Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala úhrady částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úroku ve výši 29, 67 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, zamítáIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně částku ve výši [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]. uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému částku ve výši [částka] na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal uhradit poskytnutou částku společně s úroky sjednanými ve smlouvě, a to formou 30 měsíčních splátek ve výši [částka]. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované, atd.). Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek, úvěr tak byl zesplatněn a žalovaný byl vyzván okamžitě k úhradě jistiny ve výši [částka]. Do data zesplatnění úvěru neuhradil žalovaný ničeho. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě listinných důkazů založených ve spise dospěl soud ke skutkovému závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla prostřednictvím komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši [částka] převodem na účet č. [č. účtu], a žalovaný se zavázala poskytnutou částku splatit formou 30 měsíčních splátek ve výši [částka], a to spolu se smluvním úrokem ve výši 72,05 % p. a. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila [částka], RPSN 101,31 % (zjištěno z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru č. [hodnota], oznámení o schválení úvěru ze dne [datum] a splátkového kalendáře). Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, a to výpisů z účtu za měsíce březen až [Anonymizováno] (zjištěno z výpisů z účtu žalovaného č. [č. účtu]), databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (zjištěno z výpisu z registru SOLUS, výpisu z nebankovního registru klientských informací NRKI). Dne [datum] zaslala právní předchůdkyně žalobkyně na účet žalovaného č. [č. účtu] [Anonymizováno] (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru). Dne [datum] předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila a vyzvala k jeho okamžitému uhrazení (zjištěno z oznámení o zesplatnění). Pohledávka byla postoupena na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek), což bylo žalovanému oznámeno (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne [datum]. Žalovaný byl vyzván, aby dlužnou částku uhradila nejpozději do [datum] (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] včetně podacího lístku).
5. Ostatní listinné důkazy soud nehodnotil a nevyvozoval z nich žádné skutkové závěry, neboť byly pro posouzení věci nadbytečné.
6. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle ust. § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
10. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
12. Na základě výše uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.
13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004: „Při sjednávání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.“ V předmětné věci je hledisko zachování dobrých mravů o to významnější, neboť žalovaný vystupuje ve smluvním vztahu jakožto spotřebitel a slabší smluvní strana, a náleží jí tak zvýšená soudní ochrana.
14. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází veškerá následná související judikatura Ústavního soudu, jež mj. dovozuje kupř. neplatnost takové úvěrové smlouvy, jež deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12).
15. Nejvyšší soud pak ve své praxi dovozuje, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj- až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Konkrétně pak Nejvyšší soud za nepřiměřený považuje např. úrok ve výši 66 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. února 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).
16. Soudu je rovněž známo, že podle databáze ARAD ČNB činila úroková sazba spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR průměrně 9 %.
17. V předmětné věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 72,05 % p. a. Částka poskytnutá na základě spotřebitelského úvěru činila [částka], celková částka, jíž měl žalovaný zaplatit, přitom dle smlouvy činila [částka]. Vrácena tak měla být částka více jak dvojnásobná. Smluvená výše úroku mnohonásobně přesahuje úrokovou sazbu úvěrů poskytovaných bankami ČR domácnostem v době poskytnutí úvěru v ČR. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje ve směrodatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2012 sp. zn. I. ÚS 199/11. Ochrana takto nabytých práv pak stojí zcela mimo účel civilního procesu, resp. mimo základní hodnotový rámec práva jako normativního systému (dále srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 562/12).
18. Právní předchůdkyně žalobkyně však poskytla žalovanému na bankovní účet částku ve výši [částka]. Tato částka byla poskytnuta bez právního důvodu, na straně žalovaného tak došlo k bezdůvodnému obohacení. S ohledem na skutečnost, že žalovaný z uvedené částky nevrátil žalobkyni ničeho, soud mu tuto povinnost uložil (výrok I.). Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).
19. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a § 573 o. z., neboť žalobkyně vyzvala žalovaného k plnění dne [datum] s lhůtou k úhradě do [datum], tj. do žalovaný se tak ocitl v prodlení od , datum20. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, náhradu nákladů řízení ovšem pouze částečně, neboť žalobkyně byla úspěšná pouze v části odpovídající 65,19 %, žalovaná ohledně části ve výši 34,82 %. Žalobkyni tak náleží náhrada nákladů řízení ve výši 30,37 % (65,19 % - 34,82 %) z celkových nákladů řízení. Náhrady nákladů žalobkyně tvoří soudní poplatek ve výši [částka] a odměny advokáta za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a návrh ve věci samé podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“)) dle § 7 bod 5, paušální náhrady hotových výdajů za 3 úkony právní služby po [částka] dle § 13 odst. 1 a 4 AT.22. Celkové náklady žalobkyně ve výši [částka] (tedy 30,37 % z celkových nákladů žalobkyně i s DPH ve výši [částka]) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).