Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 250 Kč od 8. 3. 2026 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, kde se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve 3 692,60 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 7 173,85 Kč ve výši 11,5 % ročně od 8. 3. 2026 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 3 555,85 Kč a částky 1 000 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku ve výši 2 096,50 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zd. soudu dne 11. 3. 2026, ve znění doplnění žaloby ze dne 31. 3. 2026, po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši 24 942,60 Kč s příslušenstvím, s tím, že dne 24. 7. 2025 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do výše úvěrového rámce. Úvěrový rámec byl sjednán ve výši 25 000 Kč a žalovaný postupně načerpal finanční prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách, splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru. Minimální splátka činila ke dni posledního čerpání 1 250 Kč. Žalovaný porušil smlouvu o úvěru, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne 15. 11. 2025. Žalobkyně zaslala žalovanému první upomínku dne 20. 11. 2025, ve které vyzvala žalovaného k úhradě dlužné splátky, druhou upomínku pak dne 5. 12. 2025. Protože žalovaný minimální měsíční splátku splatnou 15. 11. 2025 nezaplatil ani přes opakované upomínky, žalobkyně poskytnutý úvěr zesplatnila. Žalobkyně požaduje částku ve výši 24 868 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 3 555,85 Kč vypočtený jako 57,99 % z částky 24 868 Kč od 16. 11. 2025, tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do 12. 2. 2026, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu čl. 5.4. Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % dle čl. 5.8 smlouvy o úvěru. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani na základě předžalobní výzvy. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil tři splátky ve výši 1 250 Kč, a to dne 14. 8. 2025, dne 24. 9. 2025 a dne 24. 9. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. S ohledem na to, že byly splněny podmínky pro postup dle § 115a o. s. ř., kdy žalobkyně souhlasila s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání a žalovaný nereagoval na výzvu soudu, měl soud za to (§ 101 odst. 4 o. s. ř.), že souhlasí a k projednání věci nenařizoval jednání.
4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
5. Dne 24. 7. 2025 byla mezi žalobkyní a žalovaným prostřednictvím klientské zóny uzavřena Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch finanční prostředky, i postupně a/nebo opakovaně, a to vždy až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 25 000 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána jako pevná úroková sazba roční a její výše činila 57,99 % p. a. z čerpané a dosud nesplacené části jistiny. Smluvní strany výslovně uvedly, že shodně považují zápůjční úrokovou sazbu za přiměřenou. Smluvní strany se dále dohodly, že žalovaný je povinen celkovou dlužnou částku hradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši alespoň 5 % z částky čerpané a dosud nesplacené výše jistiny k okamžiku čerpání poslední tranše úvěru, zaokrouhleno na celé koruny nahoru, až do úplného splacení úvěru. Minimální splátka je splatná vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, za který se splátka hradí. Ke dni uzavření této smlouvy činila minimální splátka částku ve výši 1 250 Kč. K prokázání úvěruschopnosti měla žalobkyně k dispozici kompletní výpisy z bankovního účtu žalovaného za poslední 3 kalendářní měsíce (prokázáno Smlouvou o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], předsmluvními informacemi, verifikační platbou)
6. Žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalovaného, od žalovaného si vyžádala kompletní výpisy z bankovního účtu za poslední tři kalendářní měsíce, dále žalovaného lustrovala v externích lustracích (prokázáno žalobkyní předloženými doklady k úvěruschopnosti žalovaného).
7. Na základě uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému dne 24. 7. 2025 částku 25 000 Kč, a to bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. [č. účtu]. (prokázáno výpisem z internetového bankovnictví Fio Banka).
8. Protože žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 11. 2025 a dlužnou částku neuhradil, přestože byl žalobkyní o úhradu opakovaně upomínán, žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě celé dlužné částky do 7. 3. 2026 (prokázáno I. a II. upomínkou ze dne 20. 11. 2025 a 5. 12. 2025, dopisem o zesplatnění úvěru včetně předžalobní výzvy ze dne 21. 2. 2026).
9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
11. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
12. Podle § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Žalobkyně se žalovaným uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které je sjednán úrok ve výši 57,99 % ročně, RPSN (Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr) byla sjednána ve výši 76,18 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná výše úroků u úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR k červenci 2025 nejvýše 7,98 % ročně. Již v době před účinností současného občanského zákoníku dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).
15. Výše úroku sjednaná úvěrovou smlouvou v této věci přesahuje maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření této smlouvy více než 7x. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalobci vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definován v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, když výše úroků podstatě přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. III. ÚS 562/12).
16. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. 29 Co 52/2021-71).
17. Na základě výše uvedeného tak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek Soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci C-377/14, Radlingerovi ca FINWAY a. s. či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7.9.2022, č.j. 62 Co 181/2022-157). Současně soud konstatuje, že v dané věci není prostor pro moderaci výše sjednaného úroku ve smyslu § 577 občanského zákoníku, neboť právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů založila podstatu svého podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr začasté ani neposkytly. Z toho lze dovodit, že právní předchůdkyně žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala, tedy by úvěrové smlouvy s takovou sazbou neuzavírala. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy programově staví model svého podnikání ve sféře poskytování rizikových úvěrů na tom, že ti klienti, kteří plní její podmínky (platí vysoký úrok z úvěru) a generují právní předchůdkyni žalobkyně zisk, vyvažují tak její ztráty z nesplácených rizikových úvěrů. To je tedy důvodem toho, že právní předchůdkyně žalobkyně by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytovala a smlouvy s takovou sazbou by neuzavírala. Tyto závěry byly Městským soudem v Praze jako soudem odvolacím opakovaně judikovány ve skutkově a právně obdobných sporech vedených např. pod těmito spisovými značkami: sp. zn. 30Co 61/2019, sp. zn. 22Co 197/2019, sp. zn. 11Co 334/2020, sp. zn. 13Co 346/2021, sp. zn. 19Co 102/2022, sp. zn. 22Co 61/2022, a sp. zn. 53Co 47/2022, sp. zn. 11Co 171/2022, sp. zn. 20Co 12/2023, sp. zn. 62Co 67/2023, sp. zn. 20Co 149/2023, sp. zn. 28Co 217/2023. V těchto rozhodnutích odvolací soud také vysvětlil, že při neplatnosti úvěrové smlouvy jako celku není prostor pro moderaci ve smyslu § 577 o. z., která se uplatní jen v případě, že se vada, spočívající v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu právního jednání vztahuje jen na část právního jednání.
18. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu pohledávky ve výši 24 942,60 Kč s příslušenstvím, jež představuje nesplacenou jistinu, úroky dohodnuté smlouvou o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota], smluvní úrok, zákonný úrok z prodlení, náklady na upínání a smluvní pokutu. Z důvodů výše vyložených soud posoudil uzavřenou smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, proto bylo možné po žalovaném požadovat pouze částku představující poskytnutou jistinu ve výši 25 000 Kč, z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.). Na tuto částku žalovaný uhradil celkem 3 750 Kč, když dle tvrzení žalobkyně uhradil splátky ve výši 1 250 Kč dnech 14. 8. 2025, 24. 9. 2025 a 24. 9. 2025, proto soud žalobkyni přiznal částku ve výši 21 250 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení běžícího od uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě. (výrok I.)
19. Co do zbývajících nárokovaných částek včetně příslušenství soud žalobu zamítl, neboť jejich vznik žalobkyně odvozovala od absolutně neplatné smlouvy o úvěru. (výrok II.)
20. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst.1 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z cca 85 %, a při odečtení neúspěchu od úspěchu jí náleží právo na náhradu 70 % vzniklých nákladů řízení. Celkové náklady jsou představovány náklady spojených se zaplacením soudního poplatku ve výši 1 180 Kč a dále náklady spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 400 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ustanovení, návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 2. této vyhlášky) a dále 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 6 písm. a) uvedené vyhlášky). Celkem tedy 2 995 Kč, 70 % z této částky činí 2 096,50 Kč.
21. Celkové náklady žalobkyně ve výši 2 096,50 Kč byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). (výrok III.)