Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 947,25 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 14 765,25 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení a zaplatit žalobkyni náklady s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 884,10 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 29. 11. 2025 po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 947,25 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela se žalovaným dne 27. 8. 2025 smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému účelový úvěr na nákup materiálu/zboží ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně s příslušnými poplatky ve 3 měsíčních splátkách po 4 821,75 Kč splatných vždy do 27. dne kalendářního měsíce, počínaje 27. 9. 2025 a konče 27. 11. 2025. Žalovaný poskytnutou částku nesplácel sjednaným způsobem. Dluh žalovaného vůči žalobkyni činí částku 22 947,25 Kč, z toho jistina 10 000 Kč; poplatek za poskytnutí úvěru 4 465,25 Kč; poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr ve výši 300 Kč; smluvní pokuta 7 382 Kč; další poplatky 800 Kč. Současně s tím žalobkyně požadovala náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalovaný ani přes upomínku nic nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle ustanovení § 115a o. s. ř., když žalobkyně s tímto postupem souhlasila, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, a proto soud presumoval jeho souhlas (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), soud postupoval dle citovaného ustanovení a ve věci rozhodl bez nařízení jednání.
4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud následujícím skutkovým zjištěním:
5. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 26. 8. 2025 smlouvu o úvěru na podporu a rozvoj podnikání, na základě které poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se včetně příslušných poplatků žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím tří měsíčních splátek po 4 821,75 Kč do 27. 11. 2025, v případě prodlení s úhradou splátek vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 50 % z dlužné částky a na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (prokázáno smlouvou, potvrzením o provedení transakce). Žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky opakovaně vyzvala, a to jak sama, tak prostřednictvím své právní zástupkyně (prokázáno upomínkami, doručenkami).
6. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč, kterou měl žalovaný spolu s úroky a poplatky vrátit do 27. 11. 2025 ve třech měsíčních splátkách po 4 821,75 Kč. Žalovaný však žalobkyni nic nezaplatil a vzhledem k jeho prodlení mu tak vznikl dluh ve výši žalované částky.
7. Po právní stránce soud věc posoudil jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Tím, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, vznikla žalovanému povinnost tyto finanční prostředky včetně sjednaného příslušenství stanoveným způsobem vrátit, což však neučinil. Dluh žalovaného činí 22 947,25 Kč, což bylo doloženo. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku I tohoto rozsudku uvedeno.
8. O příslušenství bylo rozhodnuto podle § 1970 o. z., kdy žalobkyni byla přiznána výše úroku z prodlení z jistiny, poplatku za poskytnutí úvěru a poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr, dle smluvního ujednání a také náhrada nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když v posuzované věci jde o vzájemný závazek mezi podnikateli.
9. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.
10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 884,10 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 918 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 947,25 Kč sestávající z částky 2 020 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 410 Kč ve výši 1 556,10 Kč. Povinnost k náhradě nákladů řízení byla uložena v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).