Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč[Anonymizováno] s úroky z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 6. 12. 2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 4 025 Kč a úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částek- 2 800 Kč od 9. 6. 2023 do zaplacení,- 7 000 Kč od 9. 6. 2023 do 5. 12. 2023,zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 059 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou podanou soudu dne 7.12.2023 domáhá po žalovaném zaplacení celkové částky 11 025 s úroky z prodlení z částky 9 800 Kč ve výši 15 % ročně od 9.6.2023 do zaplacení s odůvodněním, že s žalovaným (prostřednictvím webové stránky [internetová stránka]) uzavřel (po ověření výše příjmu žalovaného výpisy z jeho bankovního účtu či výplatními listy a lustraci v dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, BRKI) dne 3.2.2023 smlouvu o úvěru č. [číslo], na jejímž základě žalovanému téhož dne poskytl na dobu neurčitou sjednaný úvěr na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] (pod VS: [var. symbol]), který se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p.m.; žalovaný byl povinen splácet ke každému 5. dni měsíce alespoň úrok přirostlý za minulé období. Žalovaný však sjednané splátky nehradil přes upomínky, proto byl úvěr zesplatněn k 8.6.2023 a žalovaný byl vyzván k úhradě celého zbývajícího dluhu (i předžalobní upomínkou z 1.12.2023) sestávajícího z dlužné jistiny ve výši 7 000 Kč, z kapitalizovaného smluvního úroku do 8.6.2023 ve výši 2 800 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky kapitalizované od 9.6.2023 do 1.12.2023, tj. ve výši 1 225 Kč. kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 000 Kč; žalobce z dlužné jistiny a smluvní pokuty žádá zaplacení též zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % ročně od 9.6.2023 do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci samé nijak nevyjádřil.
3. Soud věc projednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce, kteří se z nařízeného jednání omluvili a v nepřítomnosti žalovaného, který se nedostavil bez omluvy.
4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav: Žalobce s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [číslo] (formou prostředků komunikace na dálku přes stránku [internetová stránka]), kterou se zavázal žalovanému poskytnout na dobu neurčitou peněžní prostředky do výše 20 000 Kč, a žalovaný se je zavázal splácet spolu se sjednaným úrokem 40 % p.m., pro případ prodlení žalovaného s plněním splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [číslo], kopie rodného listu a OP žalovaného, informace o bankovních účtech žalovaného). Dle dané smlouvy byla na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] v únoru 2023 připsána částka 7 000 Kč (viz sdělení [název banky] z [datum]). Z důvodu prodlení žalovaného se splácením měl být úvěr zesplatněn dopisem z 5.6.2023, žalovaný však byl prokazatelně vyzván k zaplacení žalované částky až předžalobní upomínkou z 1.12.2023 včetně poštovního podacího lístku z 1.12.2023. Ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dané smlouvy vzal soud pouze za prokázané z předložených výpisů z bankovních účtů žalovaného za období 11/2022-1/2023, že žalovaný na daných účtech vykazoval záporné zůstatky v řádech desítek tisíc Kč, příjmová stránka účtu je tvořena převážně položkami zjevně za sázky, když jeho příjem z výplaty ve výši cca 25 000-30 000 Kč zjevně nestačil ani k pokrytí těchto sázek.
5. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když další důkazy ani nebyly navrhovány. Po zhodnocení všech předložených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
6. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).
8. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Soud má po provedeném dokazování za zcela prokázané, a to smlouvou o úvěru samou ve spojení se sdělením [název banky] (potvrzujícím výplatu 7 000 Kč na účet žalovaného), že žalobce s žalovaným uzavřel ve smyslu § 2395 o.z. a násl. smlouvu o úvěru, kterou se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky formou úvěrového limitu do výše 20 000 Kč, přičemž fakticky byl žalovanému v únoru 2023 poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč.
11. Soud se v daném případě dále s ohledem na znění ust. § 87 zákona zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru dostatečným způsobem zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo.
12. Soud v daném rozsahu uzavřel, že v žalobě zejména zcela absentují jakákoli konkrétní skutková tvrzení (a návrhy důkazů k jejich prokázání) ohledně toho, jakým faktickým způsobem (z jakých zdrojů, informací, jak doložených) byla vůbec zkoumána úvěruschopnost žalovaného (vyjma jeho lustrací v příslušných evidencí dlužníků) a jaké byly v době před uzavřením dané smlouvy skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Žalobce pouze bez dalšího uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dle výpisů z účtů žalovaného případně jeho výplatními listy. V řízení však byly k důkazu předloženy pouze bankovní výpisy žalovaného za 11/2022-01/23, z nichž však pouze plyne, že žalovaný zjevně neměl dlouhodoběji dostatek finančních prostředků k hrazení ani svých běžných výdajů (jeho běžné výdaje zdaleka nestačila pokrýt jeho výplata), když na účtech byly vykazovány dlouhodobě výrazné záporné zůstatky; žalovaný zjevně platil řadu závazků plynoucích z mnohých opakovaných sázek. Soudu pak nebylo ani tvrzeno, jaké např. měly být skutečné/pravidelné příjmy žalovaného (a z jakých zdrojů tyto pocházely), či jeho faktické výdaje na bydlení, živobytí atp.; stejně tak nebylo ani tvrzeno, jak výši příjmů a výdajů žalovaného žalobce fakticky dále ověřil, když předložené výpisy z účtů jsou v tomto směru zjevně nedostatečné k učinění závěru, že žalovaný byl úvěruschopný, neboť naopak prokazují špatnou finanční situaci žalovaného. Žalobce se přitom nedostavením se k nařízenému jednání sám zbavil možnosti, aby byl v tomto rozsahu o potřebě doplnit skutková tvrzení a důkazy k jejich prokázání poučen dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak soud nemohl učinit fakticky jiná skutková zjištění, než že žalovaný svou finanční situaci řešil uzavíráním velkého počtu sázkových operací, přičemž jeho účty setrvale vykazovaly záporné zůstatky. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce neunesl v daném rozsahu břemeno tvrzení a břemeno důkazu ohledně toho, že před uzavřením dané úvěrové smlouvy dostatečným způsobem zkoumal a řádně posoudil faktickou úvěruschopnost žalovaného. Soud tak danou smlouvu posoudil jako neplatně uzavřenou, když při jejím uzavírání bylo postupováno v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona.
13. Kromě toho i ve smlouvě sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně je zjevně zcela nepřiměřený (když v dané době činil běžně poskytovaný úrok úvěrů spotřebitelů dle veřejně dostupných údajů ČNB – ARAD pouze 9,54 % ročně); smlouva je tak pro rozpor s dobrými mravy neplatná i z tohoto důvodu.
14. Soud proto žalobci přiznal pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení za žalovanému prokazatelně vyplacenou jistinu úvěru ve výši 7 000 Kč, a to z důvodu prodlení žalovaného spolu se zákonnými úroky z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vl. č. 351/2013 Sb., avšak až ode dne následujícího po prokazatelném doručení výzvy a uplynutí poskytnuté 3 denní lhůty k plnění dle předžalobní upomínky z 1.12.2023, když faktické odeslání jakékoli předchozí výzvy v řízení nebylo ani tvrzeno ani prokázáno (a žalobce se nedostavením k jednání opět zbavil možnosti být v tomto rozsahu o potřebě doplnit skutková tvrzení a návrhy důkazů poučen). Upomínka tak byla žalovanému prokazatelně (dle poštovního podacího lístku) doručována poštou dne 1.12.2022, tj. doručena mu byla dle § 573 o.z. dne 4.12.2023, následující den žalovaný mohl plnit, od 6.12.2023 byl proto v prodlení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
15. Ostatní žalované nároky má soud za nedůvodné z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byly žalobcem požadovány (ať už se jedná o smluvní úroky, či smluvní pokutu), resp. nedůvodné z důvodu neprokázaného prodlení žalovaného s plněním (co do zbývajících úroků z prodlení). Soud proto rozhod, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.
16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalobce byl ve věci úspěšný z cca 63,5 % a žalovaný z 36,5 %, soud proto žalobci přiznal právo na náhradu 27 % účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč, odměnou advokáta za 3 úkony právní služby dle § 8 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“) ve výši po 1 580 Kč za převzetí věci, předžalobní upomínku, podání žaloby, dále 3 náhradami hotových výdajů advokáta za výše uvedené úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši po 300 Kč a dále 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 1 184,40 Kč, z čehož 27 % činí 2 059 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.