Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 900 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 18.11.2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 11 960 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 18.11.2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 24.7.2024 domáhá po žalovaném zaplacení částky 19 860 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 16.8.2023 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem 6 300 Kč ve 3 měsíčních splátkách, poslední splátka měla být uhrazena 17.11.2023. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech, a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku 7 100 Kč, kterou žalobce započítal na smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky, náklady spojené s uplatněním pohledávky a výše uvedený poplatek. Žalobce tak požaduje dosud neuhrazenou dlužnou částku jistiny a poplatku ve výši 19 860 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z této částky od 18.11.2023 do zaplacení. Žalovanou částku žalovaný přes předžalobní upomínku nezaplatil.
2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.
3. Soud věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení, když žalobce a jeho právní zástupkyně se z jednání omluvili a žalovaný se nedostavil, ač řádně předvolán, bez omluvy.
4. V řízení zjištěný skutkový stav je ten, že žalobce uzavřel s žalovaným dne 16.8.2023 (prostřednictvím prostředků komunikace na dálku po zaslání podpisového kódu) smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč na bankovní účet č. [č. účtu] a žalovaný se je zavázal vrátit spolu s poplatkem 6 300 Kč v měsíčních splátkách po 7 100 Kč splatných k 31. dni, 62. dni a 93. dni ode dne poskytnutí částky 15 000 Kč; v případě prodlení s plněním se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady (prokázáno smlouvou o zápůjčce z 16.8.2023, potvrzením o provedené platbě [Anonymizováno]). Žalovanému byla na jeho bankovní účet č. [č. účtu] dne 16.8.2023 vyplacena částka ve výši 15 000 Kč (prokázáno výpisem z účtu č. [č. účtu]). Žalobce žalovaného vyzval k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou (prokázáno předžalobní upomínkou z 2.7.2024 včetně poštovního podacího lístku).
5. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).
7. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. V daném případě má soud po provedeném dokazování za zcela prokázané, že žalobce s žalovaným uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku ve smyslu § 2395 a násl. o.z. smlouvu o spotřebitelském úvěru (posouzeno dle obsahu uzavřené smlouvy), na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému dne 16.8.2023 peněžité prostředky ve výši 15 000 Kč, což vyplývá z výpisu z účtu č. [č. účtu], nadto přijetí této částky žalovaný v řízení nijak nesporoval.
10. Soud se proto dále s ohledem na znění ust. § 87 zákona zabýval tím, zda žalobce před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Soud v daném rozsahu uzavřel, že v žalobě zejména absentují jakákoli konkrétní skutková tvrzení (a návrhy důkazů k jejich prokázání) ohledně toho, jakým faktickým způsobem (z jakých zcela konkrétních zdrojů, informací, jak doložených) byla vůbec zkoumána úvěruschopnost žalovaného, když žalobce pouze obecně uvedl, že vycházel z informací vyžádaných od žalovaného; v žalobcem pouze předložených listinných důkazech jakékoli zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zcela absentuje. Žalobce se přitom nedostavením se k nařízenému jednání sám zbavil možnosti, aby byl v tomto rozsahu o potřebě doplnit skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání (ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smluv) poučen dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Poučení podle § 118a lze přitom nepřítomné straně písemně poskytnout pouze ve zcela výjimečných případech daných specifickou situací konkrétního případu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3.10.2006, sp. zn. I. ÚS 173/06), o který se však v této věci nejedná, neboť žalobce podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci, ve kterých se téměř vždy jedná o pohledávky vzniklé z titulu spotřebitelských úvěrů, žalobci (i jeho právní zástupkyni) je tak známo, že je nutné tvrdit a doložit důkazy prokazující, že byla žalobcem před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Soud tak uzavřel, že ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nemohl učinit fakticky žádná skutková zjištění. Žalobce tedy neunesl v daném rozsahu břemeno tvrzení a břemeno důkazu ohledně platného uzavření úvěrové smlouvy, když soud danou smlouvu (ve znění dodatků) posoudil jako absolutně neplatnou, neboť při jejich uzavírání bylo postupováno v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona.
11. S ohledem na výše uvedené má žalobce podle § 87 věty třetí zákona nárok pouze na vrácení žalovanému prokazatelně vyplacené a nesplacené jistiny úvěru. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by na poskytnutý úvěr splatil více než žalobcem samotným tvrzenou částku 7 100 Kč, tuto částku proto soud započetl na dlužnou jistinu, žalovanému proto uložil povinnost zaplatit zbývající dlužnou jistinu úvěru ve výši 7 900 Kč, a to z důvodu prodlení žalovaného spolu se zákonnými úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vl. č. 351/2013 Sb. ode dne 18.11.2023 až do zaplacení, když žalovaný věděl již při podpisu smlouvy, že nejpozději dne 17.11.2023 měl vrátit celou zapůjčenou částku, od 18.11.2023 tak byl v prodlení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
12. Ve zbytku má soud žalovaný nárok za nedůvodný z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byl žalobcem požadován (až už se jedná o smluvní poplatek, smluvní náklady spojené s vymáháním či smluvní pokutu), proto soud rozhod, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
13. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když poměr ne/úspěchu účastníků ve věci je cca poloviční, proto žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení.
14. Lhůta k plnění byla určena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.