Výrok
I. Žalovaná je povinna vydat žalobkyni měřící zařízení (plynoměr) typu [Anonymizováno], výrobní č. [hodnota], které je umístěno na adrese odběrného místa [adresa] v místě spotřeby (EIC) č.: [Anonymizováno], a to za účasti pověřeného zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 10 591 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala uložení povinnosti žalované vydat měřící zařízení (plynoměr) typu [Anonymizováno], výrobního čísla [hodnota], neboť žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu, na základě které se stala žalovaná odběratelem zemního plynu na adrese [adresa] (dále jen „odběrné místo“), přičemž žalované bylo na adrese odběrného místa osazeno zmiňované měřící zařízení (plynoměr). Vzhledem k tomu, že byl smluvní vztah mezi žalobkyní jako dodavatelem a žalovanou jako odběratelem ukončen, byla žalovaná písemně vyzvána ke zpřístupnění výše specifikovaného měřícího zařízení za účelem demontáže, které je ve vlastnictví žalobkyně. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala a předmětné zařízení nebylo do dnešního dne demontováno.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud pak při rozhodování vycházel z tvrzení žalobkyně a z důkazů, které označila k prokázání svých tvrzení. Jelikož se žádný z účastníků k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, soud postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a § 101 odst. 4 o. s. ř. ústní jednání ve věci nenařídil, neboť má za to, že věc bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. S ohledem na shora uvedené soud rozhodoval pouze na základě předložených listinných důkazů a učinil následující závěr o skutkovém stavu:
5. Žalobkyně jako dodavatel se žalovanou jako odběratelem uzavřela smlouvu o dodávce a odběru zemního plynu č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala dodávat pro žalovanou zemní plyn na adresu odběrného místa [adresa] (smlouva o dodávce a odběru zemního plynu č. [hodnota]). Odběrné místo bylo osazeno měřícím zařízením (plynoměrem) typu [Anonymizováno], výrobního čísla [hodnota] (příloha č. 2 – formulář o výměně měřidla ze dne 6. 10. 2011). Vzhledem k tomu, že dodávky zemního plynu byly ukončeny, byla žalovaná vyzvána ke zpřístupnění zařízení v odběrném místě za účelem jeho demontáže (žádost o zpřístupnění měřidla za účelem demontáže z důvodu ukončení smluvního vztahu ze dne 10. 10. 2024). Žalovaná měřidlo za účelem demontáže nezpřístupnila, a to ani poté, co jí byla zaslána předžalobní upomínka (žádost o provedení práce ze dne 13. 11. 2024, protokol o provedené zakázce ze dne 7. 10. 2024, žádost o zpřístupnění měřidla ze dne 10. 10. 2024, e-mail ze dne 23. 1. 2025, předžalobní upomínka ze dne 21. 1. 2025 včetně podacího archu).
6. Na základě shora citovaných listinných důkazů bylo prokázáno, že žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu o dodávce plynu ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „zákon“), na základě které žalobkyně dodávala žalované zemní plyn do zvoleného odběrného místa. Žalobkyně nainstalovala do odběrného místa měřící zařízení (plynoměr) typu [Anonymizováno], výrobního čísla [hodnota]. V souvislosti s osazeným měřícím zařízením žalované vznikla ve smyslu § 71 odst. 6 zákona povinnost umožnit žalobkyni přístup k měřicímu zařízení za účelem provedení kontroly, odečtu, údržby, výměny či odebrání měřicího zařízení. Po ukončení distribuce zemního plynu do odběrného místa žalobkyně vyzvala žalovanou, aby umožnila v odběrném místě přístup k měřicímu zařízení za účelem jeho odebrání, což však žalovaná dosud neučinila. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a neuvedla na svou obranu žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo prokázáno, že předmětný plynoměr žalobkyni již vydala. Proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a žalované uložil povinnost vydat žalobkyni měřící zařízení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 10 591 Kč. Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč, odměny za zastoupení advokátem ve výši 2 300 Kč za každý ze dvou a půl úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 7 a § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“), dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 1 350 Kč za tři úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a také z daně z přidané hodnoty ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. ze součtu shora uvedených částek vyjma soudního poplatku. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
8. Třídenní lhůta k plnění plynoucí od právní moci rozsudku, a to jak ve věci samé, tak ohledně náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 věta první o. s. ř.