Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka], k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tvrzením, že žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem motorového vozidla, jež je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně zjistila, že vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 m3 do 2 500 cm3, reg. zn. [SPZ], (dále jen „vozidlo 1“) a vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3 reg. zn. [SPZ], (dále jen „vozidlo 2“), jsou evidována jako provozovaná vozidla, provozovatelem je žalovaný. Žalovaný neměl v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] sjednáno pojištění odpovědnosti pro vozidlo 1 a v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] pro vozidlo 2. Vozidlo 1 tak bylo 100 a 72 dní nepojištěno, vozidlo 2 bylo 123 a 75 dní nepojištěno. Žalobkyni proto vznikl nárok na příspěvek do garančního fondu, jehož výše činí [částka] a [částka] za vozidlo 1 a dále [částka] a [částka] za vozidlo 2, a poplatek spojený s vymáháním ve výši [částka] za každé z vozidel za každé období. Žalovaný nezaplatil ničeho.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.[právnická osoba] této věci jde o řízení s cizím prvkem, protože žalovaný je občanem Ukrajiny a Maďarska. Soud proto zkoumal pravomoc českých soudů věc projednat a rozhodnout. Podle § 2 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, se zákon o mezinárodním právu soukromém použije v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána, a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie. V souladu s tímto ustanovením a rovněž s čl. 73 odst. 3 nařízení Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum], o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (tzv. Brusel I bis), má přednost při stanovení pravomoci – příslušnosti soudů smlouva mezi Českou republikou a Ukrajinou o právní pomoci v občanských věcech ze dne [datum] vyhlášená sdělením Ministerstva zahraničních věcí pod č. 123/2002 Sb. m. s., nicméně tato smlouva nestanoví žádná pravidla pro určení příslušnosti soudů k rozhodování sporů vyplývajících z mimosmluvních závazkových právních vztahů, a proto se ke stanovení pravomoci – příslušnosti soudu k projednání této věci použijí ustanovení nařízení Brusel I bis jako přímo použitelného předpisu Evropské unie. Základním (obecným) pravidlem pro založení příslušnosti soudu podle čl. 4 odst. 1 tohoto nařízení je, že bez ohledu na jeho státní příslušnost může být žalovaný, který má bydliště v členském státě, žalován v tomto státě, není-li výslovně v nařízení uvedeno jinak. V daném případě má žalovaný poslední bydliště na území České republiky, a proto může být žalován u soudů České republiky a české soudy jsou tak příslušné k projednání a rozhodnutí ve věci.5. Na základě listin založených ve spise dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: Žalovaný je vlastníkem a provozovatelem motorového vozidla 1 se zdvihovým objemem válců motoru nad 1850 m3 do 2 500 cm3, reg. zn. [SPZ] vozidla 2 se zdvihovým objemem válců motoru nad 2 500 cm3, reg. zn. [SPZ] (zjištěno z registru údajů o vozidle). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu do 60 dní od doručení, neboť shora uvedená vozidla byla užívána bez sjednaného povinného ručení v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] pro vozidlo 1 a v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] pro vozidlo 2. Předpis příspěvku za tato období činí [částka] a [částka] za vozidlo 1 a dále [částka] a [částka] za vozidlo 2 a [částka] (4x300 Kč) představuje poplatek spojený s vymáháním. Výzva k zaplacení částky [částka] byla doručena [datum] (zjištěno z výzvy k plnění ze dne [datum], se splatností [datum]).6. Výzva k zaplacení částky [částka] byla doručena [datum] (zjištěno z výzvy k plnění ze dne [datum], se splatností [datum]). Výzva k zaplacení částky [částka] byla doručena [datum] (zjištěno z výzvy k plnění ze dne [datum], se splatností [datum]). Výzva k zaplacení částky [částka] byla doručena [datum] (zjištěno z výzvy k plnění ze dne [datum], se splatností [datum]). Žalobkyně žalovaného upomínala k zaplacení předžalobní výzvou (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a [datum] s podacím archem).7. Po právní stránce soud věc posoudil tak, že žalovaný porušil povinnost vyplývající z § 6 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen „zákon č. 30/2024 Sb.“), neboť provozoval shora uvedená vozidla v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] pro vozidlo 1 a v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] pro vozidlo 2 bez sjednaného pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Proto mu vznikla povinnost podle § 45 odst. 2 a zákona č. 30/2024 Sb. uhradit příspěvek za dobu, po kterou bylo každé vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem, a to ve výši, která se dle § 45 odst. 3 zákona č. 30/2024 Sb. vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 6 odst. 1 zákona, a výše denní sazby podle druhu vozidla podle § 5 odst. 1 vyhlášky Ministerstva financí č. 69/2024 Sb. Zároveň dle ust. § 45 odst. 2 zákona č. 30/2024 Sb. platí, že provozovatel je povinen zaplatit paušální náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobkyně v souladu s § 47 zákona č. 30/2024 Sb. zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku. Jelikož žalovaný dlužnou částku v celkové výši [částka] nezaplatil, což v řízení nijak nesporoval, soud mu tuto povinnost uložil.8. O příslušenství soud rozhodl podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Prodlení žalovaného nastává dnem následujícím splatnosti výzvy k úhradě do garančního fondu ČKP, která nastala dne [datum] pro částku [částka], dne [datum] pro částku [částka], dne [datum] pro částku [částka] a dne [datum] pro částku [částka]. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když neshledal důvod pro její prodloužení.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 o. s. ř. tak, že přiznal procesně zcela úspěšné žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad hotových výdajů po [částka] dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka].10. Celkové náklady žalobkyně ve výši [částka] byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.), na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Z úřední činnosti je soudu známo, že žaloby podávané žalobkyní se v obdobných případech liší pouze údaji o žalovaném a výší dlužné částky. Jde fakticky o formulář, do něhož jsou pouze dosazovány ty údaje, které jsou pro každý konkrétní spor specifické, nejedná se tedy o žádný individuální rozbor případu, a to ani po skutkové ani po právní stránce. Nepochybně tak jde o tzv. formulářovou žalobu ve smyslu § 14b vyhlášky.