemusí potkávat na chodbách. Ohledně všech svých podřízených s ředitelkou [celé jméno svědkyně] např. řešil věci hodnocení, pokud je chtěla např. vysvětlit. Svědek rovněž setrval na jím udělených výtkách žalobci. Ohledně stěhování žalobce uvedl, že to bylo z provozních důvodů, více si nevybavil, nevybavil si rovněž, že by takto často byl stěhován jiný zaměstnanec. Ohledně výtky udělené žalobci [příjmení] [příjmení] uvedl, že tato byla oprávněna zastupovat ředitelku, která o tom byla informována. Ohledně kontroly docházky uvedl, že měl problémy s docházkou žalobce, konkrétně si vybavil dva případy, když s žalobcem jeho nepřítomnost na pracovišti osobně řešil, následně bylo vše řešeno přes záznamy docházky přes bezpečnostní oddělení, od něhož na pokyn ředitelky dostal i konkrétní kamerové záznamy, tato kontrola vyplývala z porad, byl to tedy pokyn od ředitelky, která mu dala docházku žalobce, ať provede kontrolu; i ohledně dalších dvou zaměstnanců řešil jejich vstupy na pracovištích a rovněž to řešil na poradách. Svědek si nevybavil, že by jiným zaměstnancům dal výtky. Na např. e-maily žalobce, ohledně akce [anonymizováno], svědek vždy reagoval. Svědek popřel, že by s žalobcem zacházel diskriminačně, či by jej žalobce informoval o bossingu či šikaně.
23. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že se jednalo o kolegyni žalobce, která u žalovaného pracovala od roku 2011 do roku 2016, pracovala na odboru majetkovém, na jiném oddělení než žalobce, se žalobcem přímo nespolupracovala, příp. se pouze jejich práce někdy prolnula (např. když řešila nepotřebný majetek ve skladu), sdílela s ním kancelář asi 1 nebo 2 měsíce, neměli a nemají jakýkoli bližší vztah. Svědkyně uvedla, že na tomto dříve bezproblémovém odboru po odvolání ředitele [příjmení] a po nástupu ředitelky [celé jméno svědkyně] nastal bossing a šikana z osobních důvodů, a to ředitelkou a právničkou žalovaného a skupinou zaměstnankyň okolo nich. Z těchto důvodů i svědkyně následně z práce odešla. Po svědkyni chtěli, aby žalobce hlídala a donášela na něj, s tím, že„ buď jim půjde na ruku, nebo si ponese sama následky“. Svědkyně dále specifikovala, že šikana a bossing byli i vůči všem ostatním zaměstnancům, nejen vůči žalobci. Svědkyni např. ředitelka dávala nesmyslné (u nichž bylo následně zjištěno, že je ani neověřovala a ani nepotřebovala), nesplnitelné a malicherné (opravy oslovení v dopisech atp.) úkoly, resp. se toto stávalo všem zaměstnancům, že ředitelka hledala takovéto chyby. Rovněž ředitelka před ostatními (na svolaných schůzkách) ponižovala pracovníky, kteří něco pokazili. Vůči žalobci daná situace započala tím, že se svědkyni (na konci roku 2015, začátku roku 2016) snažila proti žalobci zmanipulovat pí [příjmení], se kterou se kterou se rozešel; po svědkyni chtěla, aby na žalobce, který byl přesazen do jejich kanceláře donášela. Poté se svědkyni pí snažila říkat, co vše dělá žalobce špatně v pracovních věcech, dle svědkyně se však např. jednalo o věci, které žalobce nemohl ovlivnit. Ohledně služebního hodnocení uvedla, že nebylo„ služební“, ale že se jednalo o hodnocení podle toho, kdo byl ochoten„ dělat jejich praktiky“ (donášet, kontrolovat). Svědkyně uvedla, že tímto způsobem šikany a bossingu přistupovaly ke všem zaměstnancům, na žalobce byly obzvláště vysazeny (např. kolegyně [příjmení] mu prakticky s „ uchem na stěně“ měřila čas, když šel na toaletu) z osobního důvodu vycházejícího od pí [příjmení]. Svědkyni bylo pí [příjmení] řečeno, že se žalobce potřebují zbavit. Svědkyně si nevybavila, že by jinému zaměstnanci kromě žalobce chodily písemné výtky, pokud viděla jednu nebo dvě tyto výtky, přišly jí zcela nedůvodné. Ohledně služebního hodnocení žalobce uvedla, že není pravda, že by např. popichoval kolegy, naopak pí [příjmení] a [celé jméno svědkyně] popichovaly a šikanovaly zaměstnance tak, aby je znepřátelily mezi sebou. [příjmení] s žalobcem vycházeli bez problémů, nechtěli s ním sdílet kancelář, protože pak z toho měli problémy, protože se vedení nelíbilo, když s ním vycházeli, právě z tohoto důvodu (že kvůli tomu měla problémy s vedením) svědkyně hrozila výpovědí, pokud žalobce nepřesadí; bylo jim řečeno, že ho mají ignorovat a nemají se s ním bavit. Ohledně docházky uvedla, že bylo zcela běžné v rámci pracovní doby pracovně opouštět kancelář. Svědkyni osobně neviděla žádný konflikt žalobce s jiným zaměstnancem nebo nadřízenými, ty si vždy zaměstnance zvaly do zvlášť do svých kanceláří. Byla svědkem každodenních věcí, kdy mu např. házeli věci na stůl,„ vlítly do kanceláře, ať se s žalobcem nebaví“, chtěli po něm nějaké vysvětlení atp. Svědkyně ukončila pracovní poměr dohodou, panu [příjmení] však vysvětlila, že ji podala z důvodu šikany a bossingu, tajnému nahrávání atp.
24. Z výpovědi svědkyně [titul] [celé jméno svědkyně], soud zjistil, že od srpna 2013 dosud pracuje jako specialistka investiční výstavby na odboru majetku, byla kolegyně žalobce, přímo s ním však nespolupracovala, akce měli rozdělené. Žalobce poté, co se„ rozkoukal“, se dle svědkyně zaběhl normálně. [příjmení] s žalobcem či jeho povahou neměli problémy. Svědkyně dále uvedla, že vše, co se na pracovišti dělo, bylo nepříjemné, hrubé, hodně lidí kvůli tomu odešlo. Vůči žalobci začalo vedení vyvíjet nátlak z důvodu osobních věcí mezi žalobcem a vedoucí jiného oddělení pí [příjmení]; nátlak spočíval v neustálých výtkách, které dle svědkyně neodpovídali závažnosti daných věcí a které ostatní nedostávali, na pracovišti nebyly běžné písemné výtky, svědkyně však nevěděla, co bylo konkrétním obsahem výtek žalobci, někdy je od žalobce viděla, už si to nevybavuje; rovněž žalobce opakovaně stěhovali do jiných kanceláří i mimo rámec daného oddělení; na kolegy žalobce byl vyvíjen nátlak, aby se s ním nebavili, a to ředitelkou, pí [příjmení], pí [příjmení] a dvěma dalšími pracovnicemi, které ostatní kolegy„ držely na paškálu“, dusili, až se např. kolegyně [celé jméno svědkyně] zhroutila. Svědkyně uvedla, že jí osobně toto vytýkáno nebylo. Přímo u takových situací nebyla, protože si konkrétní zaměstnance zvali samostatně do kanceláře, slyšela to, pokud to např. probíhalo na chodbě, nebo tak, že jim to daný člověk řekl. Ke vtahu žalobce k nadřízenému [celé jméno svědka] uvedla, že„ jí to přišlo tak, že vedoucí [celé jméno svědka] něco od vedení dostal befelem, co má vůči žalobci udělat a nebyl s tím ztotožněn“, že si třeba postěžoval, že něco vůči žalobci musel podepsat. Se žalobcem sdílela kancelář cca 14 dní, bylo tam však málo místa, proto se vedoucí [celé jméno svědka] zasadil o přesazení žalobce, ale např. ne na volné místo u jiného kolegy ze stejného oddělení. Ohledně docházky uvedla, že byly kontrolovány výstupy z budovy, pochyb mezi kancelářemi byl běžný, neměla povědomí o tom, že by na pracovišti byly nějaké problémy s docházkou. Se svým hodnocením byla vždy spokojená; ohledně hodnocení žalobce věděla, že s tím byly problémy, neznala však jeho konkrétní obsah.
25. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno svědka] soud zjistil, že od roku 2003 dosud pracuje jako specialista investiční výstavby, s žalobcem však neměl bližší společné činnosti – každý řešil své zakázky samostatně; žalobce byl jeho kolegou, krátce nadřízeným, měli běžný kolegiální vztah, seděli spolu v jedné kanceláři cca rok. Dle svědka žalobci práce šla, spolupráce s ním byla stejná jako s ostatními. Ohledně situace na pracovišti svědek uvedl, že tam bylo různě pohlíženo na různé pracovníky, řešily se např. výtky a docházka. Svědek si nevybavil, že by někdo jiný kromě žalobce dostával písemné výtky, resp. si vybavil, že celé oddělení dostalo písemnou výtku za přístupy na internet. V dané době věděl, co bylo obsahem výtek udílených žalobci, z jeho pohledu to byly záležitosti třeba nejasného výkladu něčeho, formálních záležitostí, domníval se, že bylo možné, že podobné chyby dělali i ostatní. Svědek se svým hodnocením neměl problémy. Svědek zaznamenal, že byly problémy s vedením [anonymizováno] [celé jméno svědka], pí [celé jméno svědkyně], [anonymizováno] [příjmení], nebyl však jejich aktivním účastníkem, odehrávalo se to v ředitelně nebo u vedoucího; dle svědka tyto konflikty byly„ rádoby pracovní“, projednávaly se nějaké tvrzené nedostatky, výtky na docházku nebo výkon práce; toto mu přišlo, že vůči ostatním nebylo takto uplatňováno a že vůči žalobci to bylo extrémní; ustavil se systém, že ostatní kolegyně z majetkového oddělení si žalobce všímala a zaznamenávala jeho odchody a příchody. Ohledně stěhování žalobce se svědek doslechl, že to bylo z osobních důvodů i z důvodů nadřízených; soukromými důvody mínil vztah žalobce s vedoucí oddělení majetku.
26. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že u žalovaného pracovala 32 let do roku 2017, na konci na odboru majetku, byla kolegyně žalobce na jiném oddělení, osobně s ním na žádných projektech nespolupracovala, měla jinou agendu. S žalobcem na příkaz seděli cca 1 nebo 2 měsíce v kanceláři, což byla výjimka, protože v kancelářích seděli lidé ze stejných oddělení; svědkyně se domnívala, že to bylo z důvodu, aby mohli žalobce hlídat, že se ho chtěli zbavit. Ohledně situace na pracovišti svědkyně uvedla, že vše započalo s příchodem nové ředitelky pí [celé jméno svědkyně], která byla arogantní, ráda ponižovala lidi, hodně lidí to nevydrželo; ředitelka se následně skamarádila s vedoucí oddělení svědkyně pí [příjmení] a začali jejich oddělení šikanovat, vytvořila se okolo nich skupina, celé oddělení se rozložilo, až tam skoro nikdo nezůstal, ani nově nabíraní pracovníci to často nevydrželi např. ve zkušební době. Dle svědkyně to ohledně žalobce bylo z důvodu jeho dřívějšího osobního vztahu s pí [příjmení], se kterou se rozešel, a ona to neunesla. Žalobce na rozdíl od ostatních zaměstnanců opakovaně dávali z kanceláře do kanceláře, neustále za ním chodili a něco po něm chtěli, dávali mu výtky, jejichž obsah však svědkyně neznala; svědkyni (a rovněž pí [celé jméno svědkyně]) řekla v kanceláři ředitelky buď pí [příjmení], [celé jméno svědkyně] nebo [příjmení], ať žalobce ignorují, svědkyně tedy spolu s kolegy věděla, že pokud budou sedět s žalobcem, budou mít problém; na svědkyni byl kvůli žalobci vyvíjen nátlak, když např. odmítla říci něco, co nebyla pravda; poté, co jí z těchto důvodů pí [příjmení]„ seřvala“ na chodbě se svědkyně zhroutila a musela vyhledal odbornou pomoc. Svědkyně měla vždy dobré hodnocení, až na poslední, kde ji úplně degradovali a sebrali jí veškeré osobní hodnocení. Svědkyně si na vedení nestěžovala, pouze následně žádala nadřízeného pí [celé jméno svědkyně] o přeložení do jiného odboru, protože s daným vedením nechtěla dělat, výsledek to nemělo, následně byla nucena odejít.
27. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že od roku 1975 pracovala jako referentka majetkové správy. Žalobce byl její kolega, znali se již z dřívějška z jiných odborů, nikdy s ním neměla žádný konflikt ani nebyla u toho, že by s někým jiným měl konflikt, žalobce s kolegy problémy neměl. Svědkyně dala výpověď, protože na pracovišti byly od ředitelky a vedoucí oddělení majetku vůči některým zaměstnancům takové mezilidské vztahy, že to nevydržela. Vztahy se zhoršili od roku 2014 po nástupu ředitelky pí [celé jméno svědkyně], ta udělala nejprve„ čistku“ na investičním oddělení, poté se zaměřila na ostatní, vystřídalo se tam velké množství lidí; dle svědkyně tyto„ čistky“ byly nepodložené, nebyly proti nějaké skupině lidí, bylo to proti mladým, např. ve zkušební době, i proti starým. Vytvořila se tam skupina okolo ředitelky, pí [příjmení], pí [příjmení], která vymýšlela, jak jim to znepříjemnit. Jednotlivé pracovníky si volali do ředitelny. Do hodnocení svědkyni již v roce 2016 napsali věci, které nebyly pravdivé, že např. nespolupracuje, nesplnila úkol (který však jí např. ani nepříslušel), snížili jí osobní hodnocení, proti tomu podala stížnost. Svědkyně se domnívala, že žalobce měl problémy s vedením kvůli jeho soukromé věci s pí [příjmení], která byla zhrzená a tímto se mu mstila. Žalobce neustále stěhovali, rovněž i svědkyni nejprve stěhovali.
28. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když jiné důkazy nebyly ani navrhovány.
29. Právně soud věc posoudil podle § 98 služebního zákona, dle něhož se na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve služebním poměru § 16 a § 17 zákoníku práce použijí obdobně.
30. Dle § 16 odst. 1 zákoníku práce jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.
31. Dle § 17 zákoníku práce právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích upravuje antidiskriminační zákon.
32. Podle § 2 odst. 1 antidiskriminačního zákona se pro účely tohoto zákona právem na rovné zacházení rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví tento zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků.
33. Dle § 10 antidiskriminačního zákona dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění (1). Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (1). Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo (3).
34. Podle § 124 odst. 1 věta první služebního zákona se odpovědnost služebního úřadu za škodu vzniklou státnímu zaměstnanci řídí zákoníkem práce.
35. Dle § 265 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
36. Dle § 275 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav.
37. V dané věci bylo v řízení zcela prokázáno (rozhodnutím o přijetí do služebního poměru a nespornými tvrzeními účastníků), že žalobce byl přijat do služebního poměru u žalovaného na služební místo specialista investiční výstavby od [datum].
38. Žalobce se vůči žalovanému touto žalobou domáhá fakticky konstatování, že žalovaný vůči němu porušil pracovněprávní předpisy, a uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 123 984 Kč, a to z důvodů porušování zákazu diskriminace žalovaným ve věcech pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování, když porušení práva na rovné zacházení žalobce shledal konkrétně v jednáních svých nadřízených zejména [anonymizováno] [celé jméno svědkyně], [anonymizováno] [celé jméno svědka], příp. [anonymizováno] [příjmení]), a to ve srovnání s kolegy žalobce ([anonymizováno] [celé jméno svědka], [anonymizováno] [celé jméno svědka], [titul] [celé jméno svědkyně], když na žalobce byly vypracovávána nezákonná služební hodnocení (obsahující nepravdivé difamující informace o žalobci), na jejichž základě mu pak byl podstatně snížen osobní příplatek, čímž bylo zasaženo i do majetkové sféry žalobce, dále tím, že byl žalobce na pracovišti systematicky šikanován, resp. se jednalo o tzv. bossing, udílením nezákonných výtek, nucením k opakovanému stěhování kanceláří, neodůvodněným a nadbytečným sledováním příchodů a odchodů žalobce z/do kanceláře, šířením nepravdivých informací na pracovišti, izolací žalobce vynucovanou na ostatních zaměstnancích atp., což vše mělo negativní dopad ve sféře finančního ohodnocení žalobce, a mělo rovněž neblahý vliv na psychiku žalobce, když tato jednání pociťoval dle svých tvrzení úkorně jako silně obtěžující.
39. V daném případě soud zejména konstatuje, že je vázán závazným právním názorem Městského soudu v Praze rozvedeným výše, který zejména soudu prvního stupně nevytkl ničeho, co do dříve zjištěného skutkového stavu.
40. Soud proto uvádí, že po provedení dokazování, jak je specifikováno v odst. 6. až 27. vyšel zejména z výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] (potvrzené v zásadních bodech i výpovědí svědka [celé jméno svědka]), z nichž vzal za prokázané, že po nástupu ředitelky [celé jméno svědkyně] na dané pracoviště, došlo z popudu pí [celé jméno svědkyně] a okruhu jí blízkých spolupracovnic pí [příjmení], příp. [příjmení] na daném pracovišti k vytvoření nepřátelského pracovního prostředí, které vykazovalo známky tzv. bossingu, a to zejména vůči žalobci z důvodu ukončení jeho dřívějšího osobního vztahu s pí [příjmení]. Tzv. bossingem, tj. vertikální šikanou (zde konkrétně zejména od [anonymizováno] [celé jméno svědkyně], příp. [anonymizováno] [celé jméno svědka], který danému jednání na pracovišti vycházejícímu od pí [celé jméno svědkyně] nijak nezabránil) je pak třeba i dle odborné literatury rozumět takové formy jednání a komunikace na pracovišti vůči podřízeným, v nichž nadřízení uplatňují převahu své moci a možnosti kontrolovat a úkolovat své podřízené nepřiměřeným, nepřátelským a neetickým způsobem, tj. např. zadáváním zbytečných či nesplnitelných úkolů, vedením komunikace ponižujícím způsobem, nepřiměřenou a v důsledku šikanózní kontrolou veškerého obsahu pracovních činností daného zaměstnance atp., přičemž důsledkem (zejména delší dobu působícího bossingu) je situace, kdy se zaměstnanec, vůči němuž je bossing uplatňován, v důsledku pokračujícího tlaku dostává do beznadějné a bezbranné situace, v níž takto„ zlomený“ zaměstnanec např. dobrovolně odchází, příp. začne podávat (v důsledku neustávajícího psychického tlaku) neuspokojivé pracovní výsledky.
41. Soud v daném případě dospěl k závěru, že prakticky veškeré tyto uvedené znaky bossingu na daném pracovišti, a to zejména ve velmi zvýšené míře právě vůči žalobci zcela konkrétně, podrobně a spontánně popsaly ve svých výpovědích svědkyně [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně]. Vůči žalobci se přitom daná jednání mající původ od jeho nadřízených projevovala konkrétně tím, že na žalobce byla opakovaně vydávána formálně (právně) i obsahově vadná služební hodnocení, což je potvrzeno i rozhodnutími nadřízených orgánů, kterými byla daná vadná hodnocení opakovaně rušena (viz např. rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], usnesení předsedy žalovaného z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], usnesením předsedy žalovaného z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ve spojení s dopisem náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí] [číslo jednací]) a z nichž plyne, že daná hodnocení zejména neobsahovala jasná a konkrétní hodnotící kritéria a podklady, na jejichž základě měla být daná hodnocení učiněna. V hodnoceních pak např. byla žalobci mimo jiné vytýkána i jeho nepřátelská povaha a nevhodné chování k ostatním kolegům, což však zcela popřeli ve věci vyslechnutí svědci [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně] i [celé jméno svědkyně], když svědkyně [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] rovněž výslovně potvrdily, že služební hodnocení byla vyhotovována více než dle skutečných pracovních výkonů dle obliby daného zaměstnance u nadřízených (pí [celé jméno svědkyně], [příjmení]). Pokud pouze právě nadřízení žalobce [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] ve svých výpovědích uváděli nevhodné chování žalobce, z těchto výpovědí vyplývá, že toto tvrzené jednání žalobce pociťovali vůči sobě pouze tito jeho nadřízení, v hodnocení žalobce však uváděli žalobcovi konflikty s kolegy, což však bylo v tomto řízení vyvráceno; i sám svědek [celé jméno svědka] kromě toho vypověděl, že na chování žalobce si žádný z jeho kolegů nestěžoval. Soud proto tyto výpovědi nadřízených žalobce (i s ohledem na jejich menší podrobnost, menší spontánnost, jakož i„ svalování“ odpovědnosti za učiněná rozhodnutí v rámci daného pracoviště jeden na druhého, příp. na předchozí nadřízené žalobce) považuje za nevěrohodné, když oba tito svědci (jako nadřízení žalobce) mají zájem na rozhodnutí ve věci samé; naproti tomu svědci [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] nemají žádný osobní zájem na konkrétním rozhodnutí v této věci, všichni rovněž vyloučili jakýkoli bližší osobní vztah k žalobci, stejně tak nebyl zjištěn jakýkoli jejich možný zájem na poškození ostatních svědků [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] (zejména za situace, kdy svědci [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] na daném pracovišti nadále pracují), naopak svědkyně [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] rovněž výslovně potvrdily, že dané pracoviště opustily výhradně pro nesnesitelný tlak a nevhodné jednání ze strany jejich nadřízených, přičemž soud neshledal žádné důvody pro které by těmto výpovědím neuvěřil. Soud proto dospěl k závěru, že svědci [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] dostatečným způsobem potvrdili, že písemné výtky udílené žalobci byly na daném pracovišti zcela neobvyklé, nepřiměřené a namířené na žalobce právě z důvodu osobních antipatií vůči němu ze strany jeho nadřízených. Byť soud samozřejmě nezpochybňuje, že pracovní výkony žalobce nemusely být bezvadné, a tedy že některé z jemu udělených výtek mohly být (z části) důvodné (např. konkrétní výtky při zpracování záměru [anonymizováno], při přípravě akce [anonymizována dvě slova], zejména v souvislosti s rozhodnutím kárné komise II. stupně zřízené v Ministerstvu vnitra z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]) forma, četnost a způsob udílení výtek (např. i přes k tomu neoprávněnou osobu JUDr. [příjmení]) žalobci svědčí o osobních a nikoli skutečně pracovních důvodech udílení těchto výtek.
42. Za další projevy bossingu vůči žalobci je pak dle soudu nutno považovat i jeho opakované stěhování do různých kanceláří bez jakéhokoli logického odůvodnění v návaznosti na žalobcem prováděné pracovní činnosti, nadměrné a na daném pracovišti neobvyklé sledování docházky žalobce a kontroly jeho návštěv internetu (iniciované, jak uvedla sama svědkyně [celé jméno svědkyně], pí [příjmení], do jejíž náplně činnosti však takováto kontrola žalobce nijak nespadala, když této pracovnici byly rovněž zcela nad rámec její pracovní náplně zaslány zjištěné přístupy žalobce na internet, jak plyne z e-mailu [anonymizováno] z [datum]). Tato veškerá jednání vůči žalobci je pak dle soudu třeba posoudit souhrnně zejména v kontextu vyvíjení tlaku na ostatní zaměstnance, aby na žalobce„ donášeli“, izolovali jej a nebavili se s ním, jak výslovně potvrdily svědkyně [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně].
43. Soud tak s ohledem na vše shora uvedené uzavřel, že výše popsaná jednání nadřízených žalobce vůči žalobci v rámci jeho služebního poměru, která lze přičítat žalovanému, naplňují znaky bossingu, tedy jednání, které lze podřadit pod porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení dle § 10 antidiskriminačního zákona a znamenají tak rovněž porušení § 16 odst. 1 zákoníku práce, když žalovaný v daném případě nezajistil žalobci rovné zacházení co do jeho pracovních podmínek a odměňování (když v důsledku nesprávných služebních hodnocení žalobce neobdržel finanční ohodnocení, kterého by jinak v daném služebním poměru mohl dosáhnout).
44. Protože žalovaný vůči žalobci porušil své výše uvedené zákonné povinnosti má dle § 10 antidiskriminačního zákona mimo jiné právo na přiměřené zadostiučinění, resp. dle § 124 odst. 1 věta první služebního zákona ve spojení s § 265 odst. 1 zákoníku práce právo na náhradu škody, resp. ve smyslu ust. § 275 odst. 1 zákoníku práce náhradu nemajetkové újmy, která mu právě v příčinné souvislosti s porušením těchto právních povinností při plnění pracovních úkolů ze strany žalovaného prokazatelně vznikla.
45. S ohledem na to, že uvedení do původního stavu v daném případě není zjevně možné, když žalobce již u žalovaného nepracuje, je dle soudu namístě přiznat žalobci právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Daná nemajetková újma, resp. přiměřené zadostiučinění, v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného zajistit žalobci rovné zacházení v pracovních podmínkách přitom spočívá ve zhodnocení fakticky psychických útrap, které žalobce zažil na daném pracovišti za dobu trvání bossingu. Soud přitom vzal v úvahu, že výše podrobně popsaným jednáním nadřízených žalobce bylo zasaženo do osobností sféry žalobce, když danému jednání byli účastni jeho kolegové, tedy byla podstatným způsobem snižována jeho důstojnost a vážnost na pracovišti. S ohledem na množství zákonných opravných prostředků, které žalobce využil k bránění svého práva na obdržení včasného a bezvadného služebního hodnocení, jakož i práva na řádný přezkum udílených pracovních výtek je dále zřejmé, že žalobce dané jednání vůči sobě úporně pociťoval a prožíval jako závažné, nedůvodné a neospravedlnitelné. Stejně tak soud jako přitěžující fakt posoudil i to, že dané jednání nadřízených žalobce bylo dlouhodobé (trvající přes dva roky), soustavné a systematické; nelze přitom dané jednání zlehčovat pouze tím, že žalobce jej déle než dva roky snášel bez větší tvrzené psychické újmy, když v řízení bylo zcela prokázáno, že jiní jeho kolegové daný tlak nezvládli a dané pracoviště raději opustili (viz výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně]). Soud však v daném případě naopak přihlédl k i tomu, že veškerá jednání vůči žalobci byla činěna výhradně na jeho pracovišti, tedy měla jen omezený dopad do osobnostní sféry žalobce, když kromě jistě pochopitelného psychického stresu, neměla širší dopad na veřejný či rodinný život žalobce, např. služební hodnocení žalobce nebyla veřejně přístupná, žalobcova vážnost a důstojnost nebyla znevažována před širší veřejností atp.; stejně tak daná jednání významným způsobem neomezila např. pracovní možnosti žalobce, když žalobce nadále působí ve státní službě, což nesporoval.
46. Soud proto s přihlédnutím ke všem výše uvedeným konkrétním skutečnostem tohoto případu považuje za ve věci přiměřené odškodnění nemajetkové újmy v penězích ve výši 50 000 Kč, když se jedná o výši sice spíše symbolickou nicméně s dostatečným dopadem na žalovaného tak, aby byla naplněna zejména i preventivní funkce tohoto zadostiučinění, a aby bylo žalovanému dáno dostatečným způsobem najevo, že obdobná jednání nadřízených vůči podřízeným jsou nepřijatelná. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
47. S ohledem na výše uvedené soud (výroky II. a III.) zamítl žalobu co do zbytku požadované nemajetkové újmy, tj. co do částky 73 984 Kč, a rovněž z procesních důvodů zamítl i nárok žalobce na konstatování, že žalovaný porušil pracovně právní předpisy, když toto konstatování je předně zcela konzumováno přiznáním náhrady nemajetkové újmy v penězích, kromě toho tento nárok žalobce, jak byl po změně žaloby specifikován žalobním petitem, je zcela neurčitý a jako takový samostatně stojící žalobní petit nemohl být úspěšný (naopak z odůvodnění rozsudku samého zcela jasně plyne, která konkrétní ustanovení kterých pracovněprávních předpisů žalovaný vůči žalobci porušil a že právě z důvodů porušení těchto povinností je povinen zaplatit žalobci přiznanou finanční částku, protože jiné zadostiučinění se nejeví jako dostatečné).
48. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku podle ust. § 142 odst. 3o.s.ř. a žalobci, který byl ve věci úspěšný z části, avšak výše plnění, resp. forma plnění, záležela na úvaze soudu, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a za odvolání ve výši 2 000Kč a z paušální náhrady hotových výdajů za13 úkonů (podání žaloby, vyjádření ve věci samé z [datum], [datum], [datum], [datum], podání odvolání proti rozsudku z [datum], účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum], [datum] – s ohledem na délku trvání od [číslo] hod do [číslo] – přiznána náhrada za 2 úkony, [datum], [datum], [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 300 Kč podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem 7 900 Kč.
49. Lhůty k plnění byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací