Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení a částky [částka], zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] byla mezi ní a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši [částka] s tím, že se zavázala splácet jej spolu s úrokem z poskytnutí úvěru ve výši 0,983 % denně, se splatností první splátky dne [datum]. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, k poskytnutí úvěru došlo [datum]. Schopnost žalované řádně splácet úvěr byla žalobkyní prověřena podle interní metodiky schválené ČNB, žalobkyně nahlédla do databází CNCB (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že žalovaná byla a je schopna své závazky splácet. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od žalované prostřednictvím licence AISP – Account Information [právnická osoba] (Poskytovatel služby informování o platebním účtu), kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované. Žalobkyně dále vycházela z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících pravidelný příjem ve výši [částka]. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a dostala se s úhradou svých denních splátek do prodlení, proto žalobkyně dne [datum] smlouvu vypověděla. Žalovaná částka představuje částku [částka] jako jistinu, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [částka], poplatek za službu „Klidné spaní“ ve výši [částka] a poplatek za službu „Presto“ ve výši [částka]. Žalobkyně vyzvala žalovanou opakovaně, a nakonec prostřednictvím svého zástupce k úhradě dluhu, avšak žalovaná ani na tuto výzvu nijak nereagovala a ničeho nezaplatila.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Na základě provedeného dokazování zjistil soud následující skutkový stav:
4. Žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Ve smlouvě bylo sjednáno, že žalobkyně poskytne žalované spotřebitelský úvěr a to až do výše [částka] a žalovaná bude úvěr splácet včetně úroku a poplatků. Úvěr byl sjednán jako spotřebitelský, revolvingový a bezúčelový, roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 1 778,47 %, úroková sazba byla sjednána ve výši 0,983 % denně (tedy 358,79 % ročně) a splatnost první denní splátky byla dne [datum] (prokázáno smlouvou o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota]).
5. Žalobkyně poukázala dne [datum] na účet žalované částku [částka] (prokázáno přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli).
6. Výše úroku požadovaného bankami při poskytování nových spotřebitelských úvěrů v období květen 2025 činila 8,16 % ročně (výpis z databáze ČNB ARAD).
7. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i ve vzájemných souvislostech soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
12. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Mezi žalobkyní a žalovanou vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně dle smluvního ujednání žalované úvěr ve výši [částka] skutečně poskytla, avšak žalovaná se dostala do prodlení s jeho splácením.
14. Žalobkyně a žalovaná si v uzavřené úvěrové smlouvě ujednali úrok ve výši 0,983 % denně tedy 358,79 % ročně. Tuto výši je nutno poměřovat hledisky významnými pro úsudek o jejím souladu s dobrými mravy.
15. Již v poměru k právní úpravě účinné před [datum] vytyčil tato hlediska Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Na tomto stanovisku setrvává Nejvyšší soud i nadále – viz např. [spisová značka]: V rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného pro posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku je potřeba vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Dovozuje, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj- až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Konkrétně pak Nejvyšší soud za nepřiměřený považuje např. úrok ve výši 66 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází veškerá následná související judikatura Ústavního soudu, jež mj. dovozuje kupř. neplatnost takové úvěrové smlouvy, jež deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12).
16. Obvyklá výše úroku požadovaného bankami při poskytování úvěrů domácnostem na spotřebu bez účelového určení v období května 2025, kdy došlo k podpisu úvěrové smlouvy, činila 8,16 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. Jestliže si žalobkyně a žalovaná ujednali úrok více než 40x vyšší, než v rozhodné době dosahovala obvyklá výše úroku, je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi účastníky je ve smyslu § 588 o. z. neplatná. Rozpor tohoto ujednání je přitom se zřetelem k rozdílu ve výši ujednaného a obvyklého úroku zcela zřejmý, a proto jde o neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu a není rozhodné, že žalovaná s takovou výší úroků souhlasila (§ 588 o. z.). Pokud by s ní nesouhlasila, k uzavření úvěrové smlouvy by vůbec nedošlo. Žalobkyně se proto může po žalované domáhat pouze úhrady finanční částky, která jí byla prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalované na úkor žalobkyně, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení.
17. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku ve výši [částka]. Soud ze shora uvedených důvodů přiznal žalobkyni pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Jako důvodný posoudil nárok žalobkyně na zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], a z důvodu prodlení žalované s plněním této finanční částky včetně úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 od dne následujícího po výpovědi smlouvy, tedy ode dne [datum] do zaplacení. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku18. Ostatní žalované nároky shledal soud jako nedůvodné z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byly žalobkyní požadovány (ať už se jedná o smluvní úroky, či poplatky); proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve výroku III. dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaná byla ve věci úspěšná v rozsahu 56,3%, žalobkyně jen v rozsahu 43,7 %, proto by žalovaná měla mít právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 12,6 %, avšak žádné náklady řízení jí nevznikly. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů („o. s. ř.“).