Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 35 375,90 Kč s 15 % úrokem z prodlení p. a. z částky 35 375,90 Kč od [datum] do zaplacení, a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 3 594 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do třech dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela dne [datum] distančním způsobem smlouvu o úvěru, na základě které se mu zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr až do výše 29 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky, dotazem na žalovaného (počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy a další) a lustrací v registrech (centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob, výpis z katastrálního rejstříku, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registr historie klienta). Úvěr byl vyplacen na účet žalovaného bankovním převodem, a to dne [datum] částka 29 000 Kč. Žalovaný si dále objednal volitelnou službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 220 Kč a službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč, informační SMS servis za poplatek ve výši 58 Kč. Úvěr byl splatný dne [datum]. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje uhradit dlužnou částku 35 357,9 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 29 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 932,9 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 220 Kč a poplatku za službu „Presto“ 165 Kč, informační a SMS servis 58 Kč. Žalovaný ke dni podání tohoto návrhu dlužnou částku neuhradil ani přes výzvu žalobkyně.
2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
3. Žalovaný s žalobkyní uzavřel dne [datum] prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 29 000 Kč, a to převodem na bankovní účet žalovaného, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 932,9 Kč (při čerpání celého úvěrového limitu), a poplatkem za vybrané volitelné služby, tj. 220 Kč za službu „Klidné spaní“ a 165 Kč za službu „Presto“ a 58 Kč za službu informační SMS servis a to vše nejpozději do [datum]. (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne [datum] a Sazebníku poplatků platného ke dni [datum], všeobecných obchodních podmínek). Žalovaný při zkoumání úvěruschopnosti uvedl, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu 20 533 Kč (zjištěno z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného z databáze žalobkyně). Žalobkyně zaslala na účet žalovaného č. [č. účtu], dne [datum] částku 29 000 Kč (zjištěno z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího archu).
4. Smlouvou o úvěru dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věta prvá téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 2 písm. p) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, se odbornou péčí ve smyslu shora citované právní úpravy rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat, která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
6. Podle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Na základě uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 o. z. Žalovaný je spotřebitelem ve smyslu § 419 o.z., předmětná smlouva se proto řídí také právní úpravou obsaženou v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Provedenými důkazy má soud za prokázané, že žalobkyně před uzavřením smlouvy provedla řádné a dostačující posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 29 000 Kč. Žalovaný nezaplatil vyčerpaný úvěr řádně a včas, ocitl se v prodlení s plněním peněžitého závazku, a je tak povinen zaplatit žalobkyni žalovanou částku spolu s úroky z prodlení. Soud proto žalobě vyhověl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
8. Výše úroku z prodlení je stanovena v souladu s ust. § 2 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších předpisů.
9. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.
10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy procesně zcela úspěšné žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 416 Kč a dále nákladů spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 3 úkony právní služby po 500 Kč (ustanovení § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jejíž aplikace vyplývá z ustanovení § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení, převzetí a příprava zastoupení, dvakrát písm. d) uvedeného ustanovení, návrh ve věci samé a výzva k plnění, když jejich výše je dána § 14b odst. 1 bod 2. této vyhlášky) a 3 náhradami hotových výdajů po 100 Kč (ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) uvedené vyhlášky).
11. Celkové náklady žalobkyně ve výši 3 594 Kč (zahrnující ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž náhradu daně z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů ve výši 21% a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ustanovením § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném, výší dlužné částky a datem její splatnosti. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.