Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka], a to do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku [částka], částku [částka] a úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne [datum] domáhá po žalovaném zaplacení celkové částky [částka] s úroky z prodlení z částky [částka] ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že s žalovaným (prostřednictvím webové stránky [Anonymizováno]) uzavřel (po ověření výše příjmu žalovaného výpisy z jeho bankovního účtu či výplatními listy a lustraci v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI) dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalovanému téhož dne poskytl na dobu neurčitou sjednaný úvěr ve výši [částka] na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] (pod VS: [var. symbol]), který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p.m.; žalovaný byl povinen splácet ke každému 9. dni měsíce alespoň úrok přirostlý za minulé období. Žalovaný však sjednané splátky nehradil přes upomínky, proto byl úvěr zesplatněn k [datum] a žalovaný byl vyzván k úhradě celého zbývajícího dluhu (i předžalobní upomínkou z [datum]) sestávajícího z dlužné jistiny ve výši [částka], z kapitalizovaného smluvního úroku za první měsíc čerpání úvěru ve výši [částka] a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované od [datum] do [datum], tj. ve výši [částka]. Žalobce z dlužné jistiny a smluvního úroku žádá zaplacení též zákonných úroků z prodlení ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení.
2. Žalovaný ve věci samé nesporoval žalobní tvrzení, zejména, uzavření dané smlouvy, resp. to, že na jejím základě od žalobce na svůj bankovní účet obdržel částku ve výši [částka] a ničeho nesplatil. Doplnil, že si úvěr musel vzít, protože zařizovali byt, byl ve finanční tísni, těsně po insolvenci. Žalobce si od něj vyžádal výpis z bankovního účtu za předcházející tři měsíce, kdy tam uvedené výdaje označené jako gambling byly sázky většinou na sport, z nichž neměl větší příjmy. Jeho měsíční příjem byl cca [částka]. Žalovaný žádal žalobě vyhovět pouze co do dlužné jistiny úvěru, k možnosti úhrady uvedl, že žádá určení splátek, příp. delší lhůty splatnosti, neboť má aktuálně více dluhů.
3. Soud věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce, kteří se z nařízeného jednání omluvili.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (formou prostředků komunikace na dálku přes stránku [Anonymizováno], kterou se zavázal žalovanému poskytnout na dobu neurčitou peněžní prostředky do výše [částka], a žalovaný se je zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem 40 % p.m., pro případ prodlení žalovaného s plněním splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], fotografie řidičského a OP žalovaného, nesporná tvrzení účastníků). Dle dané smlouvy byla na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] [datum] připsána částka [částka] (viz sdělení [Anonymizováno] z [datum], nesporná tvrzení účastníků). Z důvodu prodlení žalovaného se splácením měl být úvěr zesplatněn dopisem z [datum], žalovaný však byl prokazatelně vyzván k zaplacení žalované částky až předžalobní upomínkou z [datum] včetně poštovního podacího lístku z [datum]. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dané smlouvy vzal soud pouze za prokázané z předložených výpisů z bankovních účtů žalovaného za období od [datum] do [datum], že žalovaný na daných účtech vykazoval záporné zůstatky v řádech desítek tisíc Kč, příjmová stránka účtu je tvořena převážně položkami za sázky, příjmem z výplaty ve výši cca [částka] a opakovanými příjmy v různé výši od různých nebankovních společností.
5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když další důkazy ani nebyly navrhovány. Po zhodnocení všech předložených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).
8. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Soud má po provedeném dokazování za zcela prokázané, a to smlouvou o úvěru samou ve spojení se sdělením ThePay a nespornými tvrzeními účastníků, že žalobce s žalovaným uzavřel ve smyslu § 2395 o.z. a násl. smlouvu o úvěru, kterou se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou úvěrového limitu do výše [částka], přičemž úvěr ve výši [částka] byl žalovanému fakticky poskytnut na bankovní účet dne [datum].
10. Soud se v daném případě dále s ohledem na znění ust. § 87 zákona zabýval tím, zda žalobce před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.
11. Soud v daném rozsahu uzavřel, že v žalobě zejména zcela absentují jakákoli konkrétní skutková tvrzení (a návrhy důkazů k jejich prokázání) ohledně toho, jakým faktickým způsobem (z jakých zdrojů, informací, jak doložených) byla vůbec zkoumána úvěruschopnost žalovaného (vyjma jeho lustrací v příslušných evidencí dlužníků) a jaké byly v době před uzavřením dané smlouvy skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Žalobce pouze bez dalšího uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dle výpisů z účtů žalovaného případně jeho výplatními listy. V řízení však byly k důkazu předloženy pouze bankovní výpisy žalovaného za období od [datum] do [datum], z nichž však pouze plyne, že žalovaný zjevně neměl dlouhodoběji dostatek finančních prostředků k hrazení ani svých běžných výdajů (jeho běžné výdaje zdaleka nestačila pokrýt jeho výplata), když na účtech byly vykazovány dlouhodobě výrazné záporné zůstatky; žalovaný zjevně platil řadu závazků plynoucích z mnohých opakovaných sázek, nadto si navíc zjevně opakovaně půjčoval další finanční prostředky od nebankovních institucí. Soudu pak nebylo ani tvrzeno, jaké např. měly být skutečné/pravidelné příjmy žalovaného a z jakých zdrojů tyto pocházely, když žalovaný na jednání soudu pouze uvedl, že v té době byl zrovna po insolvenci, byl ve finanční tísni, když sice jeho měsíční příjmy ze zaměstnání dosahovaly výše cca [částka] měsíčně, ale zjevně nepostačovaly k úhradě jeho ani běžných výdajů, natož výdajů nenadálých, např. splátek úvěrů (jak plyne z výpisů z jeho bankovního účtu). Stejně tak nebyly tvrzeny ani doloženy žalovaného faktické výdaje na bydlení, živobytí atp.; stejně tak nebylo ani tvrzeno, jak výši příjmů a výdajů žalovaného žalobce fakticky dále ověřil, když předložené výpisy z účtů jsou v tomto směru zjevně nedostatečné k učinění závěru, že žalovaný byl úvěruschopný, neboť naopak prokazují špatnou finanční situaci žalovaného, která neumožňovala bez dalšího řádné splácení daného úvěru. Žalobce se přitom nedostavením se k nařízenému jednání sám zbavil možnosti, aby byl v tomto rozsahu o potřebě doplnit skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání poučen dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak soud nemohl učinit fakticky jiná skutková zjištění, než že žalovaný svou finanční situaci řešil uzavíráním velkého počtu sázkových operací a dalšími spotřebitelskými úvěry, přičemž jeho účet setrvale vykazoval záporné zůstatky. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce neunesl v daném rozsahu břemeno tvrzení a břemeno důkazu ohledně toho, že před uzavřením dané úvěrové smlouvy dostatečným způsobem zkoumal a řádně posoudil faktickou úvěruschopnost žalovaného, resp. ohledně toho, že žalovaný byl v okamžiku uzavření dané smlouvy úvěruschopný. Soud tak danou smlouvu posoudil jako neplatně uzavřenou, když při jejím uzavírání bylo postupováno v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona.
12. Kromě toho i ve smlouvě sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně je zjevně zcela nepřiměřený (když v dané době činil běžně poskytovaný úrok spotřebitelských úvěrů dle veřejně dostupných údajů ČNB – ARAD 8,81 % ročně); smlouva je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatná i z tohoto důvodu.
13. Soud proto žalobci přiznal pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení za žalovanému prokazatelně vyplacenou jistinu úvěru ve výši [částka], jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
14. Ostatní žalované nároky má soud za nedůvodné z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byly žalobcem požadovány (ať už se jedná o smluvní úroky, či smluvní pokutu). S ohledem na ust. § 87 zákona žalovaný dosud ani není v prodlení s vrácením jistiny úvěru, soud proto zamítl i požadované úroky z prodlení. Soud tak rozhod, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když účastníci měli v řízení každý úspěch z cca poloviny. Soud proto žádnému z nihc nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.
16. Lhůtu k plnění soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. určil s ohledem na tvrzené majetkové a finanční poměry žalovaného s ohledem na výši přiznané částky v trvání 3 měsíců, když tuto shledal v daném případě jako přiměřenou, pro žalovaného nelikvidační, a to do svého trvání nikoli tak dlouhou, aby mohla objektivně vyvolat jakékoli negativní následky na straně žalobce.