Výrok
I. Žalovaní jsou povinni zdržet se vůči žalobci rušení držby skladovací místnosti v 1. podzemním podlaží, místnosti bývalé prádelny a umožnit žalobci přístup ke skladovací místnosti v 1. podzemním podlaží, k místnosti bývalé prádelny, v domě na adrese [adresa].
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 655 Kč k rukám právního zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 24. 2. 2026 se žalobce domáhal vůči žalovaným, aby žalovaní byli povinni umožnit žalobci přístup ke skladovací místnosti v 1. podzemním podlaží (místnosti bývalé prádelny) v domě na adrese [adresa].
2. K tomu v žalobě uvedl, že žalobce užívá na základě nájemní smlouvy, kterou uzavřel ústně se svými prarodiči, [Anonymizováno] a [Jméno žalované A], v roce 2015, byt v domě [adresa]. V současné době je vedeno řízení o žalobě vlastníků domu na vyklizení bytu. Žalovaný se do domu nastěhoval v roce 2006, a to do bytu, který jeho rodiče v té době užívali. Tento byt byl v roce 2016 rozdělen na dva samostatné byty a od té doby žalobce užívá tento samostatný (oddělený) byt. Společně s bytem užívá žalobce jako příslušenství bytu (sklep) místnost v 1. podzemním podlaží (místnost bývalé prádelny). Žalobce dále uvedl, že na straně pronajímatelů vystupovali jeho prarodiče, a tudíž měl za to, že ústně uzavřená nájemní smlouva v takovém případě postačí. Žalovaný hradí nejen náklady na služby spojené s užíváním bytu, ale také nájemné. Žalovaný užívá byt již od roku 2016 v dobré víře, že nájem je po právu. Podle § 2238 o.z. se tak nájemní smlouva považuje za řádně uzavřenou. Tato dobrá víra se vztahuje nejen na byt samotný, ale také na sklep.Dne 22. 1. 2026 byla přístupová místnost ke sklepu uzamčena, resp. vyměněn zámek na dveřích do této místnosti, čímž byl žalobci znemožněn přístup ke sklepu. Žalobce a jeho manželka vedli s vlastníky domu komunikaci, v níž se dožadovali opětovného zpřístupnění sklepa, avšak bezvýsledně. Žalobce po řadu let nerušeně užívá sklep jako příslušenství bytu. Žalovaní žalobci nyní znemožnili přístup ke sklepu a tím ho z držby vypudili. Pro účely rozhodnutí o této žalobě není zapotřebí prokazovat, zda žalobce užívá sklep po právu, byť ze shora uvedených důvodů se domnívá, že tomu tak je. Podstatné je, že žalobce sklep po celou řadu let nerušeně užívá, což ostatně žalovaní nerozporují. Žalobce proto soudu navrhl, aby podané žalobě vyhověl.
3. Žalovaný č. 3 k žalobě uvedl, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, neboť žalobce není v žádném vztahu k nemovitosti domu a nemá a nikdy neměl se správou domu uzavřenou nájemní smlouvu. O užívání bývalé prádelny žalovaný nevěděl a nikdy o tom nebyl informován. Stejně tak má žalovaný zato, že žalobce spoluvlastníkům domu nehradí žádné finanční prostředky za užívání bývalé prádelny, kterou užívá bez jakéhokoliv právního titulu a kterou začal dle názoru žalovaného užívat zcela svévolně.
4. Z důkazů, které byly soudu předloženy soud učinil následující skutková zjištění: dopisem ze dne 23. 5. 2024 právní zástupce [Jméno žalované A], [tituly před jménem] [jméno FO] vyzval žalobce k vyklizení bytu č. [hodnota], nacházejícího se ve 4. patře, na adrese [adresa], neboť jej má žalobce užívat bez právního důvodu, a to nejpozději do 30. 6. 2024. Současně jej vyzval k předložení listiny dokládající možnost užívání bytu a nebytových prostor, a to nejpozději do 15. 6. 2024 (zjištěno z výzvy k vyklizení bytu ze dne 23. 5. 2024).
5. V dopise ze dne 17. 12. 2024, nazvaným výzva k vyklizení bytu, právní zástupce žalovaných uvedl, že již v dopise ze dne 23. 5. 2024 v zastoupení [Jméno žalované A] vyzval žalobce k doložení právního titulu , na jehož základě užívá byt č. [hodnota], nacházející se ve 4. patře, na adrese [adresa], přičemž ve lhůtě do 15. 6. 2024 žalobce žádnou listinu, na jejímž základě dovozuje své užívací právo k bytu nedoložil. Lze tedy předpokládat, že byt užívá bez právního důvodu. Proto pod doplnění zmocnění od všech podílových spoluvlastníků vyzval žalobce k vyklizení bytu do 15. 1. 2025 (zjištěno z dopisu ze dne 17. 12. 2024).
6. Výzvou k vyklizení ze dne 26. 6. 2025 společnost [Anonymizováno]. vyzvala majitele nalezených movitých věcí k vyklizení prostor – místnosti v 1. suterénu (bývalá prádelna) v domě [adresa]. Ve výzvě uvedla, že tento prostor je užíván bez právního titulu a je potřebný za účelem správa a údržby domu [adresa] s tím, že pokud nebude vyklizen do 10. 7. 2025, budou po tomto datu nalezené movité věci vystěhovány najatou stěhovací společností do pronajatého skladu na náklady majitele předmětných movitostí (zjištěno z výzvy ze dne 26. 6. 2025).
7. Žalovaní vyzvali žalobce k vydání bezdůvodného obohacení za období od 21. 2. 2022 do 21. 2. 2025 ve výši 1 728 000 Kč do 15 ode dne doručení výzvy (zjištěno z výzvy ze dne 21. 2. 2025).
8. První zástupce žalovaných emailem ze dne 5. 2. 2026 (v návaznosti na email právního zástupce žalobce, právnímu zástupci žalovaných ze dne 2. 2. 2026) informoval právního zástupce žalobce, že byl klienty informován, že z jejich strany došlo k uzamčení společných prostor bývalé prádelny. S tím, že žalobce byl v minulosti vyzván k vyklizení části prádelny (kde se nacházely jeho věci). Žalovaní se domnívali, že žalobce výzvu splnil a věci si vyklidil. Pokud žalobce tak neučinil bude mu po dohodě s žalovanými umožněno vystěhování věcí. Současně právní zástupce žalovaných sdělil, že nikdo ze spoluvlastníků a nájemců nemá a nikdy neměl výlučné právo k užívání nebytových prostor bývalé prádelny (zjištěno z emailů ze dne 2. 2. 2026 a 5. 2. 2026).
9. Ohledně uzamčených prostor bývalé prádelny proběhla SMS komunikace mezi manželkou žalobce a společností Spravujeme, s.r.o. s tel číslem [tel. číslo] (zjištěno sms komunikací).
10. Z fotografie dveří bylo zjištěno, že se na nich nachází vzkaz na papíře ve znění: Pokud nemáte klíče od těchto prostor volejte [tel. číslo] (zjištěno z fotografie).
11. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: výzvou k vyklizení ze dne 26. 6. 2025 společnost Spravujeme, s.r.o. vyzvala majitele nalezených movitých věcí k vyklizení prostor – místnosti v 1. suterénu (bývalé prádelny) v domě [adresa]. Ve výzvě bylo uvedeno, že tento prostor je užíván bez právního titulu a je potřebný za účelem správa a údržby domu [adresa] s tím, že pokud nebude vyklizen do 10. 7. 2025, budou po tomto datu nalezené movité věci vystěhovány najatou stěhovací společností do pronajatého skladu na náklady majitele předmětných movitostí. První zástupce žalovaných emailem ze dne 5. 2. 2026 informoval právního zástupce žalobce, že byl svými klienty informován, že z jejich strany došlo k uzamčení společných prostor bývalé prádelny. S tím, že žalobce byl v minulosti vyzván k vyklizení části prádelny, kde se nacházely jeho věci. S tím, že žalobci bude po dohodě s žalovanými umožněno vystěhování věcí.
12. Svá skutková zjištění opřel soud o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a pravdivosti neměl žádných pochybností. Soud při zjišťování skutkového stavu vyšel z důkazů, které byly soudu spolu s žalobou předloženy a které jsou i žurnalizovány ve spise zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka]. Po zhodnocení všech těchto důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.
13. Podle ust. § 176 věta prvá zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) se použijí ustanovení § 177 až 180, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. Žalobce žalobu označí jako žalobu z rušné držby. Ustanovení § 41 odst. 2 tím není dotčeno.
14. Podle ust. § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.
15. Podle ust. § 178 o.s.ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.
16. Podle § 179 o.s.ř. v řízení nelze rozhodnout o náhradě újmy vzniklé rušením držby.
17. Podle ust. § 1003 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.
18. Podle ust. § 1007 odst. 1 o.z. byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Proti žalobě na ochranu držby lze namítnout, že žalobce získal proti žalovanému nepravou držbu nebo že ho z držby vypudil. Podle odst. 2 označeného ustanovení vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.
19. Podle ust. § 1008 odst. 1 o. z. soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.
20. Soud ve vztahu k podané žalobě uvádí, že žalobce se vůči žalovaným domáhá ve smyslu ust. § 1003 o. z. ochrany držby svého výše specifikovaného práva. Podle označených ustanovení držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit, přičemž ten, kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav; vypuzení z držby práv pak nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání. Z ust. § 178 o.s.ř. dále vyplývá, že v řízení dle ust. § 176 a násl. o.s.ř.se soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Smyslem žaloby z rušené držby tak není primárně ochrana práva, ale ochrana pokojného stavu, a soud proto nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou, poctivou nebo pravou. Jsou-li zde námitky v tomto směru, tyto nechť jsou případně řešeny až v následném řízení, v rámci petitorní žaloby na ochranu práva žalovaných. Jak vyplývá z judikatury Ústavního soudu ČR (např. sp.zn. IV. ÚS 4306/18), v řízení o žalobě z rušené držby je třeba vycházet z předpokladu, že právní stav věci ustupuje fakticitě, jedná se o žalobu o faktickém stavu, kterou se žalobce domáhá posesorní ochrany. Posesorní ochrana může být tedy žalobci poskytnuta i tam, ke je zjevné, že mu žádné subjektivní právo nepřísluší. V důvodové zprávě se k tomuto řízení podává, že žaloba směřuje k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Rozhoduje se o faktickém stavu (důležitý je „prvek fakticity“), soud není oprávněn zkoumat hmotněprávní otázky a omezí se jen na zjištění skutkového stavu, v řízení se nezkoumá oprávněnost držby. Obecný soud nezkoumá v řízení o žalobě z rušené držby předběžné hmotněprávní otázky (§ 135 odst. 2 o. s. ř.), zda jde o držbu řádnou, poctivou nebo pravou (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 3074/17 ze dne 20. 12. 2017)“, přičemž dále ve svém nálezu uvedl, že „pro úspěšnost žaloby z rušené držby je nutné (postačí), aby žalobce prokázal, že je držitelem věci a že žalovaný jeho držbu svémocně ruší; obecný soud zkoumá zejména skutkový stav a přihlédne ke všem podstatným okolnostem posuzované věci. V řízení nejde primárně o poskytnutí ochrany subjektivních práv, nýbrž o poskytnutí ochrany poslednímu faktickému stavu. Obranu žalovaného tak zásadně mohou představovat pouze námitky co do uplynutí prekluzivní lhůty (§ 1008 odst. 1 o.z.), neexistence žalobcovy držby, případně popření skutečnosti, že držba žalobce byla žalovaným vůbec rušena nebo byla rušena svémocně.“
21. Soud se v souladu se shora citovanou zákonnou úpravou omezil v daném případě na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Současně soud uvádí, že předmětná žaloba byla k soudu podána dne 24. 2. 2026, tedy podle ust. § 1008 odst. 1 o. z. včas, když žalobce se o rušení držby, uzamčením předmětné místnosti dozvěděl dne 22. 1. 2026, což potvrdil právní zástupce žalovaných v emailu ze dne 5. 2. 2026 adresovanému právnímu zástupci žalobce, že došlo žalovanými k uzamčení prostor bývalé prádelny, kde se současně měly nacházet i věci žalobce. Řízení o žalobě z rušené držby je tedy svou povahou řízení předběžné a řeší ochranu faktického stavu, neřeší danou situaci s konečnou platností meritorně. Vzhledem ke skutečnosti, že tento druh žaloby chrání pokojný, tedy faktický, stav, je však třeba z předložených listin učinit závěr, že ze strany žalovaných bylo zasaženo do práva žalobce pokojně užívat jako doposud nebytový prostor bývalé prádelny, kde má uskladněny své věci, což sami žalovaní prostřednictvím svého právního zástupce potvrdili v emailu ze dne 5. 2. 2026. Současně sdělili zástupci žalobce, že žalobci po dohodě s žalovanými bude umožněno si své věci z prostoru bývalé prádelny vystěhovat. Nebezpečí zásahu ze strany žalovaných tak stále trvá. Smyslem žaloby z rušené držby není ochrana práva, ale ochrana pokojného stavu, a soud proto nezjišťuje, zda se jedná o držbu řádnou, poctivou nebo pravou, neboť tyto otázky se řeší až v následném řízení. V současnosti je již podána žaloba na vyklizení žalovaného z předmětného bytu. Žaloba z rušené držby tak směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby, event. k jeho navrácení; nejde tedy o žalobu o právu, jíž by se žalobce domáhal petitorní ochrany, nýbrž jde o žalobu o faktickém stavu, kdy ochrana může být poskytnuta i tam, kdy je zřejmé, že tomu, kdo se ochrany z rušené držby domáhá, žádné subjektivní právo nepřísluší a držbu vykonává například i jako nevlastník (viz usnesení Okresního soudu v Pardubicích z 23. 11. 2017, sp. zn. 10 C 222/2017, publikované v Souboru rozhodnutí soudů ČR nižších stupňů). Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. IV. ÚS 4306/18, dále dovodil, že v řízení o žalobě z rušené držby je třeba vycházet z předpokladu, že právní stav věci ustupuje stavu faktickému; tedy stav faktický má přednost před stavem právním, přičemž toto řízení je svojí povahou srovnatelné s řízením o předběžném opatření. Soud tak v řízení zkoumá zejména zjištění poslední držby a její svémocné rušení (§ 178 o. s. ř.), přičemž má na mysli požadavek rychlosti soudního řízení (§ 177 odst. 1, věta prvá o. s. ř.). Je na žalobci, aby prokázal, že jde o svémocné rušení držby (k tomu srovnej obdobně usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 1672/17, a ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. II. ÚS 2133/15). Tuto podmínku žalobce v daném případě splnil, neboť dostatečně prokázal, že užíval předmětný nebytový prostor bývalé prádelny a má tam své věci, které mu byly žalovanými uzamčeny, přičemž jako držitel předmětný nebytový prostor až do zásahu žalovaných užíval. V poměrech posuzovaného případu žalobce prokázal pokojný faktický stav trvající řádově desetiletí. Tento faktický stav počali žalovaní zpochybňovat a následně do pokojného stavu fakticky zasáhli uzamčením prostor bývalé prádelny. Tyto skutečnosti byly prokázány a jsou ostatně patrné i z přiložené fotodokumentace. Žalobce tedy prokázal, že vykonával držbu nad místností bývalé prádelny a že žalovaní jeho držbu svémocně ruší. Vzhledem k uvedeným skutečnostem soud rozhodl na základě žalobního návrhu ve smyslu ust. § 1003 o.z. tak, že žalovaní jsou povinni zdržet se vůči žalobci rušení držby skladovací místnosti v 1. podzemním podlaží, místnosti bývalé prádelny a umožnit žalobci přístup ke skladovací místnosti v 1. podzemním podlaží, k místnosti bývalé prádelny, v domě na adrese [adresa], jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.
22. O nákladech řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce byl v řízení zcela procesně úspěšný. Přísluší mu proto právo na plnou náhradu nákladů řízení, které jsou tvořeny náklady na úhradu soudního poplatku v částce 5 000 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení spočívají v souladu s ust. § 7 a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve 2 úkonech právní pomoci po 2 300 Kč (převzetí zastoupení; sepis žaloby) a dále 2 náhrady hotových výdajů po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21 % DPH, jejímž je právní zástupce žalobce plátcem. Celkové náklady žalobce ve výši 11 655 Kč (zahrnují ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. náhradu za 21 % daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovení § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.