46 C 25/2025

Odůvodnění

1. Navrhovatel se návrhem na uznání cizího rozhodnutí ze dne [datum] domáhal uznání rozhodnutí Osvědčení o právu na dědění ze zákona vydaného soukromým notářem [Anonymizováno] dne [datum], v dědické věci č. [Anonymizováno], zapsáno v rejstříku pod č. [hodnota], kterým se potvrzuje dědické právo [Anonymizováno], nar. [Datum narození navrhovatele], k veškerému majetku po panu [jméno FO] [Anonymizováno], zemřelému dne [datum], ať se nacházel kdekoliv, v celém rozsahu na území České republiky. Dále uvedl, že je jediným dědicem po svém otci ze zákona, který měl u společnosti [právnická osoba].[IČO] IČO, , sídlem [adresa], zřízený bankovní účet číslo [č. účtu] a uznání shora uvedeného osvědčení je podmínkou pro vydání finančních prostředků na tomto účtu navrhovateli.

2. Navrhovatel žádal uznání cizího rozhodnutí vydaného v dědické věci, soud s odkazem na ust. § 2 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém (dále jen z.m.p.s.) aplikoval před úpravou obsaženou v tomto zákoně v ust. § 79 z.m.p.s. dvoustrannou mezinárodní smlouvu uveřejněnou vyhláškou č. 123/2002 Sb. o Smlouvě mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech (Kyjev, [datum]; č. 123/2002 Sb. m. s.) ve znění Protokolu mezi Českou republikou a Ukrajinou, kterým se mění Smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ([adresa]. 9. 2007; č. 77/2008 Sb. m. s.), (dále jen „mezinárodní smlouva“), jelikož navrhovatel žádá uznání osvědčení vydaného v dědickém řízení pověřeným notářem, což lze mít za rozhodnutí justičního orgánu v občanskoprávní věci majetkové povahy ve smyslu čl. 52 písm. a) mezinárodní smlouvy3. Vzhledem ke skutečnosti, že navrhovatel žádá uznání rozhodnutí ve vztahu k vydání majetku na území České republiky, je český soud příslušný věc projednat a rozhodnout. Soud v souladu s návrhem rovněž dospěl k závěru, že je dána místní příslušnost Obvodního soudu pro [adresa], neboť v obvodu tohoto soudu může nastat skutečnost, která má pro uznání rozhodnutí význam, konkrétně v obvodu tohoto soudu bude navrhovatel žádat o vydání finančních prostředků z bankovního účtu (ust. § 16 odst. 4 z.m.p.s.)4. Soud konstatuje, že cizí rozhodnutí v majetkových věcech se uznávají bez dalšího řízení, jak by tomu mohlo být i v tomto případě, nicméně je možné cizí rozhodnutí uznat ve zvláštním řízení v případě, kdy navrhovatel trvá na uznání rozhodnutím soudu, proto soud ve věci rozhodl, a to rozsudkem bez nařízení jednání v souladu s ust. § 16 odst. 4 z.m.p.s.5. Soud vycházel ze skutkového stavu, že navrhovatel žádala uznání rozhodnutí v dědické věci po [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno], zemřelému dne [datum], konkrétně Osvědčení o právu na dědění ze zákona vydané soukromým notářem [Anonymizováno] dne [datum], v dědické věci č. [Anonymizováno], zapsáno v rejstříku pod č. [hodnota], kterým se potvrzuje dědické právo [Anonymizováno], nar. [Datum narození navrhovatele], k veškerému majetku po panu [jméno FO] [Anonymizováno], zemřelému dne [datum], ať se nacházel kdekoliv, přičemž toto rozhodnutí z dědického řízení i úmrtní list [jméno FO] [Anonymizováno] jsou opatřeny ověřovací doložkou, tzv. apostilou (čl. 3 odst. 1 a čl. 4 Haagské úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin („Úmluva o Apostile“) z [datum] uveřejněné pod č. 45/1999 Sb.), z tohoto pohledu je osvědčena pravost podpisu, pravomoc podepsaného orgánu, totožnost pečeti a razítka orgánu, který listinu vydal (zjištěno z osvědčení o dědickém právu ze dne [datum], včetně apostily a úředního překladu do českého jazyka, z úmrtního listu pana [jméno FO] [Anonymizováno], včetně apostily a úředního překladu do českého jazyka). Současně bylo zjištěno nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a účinnosti okamžikem jeho vydání (zjištěno z potvrzení o nabytí právní moci osvědčení ze dne [datum], včetně úředního předkladu do českého jazyka).6. Po právní stránce vycházel soud z ustanovení mezinárodní smlouvy, konkrétně z čl. 52 mezinárodní smlouvy podle kterého smluvní strany za podmínek stanovených v této smlouvě uznávají a vykonávají na svém území tato rozhodnutí vydaná justičními orgány druhé smluvní strany: a) rozhodnutí ve věcech občanských uvedených v článku 1 této smlouvy, majetkové a nemajetkové povahy, která byla vydána příslušnými justičními orgány; včetně rozhodnutí soudů týkajících se soudních nákladů, b) rozhodnutí v trestních věcech týkajících se náhrady škody způsobené trestným činem, c) rozhodnutí rozhodčích (tretějskich) soudů Ukrajiny, rozhodnutí rozhodců a rozhodčích soudů České republiky.7. Podle č.l. 54 mezinárodní smlouvy rozhodnutí nelze uznat ani vykonat, jestliže: a) podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, není pravomocné a vykonatelné, b) justiční orgán smluvní strany, na jejímž území bylo rozhodnutí vydáno, neměl pravomoc ve věci rozhodnout podle této smlouvy, a v případech touto smlouvou neupravených, neměl-li tuto pravomoc podle právního řádu dožádané smluvní strany, na jejímž území se o uznání nebo výkon žádá, c) povinný byl v řízení zbaven možnosti hájit svá práva, a v případě, že tento účastník neměl způsobilost k právním úkonům, jestliže nebyl v řízení řádně zastoupen, d) o téže věci mezi týmiž účastníky rozhodl pravomocně již dříve justiční orgán smluvní strany, na jejímž území se má rozhodnutí uznat a vykonat, nebo pokud mezi týmiž účastníky v téže věci bylo dříve zahájeno řízení před justičním orgánem smluvní strany, na jejímž území má být rozhodnutí uznáno a vykonáno, e) rozhodnutí justičního orgánu třetího státu mezi týmiž účastníky v téže věci bylo již uznáno nebo vykonáno na území smluvní strany, kde má být rozhodnutí uznáno a vykonáno.8. Na základě aplikace příslušné právní úpravy k prokázanému skutkovému stavu soud činí závěr, že nejsou žádné překážky, jež by uznání tohoto rozhodnutí bránily, proto návrhu vyhověl a rozhodl o uznání rozhodnutí, tak jak je uvedeno ve výroku I.9. Ohledně nákladů řízení soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal, když jediným účastníkem řízení byl navrhovatel (výrok II.).