Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 19.2.2024 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 3 000 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 14,75 % ročně od 19.2.2024 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 216 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 14.6.2024 domáhá po žalované zaplacení částky 13 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou byla dne 19.1.2024 uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“), na základě které poskytl žalobce žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 18.2.2024. Žalovaná se ve smlouvě zavázala v případě prodlení uhradit žalobci smluvní úrok v kapitalizované výši 3 000 Kč. Žalovaná úvěr přes upomínky žalobci nevrátila. Žalobce tak požaduje zaplacení dlužné jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 000 Kč a zaplacení zákonných úroků z prodlení z částky 13 000 Kč od 19.2.2024 do zaplacení.
2. Žalovaná k věci samé uvedla, že žalobce před poskytnutím úvěru řádně neposoudil její úvěruschopnost a zneužil její neznalosti za účelem zisku.
3. Soud věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení, kteří se, ač řádně předvoláni, k jednání bez včasné omluvy nedostavili, resp. žalovaná se z jednání omluvila podáním z 12.9.2024 (předaným soudci až po proběhnutí nařízeného jednání).
4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalobce uzavřel s žalovanou dne 19.1.2024 (prostřednictvím prostředků komunikace na dálku po zaslání podpisového kódu na tel. č. žalované [hodnota], když žalovaná byla identifikována r.č., č. OP, číslem bankovního účtu č. [č. účtu]) smlouvu o úvěru ID: [hodnota], kterou se žalobce zavázal poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 000 Kč do 18.2.2024, s tím, že sjednaná výše úroku činila 1 % denně (prokázáno smlouvou o úvěru ID: [hodnota], formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobce žalované na její bankovní účet č. [č. účtu] dne 19.1.2024 vyplatil částku ve výši 10 000 Kč (prokázáno potvrzením o provedené platbě [Anonymizováno]). Žalobce žalovanou vyzval k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 6.6.2024 včetně poštovního podacího lístku).
5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).
7. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. V daném případě má soud po provedeném dokazování za zcela prokázané, že žalobce s žalovanou uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované dne 19.1.2024 peněžité prostředky ve výši 10 000 Kč, což vyplývá z potvrzení o provedení platby, nadto přijetí této částky žalovaná v řízení nijak nesporovala.
10. Soud se proto dále s ohledem na znění ust. § 87 zákona zabýval tím, zda žalobce před poskytnutím tohoto úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalované, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Soud v daném rozsahu uzavřel, že v žalobě zejména úplně absentují jakákoli skutková tvrzení (a návrhy důkazů k jejich prokázání) ohledně toho, jakým způsobem (z jakých zcela konkrétních zdrojů, informací, jak doložených) měla být vůbec úvěruschopnost žalované v daném případě zkoumána; v žalobcem pouze předložených listinných důkazech rovněž jakékoli zkoumání úvěruschopnosti žalované zcela absentuje. Žalobce se přitom nedostavením se k nařízenému jednání sám zbavil možnosti, aby byl v tomto rozsahu o potřebě doplnit skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání (ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované před uzavřením dané smlouvy) poučen dle ust. § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované tak soud nemohl učinit fakticky žádná skutková zjištění. Soud proto uzavřel, že žalobce neunesl v tomto rozsahu břemeno tvrzení a břemeno důkazu ohledně platného uzavření úvěrové smlouvy, když soud danou smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, neboť při jejím uzavírání bylo postupováno v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona.
11. S ohledem na výše uvedené má žalobce nárok pouze na vrácení žalované prokazatelně vyplacené jistiny úvěru (z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o.z.), tedy částky ve výši 10 000 Kč, a to z důvodu prodlení žalované spolu se zákonnými úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vl. č. 351/2013 Sb., ode dne 19.2.2024 (den následující po splatnosti daného dluhu, o němž byla žalovaná zcela informována) do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
12. Ve zbytku (konkrétně co do zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 3 000 Kč) má soud žalovaný nárok za nedůvodný z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byl žalobcem požadován, proto soud rozhod, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalobce byl ve věci úspěšný ze 77 % a žalovaná z 23 %, žalobce má proto právo na náhradu 54 % účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny advokáta podle § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka, podání žaloby) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, dále z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a z 21 % DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 2 252 Kč, z čehož 54 % činí 1 216 Kč. Odměna advokáta přitom byla stanovena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z činnosti soudu je mu známo, že žalobce podává na daném ustáleném vzoru opakovaně velké množství obdobných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace žalované strany, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.