Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 47 964 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 47 964 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 819 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zd. soudu dne 23. 3. 2026 domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 47 964 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalobkyně je na základě vyčlenění sloučením právním nástupcem společnosti [Jméno žalobkyně]., a. s., sídlem [adresa], a přešel na ni jako na nástupnickou společnost veškerý majetek a závazky související s distribucí elektřiny, včetně oprávnění pro držitele licence k distribuci elektřiny. Žalovaný byl odběratelem elektřiny v odběrném místě na adrese [adresa], měl uzavřenou smlouvu na odběr elektřiny, a tento smluvní vztah byl ukončen ke dni 30. 9. 2023. Elektroměr se nacházel uvnitř nemovitosti a žalovaný jej v rozporu se zákonem neumožnil demontovat. Žalovaný byl vlastníkem domu až do 16. 9. 2025. Při kontrole odběrného místa konané dne 22. 10. 2025, které byla přítomna nová majitelka, byl zjištěn neoprávněný odběr elektřiny. Žalovanému byl proto neoprávněný odběr elektřiny vyúčtován fakturou č. [hodnota] znějící na částku 47 964 Kč se splatností ke dni 15. 12. 2025, a to za období neoprávněného odběru od 1. 12. 2024 do 16. 9. 2025, tedy do okamžiku prodeje domu. Výpočet byl proveden v souladu s vyhláškou a cenou silové elektřiny stanovené [právnická osoba]. a na základě dat získaných naměřením hodnot na elektroměru a rozdílu mezi konečným stavem ke dni skončení smluvního vztahu a zjištěným stavem. Žalovaný takto účtovanou částku žalobkyni neuhradil, a to ani po výzvě.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil.
3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila, a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, měl soud za to, že souhlasí, a k projednání věci nenařizoval jednání.
4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovým zjištěním, že dne 23. 4. 2025 byla provedena v odběrném místě na adrese [adresa], kontrola, kterou bylo zjištěno, že žalovaný odebíral elektřinu, byť nebyl smluvně vázán se žalobkyní, a proto se žalobkyně pokusila o demontáž elektroměru, avšak neúspěšně (prokázáno zápisem o kontrole ze dne 23. 4. 2025). Žalobkyně provedla další kontrolu dne 22. 10. 2025, při které bylo zjištěno, že nadále probíhá neoprávněný odběr elektřiny, a došlo k odmontování elektroměru, se stavem elektroměru č. [hodnota] činil VT 42 900 kWh, NT 42 165 kWh, kdy kontrole byl přítomen nový vlastník nemovitosti (prokázáno zápisem o kontrole ze dne 22. 10. 2025). Smluvní vztah mezi účastníky byl ukončen k 30. 11. 2024, v odběrném místě však zůstal neodpojený elektroměr. Po uvedeném datu tak docházelo k bezesmluvnímu odběru (prokázáno provedenými kontrolami). Žalovaný byl o neoprávněném odběru elektřiny informován, byla mu přerušena dodávka elektřiny a rovněž byl upozorněn, že vzniklá škoda bude vyčíslena dle vyhlášky č. 359/2020 Sb. (prokázáno provedenými kontrolami). Náhrada škody byla vyčíslena dle vyhlášky č. 359/2020 Sb. činila částku 25 938,58 Kč za celkem [hodnota] MWh odebrané elektřiny (prokázáno výpočtem náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny). Žalobkyně vyúčtovala žalovanému též náklady vzniklé měřením a odpojením elektroměru v částce 13 701 Kč (prokázáno stanovením výše nákladů). Žalobkyně vystavila žalovanému fakturu znějící na částku navýšenou o sazbu DPH, tedy celkem na částku 47 964 Kč, splatnou dne 15. 12. 2025 (prokázáno fakturou č. [hodnota] ze dne 1. 12. 2025) a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne 5. 1. 2026 a 10. 3. 2026).
5. Z výše uvedených skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr, že v uvedeném odběrném místě byl na základě kontroly zjištěn neoprávněný odběr. Náhradu škody žalobkyně vyčíslila na částku 47 964 Kč zahrnující rovněž související náklady vzniklé žalobkyni. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil, ani po upomínkách, což nesporuje.
6. Dle § 51 odst. 1 písm. a) zák. č. 458/2000 Sb., energetický zákon, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „e. z.“) je neoprávněným odběrem elektřiny z elektrizační soustavy odběr bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl.
7. Dle § 16 odst. 1 vyhl. č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny (dále jen „vyhláška“) při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel distribuční soustavy na základě naměřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny, a to nejvýše za 36 měsíců předcházejících zjištění neoprávněného odběru. Pokud nejsou tyto údaje dostupné nebo zjevně neodpovídají skutečnosti, použije provozovatel distribuční soustavy podle okolností jiné údaje, zejména údaje o spotřebě elektřiny téhož odběratele v odběrném místě z doby před neoprávněným odběrem elektřiny.
8. Dle § 17 odst. 3 písm. b) bod 1 vyhlášky se výše náhrady za neoprávněně odebranou elektřinu stanoví oceněním množství neoprávněně odebrané elektřiny zjištěné podle § 16 odst. 1 nebo vypočtené podle § 16 odst. 3 až 6 a podle odstavců 1 a 2 cenami podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu účinného v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny nebo cenami uveřejněnými operátorem trhu v době zjištění neoprávněného odběru elektřiny, přičemž je složena z ceny za službu distribuční soustavy, kde v síti nízkého napětí se použije sazba C 02d nebo D 02d podle kategorie odběru elektřiny.
9. Smluvní vztah mezi účastníky, jehož předmětem byly dodávky elektřiny do předmětného odběrného místa, byl ukončen k datu 30. 11. 2024, což žalovaný nijak nesporoval. Dne 23. 4. 2025 a 22. 10. 2025 byly v odběrném místě provedeny kontroly, jimiž bylo zjištěno, že po ukončení smluvního vztahu došlo k neoprávněnému odběru elektřiny. Žalobkyně jako provozovatel distribuční soustavy ve smyslu § 25 e. z. stanovila v souladu §§ 16 a 17 cit. vyhlášky náhradu škody při neoprávněném odběru elektřiny, kterou vyčíslila částkou 47 964 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení této částky, avšak žalovaný nezaplatil ničeho, ani po upomínkách, soud mu proto tuto povinnost uložil. (výrok I.)
10. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob. Splatnost dlužné částky vyplývá z výše uvedené faktury.
11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř. věta první před středníkem, když neshledal důvod pro její prodloužení.
12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení žalobkyně v celkové výši 2 819 Kč spočívají v zaplaceném soudním poplatku 1 919 Kč a ve dvou náhradách hotových výdajů nezastoupeného účastníka po 450 Kč, když podle § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, že má tato náhrada činit 300 Kč, avšak soud se v tomto ohledu přiklonil k názoru Nejvyššího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, č. j. 28 Cdo 2638/2025-615), když nelze přehlédnout, že paušální náhradu hotových výdajů nezastoupeného účastníka zákonodárce zavedl, aby bylo odstraněno – Ústavním soudem kritizované (viz nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13) – nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými. Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka byla přitom stanovena ve výši 300 Kč proto, že právě takovou náhradu za hotové výdaje dříve přiznával § 151 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 13 odst. 3 advokátního tarifu (ve znění účinném do 30. 6. 2018), respektive § 13 odst. 4 advokátního tarifu (ve znění účinném od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2024), účastníku zastoupenému advokátem. Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou, či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonného předpisu je neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (k postupu obecného soudu při zjištění nesouladu podzákonného právního předpisu s ústavním pořádkem viz např. nález Ústavního soudu ze dne 15. 11. 2021, sp. zn. II. ÚS 2925/20, bod 55). Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem (shodně viz Jäger, M. Zapomenutá vyhláška? Soudní rozhledy, 2025, č. 7–8, s. 229).
13. Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 819 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.).