Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], úroku ve výši 18,47 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] z titulu smlouvy o úvěru. V žalobě uvedla, že dne [datum] žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa], smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl dne [datum] žalovanému poskytnut úvěr ve výši [částka]. Žalobkyně uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péči schopnost žalované splácet a to před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek za spotřebitelský úvěr ve výši [částka], který se skládá z úroku ve výši [částka], částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka] a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 65 týdenních splátkách ve výši [částka] s tím, že poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný řádně nesplácel a tak právní předchůdce žalobkyně provedl ke dni [datum] vyčíslení dluhu a dlužná jistina činila částku [částka] a dlužný poplatek částku [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně žádá po žalovaném zaplacení celkové částky [částka] sestávající se z částky jistiny ve výši [částka] a dále kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], úroků ve výši 18,47 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Žalovaný přes předžalobní výzvu ničeho nezaplatil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:
4. Společnost [právnická osoba], IČ: [IČO], se sídlem [adresa]., a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Ve smlouvě si sjednali, že žalobkyně poskytne žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný ji následně vrátí s poplatky. Poplatek za spotřebitelský úvěr ve výši [částka] se skládá z úroku ve výši [částka], částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši [částka] a částku za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 65 týdenních splátkách ve výši [částka] s tím, že poslední splátka činí [částka]. Celková dlužná částka tak činila [částka], úroková sazba byla sjednána ve výši 86 %, RPSN ve výši 162,48 % (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru).
5. Se žalovaným byla sepsána zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr, ve které bylo uvedeno, že žalovaný žádal o úvěr ve výši [částka] a to na neočekávané výdaje. Žalovaný žije s rodiči, je podnikatel/OSVČ, jeho čistý měsíční příjem je [částka] a další čistý příjem v domácnosti je [částka]. Výdaje žalovaného jsou uvedeny ve výši [částka]. V zákaznické kartě je uvedeno, že příjmy byly ověřeny na základě pracovní smlouvy a daňového přiznání (zjištěno ze zákaznické karty).
6. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný za období od [datum] do [datum] na úvěr splatil částku ve výši [částka] (zjištěno z tabulky umoření ze dne [datum]). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni dne [datum] (zjištěno o postoupení pohledávky, potvrzení o uhrazené úplaty za postoupené pohledávky a seznamu pohledávek). Tato skutečnost byla žalovanému oznámena dne [datum] a žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení částky [částka] předžalobní výzvou ze dne [datum] (zjištěno z předžalobní výzvy, s podacím archem).
7. Výše úroku požadovaného bankami při poskytování nových spotřebitelských úvěrů v období prosinec 2022 činila 9,66 % ročně (výpis z databáze ČNB ARAD).
8. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:
9. Rozhodné právo pro daný závazkový vztah soud určil podle nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008 ze dne [datum], které se na vztahy mezi členskými státy, jimiž Česká republika i Slovensko jsou, použijí přednostně. Podle čl. 3 odst. 1 tohoto nařízení se smlouva řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Strany si mohou zvolit právo rozhodné pro celou smlouvu nebo pouze pro její část. Účastníci zvolili jako rozhodné právo České republiky, jak vyplývá ze závěrečných ujednání smlouvy.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“, nebo „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.
12. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle ust. § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládal v době uzavření smluv platný a účinný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve svém § 86 a násl. Dle učiněných zjištění bylo možné dospět k závěru, že žalovaný disponuje dostatečnými finančními prostředky ke splácení sjednávaného závazku.
17. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný si v uzavřené úvěrové smlouvě ujednali úrok ve výši 86 % ročně. Tuto výši je nutno poměřovat hledisky významnými pro úsudek o jejím souladu s dobrými mravy. Již v poměru k právní úpravě účinné před [datum] vytyčil tato hlediska Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož v souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce spokojí – bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník – s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá zhodnotit běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.
18. Na tomto stanovisku setrvává Nejvyšší soud i nadále – viz např. [spisová značka]: V rámci zjišťování skutkového stavu nezbytného pro posouzení přiměřenosti úrokové sazby smluveného úroku je potřeba vycházet z obvyklé úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěrů a půjček v době uzavření konkrétních smluv, a to s přihlédnutím k okolnostem daného případu. Pokud smluvený úrok více než desetinásobně převyšuje průměrnou výši úroků, uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů a půjček v době jejich sjednání, jedná se o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy.
19. Ústavní soud v této souvislosti uvádí, že považuje za neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení smluv nebo smluvních podmínek, která jsou formulářově předtištěna a neumožňují jednoznačně slabší straně jejich modifikaci, v sobě skýtají možnost vyvolání nepříznivých následků na straně klienta, kdy nebude dotčena pouze jeho sféra právní, ale zejména sféra osobní. Postupy, kdy klientům jsou vnucována smluvní ujednání v podobě zajištění biankosměnkou, smluvní pokutou ve výši 30 % nebo 45 % dlužné částky za prodlení s platbou splátek v řádu jednotek týdnů či smluvní pokutou ve výši pětinásobku dlužné částky za hrubé porušení smlouvy nebo podmínek, je nutno považovat za nepřijatelné a uvedená ujednání označit za neplatná pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 199/11). Z této zásady pak také vychází veškerá následná související judikatura Ústavního soudu, jež mj. dovozuje kupř. neplatnost takové úvěrové smlouvy, jež deklarovala úrok ve výši 79,00 % p. a. a RPSN ve výši 115,32 % (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4084/12).
20. Nejvyšší soud pak ve své praxi dovozuje, že přijatelnou „mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj- až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Konkrétně pak Nejvyšší soud za nepřiměřený považuje např. úrok ve výši 66 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).
21. Obvyklá výše nejvyššího úroku požadovaného bankami při poskytování spotřebitelských úvěrů domácnostem v období prosinec 2022, kdy došlo k podpisu úvěrové smlouvy, činila 9,66 % ročně, jak soud zjistil z přehledu úrokových sazeb spotřebitelských úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v tuzemsku uveřejněného Českou národní bankou. Jestliže si právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný ujednali úrok více než 8x vyšší, než v rozhodné době dosahovala obvyklá výše úroku, je zřejmé, že ujednání o výši úroku se ocitlo v rozporu s dobrými mravy. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je ve smyslu § 588 o. z. neplatná. Rozpor tohoto ujednání je přitom se zřetelem k rozdílu ve výši ujednaného a obvyklého úroku zcela zřejmý, a proto jde o neplatnost, k níž soud přihlíží i bez návrhu (§ 588 o. z.). Žalobkyně se proto může po žalovaném domáhat pouze úhrady finanční částky, která byla právní předchůdkyni prokazatelně na základě neplatné smlouvy poskytnuta, a to z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, ve smyslu shora citovaného zákonného ustanovení.
22. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný jí vrátil částku [částka]. Soud ze shora uvedených důvodů přiznal žalobkyni pouze nárok z titulu bezdůvodného obohacení na žalovaném ve výši [částka]. Protože nebylo prokázáno, že došlo k platnému uzavření předmětné smlouvy, soud ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl. Soud jako důvodný posoudil nárok žalobkyně na zaplacení zbývající dlužné jistiny ve výši [částka], a z důvodu prodlení žalovaného s plněním této finanční částky včetně úroků z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o.z.“) ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 od dne následujícího po splatnosti stanovené v předžalobní výzvě dne [datum] do zaplacení. Ostatní žalované nároky shledal soud jako nedůvodné z důvodu neplatnosti smluvních ujednání, na jejichž základě byly žalobkyní požadovány (ať už se jedná o smluvní úroky, poplatky a další náklady dle ustanovení Smlouvy); proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.
23. Lhůta k plnění byla stanovena v obecné pariční lhůtě s odkazem na ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. a místo plnění s odkazem na ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.
24. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Rozdíl úspěchu účastníků v řízení je pouze nepatrný, úspěch žalovaného je v rozsahu 50,2 % a úspěch žalobkyně je v rozsahu 48,8 % (výrok III).