Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 989,90 Kč s úroky z prodlení ve výši 12 % ročně od 10.6.2025 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá, co do povinnosti žalovaného zaplatit úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15 989,90 Kč od 12.3.2024 do 9.6.2025, a co do úroku z prodlení z částky 15 989,90 Kč od 10.6.2025 do zaplacení ve výši převyšující 12 % ročně až do výše 14,75 % ročně.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 265 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 19.6.2025 domáhá po žalovaném zaplacení 15 989,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12.3.2024 s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“), uzavřel dne 2.8.2023 s žalovaným po prověření jeho úvěruschopnosti (z čestného prohlášení žalovaného a z lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI CRKI, EUB) smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovanému na bankovní účet č. [č. účtu] poskytl v deseti platbách finanční prostředky v celkové výši 52 607 Kč. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, když přes upomínky zaplatil pouze částku 36 617,10 Kč, právní předchůdce žalobce proto úvěr dle smlouvy dopisem z 11.3.2024 zcela zesplatnil, přičemž žalovaný na dlužné jistině dosud dluží částku 15 989,90 Kč. Daná pohledávka za žalovaným přitom byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena na společnost [právnická osoba].[IČO] IČO, , která tuto pohledávku dále postoupila dle smlouvy o postoupení pohledávek na žalobce. Žalobce se proto domáhá zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 15 989,90 Kč spolu s výše specifikovaným příslušenstvím, a to, v případě posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, z titulu bezdůvodného obohacení.
2. Žalovaný k věci samé podáním z 21.8.2025 a z 22.10.2025 uvedl, že mezi účastníky nebyla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, když nebylo postupováno v souladu s ustanoveními zákona č. 257/2016 Sb. Dále namítal nepřiměřenost smluvního úroku, pokut a dalších poplatků, které souvisely s poskytnutým úvěrem, jakož i to, že není zřejmé, na co byla započítána žalovaným splacená částka v celkové výši 36 617,10 Kč.
3. Soud věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků a právního zástupce žalobce, kteří se z nařízeného jednání řádně omluvili.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav: Právní předchůdce žalobce s žalovaným dne 2.8.2023 uzavřel smlouvu o úvěru (formou prostředků komunikace na dálku), kterou se zavázal žalovanému poskytnout revolvingový úvěr do výše úvěrového limitu 15 990 Kč, a žalovaný se čerpaný úvěr zavázal splácet ve smlouvě sjednaným způsobem spolu se sjednaným smluvním úrokem ve výši 1,25 % denně. V případě porušení povinností ze strany žalovaného byl právní předchůdce žalobce oprávněn nesplacenou část úvěru zesplatnit (zjištěno z úvěrové smlouvy č. [hodnota], všeobecných obchodník podmínek společnosti [právnická osoba].). Dle čestného prohlášení žalovaného ke dni uzavření dané smlouvy měl žalovaný čistý měsíční příjem 51 600 Kč, byl ženatý, vlastnil rodinný dům s hypotékou, měsíční výdaje na domácnost činily 4 000 Kč, splátky jiných úvěrů činily 20 000 Kč měsíčně (zjištěno z čestného prohlášení klienta ze dne 2.8.2023). Z potvrzení o provedení plateb [Anonymizováno] bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] celkem 52 607 Kč (zjištěno z Potvrzení o provedené platbě [Anonymizováno] z 2.8.2023, 4.9.2023, 13.9.2023, 5.9.2023, 14.9.2023, 6.9.2023, 14.9.2023, 13.10.2023, 18.12.2023, 3.9.2023). Pohledávka za žalovaným z dané úvěrové smlouvy byla právním předchůdcem žalobce postoupena na společnost [právnická osoba]. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23.3.2025). Společnost [právnická osoba]. pohledávku za žalovaným postoupila na žalobce (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27.3.2025). Žalovanému bylo oznámeno postoupení dané pohledávky na žalobce a byl vyzván k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou z 2.6.2025 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky z 2.6.2025 a upomínky z 2.6.2025 včetně poštovního podacího listu z 2.6.2025).
5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když další důkazy ani nebyly navrhovány. Po zhodnocení všech předložených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná z podstatné části.
6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).
8. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Soud má po provedeném dokazování za zcela prokázané, a to smlouvou samou (jejíž sjednání a obsah žalovaný nerozporoval), že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřel ve smyslu § 2395 o.z. a násl. smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou se zavázal poskytovat žalovanému peněžní prostředky do výše sjednaného úvěrového limitu. Potvrzeními o platbách [Anonymizováno] žalobce prokázal, že žalovanému dle dané smlouvy v 10 platbách vyplatil na sjednaným bankovní účet celkem částku 52 607 Kč, jejíž obdržení žalovaný rovněž nesporoval. Mezi účastníky též nebylo sporu o tom, že žalovaný právnímu předchůdci žalobce splatil pouze částku 36 617,10 Kč, kterou jak plyne z výše uvedeného žalobce zcela započetl na vyplacenou jistinu poskytnutého úvěru.
11. Soud se proto dále v daném případě s ohledem na znění ust. § 87 zákona zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.
12. Soud v daném rozsahu uzavřel, že žalobce v žalobě nedoložil, že by právní předchůdce žalobce dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, žalobce pouze uvedl, že právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI CRKI, EUB a na základě čestného prohlášení žalovaného. Žalobce přitom v žalobě nijak neprokazuje, že by skutečně provedl lustraci žalovaného ve výše zmíněných databázích a jaký závěr z lustrací vyvodil. Z čestného prohlášení žalovaného (tabulka s příjmy a výdaji žalovaného) rovněž není zřejmé, jak bylo k uvedeným částkám dospěno a ani kdo částky do tabulky zapsal, a zejména, jak byly takto tvrzené příjmy a výdaje žalovaného ověřeny. Žalobce se přitom nedostavením se k nařízenému jednání sám zbavil možnosti, aby byl v tomto rozsahu o potřebě doplnit skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání poučen dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce (na něhož byla daná pohledávka za žalovaný řádně postoupena, jak plyne z předložených smluv o postoupení pohledávek) neunesl v daném rozsahu břemeno tvrzení a břemeno důkazu ohledně platného uzavření úvěrové smlouvy.
13. Soud s ohledem na shora uvedené danou úvěrovou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, když při jejím uzavírání bylo postupováno v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona. Soud proto žalobci přiznal pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení za žalovanému prokazatelně vyplacenou a dosud nesplacenou jistinu úvěru ve výši 15 989,90 Kč, když jiné platby (např. úroků, smluvních pokut atp.) žalobou ani nejsou požadovány. Žalovaný pak ani netvrdil, že by dle dané smlouvy splatil částku vyšší než žalobcem na jistinu již započtenou, tj. vyšší než 36 617,10 Kč. Žalovaný pak ani netvrdil, že by zaplacení této částky nebylo v jeho majetkových možnostech.
14. Úroky z prodlení z dlužné částky byly žalobci přiznány dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., až ode dne 10.6.2025 do zaplacení, když z jediné v řízení prokazatelně doručené výzvy k plnění včetně poštovního podacího archu plyne, že žalovaný byl k plnění vyzván až výzvou předanou k poštovní přepravě 2.6.2025, zásilka tak byla dle § 573 o.z. doručena dne 5.6.2025, tam stanovená třídenní lhůta k plnění uplynula 9.6.2025 a ode dne následujícího byl žalovaný v prodlení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
15. Výrokem II. rozsudku pak soud žalobu zamítl pouze v rozsahu nad rámec výše uvedeného požadované úroky z prodlení.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce měl ve věci neúspěch jen ve zcela nepatrné části úroků z prodlení, soud proto žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), odměnou advokáta za 1 úkon právní služby (vyjádření ve věci z 20.10.2025) za 1 740 Kč dle § 7, 8 advokátního tarifu, náhradou hotových výdajů advokáta za uvedené prvé 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 6 advokátního tarifu a za posledně uvedený úkon ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 775 Kč, tj. celkem 5 265 Kč. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
17. Lhůty k plnění byly určeny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.