Výrok
I. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 18. 9. 2024 do zaplacení.
II. Žalovaný je povinen do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 433,50 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou soudu dne 31. 1. 2025 domáhá po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s úroky z prodlení z této částky od 18. 9. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že pohledávka za žalovaným byla postoupena společností [právnická osoba] (původně [právnická osoba], dále jen právní předchůdkyně žalobkyně), IČ [IČO], společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], následně byla postoupena žalobkyni. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 21. 5. 2023 částku 20 000 Kč, tuto částku žalovaný následně přes předžalobní upomínku nevrátil. Žalovaná částka představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.
2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil.
3. Účastníci řízení byli podle § 115a o.s.ř. vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení sdělili, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Současně byli poučeni, že neodpoví-li na tuto výzvu, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaný na tuto výzvu nijak nereagovali, žalobkyně však svůj souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a o.s.ř. vyjádřila již v samotné žalobě. Soud tak věc za postupu podle § 115a a § 101 odst. 4 o.s.ř. projednal bez potřeby nařízení jednání a vycházel přitom z listinných důkazů.
4. Po zhodnocení všech předložených důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Z listinných důkazů založených ve spise vyplývá následující skutkový stav:
5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 8. 2024 včetně příloh, Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 22. 8. 2024 včetně příloh a seznamem postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na spol. [právnická osoba]. a následně spol. [právnická osoba]. postoupena na žalobkyni. Postoupení na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno. (prokázáno citovanými smlouvami včetně příloh, citovaným seznamem a oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 9. 2024)
6. K zaplacení mj. žalované částky 20 000 Kč byl žalovaný před podáním žaloby žalobkyní vyzván, a to výzvou ze dne 7. 9. 2024 do 3 dnů. (prokázáno citovanou výzvou včetně podacího lístku)
7. Potvrzením o provedení platby bylo prokázáno, že z účtu právní předchůdkyně žalobkyně byla dne 21. 5. 2023 odeslána na účet [č. účtu] částka 20 000 Kč. (prokázáno citovaným potvrzením)
8. Po právní stránce soud věc posoudil podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).
10. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. V daném případě má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně s žalovaným uzavřela ve smyslu § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 21. 5. 2023 peněžité prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by smlouva o úvěru uzavřena nebyla, případně, že by mu peněžité prostředky poskytnuty nebyly.
13. Soud se proto dále s ohledem na znění § 87 zákona zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím tohoto úvěru dostatečným způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobkyně v řízení posouzení úvěruschopnosti žalovaného ani netvrdila (v žalobě zcela absentují jakákoliv skutková tvrzení), v tomto směru ani nenavrhovala žádné důkazní prostředky. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného tak soud nemohl učinit fakticky žádná skutková zjištění. Nadto se žalobkyně vrácení částky 20 000 Kč po žalovaném domáhá z titulu bezdůvodného obohacení. Při uzavření smlouvy o úvěru tak bylo postupováno v rozporu s § 86 odst. 1 zákona. Pohledávka za žalovaným byla platně postoupena ve smyslu § 1879 a násl. o.z. nejprve na společnost [právnická osoba]., následně na žalobkyni.
14. S ohledem na výše uvedené má žalobkyně podle § 87 věty třetí zákona nárok na vrácení žalovanému prokazatelně vyplacené jistiny úvěru, tj. žalované částky 20 000 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil a ani neprokázal, že by poskytnutou jistinu právní předchůdkyni žalobkyně nebo žalobkyni vrátil. Z důvodu prodlení žalovaného má žalobkyně dále nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vl. č. 351/2013 Sb. dle návrhu žalobkyně ode dne 18. 9. 2024 až do zaplacení, když žalovaný věděl, že měl žalovanou částku vrátit nejpozději z předžalobní výzvy, která byla žalovanému zaslána dne[Anonymizováno] 7. 9. 2024. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal podmínky pro její prodloužení.
15. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, a proto jí soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny advokáta za 2 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní upomínka) po 300 Kč podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), ve znění účinném do 31.12.2024, a za 1 úkon právní služby (podání žaloby) po 400 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1.1.2025, z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 2 úkony právní služby ve výši po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31.12.2024, z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedený 1 úkon právní služby ve výši po 150 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od 1.1.2025, a z 21 % DPH ve výši 283,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. celkem 2 433,50 Kč. Odměna advokáta přitom byla určena dle § 14b advokátního tarifu, neboť soud dospěl k závěru, že toto ustanovení zcela dopadá i na daný případ, neboť žaloba byla podána ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, přičemž z vlastní činnosti je soudu známo, že žalobkyně podává na ustáleném vzoru opakovaně velké množství typově stejných žalob, v nichž jsou měněny pouze jednotlivé číselné údaje a identifikace osoby žalované, neboť se jedná o skutkově i právně zcela obdobné věci. Dále soud postupoval dle příkazu § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.